Hodně se v minulých dnech probíral chemický útok v syrské provincii Idlíb a diskutovalo se o tom, kdo je viníkem. Vy jste v České televizi uvedl, že se to už nikdy stoprocentně nedozvíme a nikdy se to nevyšetří. Proč si to myslíte?

Na důkladné a spolehlivé vyšetření tak závažného případu je potřeba určitý čas. Musejí se shromáždit vzorky, vyslechnout svědci a jejich výpovědi přeložit a prověřit, udělat lékařská vyšetření a pitvy, dát dohromady meteorologické údaje a spousty dalších úkonů, než se udělá závěr. Nezávislí vyšetřovatelé se musejí dostat na místo události, což za stávající situace není možné. Mezi incidentem v Idlíbu a americkým útokem uplynuly jen asi tři dny. Když navíc odečteme čas, kdy se celý svazek s výsledky vyšetřování musí přepsat, kdy si ho musí prezident – připravující se tou dobou mimochodem na setkání se svým čínským protějškem – zodpovědně prostudovat, kdy se musejí naprogramovat rakety a tak dále, nevychází jako pravděpodobné, že byla americká reakce založena na spolehlivé znalosti faktů.
Problém ovšem je, že jedna z velmocí už konala – mám na mysli americký raketový útok.

Teď už proto nemůže ze svého stanoviska ustoupit a musí trvat na tom, že konala na základě prověřených faktů. Tím, že druhá velmoc zastává opačné stanovisko – aniž by samozřejmě také mohla mít k dispozici všechny potřebné podklady, dostává se veřejnost při tom, na čí stranu se přikloní, jen do oblasti víry.

Netvrdím tedy ani, že v Idlíbu došlo k náletu syrské armády za použití chemických zbraní, ani že bylo vybombardováno skladiště chemických zbraní povstalců. Nevím to. Ale odmítám se bez důkazů přiklonit k jakémukoliv závěru. A obávám se, že teď už budou důkazy předkládány, a možná dokonce falšovány zúčastněnými stranami, účelově, jen aby podpořily jejich verzi. Proto jsem řekl, že teď už se pravdu asi nikdy nedozvíme a incident se už nikdy nevyšetří.