Stal se tedy jeho hlavním správcem a uživatelem.
Problém podle citované redakce nastává v tom, že majetek nebyl osobním majetkem vladyky Kryštofa, ale majetkem církve a toto břemeno nebylo napsáno na církevní osobu, ale na fyzickou osobu Igora Slaninky. Ten zmíněný církevní majetek dodnes užívá pro svou osobní potřebu.
Na nesčetné výzvy prý odmítá uvedený církevní dům předat právoplatnému majiteli, tedy Pravoslavné církevní obci v Mostě, do jejího užívání.
Igor Slaninka ovšem vidí celou záležitost jinak. V rámci mosteckého majetku se prý jedná o společný „Arcibiskupský palác Olomoucko-brněnské eparchie.“ Prý to není pravda. Druhá strana totiž potvrdila, že se jedná jednoznačně o majetek církevní obce v Mostě.
Slaninka měl být v minulosti již vyzván, aby zmíněný objekt opustil, aby se vystěhoval. To podle všeho odmítl a setrvává zde i nadále.
„Člověk by se mohl domnívat, že tento ‚skromný‘ vladyka má již pod kontrolou dostatek církevního majetku a mohl by se již uspokojit. Nikoliv. Jeho pozornosti neunikla spořádaná, funkční a bohatá farnost v Brně pod vedením oblíbeného otce Fejsaka. Tento duchovní pastýř zde působí řadu let, žije svou farností a za tuto dýchá. Všichni brněnští věřící mají z těchto úspěchů radost a těší se hojnosti tohoto Božího stánku,“ uvádí také Ikona press.
Vladyka Izaiáš, Igor Slaninka, prý falešně osočil otce Fejsaka z údajného pokusu o převod farnosti v Brně pod Pražskou eparchii. Na tomto se měli údajně domluvit s pražským arcibiskupem Michalem.
I tato vevnitř pravoslavné církve bublající pře podle získaných indicií neobstojí. Aby k možnému převodu církevního majetku došlo, musely by s ním souhlasit takzvané eparchiální rady. Jde o jeden z nejvyšších útvarů uvnitř církve. Uvedené věci prý eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie ani eparchiální rada v Praze nikdy neprojednávala. Dokázat se to dá, neboť neexistují zápisy z rad, kde by se tato okolnost vůbec kdy projednávala.
To ostatně potvrdili i někteří jejich členové. Existuje taktéž prohlášení otce Fejsaka z Brna, jež předal vladykovi Simeonovi a potvrzuje to i řada podepsaných matérií.
Ani tím prý Slaninkova aktivita u pravoslavné církve nekončí.
Velmi podezřelý měl být také pokus o převod monastýru ve Vilémově na občanský spolek pod názvem „Posvátný Patriarší Stavropigiální Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice,“ který si Slaninka založil s cizím státním příslušníkem. Jak se redakci podařilo zjistit, arcibiskupem Konstantinopolského patriarchátu (Turecko) s působností ve Vídni. Tím je jistý Konstantinos Kardamikis.
Foto: Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Vilémově a budova v Mostě
V době převodu byl Igor Slaninka statutárním zástupcem tohoto monastýru a bez souhlasu eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie, bez souhlasu církevního nadřízeného, ale především bez souhlasu Posvátného synodu nemohl zmíněné kroky podniknout.
Redakce PL o pravoslavné církvi psala již v roce 2013. Krom jiného bývalý pravoslavný pražský arcibiskup a metropolita českých zemí a Slovenska Kryštof odpovídal na dotazy týkající se jeho případu, kdy byl obviněn z porušení celibátu. V exkluzivním rozhovoru mimo jiné zmínil, že je připraven vrátit se zpět do úřadu, požádá-li ho o to církev. To se ovšem nestalo.
Aktuální téma s ústřední postavou Igora Slaninky má oproti tehdejším obviněním vladyky Kryštofa jiný charakter. PL viděly mnoho dokumentů, jež snahu o převody majetku za desítky milionů a získání osobního prospěchu potvrzují.
Tématu se proto budeme věnovat i nadále.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: B. Richterová a T. A. Nový
