Krade se a lidé uvažují o revoluci. Tajné služby popsaly Česko jako profesorka Dvořáková

Ukázalo se totiž, že se v extremistických projevech zejména těch levicově orientovaných osob odrazila pokračující ekonomická recese i úsporná opatření vlády. Vedle obecných levicových témat, kterými je tradičně boj proti kapitalismu či útlaku a represi ze strany státu, se ale levicoví extremisté věnovali kritice stávající vlády a jejích reforem. Podíleli se též na nejrůznějších protivládních demonstracích.

K vytváření takové nedůvěry mohou přispívat nejen dopady ekonomické krize a úsporná opatření vlády, ale zejména pak nejrůznější korupční kauzy, dysfunkce orgánů státní moci, působení klientelistických struktur, nedostatečná osobní odpovědnost úředníků a veřejně činných osob za učiněná rozhodnutí atd. To vede u značné části lidí k frustraci, pocitu bezmoci a bezvýchodnosti současné situace," naznačuje možné riziko BIS.

"Projevy legitimní občanské nespokojenosti se pak mohou snadno stát motivem pro různé neformální platformy či iniciativy nebo některá občanská sdružení či dokonce politické strany k tomu, aby se snažily legitimní občanskou nespokojeností manipulovat a pod hlavičkou boje proti nešvarům ve společnosti se pokoušely prosazovat své privátní cíle, spočívající například až v destrukci tradičního modelu zastupitelské demokracie," pokračuje tajná služba dále ve zprávě, které zároveň píše: "Občanské protesty se levicoví extremisté snažili využít jako prostor pro šíření anarchistických či marxisticko-leninských idejí mezi běžné občany, získávat sympatie veřejnosti, přilákat nové členy či dokonce zradikalizovat protivládní demonstrace po vzoru zahraničních protestů. Nicméně účast extremistů na těchto akcích nebyla nijak významná, a ti tudíž nebyli schopni nijak podstatně průběh a podobu uvedených demonstrací ovlivnit."

Jako organizaci, která se na protivládních protestech, které BIS zaujaly, podílela, jmenuje zpráva i iniciativu Stop vládě, která sdružovala odborové svazy, řadu nejrůznějších levicově orientovaných občanských iniciativ a sdružení.

Celou zprávu BIS za rok 2012 ČTĚTE ZDE

Organizovaný zločin není jen fenoménem posledních let

Vedle obsáhlých informací ohledně pravicového i levicového extremismu, se BIS věnovala také organizovanému zločinu v ČR. Soustředila se na dva jeho hlavní aspekty, za které považuje dysfunkci orgánů státní moci a působení regionálních klientelistických struktur.

Je však důležité a ve zprávě je to také zmíněno, že i když je v ní popisováno zjištění, k nimž BIS dospěla v roce 2012, popisované jevy nelze v žádném případě považovat pouze za „fenomén roku 2012“. Takové zjednodušení by bylo mylné a zavádějící, protože celá řada uváděných negativních jevů je v různých formách a podobách ve společnosti přítomna již minimálně od posledních let minulého století.

Co je dále alarmující, je to, že BIS zaznamenala opět aktivity skupin působících takzvanými nelegitimními metodami na rozhodování nejvyšších orgánů státní správy, samosprávy a legislativní proces v ČR způsobem, který negativně ovlivňoval výkon základních funkcí státu.

To, o čem mluví BIS, pojmenovala již politoložka Dvořáková…

A právě to velmi hlasitě a ostře kritizuje již od roku 2011 politoložka Vladimíra Dvořáková. Ta ParlamentnímListům.cz v těchto souvislostech již bezmála před třemi roky totiž řekla následující věty:

„Zřejmé je, že se stále více jedná o to, kdo koho kdy odstřelí - (zatím jen politicky), všichni na všechny sbírají kompromitační materiály, které skladují, aby je ve správnou chvíli vytáhli. Politici se obklopují podivnými experty, místopředseda vlády například vystartuje na novináře s nějakou údajnou nahrávkou, kterou vzápětí popře a připadá mu to normální. Na ministerstvech se vyhazují odborníci, aby se nahradili kamarádíčky, kteří problematice většinou vůbec nerozumějí. A přihrají se jim obrovské smluvní platy,“ rozhořčila se tehdy profesorka politologie. A nutno dodat, nebylo to poprvé, ani naposled, kdy na toto téma hovořila.

Vyváděli prostředky z veřejných rozpočtů

Vraťme se zpět ke zprávě BIS. Lidé zapojeni do organizovaného zločinu nejen nadále systematicky vyváděli prostředky z veřejných rozpočtů (prostřednictvím dotací, veřejných zakázek, outsourcingu veřejných služeb) i v roce 2012, ale zejména byly schopny ovlivnit důležitá rozhodnutí orgánů státu a samosprávy, která se týkala infrastrukturních projektů, dotačních programů, veřejných zakázek souvisejících s poskytováním veřejných služeb, či samotný legislativní proces.

„Organizovaný zločin úspěšně využíval stavu, který lze zjednodušeně charakterizovat jako zásadní absenci faktické osobní odpovědnosti představitelů orgánů státní správy či samosprávy i volených zástupců občanů za učiněná rozhodnutí. K neutěšenému stavu přispívá také obecně nepříliš vysoký respekt k právu, absence některých právních norem v určitých oblastech či právní úprava realizovaná cestou ‚prolobbovaných‘ zákonů, a tedy úprava ‚šitá na míru‘ určitým zájmovým skupinám. Objektivně je třeba připustit, že v části případů lobbování ve prospěch zákonné úpravy nahrávající jistým zájmovým skupinám může jít i o lobbing nevědomý, což však nikterak nesnižuje jeho negativní dopad na společnost,“ uvádí se dále ve zprávě BIS.

Prolobbované zákony na vysoké úrovni

A uvádí se i konkrétní příklad dopadů takto účelově prolobbovaných zákonů na vysoké úrovni. Jak BIS upozorňuje, může to být situace související s podporou ekologické výroby energie. „V tomto případě jsou dopady na společnost nejen v České republice zřejmé a dlouhodobé, zatímco příslušným zájmovým skupinám tato právní úprava nejen garantovala návratnost vložených finančních prostředků, ale přináší dlouhodobě vysoké zisky,“ vyplynulo ze zprávy agentů a analytiků.

Ti popsali i to, co je jeden z hlavních projevů dysfunkce ve veřejné správě. BIS za něj pokládá střet zájmů, který byl nejčastěji zaznamenán při přidělování evropských dotací z operačních programů a při přidělování veřejných zakázek. Jak víme z médií, jednalo se o přímé propojení představitelů statutárních orgánů společností, kterým byly veřejné zakázky či evropské dotace přiděleny, na veřejné subjekty, které zakázky či dotace přidělily.

BIS se v této souvislosti intenzivně věnovala nízké úrovni efektivity a odpovědnosti ve výkonu veřejné správy, která má za následek vznik a přetrvání stávajících dysfunkcí ve veřejné správě.

O situaci ve státní správě Dvořáková hovoří také již dlouho

Upozornila v těchto souvislostech na to, že se u nás v posledních letech opravdu naprosto rozpojily principy rozhodování a odpovědnosti.

„Na ministerstvech se točí expertní týmy, náměstci se množí podle potřeb, ale není jasné, kdo rozhoduje. Prováděla jsem sondy na jednotlivých ministerstvech a zjistila jsem, že neexistují písemné příkazy a po mých dotazech už ani ty telefonické. Není jasné, kdo rozhoduje a kdo nese zodpovědnost,“ prozradila ParlamentnímListům.cz.

Důsledkem toho i podle Dvořákové odchází kvalitní úředníci, kteří nechtějí podstupovat porušování všech možných vyhlášek a nechtějí nést zodpovědnost za něco, co nemohou ovlivnit.

„Jsou nuceni jednat pod hrozbou 'buď to připravíte nebo poletíte',“ konstatovala politoložka s tím, že na jejich místa pak přicházejí lidé, kteří nemají ponětí o tom, jak věci fungují. „Je to jak satirický seriál: Jistě pane ministře,“ parafrázovala Dvořáková.

Proč se neřeší korupční kauzy?

Pokud čte každý z Čechů zprávu BIS, určitě ho vede k zamyšlení, že se u nás zřejmě z nějakého důvodu nevytvářejí žádné koncepce o směřování. Ať už jednotlivých ministerstev, v horším případě celého státu, jak upozorňuje Dvořáková. „Když tuto koncepci nemáte, jednáte účelově. Klasickým příkladem může být ministerstvo obrany. Každá vláda dnes muže přijít a nakoupit si tu grippeny, tu pandury, kde se pár set milionů ztratí,“ uvedla i příklad z praxe minulých let.

I ona varuje před tím, že dochází k popírání principů právního státu. Vyjádřila totiž již také opakovaně velké znepokojení nad vyšetřováním korupčních kauz v České republice. „Jsme svědky boje o policii, boje o státní zastupitelství a další instituce,“ podotýká. A co hůř - problém se tím podle politoložky neřeší, pokud zůstávají na svých místech státní zástupci, kteří na vyšetřování kauz dozorují.

I časté personální změny na určitých místech představují rizika

BIS se dále věnuje tomu, co vše mohou způsobit časté personální změny na klíčových místech státní správy. Jako ilustrační příklad na centrální úrovni pak uvádí BIS časté personální změny v Sekci řízení operačních programů EU Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, kde se za uplynulý rok a půl na pozici vrchního ředitele vystřídalo celkem pět osob, přičemž tyto rychlé výměny vedoucích úředníků měly za následek negativní dopad na efektivní plnění zadané agendy v podobě komplikací při čerpání evropských dotací. Na regionální úrovni pak jmenuje zpráva BIS např. vazby společnosti Energetické a dopravní stavby na představitele samosprávy v severočeském regionu.

Za další zásadní nedostatek, a rovněž za jednu z příčin střetu zájmů, BIS považuje neodpovídající legislativní pokrytí pracovněprávních vztahů zaměstnanců ve veřejné správě a jejich vzdělávání. Tento stav má za následek personální nestabilitu, nedostatečnou odpovědnost při rozhodování, minimální právní ochranu zaměstnanců, nebo nejednotný a neefektivní systém vzdělávání, který má přímý dopad na výkon veřejné správy.

Propojení byznysu a politiky – problém postkomunistických zemí?

Personálních změn a rošád si mimochodem všimla též politoložka Dvořáková. Hovoří o nich jako o našich vnitřních problémech, které v té či oné míře nalézáme i v dalších postkomunistických zemích. Dává je však do dalších souvislostí. „Kvůli obrovskému propojení byznysu a politiky, byznys nyní přímo politiku ovlivňuje a stát je nakonec vnímán jen jako určitý zdroj zisku. Politika je často chápaná jako forma podnikání, proto se politici brání skládat účty veřejnosti, proto se za každou cenu snaží zabránit fungující nezávislé státní správě. Naopak, chtějí mít ‚stát‘ pod kontrolou a dosazovat do vysokých funkcí své lidi, kteří se často vyznačují tím, že jsou loajální a hloupí, protože takoví lidé nekladou otázky a slepě poslouchají osoby v pozadí,“ uvedla Dvořáková pro ParlamentníListy.cz. Proto podle ní v Česku skoro nic nefunguje tak, jak je běžné jinde. Jen namátkou připomněla elektronické zdravotní knížky IZIP, státní maturity, registry vozidel, tzv. sKartu a neschopnost včas vyplácet sociální dávky, mnoho zákonů, které v sobě mají zakomponovanou chybu či možnost, jak je obejít…

Nastal posun ve vnímání škodlivosti korupce

Zhoršování stavu si povšimli i analytici BIS. Z jejich zprávy totiž následně vyplývá i to, že v roce 2012 došlo ke zřetelnému společenskému posunu ve vnímání škodlivosti a nepřijatelnosti korupčního jednání veřejně činných osob. Napomohly tomu určité kroky vlády při naplňování vládní strategie boje s korupcí i aktivita orgánů činných v trestním řízení, která vedla k obvinění osob ve vysokých funkcích v politice a veřejné správě.

Případy hejtmana Davida Ratha, ředitele Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad Petra Kušnierze, náměstka ústecké hejtmanky Pavla Koudy či exsenátora Alexandra Nováka potvrzují realitu posilování vazeb mezi osobami z podnikatelské a komunální sféry, jejichž vliv dosahuje i na centrální úroveň.

Korupce se tradičně nejčastěji projevuje při rozhodování o veřejných zakázkách, dotacích a správě komunálního majetku. Tento jev se ale začal prosazovat i v regionálních projektech partnerství veřejného a soukromého sektoru. Odpovědnost za špatná či podezřelá (netransparentní) rozhodnutí a s tím spojenou kritiku eliminovali reprezentanti regionálních samospráv stále častěji najímáním externích poradců a outsourcováním (outosourcing znamená, že firma vyčlení různé podpůrné a vedlejší činnosti a svěří je smluvně jiné společnosti čili subkontraktorovi, specializovanému na příslušnou činnost. Je to druh dělby práce, činnost však není zajišťována vlastními zaměstnanci firmy, nýbrž na základě smlouvy.veřejných služeb soukromým subjektům). Tato praxe je obvyklá např. v Praze, v západočeském regionu aj.

Korupce je věcí každého občana

Ke korupci jako takové lze obecně poznamenat, že její obraz ve společnosti může být zkreslený. Na jedné straně je totiž podle BIS třeba konstatovat, že korupce, stejně jako jiné negativní jevy ve společnosti, je věcí každého občana. Korupce není izolovaným jevem, který se objevuje jen „někde“. Korupční jednání lze nalézt na všech úrovních veřejné správy v linii obec – kraj – stát, stejně jako v dalších oblastech. Jedním z účinných postupů, kterými lze snížit korupci na minimum, je boj s tímto negativním jevem již na nejnižších úrovních. Podaří-li se snížit objemově nižší, ale rozsahem velkou korupci na nižších úrovních, nepřeroste tak snadno ani do úrovní vyšších. To však vyžaduje osobní zodpovědnost každého občana i každého voleného zástupce občanů.

Boj proti korupci může chtít někdo využít ve svůj prospěch

Na druhé straně existují ve společnosti skupiny, které se snaží ve svůj vlastní prospěch zneužít pohledu na korupci jako svého druhu „moderní téma posledních let“ k tomu, aby obraz korupce ve společnosti prezentovaly v co nejtmavších barvách. Záměrně pak zkreslují skutečnou míru a rozsah korupce a snaží se samy sebe vydávat za „jediné správné“ bojovníky proti korupci ve společnosti a účelově kritizovat všechny ostatní. Takový přístup však pozitivnímu vnímání protikorupčních kroků nepřispívá, ba naopak.

Vzdělávání úředníků soukromými vzdělávacími institucemi

Zpráva Bezpečnostní informační služby se zabývá i rizikem, které může vzniknout tím, že dochází ke vzdělávání úředníků veřejné správy soukromými vzdělávacími institucemi. BIS totiž zaznamenala vazby mezi soukromými poskytovateli vzdělávání a objednavateli z veřejného sektoru. Běžnou praxí pak bylo vzdělávání zaměstnanců veřejné správy soukromou institucí prostřednictvím jiných zaměstnanců veřejné správy.

Další potenciální rizika korupčního jednání v této oblasti BIS identifikovala také v okruhu společností spolupracujících s ministerstvem vnitra.

Negativní vývoj v tomto směru potvrzuje podle BIS i známý případ ministerstva dopravy, které si najalo na dobu tří let za 450 milionů korun pět advokátních kanceláří na poskytování právních služeb a zpracování expertíz v rámci kontroly projektů spolufinacovaných z fondů EU. Kvalitu dodaných služeb však nebylo schopno posoudit – v některých případech jejich nízká úroveň vyplynula až z dodatečné kontroly Evropského účetního dvora.