Státní převrat? Zbořil varoval Milion chvilek. Čeho si nevšimli

Pane doktore, jako kdybychom se vraceli v čase. Opět Milion chvilek, opět demonstrace, opět herci na pódiu, opět slova o ohrožení demokracie a o slušnosti. Jak se vám na to kouká?

Je to taková divná nostalgie. Pan Minář překonal zřejmě nesoulad, ke kterému došlo po velkém shromáždění na Letenské pláni, opět se oblékl do svého žlutohnědě vybarveného kostýmu (některým starším to už tenkrát a nám i dnes připomíná barevnost Rommelova Afrikakorpsu, válčícího za druhé světové války v Africe). Zaujala také poznámka o slušnosti, kterou podtrhl stále válečně naladěný plk. Otakar Foltýn, který při svém zavírání dveří připomenul, kdo všechno jsou podle jeho obsesivního názoru „svině“. Podobně mne překvapilo, že o ohrožení demokracie, za které jejich předchůdci považovali již jmenování ministryní spravedlnosti dnes už nebohé Marie Benešové, se mluví dnes o ohrožení demokracie po uvedení vlády do funkce po několika týdnech jejího vzniku. A to dokonce ještě dříve, než nový ministr informoval občany, zda a jak to bude pokračovat s akcemi Bitcoiny nebo Dozimetr.

Zajímavé tentokrát bylo i to, že se komentovala výzva deseti mediálních autorit, funkcionářů, aby se nebránilo paní/slečně Zdislavě Pokorné účastnit se tiskových konferencí na MZV, ale zcela tyto všemocné nechalo chladným, že pan prezident Pavel nevyzval k dotazu ani jednoho zástupce mediální obce na svoje třeskuplné vyjádření. A tak, pokud je mi známo, musely ČT a CNN Prima News improvizovat (nechci říkat, že vymýšlet) svá zpravodajství pomocí přebujelé fantazie. Naopak, jako v minulosti, nezklamali lidé s hysterickým talentem, ať již byli od divadla, okolo „umění“ nebo „osoby duchovní“. Někteří z nich jen opakovaly své role v téměř identické režii.

Nebyla to pro mne pozoruhodná podívaná, zejména proto, že se odehrávala v blízkosti sochy Mistra Jana a na místě staroměstské exekuce v roce 1621. Jako kdyby toto místo mělo nějakou osudovou přitažlivost. Stejně jako v okolí sochy sv. Václava na nedalekém náměstí, kde jeho plnému využití zabránilo rozhodnutí pražského magistrátu, snad už v období panování dnešního Piráta Hřiba. Ten tentokrát podobně jako přítomný poslanec Marek Benda se společně účastnili akcí naplňujících bojovné heslo pirátské strany „Pusťte nás na ně!“

Fotogalerie: - Stojíme za prezidentem

Shromáždění na podporu prezidenta Petra Pavla, kte...

Nyní byl spouštěčem Petr Macinka, který psal SMS zprávy prezidentovu poradci. V nich uváděl, že se k prezidentovi bude chovat buď vstřícně, nebo nevstřícně, záleží na jmenování Filipa Turka ministrem. Kolář zaslané soukromé zprávy zveřejnil. Je to dostatečný spouštěč k takovému „tyjátru“?

Je to téměř absurdní. Šlo o soukromou „korespondenci“, kterou sice pan Kolář mohl považovat za závažnou, ale pokud ji chtěl veřejně publikovat, je v takových případech zvykem a slušností požádat o svolení porušit „listovní tajemství“ a zveřejnit tuto soukromou korespondenci. Takto se můžeme domnívat mimo jiné, že prezident republiky byl uveden v omyl, a to dokonce záměrně. Nemusíme mluvit o řízené dezinformaci, ale o pokusu vyvolat vládní krizi, a to už se začíná přibližovat k trestnému činu, který umíme definovat ustanoveními trestního zákona ČR.

S tím také souvisí to, čemu se v jazykovědě říká „posouvání významu“ a je předmětem semantických a semiotických studií, řečeno lidovým jazykem: lží, nepravdou nebo vědomou nepravdou používanou s úmyslem škodit druhému. Nepochybuji, že pan Kolář (neumím z dostupných zpráv poznat, v jaké funkci je na Hradě nebo u pana prezidenta zaměstnán) díky svým studiím etnografie a francouzštiny na FF UK v Praze tomuto slovnímu spojení rozumí. A to zde nemluvíme o jeho bohatých diplomatických a poradenských službách, ve kterých pracoval v zájmu různých skupin. Pokud by se tyto skupiny daly považovat za tzv. pressure groups, nemusíme se toho polekat, ale bylo by dobré vědět, zda nejde o spolupráci s cizí mocí. Když už si minulá vláda přilepila dodatek na jeden ze zákonů, který vstoupil v platnost 1. ledna tohoto roku, tak by bylo zajímavé, zda i v tomto případě nedošlo k tolik pozoruhodným střetům zájmů.

Ono je zajímavé, že volby byly v říjnu, vláda byla jmenována v prosinci a teprve v lednu dostala důvěru. Nyní máme 2. února a už se svolávají demonstrace, už bude v parlamentu hlasování o nedůvěře vládě. Je někdo nedočkavý?

To nejhorší by bylo, kdyby se ukázalo, že jde o omezení výkonu funkce vlády ČR v zájmu ekonomické černé zóny. Rychlé zbohatnutí firem, které se starají o uspokojování obranných potřeb státu. Tyto potřeby však nejsou ničím jiným než zbrojením a přípravou na válečný stav ve střední Evropě, a dokonce i ve vzdáleném zahraničí. Je třeba se obávat, že takové situace může být zneužito. Je sice pravda, že někteří političtí komentátoři nebo vysloužilí politici přemýšlejí o své nové budoucnosti v souvislosti s novým obdobím prezidenta Spojených států, ale můžeme předpokládat, že jsou mezi námi dokonce i nedočkavější. Dovolím si tvrdit, že nejvíce spěchají v dnes už jednou zde zmíněných televizních zpravodajstvích, ve kterých se někteří moderátoři debat, někdy až bizarně sestavovaných skupin diskutujících, snaží omlouvat a pomlouvat jednu nebo druhou stranu sporu.

Typické pak je, že ačkoliv se mluví o ohrožení demokracie (snad se tím myslí něco jako vládní krize), nikomu nevadí, že prezident, který je považován za tak významnou osobnost české politiky, není přítomný ve svém úřadu a je na dovolené. A v jiných případech tak temperamentně zvídaví investigativní reportéři se nemohou shodnout, zda pobývá ve Španělsku, Rumunsku nebo někde jinde, a za tichého dohledu protestujících šéfredaktorů mlčí k opakovanému šíření zpráv a vizuálních informací produkovaných AI.

Jak opoziční politici, tak Mikuláš Minář na pódiu naléhají na Andreje Babiše: „Jste slabý premiér, protože Vás drží v kleštích Motoristé kvůli Filipu Turkovi.“ Jakoby věděli, že bez hnutí ANO žádná vláda nebude, ale že by třeba mohla být bez Motoristů a SPD?

„Slabý premiér“ je jedním z hanlivých pojmenování předsedy vlády, který je ve funkci krátkou dobu. To, že Andrej Babiš mluví o tom, že jeho vláda nepotřebuje sto dní hájení, si pan Minář vysvětluje jako „slabost“ a mýlí se i v tom, že jeho rychlost a pohotovost je dobrou metodou nejen ke změně vlády, ale i politického režimu. Organizace a zvolený jazyk projevů a jeho klíčových slov se až příliš podobá jazykům zpravodajských služeb, které známe nejen z českého prostředí. Je to tak neodpovídající situaci, že to vzbuzuje dojem, že byl použit mustr, který se v minulosti, a nejen u nás, osvědčil. Jeho obdivovatelé by si ale mohli vzpomenout, že ne vždy a všude se pokus o státní převrat povedl, i když měl podporu silových složek státního systému. Dokonce ani když mediální podpora, která v probíhajících událostech udivuje monotónním slovníkem páchnoucím naftalínem, byla tak naléhavá.

Jedna věc mě velmi zaujala. „Jakmile se sáhne na veřejnoprávní poplatky, ozveme se!“ hřímal z pódia Minář. Jste rád, že se demonstruje za to, abyste musel povinně platit Českou televizi a Český rozhlas?

Je to zvláštní, ale pan Minář dokonce okázale demonstruje, kdo je jeho mentorem. Pan prezident nebo jeho hradní okolí by mohli říct, že jde o vydírání. Dokonce že nevydírají jen vládu Andreje Babiše, ale celý parlament, který má o této změně způsobu financování ČT a ČRo jednat. Kdo si ještě pamatuje aktivisty tzv. televizní krize z roku 2000/2001, ví, co to může způsobit. Ale zřejmě jsou obdivovatelé pana Mináře přesvědčeni, že tak to má být, a on sám, že tak to být musí.

Trochu to vypadá, jako kdyby byl v tak pečlivě sledovaném střetu zájmů. Jako kdyby o veřejnoprávních poplatcích hovořil proto, že má zájem na nich participovat. Snad by mohl oznámit, kdo jsou ti „my“, abychom nemuseli sledovat další ohňostroje neporozumění jako v dnešních dnech.

Jak říká pan prezident – společnost nesmíme rozdělovat, ale spojovat, a kdo jsou my a oni, by mělo být jasné. Aby se „nám“ do toho nepletla Poslanecká sněmovna PČR se svými zákony a mohli jsme na to „sahat“ jenom my všemocní a vševědoucí. Pak si ale nesmíme zahrávat se slovem demokracie.