Neustoupíme, říká odpůrkyně větrníků Ficovi. Nastalo další kolo

Slovenská vláda chce znovu po minulém debaklu 9. července zopakovat „projednání připomínek“, aniž by se lidí pořádně zeptala na jejich názor? Jen vypískání vlády a jejích úředníků nestačilo?

Anketa

Který člen vlády by měl odejít? Máte více možností.

Babiš, což by znamenalo pád vlády

13%

43%

34%

hlasovalo: 11860 lidí

Zřejmě nestačilo. Když občané jasně ukážou, že s takovým postupem nesouhlasí, člověk by čekal, že vláda přibrzdí a začne lidem naslouchat. Místo toho jen vytáhne nový termín, jako by se vůbec nic nestalo. Připadá mi to jako špatná komedie – když se publikum zvedne a odejde z divadla, režisér místo změny scénáře jednoduše zvedne oponu znovu a doufá, že tentokrát všichni zatleskají. Jenže občané nejsou kompars ve vládním představení. Už jednou dali jasně najevo, co si myslí. Demokracie přece není princip: opakujeme hlasování tak dlouho, dokud se vládě nebude výsledek líbit.

Po minulém debaklu se nabízí otázka: když ve středověku někdo spadl ze šibenice, dali mu milost. Ale v tomto případě kat běžel hned pro novou oprátku? Proč vláda takto terorizuje lidi o školních prázdninách, když už jednou jasně řekli NE?

Po tom, co se stalo minule, by člověk čekal alespoň špetku pokory. Místo ní přišel nový termín. Jako by občané nebyli partneři, ale překážka, kterou je potřeba dříve či později unavit. Jestli si někdo myslí, že prázdniny umlčí lidi, kteří brání svůj domov, pak vůbec nepochopil, koho má před sebou. Nejsme dav na objednávku. Jsme občané této země. Máme právo být slyšet a nenecháme se odsunout jen proto, že se to někomu hodí do kalendáře. Slovensko není majetkem politiků ani úředníků. Je to naše země. A pokud si někdo myslí, že bude opakovat stejný scénář tak dlouho, dokud občané nerezignují, pak se hluboce mýlí. Neustoupíme proto, že je léto. Neustoupíme proto, že je to pohodlnější pro vládu. A už vůbec neustoupíme tam, kde jde o budoucnost naší krajiny.

Slovenští politici Fico, Taraba a Drucker neustále v médiích opakují, že jde o „administrativní opatření“, ale ve skutečnosti jsou to oni, kdo toto organizuje. K čemu potřebují hrát takové divadlo?

Pan premiér Fico mluví o administrativním opatření, pan ministr Taraba občany uklidňuje a pan ministr Drucker dělá totéž. Jenže právě tato „administrativa“ připravuje legislativu a otevírá cestu k rychlejší výstavbě bez reálné možnosti protestu obcí a občanů. Proto už nevěříme tiskovým konferencím, ale sledujeme paragrafy. A k čemu to divadlo? To musí vědět oni. Někdy to ale působí, jako by se snažili přesvědčit občany, že se vlastně nic neděje, zatímco v zákulisí se už staví kulisy pro další dějství. Jenže diváci už znají scénář. A tentokrát z hlediště jen netleskají ani nepískají, začali číst i scénář.

Na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně ČR zaznělo, že takové „administrativní opatření“, jaké slibují slovenští politici, v evropské legislativě neexistuje. Není to jen divadlo před volbami?

Samozřejmě že neexistuje – u nás se ale zjevně píše vlastní verze práva, kde se pravidla ohýbají od ústavy až po mezinárodní smlouvy podle aktuální potřeby. Ironie je, že čím více se to popírá, tím víc je to vidět. Jedno je ale jisté – občané už neusnou. Naučili se číst zákony, ptát se a hlídat politiky mnohem pozorněji než dřív. Pokud si někdo myslí, že po volbách bude ticho a lidé zapomenou, může být velmi nepříjemně překvapen.

V české Poslanecké sněmovně zaznělo, že si vláda počíná neústavním způsobem. Článek 23 Listiny práv a svobod máme na Slovensku v ústavě také. Postaví se Slováci spolu s Čechy na odpor, kdyby selhaly ústavní mechanismy?

Já věřím, že ano. Ne silou, ale odvahou. Občanský odpor není hrozbou pro demokracii – je její pojistkou. My jsme už ukázali, že když se lidé spojí, dokážou věci změnit. První projednání bylo zrušeno právě díky občanům. A pokud bude potřeba znovu bránit svá práva zákonnými prostředky, věřím, že nás bude ještě víc. Protože domov se nebrání jednou. Domov se brání tak dlouho, dokud je to potřeba.

Fotogalerie: - Ó hory, ó hory

Říkáte často, že jste Čechoslovenka. Cítíte z Česka od podobně postižených lidí československou nebo i evropskou solidaritu?

Ano. A je to jeden z nejsilnějších zážitků celé této cesty. Poznala jsem stovky úžasných lidí z Česka i dalších evropských zemí. Přestože nás dělí státní hranice, spojuje nás něco mnohem silnějšího – láska k domovu. Když dnes říkám, že jsem Čechoslovenka, nemyslím tím politiku. Myslím tím obyčejné lidské přátelství, vzájemnou pomoc a respekt. V nejtěžších chvílích jsme stáli při sobě jako jedna rodina. A za to budu českým přátelům i všem lidem z Evropy navždy vděčná. Ukázalo se, že solidarita není prázdné slovo. Je to podaná ruka ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebujete. A právě ta mi dává naději, že když se spojí slušní lidé, dokážou ochránit to nejcennější – svůj domov.

Fotogalerie: - Československo v Darney

V městečku Darney v létě roku 1918 Francie poprvé ...

Darney se nachází v severovýchodní Francii

Většina členů slovenské vlády se hlásí k tradičním křesťanským hodnotám. Sama jste se podílela na blahořečení vašeho rodáka, kněze Jána Havlíka, umučeného komunistickým režimem, a dlouhodobě se setkáváte s kardinály i biskupy. Jaký vliv může mít zamýšlená transformace slovenské krajiny na tradiční křesťanské hodnoty a vztah člověka k domovu, stvoření a odpovědnosti za krajinu?

Křesťanské hodnoty jsou pro mě především úcta k člověku, k rodině, k domovu a ke stvoření. Krajina není jen místo na mapě. Je to náš domov, naše kořeny a dědictví, které jsme převzali od našich předků a máme ho předat našim dětem. Proto věřím, že o tak zásadních změnách se nesmí rozhodovat bez skutečného naslouchání lidem, kteří v té krajině žijí. Pokora, úcta a odpovědnost nejsou slabostí. Jsou základem křesťanských hodnot. Věřím, že skutečnou zkouškou křesťanství nejsou krásná slova v projevech ani fotografie z kostela, ale odvaha chránit člověka, jeho domov a Boží stvoření i tehdy, když je to politicky nepohodlné. Právě tehdy se totiž ukáže, zda své hodnoty jen vyznáváme, nebo podle nich skutečně žijeme.

Fotogalerie: - Okolo Popradu

Z čeho mohou mít Robert Fico a Tomáš Taraba v katolické zemi větší respekt, z městské liberální inteligence, nebo z prokletí věřícími v postižených oblastech, i když to nebude na Facebooku?

Po tom, co se o nás psalo, že prý budeme proti větrným parkům provozovat magii, už mě opravdu nic nepřekvapí. Já na prokletí nevěřím. Jen si někdy říkám, jestli někteří politici nenechali své svědomí zaparkované před úřadem. Pak si ale vždycky připomenu, že dobro je snad v každém srdci. Jen u některých zřejmě čeká, až se jednou probudí. A pokud už máme mluvit o čarování, pak věřím jen v jediné kouzlo – že žádné politické zaklínadlo „administrativní opatření“, žádná tisková konference ani žádná předvolební magie nedokáže navždy přehlušit pravdu. Ta má totiž jednu nepříjemnou vlastnost. Dříve nebo později se vždycky ozve. A nakonec možná zjistíme, že jediné skutečné kouzlo spočívá v tom, že se probudí obyčejní lidé.

A pak už nezní jen „administrativní opatření“, ale i staré dobré: „Slováci ožijú.“ To bývá pro některé politiky mnohem větší magie, než jakou nám kdy přisuzovali.