Dost bylo trdelníku. Chce vrátit centrum Prahy Čechům a jde do voleb

Praha 1 patří každému Čechovi. Je to pro místního důvod k hrdosti, nebo ho to spíš štve?

Je to obojí. Jako rodilý Pražan z Prahy 1, člověk, který tady žije, podniká a zároveň se věnuje komunální politice, cítím k tomuto místu obrovskou hrdost. Praha 1 není obyčejná městská část. Je to výkladní skříň České republiky, naše historie a kultura.

Právě proto mě ale štve, když vidím, jak se z některých míst stává kulisa bez duše. Centrum Prahy nemá být jen prostorem pro turisty a krátkodobý zisk. Má to být živé místo, kde mohou normálně žít místní lidé, kde fungují české podniky, řemesla, kultura a služby pro obyvatele.

Praha 1 má patřit lidem, kteří tady žijí, ale zároveň má zůstat místem, na které může být hrdý každý Čech.

Jiří Forst

Když na Prahu 1 přijedu, mám pocit, že mi byla vyvlastněna. Jak to vnímáte Vy?

Tomu pocitu rozumím. Mnoho Čechů dnes přijede do centra Prahy a má dojem, že už není doma. Všude angličtina, předražené turistické pasti, obchody bez vztahu k české tradici a provozovny zaměřené jen na rychlé peníze.

A to je špatně. Praha 1 má samozřejmě vítat turisty, ale nesmí zapomínat na Čechy, český jazyk a české tradice. Turista má přijet do Prahy, ne do anonymního turistického Disneylandu. Má poznat českou kuchyni, českou historii, české řemeslo a českou pohostinnost. Nejen trdelník, cannabis shopy, thajské masáže a balenou vodu za nesmyslně předražené ceny.

Jako člověk, který tady žije a podniká, to nevnímám jen jako estetický problém. Je to otázka vztahu k místu. Když se centrum odcizí vlastním lidem, je to špatně pro Pražany, pro Čechy i pro pověst celé země.

Nejsme jako Češi hrdí na své jídlo a řemeslo, nebo Prahu 1 uchvátila banda podnikavců?

Češi hrdí jsou. Problém je v tom, že v centru Prahy dlouho vítězil krátkodobý zisk nad dlouhodobou odpovědností. Když necháte centrum jen trhu bez jasných pravidel, přijdou ti, kteří chtějí rychle vydělat, a nezajímá je, co po nich zůstane.

Nechci podnikatele házet do jednoho pytle. Podnikání do Prahy 1 patří. Sám jsem podnikatel a dobře vím, jak náročné je v centru dlouhodobě fungovat. Ale podnikání musí mít úroveň a vztah k místu. Česká restaurace, kavárna, řemeslný obchod, knihkupectví, antikvariát nebo služba pro místní je něco úplně jiného než provozovna, která jen tahá peníze z turistů a ničí pověst Prahy.

Praha 1 nemá být jen byznysový produkt. Je to historické srdce země. Já provozuji restauraci už 25 let. Protože jsem se tady narodil a žiji tady, mám k tomu místu jiný vztah. Chci lidem, kteří náš podnik navštíví, ukázat historii Prahy z dávno minulých let, české speciality a kvalitní suroviny. Je mi jedno, jestli přijde našinec nebo cizinec. Důležité je, aby si z Prahy odnesl dobrý dojem.

Jiří Forst

Mnoho turistických pastí je v budovách vlastněných MČ Praha 1. Proč tento stav trvá?

To je otázka, kterou je potřeba klást vedení městské části. Pokud městská část vlastní nebytové prostory, má obrovskou možnost ovlivnit, co v centru bude. Nemusí jen slepě pronajímat tomu, kdo dá nejvíc.

Podle mě by Praha 1 měla jasně říct: v našich prostorech chceme provozy, které mají přínos pro místní obyvatele, českou kulturu, tradici, řemeslo nebo kvalitní služby. Ne další kýč, ne další turistickou past a ne další obchod bez jakékoli vazby na Prahu.

Veřejný majetek má sloužit veřejnému zájmu. Ne jen k vytěžení maximálního zisku. A komunální politika má být právě o tom, že se člověk dívá na město očima lidí, kteří v něm skutečně žijí.

Kde je hranice toho, jak lze Prahu 1 podnikatelsky vytěžit a přitom ji neničit?

Hranice je v respektu. K místu, k místním lidem, k historii a k pověsti Prahy.

Jako podnikatel na Praze 1 dobře vím, že podnikání v centru není jednoduché. Náklady jsou vysoké, turistický provoz je specifický a konkurence je obrovská. Přesto platí, že se dá podnikat slušně. Dá se vařit české jídlo, držet rozumnou kvalitu i ceny a nechovat se k hostovi jako k peněžence na jedno použití.

Podnikatel v centru by si měl položit jednoduchou otázku: Chci mít podnik jen pro turisty, s nesmyslnými cenami a menu pouze v cizích jazycích? Nebo chci podnik s dlouholetou tradicí, cenami nastavenými tak, aby je mohli akceptovat turisté i Češi, a prostředím, kde si i český host přečte menu a personál nebude otrávený, když přijde našinec?

Já razím druhou cestu. Proto provozuji stejný podnik už 25 let. Pro mě není Praha 1 jen adresa podnikání. Je to domov.

Jiří Forst

Overturismus: místní trpí, ale zároveň z turistů profitují. Jak je to na Praze 1?

Turismus je pro Prahu důležitý. To nikdo rozumný nezpochybňuje. Problém není turista jako takový. Problém je nekontrolovaný turismus bez pravidel.

Místní obyvatelé si velmi často stěžují na hluk, nepořádek, noční výtržnosti, dražší služby, vytlačování běžných obchodů a bydlení. Zisky ale často končí u úzké skupiny majitelů nemovitostí, agentur, krátkodobých pronajímatelů nebo provozovatelů turistických pastí.

Tvrzení, že místní z turismu profitují, je proto jen částečná pravda. Někteří ano. Ale mnoho obyvatel Prahy 1 spíše doplácí na to, že centrum přestává být místem k životu. Právě oni jsou overturismem zasaženi nejvíce.

Zároveň overtourismus podporuje nízkonákladovou turistiku, která zvyšuje zájem o krátkodobé ubytování. A právě krátkodobé ubytování nejvíce zatěžuje občany Prahy 1, jejich domy, ulice i každodenní život.

Airbnb: zákaz, nebo regulace?

Jsem pro tvrdou regulaci a hlavně pro jasné nastavení pravidel, podobně jako je tomu v jiných evropských metropolích. Krátkodobé pronájmy se nesmí tvářit jako běžné sdílení bytu, když se z toho ve skutečnosti stal byznys bez pravidel.

Pokud někdo provozuje byty jako hotel, má mít podobné povinnosti jako hotel: evidenci hostů, odpovědnost za hluk, bezpečnostní pravidla, poplatky, dohled a možnost sankcí. Není možné, aby rezidentní dům fungoval jako nonstop ubytovna pro party turisty a místní lidé se tam báli večer vyjít na chodbu.

V domě, kde je byť jen jeden byt využívaný pro Airbnb, to často výrazně snižuje kvalitu života ostatních obyvatel. Naším cílem musí být prosadit více dlouhodobých pronájmů. Pokud jsem členem SVJ a někdo chce v domě provozovat krátkodobé ubytování, měl by mít souhlas ostatních členů. To je jedna z věcí, která by podle mě mohla fungovat.

Úplný zákaz může být právně i prakticky složitý, ale tvrdá pravidla jsou nutná. A tam, kde krátkodobé pronájmy prokazatelně ničí bydlení a život v domě, musí mít město možnost zasáhnout.

Na druhou stranu bychom měli majitelům, kteří dnes provozují krátkodobé ubytování, nabídnout cestu, aby své podnikání přehodnotili na dlouhodobé pronájmy. Například snížením daně z nemovitostí, garancí dlouhodobého nájmu, podporou rekonstrukcí nebo spolufinancováním pojištění. Majitelé potřebují jistotu. Je lepší mít byt pronajatý stabilně celý rok než krátkodobě a s neustálými problémy. K tomu patří i debata o regulaci počtu dní, po které může být byt ročně využíván ke krátkodobému ubytování.

Co obyvatelům Prahy 1 kromě těchto problémů ještě komplikuje život?

Omlouvám se, ale tolik času nemám. Teď vážně - je toho opravdu hodně. Parkování, hluk, doprava, nedostatek běžných služeb, drahé bydlení, úbytek sousedského života, tlak investorů, problémy s čistotou a bezpečností.

Obyvatel Prahy 1 často nežije v luxusu, jak si někdo myslí. Žije v náročném prostředí, kde se každý den střetává běžný život s turismem, dopravou, nočním provozem a komercí. Zkuste si třeba někdy v sobotu odpoledne projít s kočárkem po Malé Straně. Člověk by pomalu potřeboval zvonek, aby se přes hloučky turistů vůbec dostal do parku.

A právě proto je důležité, aby Praha 1 nebyla řízena jen jako turistická destinace. Musí být řízena jako domov. Domov pro lidi, kteří tady žijí, pracují, vychovávají děti, podnikají a nesou odpovědnost za to, jak bude centrum Prahy vypadat za deset nebo dvacet let.

Já mám jako komunální politik jasné motto: politiku budu dělat mezi lidmi na ulici, ne zavřený v kanceláři. Jsem člověk, který Prahu 1 zná. Narodil jsem se tady, žiji tady, podnikám tady a chci, aby Praha 1 zůstala skutečným domovem, ne jen kulisou pro turisty a krátkodobý zisk.