„Nenecháme si svátek zkazit nějakými manipulátory. Dnešek není věnován válce, ale míru,“ sděluje komunistická poslankyně Marta Semelová z pódia na Křižíkově fontáně na pražském Výstavišti, kde se konaly oslavy Svátku práce. V jednom rohu proti pódiu stojí skupina lidí, která nese třeba transparent s fotografiemi Heliodora Píky či Milady Horákové a nápisem: „Komunisto, toto je tvé černé svědomí.“ Mezi tím antikonfliktní tým policie a procházející se bývalý generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš.
Fotogalerie: - Pivo, párky a Svátek práce
Slovo komunisty
U jednoho ze stánků se poslanec Jiří Dolejš posilňuje slivovicí a zapíjí ji malinovkou. Příznivců KSČM může být na Křižíkově fontáně nejvýše do půldruhého tisíce. Dolejš se ohlédne na protikomunistické aktivisty a ParlamentnímListům.cz sdělí: „To je takzvaná šináglovština. Pan Šinágl sem chodí opakovaně. Nerozlišování komunismu a fašismu je handincap, pokud jde o vzdělání. Samozřejmě že i komunistické hnutí má velmi problematickou minulost, ale dělat v tom rovnítko s fašismem není možné. Dnes jsou zde nově vlajky NATO a USA, což přičítám změněné geopolitické situaci. Dokonce se mě zde jeden novinář ptal, jestli se nechceme víc hlásit k Rusku. Říkal jsem, že nejsme proruští, ale promíroví. Vše, co povede k míru, budeme podporovat.“
Dolejš zmíní i rok 1914, který chce připomenout v projevu. „Jde o memento, kdy se politické špičky, a to včetně socialistů, přidaly na stranu svých vládních elit a pomohly rozpoutat první světovou válku. Kdo to myslí s mírem vážně, měl by i upozorňovat, kdo jakou válku způsobuje a vyvolává. Němci tehdy schválili výdaje na zbrojení a obyčejní lidé, co šli a umírali na frontách, neměli pocit, že bojují s nepřítelem, ale že bojují proti bratrům. Proletáři v ruské, rakouské či německé uniformě proti sobě bojovali a měli právem pocit, že je elity zradily,“ podotýká.
V reakci na současnou kritiku Rudé armády za druhé světové války ještě zmíní: „Historická paměť je o faktech. S nimi by se mělo pracovat seriózně, a ne tahat jako papoušek ta fakta, která se zrovna hodí. Pak to není o historii, ale o zneužívání a falšování historie. Samozřejmě že když je válka, lidi zdivočí a samozřejmě že západní spojenecká, sovětská, německá či italská armáda páchaly různé věci, kterým nedokázaly ani jejich velitelé zabránit. Důstojníci přitom mnohdy honili své vojáky, dávali jim pistole k hlavě, aby nekradli, neznásilňovali. To je součást historie. Mluvit ale jen o jedněch a zapomínat na druhé, nevnímat proporce, to už je právě falšování.“
Psali jsme:
 modified.jpg&id=14770)
Slovní přestřelky
Kolem Křižíkovy fontány stojí nespočet stánků levicových organizací, ale nabízejí zde knihy i různá nakladatelství anebo samotní autoři, například spisovatel Karel Sýs. Z pohledu zezadu Průmyslového paláce v levém koutě stojí antikomunističtí aktivisté. „Debilové, oni si to neodpustěj,“ zaláteří spíše pro sebe jeden z kolemjdoucích. „Komunisté jsou stejné zrůdy jako nacisté,“ stojí psáno na dalším z řady transparentů.
Oba tábory se za dohledu uniformovaných policistů, ale i jejich antikonfliktního týmu v reflexních žlutých vestách, hádají. „Tak buď si tykáme, nebo vykáme, soudruhu, tak si vyber,“ pronese nejhlasitější z antikomunistů. Nad hlavou má transparent s mimo jiné takto postavenými rovnicemi: „Simon Wiesenthal = lovec nacistů, bratři Mašínové = lovci komunistů, jsou hrdinové. Nacionální + třídní socialismus jsou dvojjediné zlo XX. století.“
„Tato oslava je rozhodným odmítnutím války a různých hloupých prohlášení štváčů. Ti urážejí oběti Rudé armády, která zvítězila nad nacismem,“ je slyšet Semelová a dodá vtip. Jelikož ho ParlamentníListy.cz slyšely jen jedním uchem, omlouvají se dopředu za možné nepřesnosti v citaci: „Ptá se chlapeček, proč si indiáni malují tváře různými barvami. Otec mu odpoví, že se chystají do boje. Pak oba vidí, jak se maminka před zrcadlem maluje rtěnkou. Otec na chlapce: ‚Tak si dej pozor!‘“ A dechovka spustí Kdyby ty muziky nebyly...
Fotogalerie: - Ostrava slavila osvobození
Fotogalerie: - Noční vlci v Hrabyni
Fotogalerie: - Oslavy Osvobození v Brně
Slovo antikomunisty
Nejhlasitější z antikomunistických aktivistů Jiří Cihlář ParlamentnímListům.cz sdělí, že jsou neorganizovanou občanskou iniciativou, které jde o vyjádření osobního postoje. Prý jich je necelých padesát. „Chodíme sem řadu let. Chceme vyjádřit svůj názor, že v republice nejsou jen tihle rudí bolševici, kteří pořád ještě nevymřeli, ale i lidé opačného názoru. Díky Bohu se můžeme svobodně vyjádřit, aniž dostaneme pendrekem,“ říká.
„Být jmenováni soudružkou Semelovou, což je neostalinistka jako hrom, potěší. Jsme rádi, že s námi musí počítat. Chápu, že se jí to nelíbí, ale je vidět, že naše aktivity mají nějaký smysl a paní Semelová to svými výlevy uznává,“ podívá se směrem k pódiu.
ParlamentníListy.cz se ptaly i Milouše Jakeše, ale jeho názory přinesou v samostatném rozhovoru. K justičním vraždám prohlásil, že se dělaly chyby. Cihlář k tomu podotýká: „To je klasická mantra. Dělali jsme chyby, ale poučili jsme se. Na zdejší celkový věkový průměr jsem celkem mladík, je mi teprve padesát let. Když ta hydra, ten jejich slavný socialismus, dohasínala, tak jsem to zažil už v dospělém věku. Vím velmi dobře, jaké to byly drobné chyby. Přitom v osmdesátých letech to byla selanka, čímž nechci snižovat smrt Pavla Wonky a kriminály disidentů, ale pořád to nebylo nic proti padesátým letům, kdy komunisti doslova vraždili, zavírali lidi kvůli majetku, aby je okradli, aby měli zdarma pracovní sílu na dobývání uranu, který pak dávali zdarma svým soudruhům do Moskvy.“
Oslavy Svátku práce prostě už dlouhá léta mají a nejspíš i budou mít tyto dvě tváře.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
