Máme 3. června, což je Mezinárodní den jízdního kola, vyhlášený OSN v roce 2018. Cyklistika je dnes tématem politickým i kulturním, ale kolo je pořád primárně dopravní prostředek, případně sportovní náčiní. Tak jak se na cyklistiku dívá ministr dopravy?
Za mě je to dopravní prostředek. Že to časem civilizace uchopila jako sportovní náčiní, je trochu jiný příběh. Je to ekologický prostředek k přesunu z místa na místo, který navíc pomáhá lidskému zdraví.
Já jsem kluk z vesnice, u nás měl právě kvůli dopravě kolo každý člen domácnosti. Pamatuju si samozřejmě to své úplně první, byla to tehdy veliká frajeřina s dlouhým sedlem. Takže kolo mám rád, dodnes na něm jezdím, mimochodem stále bez baterie.
Který z lídrů vládní koalice si vede nejlépe?Anketa
Ale dal jsem důraz na to, že cyklostezka nesmí vzniknout pouze tak, že se vezme barva a namaluje se cyklopruh na silnici, která historicky řeší dopravní situaci v místě. To se mi nelíbí, přece nemůžeme řešit jednu mobilitu na úkor mobility jiné. Nemám rád, když se preferuje jen jeden z dopravních módů, lidé mají různé potřeby a dopravní síť by měla sloužit, pokud možno, všem.
Pojďme od nejmenších účastníků dopravního provozu k těm nejrobustnějším, tedy kamionům. Vláda tento týden schválila přípravu nové koncepce mýtného systému. V čem by měla být nová?
Snažím se hledat řešení co nejkvalitnější a zároveň nejlevnější, to je moje manažerská DNA. Jsme v situaci, kdy jsme se před necelými deseti lety rozhodli zrušit mýtné brány a jít do satelitního systému, což za mě bylo správně. Satelitní systém umožňuje kontrolu kamionů v podstatě všude.
Já jsem vloni v prosinci přišel na ministerstvo a zeptal jsem se, jak vypadá příprava nového tendru na mýtný systém, protože kontrakt se současným provozovatelem vyprší na konci roku 2029. A dozvěděl jsem se, že se chystá tendr na desetileté období, který by byl v podstatě na stejných principech, jako máme dnes.
A já si jako manažer myslím, že současný systém už je překonaný. Vidíme, že okolní země sledují a zkoušejí, co všechno umožní nové technologie. Ty se v posledních letech vyvíjejí zcela zásadně, kdyby to tak nebylo, tak by asi nemělo smysl ten systém měnit. A my jako ministerstvo bychom si tím dost usnadnili práci.
Ale já jsem to posoudil a rozhodl, že si tu práci dáme, protože se tím nabízí možnost doručit řešení, které by to dělalo efektivněji, využilo možnosti digitalizace a snížilo náklady státu.
Mně kritizují, že chci zastavit valorizace dálničních známek, a kde prý vezmu ty peníze, co tím vypadnou. No, já je nechci tahat od občanů a podnikatelů, když se otevírá možnost, jak zlevnit náklady státu.
Samozřejmě chápu, že digitalizace vyvolává otázky a obavy, i já vím, že o tom, co se v této zemi v rámci různých digitalizačních projektů odehrávalo, by se daly psát romány. Ale troufám si říct, že naše ministerstvo už za půl roku ukázalo, jak to vypadá, když se věci dělají pořádně.
Vy jste na tiskové konferenci prezentovali časový rámec, jak by to mělo probíhat, s finálním spuštěním na konci roku 2032. Jak by tedy měl tento projekt probíhat?
Není to tak, že bychom si vzali šest roků na nicnedělání. Nově se počítá s vypsáním otevřeného výběrového řízení na provoz a rozvoj stávajícího systému na přechodné tříleté období, což vytvoří prostor pro přípravu rozsáhlého tendru na nový mýtný systém od prosince 2032. Je také nutné změnit některé zákony.
Bohužel, změny legislativy v Česku fungují tak, jak fungují. Mně teď leží v parlamentu prostá transpozice evropské legislativy o sdílení dat z dopravních systémů. Načítal jsem ji asi tři měsíce nazpátek a pořád jsme v prvním čtení. Asi i lidé vnímají, že ve sněmovně někteří politici vždy vytáhnou témata, která ji zablokují, a sněmovna pak neřeší legislativu tak, jak bychom potřebovali.
Já jako ministr musím být připraven „v blocích“, když se sněmovní nebo senátní výbor večer rozhodne, že váš bod zařadí ráno na jednání, tak musíte přes noc přeskládat svůj program a dorazit tam jako předkladatel prezentovat. A tam si sednu, čekám tam hodinu a třeba se vůbec nedostanu na řadu, protože poslanci stále s něčím přicházejí. Říkám si, mám bod číslo tři, to by mohlo být rychlé, ale program se schvaluje čtyři hodiny. Speciálně v Poslanecké sněmovně se to děje často. Já si nestěžuji, chápu, že to patří k demokracii. Jen vysvětluji, že při plánování musíte kalkulovat i s tím, že se tato fáze může protáhnout.
Musíme myslet i na to, že je to veřejná soutěž a jde o zakázku s cenou kolem miliardy korun ročně. Je tam hodně potenciálních dodavatelů a musíme čekat jejich boje a obstrukce, které z veřejných tendrů dobře známe. Podněty na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jsou tu skoro pravidlem, musí se s tím vypořádat, běží odvolání. Upřímně, u takto velké zakázky jsem se tu ještě nesetkal s tím, že by nebyla napadena.
Jak už jste zmínil, přišel jste do státní správy jako manažer. Mě by z tohoto vašeho pohledu zajímalo, jak se díváte na ochotu a schopnost reagovat na nové věci a přizpůsobovat se technickému pokroku, který zrovna v dopravě za poslední roky probíhá dost bouřlivě. O Česku se v tomto směru občas říká, že jsme „skanzen“ nebo „Hobitín“, novinky moc nemusíme, tak jak to vnímáte vy? Třeba v rámci odborné veřejnosti, se kterou se stýkáte?
Máme tu část odborné veřejnosti, která hodně publikuje a edukuje. Ti vám stoprocentně podpoří každou inovaci. A pak je část, která zastává názor, že kolej je zkrátka kolej, už dvě stě let, a asfalt vždy bude chemickou sloučeninou živice a ropy.
Jako ministr mezi těmito světy musíte vyvažovat. Jsou inovace, které mají přínos, ale nedávají smysl finančně. Silnici dokážete postavit velmi levně, pokud chcete stavět jen cestu. Ale pokud tam dáváte kvůli bezpečnosti svodidla, protihluková opatření kvůli obyvatelům sousedících domů, nebo telematiku, abyste věděli, jakou má asfalt teplotu a jak upravovat rychlost, tak se tím dostanete na několikanásobek ceny.
Musíte brát do úvahy bezpečnost, protože doprava má sloužit k tomu, abyste z toho bodu A do bodu B skutečně dojeli, musíte posuzovat, zda má smysl dávat tichý asfalt, který má i bezpečnostní efekt, ale samozřejmě je dražší.
To všechno musíte jako ministr vyhodnotit, pak rozhodnout, a pak samozřejmě čelit za toto rozhodnutí kritice. Celkem zásadní poznatek je, že vás budou kritizovat, ať rozhodnete jakkoliv. Ať ten most rozhodnete rekonstruovat, nebo jej necháte zbourat, stejně to od někoho slíznete.
Je to práce spíš manažerská než politická, protože musíte volit, které zlo je menší. Musíte přijmout, že ani jedna z variant nebude vítězstvím, že to nebude vypadat jen hezky. Ale nějak rozhodnout musíte, nejhorší je nerozhodnout vůbec. To jsme také v minulosti viděli, že se to nechávalo vyhnít, a pak se stávalo, že dopravní stavba, která měla fungovat 11 let, čekala 30 nebo 40 roků.
Když jsme se bavili o mýtu, tak jste zmínil i téma dálničních známek. Teď ve sněmovně prošel prvním čtením váš návrh, aby byla zrušena jejich automatická valorizace. Jaká je tedy vaše představa o dalším vývoji ceny dálniční známky? Měla by se zvyšovat každoročně jednorázově, nebo by spíše měla být na nějakou dobu stabilizována?
Je to vládní návrh, který vychází z programového prohlášení vlády. Takže plníme, co jsme slíbili. Mé zdůvodnění, proč valorizaci zrušit, je prosté: Fialova vláda nechtěla zvyšovat daně, ale podařilo se jí vyčistit rozpočet takovým způsobem, že museli zvyšovat všechny ostatní poplatky, aby stát vůbec mohl fungovat. Cena dálniční známky díky tomu rostla raketovým tempem a nemyslím si, že by to bylo směrem k motoristům férové.
Podle mého se k těmto úvahám můžeme vrátit, až stát občanům dostaví páteřní dálniční síť. Pak můžeme říci, tady jsme vám něco doručili a teď to potřebujeme udržovat.
Ale dnes, pokud vyřešíme náklady na mýtný systém, který tvoří více než 70 procent ze zpoplatnění dálnic a silnic první třídy, tak nemusíme až tak tvrdě valorizovat cenu dálniční známky. A do budoucna nás čeká velká debata o mýtu, jak jej uvést do souladu se sousedními zeměmi, protože pokud jste výrazně nejlevnější, tak se nemůžete divit, že kamiony využívají českou cestu. A to samozřejmě bude debata o celém tomto „mixu“.
Když jste tedy začal o dostavbě dálniční sítě, začala nám stavební sezona, na sociálních sítích můžeme vidět vaši hojnou účast na „inspekčních dnech“ na liniových stavbách. Jaká je to zkušenost?
Když někomu platíte stovky milionů, někdy i miliardy, a ani se na tu stavbu nejdete podívat, tak se pak divíte, že požaduje prodloužení termínu nebo navýšení ceny za vícepráce.
Ty moje návštěvy jsou často neohlášené, prostě se tam jdu kouknout, když mám kolem cestu. Úplně neočekávám, že to nějak zásadně zvýší odpovědnost investorů, ale beru to tak, že když tam nemám červený koberec a místo manažera si promluvím se stavbyvedoucím nebo s dělníky, můžu se něco dozvědět.
Když vidím, že je tam zaparkovaných dvacet strojů a kolem něco dělají tři dělníci, tak je samozřejmě zřejmé, že je něco špatně. A pak se ptám. Myslím si, že tohle pomůže, takže jsem požádal i své přímé podřízené, aby to dělali také.
Jaká je tedy ta zkušenost?
Že to vypadá úplně jinak, pokud jste ohlášen, nebo když tam přijedete namátkově.
Jenže mně takové ty slávy jako je klepání kladívkem nebo stříhání pásek prostě nesedí, i když chápu, že to k té funkci také patří, i jako poděkování a projev úcty lidem, kteří tam odvedli práci. Nevnímám to tedy jako hlavní náplň své práce.
Já tu otázku na zkušenost myslel spíše tak, jak se daří realizovat ty dálniční stavby, které jsou prioritní…
Já dostal jako ministr jeden úkol: dostavět páteřní dálniční síť. Dělám pro to všechno, ale zase nechci, abychom kvůli této vizi úplně přestali uvažovat o ceně. To je pro mě taky důležité, takže jsem rád, že se nám u dálnic, stejně jako u železnic, daří, aby se o zakázky ucházelo více účastníků než v minulých letech. Tím pádem máme větší jistotu, že nemrháme penězi daňových poplatníků.
V případě dálnic je to obzvlášť důležité, ty si platíme komplet sami, zatímco na železnice nám přispívá EU.
Poslední otázka je trochu „na tělo“. Nedávno jste byl v Interview ČT24 a na přetřes se dostalo i vaše občanství. Jste českým občanem, ale současně slovenským a moderátor se vás vážně ptal, zda jste jako ministr s cizí občankou dostatečně loajální k České republice.
Jo, to bylo vtipné.
Jaké to lidsky je, když jako ministr české vlády musíte obhajovat, že jste loajálním občanem?
Já to poprvé zachytil už loni, když se poprvé objevilo moje jméno jako kandidát na post ministra. Tehdy jeden ústavní právník vyjádřil pochybnosti, zda jako občan jiné země budu dostatečně loajální. Moderátor té diskuse z jednoho ústavního právníka udělal ústavní právníky v množném čísle, a tak to vzniklo.
Někdo se zkrátka rozhodl, že zahraje na národní strunu českého voliče. Což mě tolik nepřekvapuje, zkoušejí to na mě i na sociálních sítích, kde atakují mou znalost češtiny, nebo jiné věci. Já se nad tím usmívám, protože já na ministerstvo opravdu nepřišel mluvit.
Pokud jde o problém s loajalitou k České republice, tak jsem na něj narazil jednou, teď minulý týden u hokeje v televizi. Ale nakonec se tento konflikt loajalit podařilo vyřešit za pomoci štěstí a brusle.
To byla samozřejmě nadsázka, ale já si jako rodilý a hrdý Čechoslovák skutečně tuto otázku uvědomuji, jen když spolu hrajeme hokej. Ale naštěstí jsem to za ty roky vyřešil, takže vždy fandím hezkému hokeji.
Mně bylo v době rozdělení sedmnáct let, vlajku té republiky, jak vidíte, i dnes mám v klopě. To rozdělení vnímám jako historický moment, dnes už asi nemá smysl uvažovat, jestli bylo správné, že to udělali politici, nebo zda to mělo řešit obyvatelstvo přes referendum. Prostě se to stalo.
Já dnes jsem občanem České republiky, platím tu daně, auto mám registrované na české značce, číslo mobilu s českou předvolbou. Nevidím důvod, proč se tím nějak chlubit, ale přišlo by mi divné upřednostňovat zájmy jiné země než té, kde žiju. A které jsem snad i v minulých pracích v ČD Cargo a v Českých drahách také něco přinesl.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Je zatím Ivan Bednárik dobrým ministrem dopravy?
