Vážení přátelé, procházím se s Jájou a Laurinkou, mými milovanými vnoučky, a říkám si, jak moc bych jim přála dlouhý a požehnaný život. Když říkám dlouhý život, nemyslím tím jen léta plná síly a svěžesti, ale i spokojené stáří. Jednou, dá-li Bůh, budou moji vnuci starší, než jsem já teď. A budou řešit to, co každý člověk od určitého věku. Nikdo nechce být bezmocný a odkázaný na ostatní. Viděla jsem to na svých babičkách a dědečcích už jako malá holka.

Bohužel člověk má takovou vlastnost, že si stáří nepřipouští. Tahle pravda je nad slunce jasnější, když se podíváte na věkové složení lidí, kteří mají penzijní spoření. Mezi 18. a 29. rokem si peníze na důchod ukládá jen 262 tisíc lidí. To až s příchodem středního věku dochází člověk osvícení, že jednou budu taky starý. Z Čechů, kterým je 30-49 let jich spoří už 1,6 milionu. No a jako je člověku zatěžko přemýšlet o vlastním stáří, nechce se mu přemýšlet ani o stáří svých potomků.

Snad proto jen 170 tisíc dětí má od svých rodičů zřízené penzijko.

Někdo mi může namítnout, že podmínky spoření stejně nejsou nic moc. Střádat celý produktivní věk, abych měla v 65 letech ani ne 600 tisíc? Nic moc. Jenže právě tohle se teď radikálně mění.

Přicházíme s revolucí, na kterou neměla odvahu žádná vláda před námi.

Už ne šest set tisíc, ale MILION a šest set tisíc bude Váš polštář na důchod, pokud si začnete spořit už v mladém věku. A když říkám 1,6 milionu, nemyslím tím v dnešních korunách za 30 let, ale poctivě po započítání inflace, takže to bude ještě znatelně víc.

Ptáte se, jak jsme to dokázali? Jak je možné z 0,6 udělat 1,6? První kouzlo byla výměna vlády. Už nám tady neúřaduje ministr financí a premiér, kteří v první řadě kopali za zájmy bankovních institucí. Teď jsou na prvním místě obyčejní lidé, kteří si u těchto institucí ukládají peníze. Poplatky za penzijko se možná na první pohled nezdály tak drastické. Jenže na dlouhou trať si připsali bankéři klidně i víc než polovinu vašich finálních úspor. Na to jsme si posvítili a razantně snižujeme penzijním společnostem poplatky. Představte si, že ze 2 procent na pouhého 0,5 procenta. Co naopak zvyšujeme, jsou státní bonusy.

Nejlépe na tom budou ti, kdo si začnou spořit od kolébky, protože až do 30. narozenin získají od státu čtyřicet procent z vlastního vkladu místo dosavadních dvaceti. U dětí budeme příspěvek vyplácet už od vkladu jediné stokoruny. Kdo bude potřebovat peníze ještě před důchodem, do 36 let může vybrat třetinu bez jakýchkoliv sankcí.

Jeden z pilířů penzijního spoření jsou investice, o které se stará Vaše penzijní společnost. Do 50 let věku se Vaši bankéři budou soustředit na investice, které potenciálně vynáší co nejvíc peněz. Jakmile se Váš důchod přiblíží, překlopí se Vaše úspory do konzervativnějších a stabilnějších dluhopisových fondů. Říká se tomu „strategie životního cyklu.“ Nikomu ji samozřejmě nenutíme, kdo chce investovat opatrněji, může v tom pokračovat dál.

Takže si to shrňme suma sumárum. Státním příspěvkem motivujeme lidi, aby vstoupili do penzijního spoření o 10 let dřív, než je dnes běžné. Díky tomu získají 274.540 korun navíc. Tím, že nechají své peníze zhodnocovat v „strategii životního cyklu“, získají dalších 416.941 korun. No a snížením bankovních poplatků získají dalších 348.677 korun. Dohromady to dělá milion korun navíc oproti podmínkám, jaké panovaly dosud.

Do důchodu soběstační. To je cíl nás všech a k němu bychom měli vést i svoje děti.

Mějte se krásně a užijte si víkend.

JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.

• ANO 2011
• místopředsedkyně vlády

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Psali jsme:

Skandál nabírá obrátky. Kvůli bílému studentovi se politikovi klečet nechce

Jako za covidu. ČT promluvila do duše známá osobnost

Stávka u Strakovky: Už se směje i Kalousek

Opozice se může zbláznit. Xaver opět v Radě ČT