Veřejnoprávní Česká televize v pořadu s názvem Infiltrace: obchod se zdravím odhalila praktiky alternativní medicíny a jejích poskytovatelů. Redaktorka navštívila centrum AKTIP, který se nazývá psychosomatickým institutem. Psychosomatička Jarmila Klímová, která centrum vede, například tvrdí, že se může zlepšit zdravotní stav odbouráním karmických bloků. Co tomu říkáte?
To je stejné jako léčba kladením různých balvanů do postele. Léčitelé nabízejí desítky, možná stovky metod údajně účinných na léčení, ale jejich účinek nikdo neprokázal. Většinou jde o podvod, protože tito léčitelé vybírají za své rady nekřesťanské sumy. Ale někdy chápu, že je pacienti jsou ochotni dát, protože léčitelé jim mnohdy nabízejí poslední a jedinou naději. Často se totiž na léčitele obracejí pacienti, u kterých už klasická léčba selhala, tak si říkají, co kdyby alternativní léčba pomohla, a platí a platí…
O diskutovaném pořadu ČT jsme informovali ZDE.
Když je stav pacienta, který se vydá k léčiteli, beznadějný, když už klasická léčba nepomáhá, pak mu asi léčitel nemůže víc uškodit, kromě toho, že z pacienta tahá peníze. Ale co když jde k nim někdo, komu by klasická léčba mohla pomoci zachránit život?
To je právě ono. Někdy se na ně obrací pacienti, kteří mají šanci se klasickou léčbou vyléčit. Ale protože jsou oslněni sliby léčitelů, svěří se do péče jim. A oni jim třeba zakáží ozařování a klasickou léčbu, a když se ukáže, že jejich metody jsou k ničemu, pošlou je k onkologům. Znám několik případů, kdy mladý člověk přišel zbytečně o život jen kvůli důvěře k takovému šarlatánovi. Ale to není české specifikum, takhle to je po celém světě. A nejen dnes, i v minulosti dávali někteří králové přednost léčitelům před tehdejší klasickou medicínou. To je nezničitelné. Ve Spojených státech amerických třeba lidé utratí miliony dolarů za homeopatii. Já jsem nedávno napsal článek k homeopatii, na Homolce byla i konference o homeopatii. Jak může někdo věřit, že může mít léčebné účinky, když se použije jedna kapka léku do bazénu vody a tam se rozptýlí? Je prokázané, že to je nesmysl, ale ten, kdo tomu věří, názor nezmění a věří tomu dál. Já jsem z těch bojů už vycouval, protože jsem si řekl, že každý svého štěstí strůjcem. Já lidem vysvětlím, že to je nesmysl, ale každý si může se svým zdravím učinit, co uzná za vhodné. Navíc tyto nesmysly šíří média, rozhlas, televize. Na Slovensku byl poměrně velký průšvih, když se ukázalo, že jeden alternativní lék, který se prodával, bylo vlastně ředěné Savo. Slovenská lékařská komora se tím zabývala a zakázal se. Byl jsem na jedné besedě, kde jedna paní potvrdila, že to užívala nejen sama, ale když její dítě dostalo spalničky, tak ho v tom vykoupala.
Fotogalerie: - Jednání Rady ČT
To je asi největší problém. Říkal jste, že každý svého štěstí strůjcem, že si se svým zdravím může dělat, co uzná za vhodné. Ale co když stejně hazarduje se zdravím svého dítěte?
Tohle není bohužel ještě legislativně vyřešeno. Vyřešilo se to jen v případě Svědků Jehovových, kde už je uzákoněno, že rodiče nemohou zakázat dítěti transfuzi, když ji potřebuje. V minulosti ji mohli zakázat i v případě dítěte. Ale dospělí i dnes mohou transfuzi odmítnout, i v případě, když dostanou informaci, že pokud ji nedostanou, tak zemřou. U dítěte už je to zakázané, ale alternativní léčba dítěte bohužel zakázaná není.
V televizním pořadu zazněly od léčitelů takové výroky, že se člověk skutečně diví, jak jim mohou lidé věřit. Léčitelka třeba radila pacientce s rakovinou, aby si našla milence, který ji bude mít rád jako ženu, že po roce bude bez metastáz. Nebo tvrdila, že lze rakovinu po detoxikaci „vykadit“.
Takových nesmyslů se objevuje víc. Tady existuje i léčitelka, která propaguje urinoterapii, pití moči. Neobjevuje se to jen u nás, v Brazílii se dokonce uskutečnil sjezd urinoterapeutů. Ale moč obsahuje odpadní látky, kterých se organismus zbavuje. Pokud se mluví o nějakých léčebných efektech moči, jde o lokální využití. Třeba na poranění kůže různí nomádi používali moč jako dezinfekci, to možná trochu funguje, ale vnitřní používání moči je absolutní nesmysl. V moči není nic, co by mohlo aktivovat nějaké obranné mechanismy nebo působit proti nádorům. Přesto se to praktikuje. Když někdo chce pít moč, ať ji pije. Možná by to stát podpořil, protože to vyjde laciněji (smích).
Než protonová léčba určitě…
No právě.
Ale není žádným tajemstvím, že spousta nemocí je psychosomatických. Rakovina, civilizační nemoci jsou často vyvolány stresem, kterým současné generace čelí. Proč tedy nejít podobnou cestou při léčení, nastartovat samoléčbu pomocí psychiky? Vždyť už byl prokázán placebo efekt, který funguje na principu, že víra tvá tě uzdraví.
Bezpochyby. Klasická léčba má také svoji složku, kde roli hraje placebo efekt i u klasických léků. To se nedá popřít. Tam jsou ale i doklady o tom, že lék zasahuje proti původci onemocnění, ničí třeba mikroby, kteří to onemocnění způsobují. A to je prokázané. Zajímavé je, že nikdo nikde se nepokoušel alternativním způsobem léčit vzteklinu, protože proti ní není lék, ta je stoprocentně smrtelná. Nikdo se nepokusil přinést důkaz, že nějaká alternativní léčba v případě vztekliny je účinná. To je pozoruhodné. Jinak na všechno jsou nesmyslné alternativní metody, třeba polykání staniolových kuliček. Bohužel mnoho lidí na důvěru v léčitele doplatilo.
Hodně se také mluví o léčbě rakoviny hladovkou. Naposledy se o to pokoušel herec Jiří Pomeje, ale nakonec se stejně musel podrobit operaci i ozařování. Má hladovka při léčbě rakoviny nějaký smysl?
Nemá, protože nádor je autonomní, ten si vezme pro svůj růst, co potřebuje. Pacient poškodí jen sám sebe, když drží hladovku a nepřijímá potravu, nádor to neovlivní, ale pacient si ublíží.
Jsou podle vás všichni léčitelé podvodníci a šarlatáni? Není něco, co by přece jen mohlo fungovat? Třeba bylinky.
Já dělím léčitele do tří skupin. Jedna, která je bohužel nejméně početná, jsou léčitelé, kteří spolupracují s lékařem, nezakazují klasickou léčbu a svou léčbu nabízejí jako doplněk. Ti mohou pacientům velmi prospět, zlepšit subjektivní pocity předepsáním různých bylinných čajů apod., kde je také značná složka placebo efektu. Ale pacientovi to zcela objektivně uleví a zlepší to jeho kondici. Druhá kategorie jsou psychopati, kteří si o sobě myslí, že jsou nadaní Bohem nebo kým, že mohou diagnostikovat rakovinu a léčit ji. Sami tomu věří a dokáží přesvědčit ostatní. To je také malá část. K této skupině řadím i jednoho léčitele z Moravy, který se radil ve svých diagnózách a léčbě s duchem princezny Diany. A měl klientelu, lidé tomu skutečně věřili. A třetí – nejpočetnější kategorie – jsou darebáci, kteří vědí, že to, co pacientům dávají, je k ničemu, ale dokáží manipulovat s lidmi, přesvědčit je, že je vyléčí. Lékař nikdy nemůže slíbit pacientovi, že ho stoprocentně vyléčí, protože jsou situace i u banálních chorob, které skončí špatně. Já jsem ve své praxi bohužel jen dvakrát zažil, že velmi riskantní forma nádorového onemocnění sama ustoupila. Zažil jsem dvě onemocnění, která byla léčena standardně, ale léčba přestala účinkovat, nádor nebyl operovatelný, pacient byl proto poslán domů „umřít“. Jednou šlo o pacientku, které se po odchodu domů onemocnění na pět let zastavilo a ona žila celkem spokojeným životem. Kdyby šla k nějakému léčiteli, tak by byl slavný, protože by to mohl vydávat za svůj úspěch. A takhle spontánní regresi jsem zažil ještě jednou. Také už klasická léčba nezabírala, pacient mě žádal, že by chtěl jet naposledy na dovolenou do Jugoslávie. Tak jsem mu to povolil, a když se vrátil, měl normální krevní obraz, aniž by něco užíval. Prostě záhada. V medicíně takové případy jsou, ale je to krajně nepravděpodobné.
Takže nemocným doporučujete raději klasickou, tradiční léčbu než nějaké neprokázané experimenty?
Tradiční léčbu, ale když se po dohodě s lékařem obrátí i na léčitele, může to pacientovi prospět. Doplňková léčba, kterou léčitel navrhne, může zlepšit i reakci na klasickou léčbu. Ale problém je, že řada léčitelů zakáže klasickou léčbu, jinak pacienta odmítne. Objevily se například názory, že radioterapie je zločin, léčitelé zakáží ozařování i v případech, kdy je prokázané, že ozařování jejich formu rakoviny léčí.
Pacient by tedy měl zpozornět, pokud mu léčitel, na kterého se obrátí, zakazuje klasickou léčbu?
Ano, určitě. Účastnil jsem se televizní debaty, kde byl také bratr ženy, která měla karcinom ledviny. Místo klasické léčby si našla nějakého léčitele, i když jí to bratr rozmlouval, nedala si říci a během tři čtvrtě roku zemřela, i když původně byla nemoc ve stádiu, kde byla velká šance na vyléčení. Některé lidi prostě nepřesvědčíte, žádný důkaz ani argument jejich nezmění. Ale to se přece netýká jen medicíny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
