Evropská komise rozhodla o uvolnění více než 16 miliard eur z fondů EU, protože prý oceňuje reformní kroky nového premiéra Magyara. Ten přitom už po vyhraných volbách hrozil uvězněním představitelům Orbánovy vlády a nyní vyhrožuje legitimně zvolenému prezidentovi a nutí ho k rezignaci. Jak je možné, že tohle Bruselu nevadí?

Může to pro někoho být šok, ale důvod je jednoduchý. Viktora Orbána považovali za rebela a vystřídal ho člověk, který patří k leyenovské politické linii, konkrétně k Evropské lidové straně (EPP). V Polsku to byl stejný příběh. Premiéra Morawieckého nahradil Donald Tusk, který rovněž patří k leyenovské linii. Z bruselského pohledu prohrál ideologický rival a zvítězil „náš“ člověk. 

Samozřejmě, pohled nestranného pozorovatele by mohl znít, že by se Evropská komise k něčemu takovému přece nesnížila, protože se obvykle zabývá otázkami spravedlnosti, rovnosti a právního státu. Je pravda, že o nich často mluví, ale koncepce právního státu nutně evokuje potřebu změny nebo reformy, pokud je Evropská komise přesvědčena, že v některém státě dochází k ohrožení těchto hodnot. V Polsku se však stal hotový zázrak. Žádné legislativní změny ani reformy nenastaly, ale miliardy eur byly uvolněny okamžitě. Stačilo vyměnit vládu. Bylo to tak do očí bijící, že u Maďarska zvolili o něco pomalejší strategii. Neudělali to v prvních hodinách, ale alespoň s odstupem tří týdnů, kdy nový maďarský kabinet zasedal poprvé. Pravdou však je, že nový premiér prakticky nic nestihl změnit, a přesto je už 16 miliard eur uvolněno. Zdá se, že všude, kde zvítězí politické síly patřící do tábora paní Leyenové, nastává okamžitý zrod tzv. právního státu a demokratický ráj, který je z Bruselu následně zasypán veškerou možnou, a nejen finanční, podporou.

Očekáváte změny ve slovensko-maďarských vztazích po změně vlády v Budapešti?

Změna určitě nastane a pro současnou slovenskou vládu nebude tato změna v mnoha ohledech příjemná. Rozhodně by se na ni měla připravit.

Maďarský premiér Péter Magyar od počátku mluvil o tom, že pokračování dobrých vztahů podmiňuje otevření otázky Benešových dekretů. Co očekáváte?

Podmiňování vztahů hned od začátku nevysílá dobrý signál. Navíc podle zajímavých informací, které slyším kolem sebe, nepůjde ani tak o snahu vyřešit a definitivně uzavřít tuto kontroverzní otázku minulosti. Téma se spíše stane nástrojem, který bude využit k vytváření a přenášení tlaku na slovenskou administrativu – ať už přímo na bilaterální bázi, nebo přes bruselské prostředí.

Benešovy dekrety jsou součástí i českého právního řádu. Aktuálně se téma otevřelo i v České republice kvůli sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se uskutečnil v Brně. Tzv. sudetští Němci tvrdili, že jim jde o smíření s českým národem. Sledoval jste to? Co na to celé říkáte?

Můžeme si o představitelích slovenské a české administrativy myslet cokoli, ale na bruselských chodbách rozhodně nepanuje nadšení, když z Bratislavy a Prahy zaznívá pravidelná kritika například zelených nebo migračních politik EU. Proto se v evropských institucích vyvinula rozmanitá paleta nástrojů – často uplatňovaných přes prostředníky –, kterými se vytváří protitlak a vnitřní pnutí. Paleta je široká: od otázek právního státu přes menšinová témata, transpozici evropského práva až po blokace eurofondů. Vysvětlení tohoto tlaku i na českou administrativu nemusí být složité, pokud víme, z jaké politické rodiny pochází nejen nový maďarský premiér, ale i německý, mimořádně nepopulární kancléř.

Fotogalerie: - Okamura pozval bývalé předsedy sněmovny

Jaká agenda, která by mohla mít potenciálně negativní dopad na Česko i Slovensko, se aktuálně v Evropském parlamentu řeší? Ač v EU přibyla (v České republice) další vláda, která si přeje změnu směru dosavadní evropské politiky a vidíme růst k Bruselu kritických stran v Německu, Francii a jinde, vypadá to, jako by se v Bruselu nic neměnilo…

Řeší se otázka emisních povolenek, jejichž rozšíření na domácnosti a dopravu (ETS2) může způsobit „ekonomický masakr“ v podobě vyšších cen pohonných hmot, plynu a topení. V Evropském parlamentu a ve výborech pokračuje dohled nad implementací Nového paktu o migraci a azylu, probíhají diskuse o posilování evropské obranné a bezpečnostní politiky, stejně jako příprava nového rozpočtu EU po roce 2027. Každá agenda má potenciál ovlivnit členské státy různým způsobem a je dobré, když vše sledují odborně zdatní lidé, kteří dokážou posoudit možné dopady. Ještě více šikovných lidí ale potřebujeme na politické úrovni – jak na národní, tak na evropské. Suverenistické síly rostou a v Evropském parlamentu se jim v tomto období podařilo prosadit několik významných změn, které by byly ještě před pár lety nemyslitelné. Změna probíhá. Jedinou otázkou je, zda je dostatečně rychlá na to, aby se věci podařilo zvrátit k něčemu normálnímu, racionálnímu a pro lidi prospěšnému.

Co se podle Vás musí stát, aby bylo možné provést zásadní změny? Hlavně v oblasti tzv. zelené politiky a migrace.

Tvrdá data nelžou. Pokud by měli občané stejný zájem o volby do Evropského parlamentu jako o domácí parlamentní volby a zvolili by si podobnou ideologickou strukturu svých zástupců do Bruselu, odrazilo by se to na několika úrovních. Místo škodlivých legislativ by v evropském měřítku procházela lepší a rozumnější opatření. Místo nekompetentních a fanatických osob typu vysoké představitelky pro zahraniční a bezpečnostní politiku by Evropskou komisi tvořil kvalitnější personál. A kdyby dnes bylo v Evropském parlamentu o pár desítek suverenistů více, Ursula von der Leyenová by už dnes nebyla předsedkyní Evropské komise. Byla by dávno odvolána. Migrační a zelenou politiku ovlivňuje každá z těchto úrovní. Proto po „rozházení šachovnice“ a změně poměru sil je zásadní změna určitě možná.

Infobox

Marián Ďuriš

Slovenský expert na zahraniční politiku, bezpečnostní analýzu, mezinárodní vztahy a strategickou komunikaci. Narodil se v Partizánském a od roku 2020 působí jako poradce poslance Evropského parlamentu pro zahraniční věci v Bruselu. Jeho vzdělání zahrnuje magisterské a bakalářské studium politických věd na Trenčínské univerzitě Alexandra Dubčeka, bakalářské studium managementu kvality na Slovenské zemědělské univerzitě v Nitře, stejně jako prestižní zahraniční programy jako Global Diplomacy na University of London, Geopolitics & Geostrategy na Grenoble Ecole de Management ve Francii, Strategic Marketing & Communication na King’s College London, Leadership Communication na Tulane University v New Orleans a další kurzy v oblasti bezpečnostní analýzy a organizační psychologie v Londýně. Více než 12 let pracoval v zahraničí, především ve Velké Británii (Londýn a Liverpool), kde působil na pozicích senior security analyst, strategist a expert na mezinárodní vztahy, čímž si vybudoval rozsáhlé kontakty v oblasti diplomacie, bezpečnosti a politické analýzy. Aktivně se účastní mezinárodních konferencích v desítkách zemí na téměř všech kontinentech a pravidelně vystupuje v zahraničních médiích. Vedle rodné slovenštiny ovládá angličtinu a pasivně španělštinu, chorvatštinu a polštinu.

Evropská komise postupně začíná říkat, že hodlá zastavit nelegální migraci. Řada kritiků však upozorňuje, že to v reálu nebude znamenat zastavení migrace, ale legalizaci migrace nelegální. Co se v této oblasti v Bruselu děje?

Stačí sledovat, co Evropská komise říká a co reálně dělá. Má někdo pocit, že se migrace do Evropy zastavila? Že Evropská komise pomáhá státům, které brání své hranice? Ne, dělá přesný opak a navíc se snaží zakrýt své skutečné úmysly. Děje se to například změnou terminologie, kdy ilegální migraci začala nazývat „iregulární“. Nebo naléváním bruselských miliard do mediálního a neziskového prostředí na „nezávislé informování“ občanů. Na druhou stranu je třeba dodat, že se právě v těchto dnech mění tzv. návratová politika, což je pozitivní zpráva. Děje se tak navzdory počínání Evropské komise, nikoliv s její pomocí. A děje se tak pod tlakem politických skupin, jejichž voliči už mají migrantů dost. Umírněné, středové a středopravé frakce to dělají převážně z vypočítavosti, protože cítí úbytek preferencí a chtějí vykázat činnost. Pravicové, vlastenecké a suverenistické frakce to dělají z přesvědčení a odhodlání zvrátit migraci, ochránit domácí obyvatelstvo a poslat domů každého, kdo zde nemá legální právo zůstat.

V portugalském Portu se o víkendu konal Remigrační summit, kde se již po několikáté diskutoval plán na obrácení migračních toků a návrat nelegálních a též neasimilovatelých legálních migrantů do zemí jejich původu. Do jaké míry bychom se o otázce remigrace měli na evropské úrovni vážně bavit?

Je to seriózní úvaha, kterou je možné politicky prosadit a která závisí na podpoře lidí pro její představitele. Dnes jsme svědky brutálního násilí, kriminality a bezpráví v západoevropských metropolích. Střední Evropa je ještě relativně klidné místo. Stále máme určitý čas poučit se z trpkých zkušeností našich partnerů.

Kritici tohoto plánu a zároveň podporovatelé migrace tvrdí, že něco jako remigrace je nemožné, nerealizovatelné a jde o pouhý sen krajní pravice. Nedokazuje ale například politika Trumpovy administrativy, že to možné je? Jaký je Váš názor?

V oblasti migrační politiky dokázali Donald Trump a jeho „car hranic“ Tom Homan to, co by si přálo mnoho Evropanů ve svých státech, kde se už necítí bezpečně. Dokázali nejen zastavit invazi přes jižní hranici, ale také vyhledat a vyhostit ty, kteří jsou v zemi nelegálně a páchají trestnou činnost. Trumpova linie je v tomto zcela jasná. A udělal to bez ohledu na prudké nepřátelství progresivních médií, politiků a aktivistů, bez ohledu na překážky, které mu kladli. Dodal bych však, že dnes by každý premiér či prezident v Evropě čelil stejné palbě kritiky, pokud by se odhodlal k této strategii. Byl by terčem stejných politických útoků, neziskového pomlouvání a mediálního zkreslování reality. Trumpova vláda však v této oblasti jednoznačně dokázala, že to je možné.

Psali jsme:

Nejsou chytřejší. Ivan David o bludech, co šíří vysoké školy

Konec ochrany pro ukrajinské muže? Okamura vytáhl horkou aktualitu

Stupidní jako Brusel. Kdyby se nás to netýkalo, byla by to zajímavá podívaná

Filip Turek: Petr Pavel a sponzoři. Jejich skutečné úkoly