Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Adama Michnika, Jana Kasla, Tomáše Pojara (z 25.5) + (z 29.4.), Antona Litvina, Alexandra Tomského, Pavla Svobody, Alexandra Vondry (ze 17.5.), Tomáše Klvani (z 18.5.) + (z 20.3.)+ (z 12.3.), Lenky Víchové (z 16.5.), rektora Libora Grubhoffera, Miroslava Kalouska (z 12.5.) + (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába (z 13.5.) + (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Daniela Kroupy, Marka Ženíška (z 8.5.) + (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), senátora Zdeňka Papouška (z 8.5.) + (20.4.), Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Martina C. Putny, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj či Františka Janoucha
V českém, především mediálním, prostoru se čím dál více debatuje o propagandě. Hlavně pak o vlivu ruské propagandy u nás, o tom kdo je či není ruský agent nebo přinejmenším kdo záměrně tlačí ruskou propagandu do médií, po internetu apod. Jak je to ruskou propagandou u nás?
Abych řekl pravdu, pro samý ten křik o ruské propagandě nějak nemohu tu samu ruskou propagandu zaslechnout. Docela by mě zajímala! Jediné, co jsem zatím slyšel, byl nářek, že nějaká ruská stanice odvysílala příspěvek o průjezdu americké kolony, který byl podle mínění zdejších „kontrapropagandistů“ údajně nevyvážený. O tom, že sám tento konvoj měl naprosto v rozporu s podmínkami průjezdu neskrývaně propagandistický charakter, se nikdo z nich nezmínil.
Ani o tom, že v rozporu se svým posláním veřejnoprávní televize hanebně neinformovala o důstojném shromáždění Memento Oděsa na Hradčanském náměstí, kde naši občané vzdali čest obětem, upáleným před rokem při masakru v Oděse!
Z čeho máte největší strach?Anketa
Křik „kontrapropagandistů“ připomíná taktiku europoslance Jaromíra Štětiny, který neúnavně označuje viníky, zločince, nepřátele demokracie – jen aby odvrátil pozornost od své minulosti. Třeba od toho, jak v roce 1977 Státní bezpečnosti uvedl jména svých spolupracovníků, kteří podle jeho mínění mohli přinést na pracoviště protistátní tiskovinu. (Velmi podrobná dokumentace části Štětinovy minulosti je k dohledání na webu „Slepecká hůl“!)
Štětina možná jako jediný z ruského seznamu „nežádoucích osob“ nebude mít problém s tím, dostat se do Ruska. Závisí to na tom, zda bude fungovat jeho staré spojení. Podle pamětí jeho spolupracovnice totiž řešíval podobné problémy s cestami po SSSR telefonáty kamsi do Moskvy. Po nich se věci zázračně pořešily a náš antikomunista mohl zase být mezi svými.
Tak nějak takhle to je s tou ruskou propagandou u nás. Je tragikomické, že nejvíc o ní mluví někteří prominenti, exponenti a funkcionáři bývalého režimu. Ke všemu ještě tu protiruskou propagandu vedou ve stylu propagandy sovětské, ale ani to neumějí, je to prostě šmíra.
Pro některé je možné nepatřičné o tom mluvit, protože jsme součástí Západu, nicméně co západní propaganda (ve smyslu konfliktu Ruska a Západu)? Jedni říkají, že žádná západní propaganda neexistuje a my, coby Západ, pouze uvádíme na pravou míru ruské lži. Jak to je?
Ano, je to pravda. Přesně ve stylu uvádění románových příběhů na pravou míru, závěrečné sekvence geniálního Jirotkova Saturnina.
Ale vážně – vůbec nejúčinnější kontrapropagandou, která každou propagandu svléká do naha a prosvěcuje jako roentgen, je prostě nalít čistého vína. Proč se „kontrapropagandisté“ perou s „ruskou lží“ ohledně Majdanu, malajsijského letadla, Oděsy? Proč prostě neřeknou pravdu? Kyjevská vláda ty kauzy slíbila do roka vyšetřit, a za průtahy a nečinnost ji nyní kritizují už i ti, co jsou k ní doposud ideologicky nakloněni!
A ještě něco – propagandou je i cílené zamlčování reality. Toho není možno dosáhnout spontánně, na tom se jistě shodneme. Propaganda je cílená a organizovaná, ať už si říká jakkoliv. Ty dětinské slovní hrátky s propagandou a kontrapropagandou mi připadají stejně hloupé, jako ti vojenští zpravodajci a (kontra)sledování v kauze Nagygate. Generálové byli přistiženi s kalhotami dole, ale neochvějně tvrdili, že ty gatě měli zrovna „v protipohybu“, nebo co.
Jan Schneider
Jeden internetový server začal nedávno sestavovat žebříček „přisluhovačů Kremlu“. Mezi tyto přisluhovače zařadil například prezidenta Miloše Zemana, exprezidenta Klause nebo také šéfa Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého. Slouží tito muži Putinovi? A jsou v českém prostředí mezi vysoce postavenými politiky či významnými osobnostmi lidé, o kterých se dá říci, že slouží Rusku, anebo naopak, že slouží jiné zemi či velmoci a ne České republice?
Sestavování žebříčků je přesně ten typ agresivní propagandy, využívající dost hnusné techniky. Jeden donedávna prestižní novinář to předvedl, když návštěvu prezidenta Zemana v Moskvě chtěl mediálně „odrovnat“, a tak ji popsal výrazy prezidenta fyzicky dehonestujícími (starší muž sedící v pozici neklidu a uzavřenosti, schoulený do sebe, cosi pasivně vstřebává od svého dominantního protějšku), když se mu jiných argumentů nedostávalo. Stačí dát do seznamu dostatečný počet lidí, kteří jsou schopni vybudit negativní emoce, a v součtu dostanete opovrženíhodnou společnost, kterou můžete označit jako „pátou kolonu“ – aniž byste musel přinést jeden jediný argument!
Sestavování a zveřejňování takových a podobných seznamů patří k výbavě přisluhovačů autoritativních a totalitních režimů. Jímá mne z toho hrůza – i z toho, jak nekriticky to mnozí přijímají, jak papouškují jakési banality, údajně z toho vyplývající, které se však přespříliš rychle mohou změnit v důvody pro persekuce, neřku-li pogromy.
Samozřejmě, že každý stát by se měl starat o to, aby jeho představitelé dodržovali své sliby a zákony dané země. Od toho však státy mají své instituce, včetně zpravodajských. Na nich je, aby zaujaly „kruhovou obranu“ a nedopustily, aby politici sloužili komukoliv jinému. Tedy i tomu na západ od nás! A jestli takoví jsou? Nu, stačí se podívat na vztah mezi dvěma údajně nerozlučitelnými přáteli, Spojenými státy a Izraelem.
Případy Lawrence Franklina a Jonathana Pollarda snad pro ilustraci stačí. Určitou ingrediencí jejich složitých případů je totiž i jejich přesvědčení, že USA se zavázaly Izraeli poskytovat jisté informace, důležité pro izraelskou obranu – a sami byli svědky toho, že se tak nedělo. Izrael do jisté míry spoléhal na to, že vyskytnou-li se v domluvené oblasti tyto informace, budou jim předány. Když nic nedostal, byl uveden v dvojnásobný omyl – nic nevěděl a domníval se ještě pozitivně, že nemá, co by měl vědět. Přesně podle toho starého vtipu, že „mít sto korun, a nemít sto korun, to je dvě stě korun rozdíl“! A tak se oni dva odsouzenci, sedící v americkém vězení, rozhodli situaci napravit „svépomocí“.
Situace našich „neloajálních“ občanů skrývá proto větší nebezpečí směrem na Západ, protože mu přisluhují zhusta lidé, donedávna zvyklí bezvýhradně přisluhovat Sovětskému svazu. Tyto zmučené dušičky navíc ani nehledaly důstojný postoj obyvatele malé země vůči velmoci, nemají proto pocit nepatřičnosti svého jednání. Naopak – přimkly se zase k někomu velkému a silnému, a proto „mají pravdu“ a mohou druhé zase okřikovat.
V souvislosti s propagandou se hovoří také o práci a činnostech nejrůznějších tajných služeb. Dlouhodobě se má za to, že Praha slouží jako významné hřiště tajných služeb velkých států. Jaký vliv má působení těchto složek na bezpečnost naší země? Myslíte, že se všechno pohybuje jen v rámci „normálu“, nebo jsme i díky své poloze ve zvýšeném zájmu velmocí s cílem tu něco ovlivnit?
Zase se blíží schvalování rozpočtu, tak zpravodajské služby musí trochu poslancům nahnat hrůzu, aby alespoň dorovnaly rozpočet kvůli inflaci. Je tragikomické, že se tomu člověk nediví. Oni ti poslanci na nic jiného ani neslyší, ale když zahrajete kartu s mudžahedínem a doložíte ji jedním Putinem, tak vám poslanci ty peníze dají snad i ze svého. Oni si to pak vynahradí jinde, o tom žádná pochybnost. A ještě budou oblbovat národ, jak je třeba zbrojit a jak oni nás všechny chrání, když zvýší výdaje na zbrojení.
Když už jsme u toho, všiml jste si, že poslanci mají za to, že se obranyschopnost republiky zvýší prostým zvýšením výdajů na zbrojení? Že vůbec nemluví o tom, co by se za ty peníze mělo pořídit a zlepšit?
Připomíná mi to situaci z minulého režimu, kdy se v různých statistikách argumentovalo tím, kolik peněz se „prostavělo“. Pracoval jsem tehdy jako železniční dělník, a jednou jsme přišli na stavbu, kde se toho už hodně prostavělo. Jenže my jsme tu stavbu nemohli rozeznat od kolem ležící louky ....
Zpátky k otázce – Praha není bezvýznamná, ale není ani pupkem světa. Cizím agentům se tu dobře pracuje, protože místním kontrarozvědkám občas něco „ideologicky zatuchlého“ předhodí. Trochu do toho šťouchnou v novinách, aby do toho zatáhli politiky. Ti chtějí po zpravodajcích výsledky, aby mohli předvádět, jak moc se starají o bezpečnost státu (a odvedli pozornost od svých rejdů a čachrů). A naši zpravodajci mají zase co objasňovat. Jednou je to nějaký třetiligový špión, kdysi dávno byla dlouho evergreenem legendární červená rtuť. Cizí zpravodajci vědí, čím se místní zpravodajská komunita zabývá (kvůli politikům musí, nemá na výběr, i když tuší, že jde o boudu). Znají zhruba kapacitu našich zpravodajských služeb, a tak si dovodí, kdy budou mít volné pole.
Co se týče vlivového působení Východu či Západu, je možné si dělat dílčí závěry prostým srovnáním. Například jaký řev by se strhnul, kdyby ruský velvyslanec uspořádal pro naše justiční a trestněprávní špičky školení o profesní etice .... Nota bene kdyby je pořádal pravidelně ... A ty nejlepší by zval kvůli prohloubení jejich odbornosti a utužení vzájemných styků na studijní pobyty (do Moskvy). Ajta.
Ano, je tu co ovlivňovat, ale až na pár věcí, daných geostrategicky, tu zase tak mnoho k ovlivnění už nezbývá, Aero a Tatra si lížou rány a ty ostatní si laskavý čtenář dle své zkušenosti doplní sám.
Není to tak dávno, co se opět začalo hovořit o ruském zákonu, který nevládní organizace financované ze zemí mimo Ruskou federaci označuje jako zahraniční agenty a může jejich činnost ukončit. Tento zákon byl terčem ostré kritiky z Evropy i Spojených států. Je to tak v pořádku? Jak s organizacemi, které jsou financované ze zahraničí, nakládají USA? Mají naprostou volnost vykonávat svoji činnost, vzdělávat obyvatelstvo apod, jak to dělají podobné organizace u nás či v jiných menších zemích?
To je skutečně vrchol pokrytectví, arogantního až drzého. Prostě šmíra. V dnešní době internetu zkoušet lidem posadit takového hejla na nos to je skutečně chucpe!
Podle mé zkušenosti se nejlépe odhaluje propaganda prostým srovnáním. V Rusku tedy přijali takový „hnusný až nelidský“ zákon. V USA ale platí od roku 1938 zákon o povinné registraci zahraničních agentů (FARA). Jeho cílem bylo čelit hitlerovské propagandě. Rusové nyní v podstatě jen opsali tento zákon, který v USA platí dodnes. Každého půl roku ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje registrované zahraniční agenty. Například České centrum v New Yorku, i s informací, že za první půlrok dostalo z ČR na svou činnost 270 tisíc dolarů.
Zákon obsahuje mnoho přesně specifikovaných výjimek (diplomati, média, právníci, akademici, umělci). Zahraniční agenti musí svá stanoviska a svou činnost opatřovat atributem podle tohoto zákona, aby bylo zřejmé, že konají za cizí peníze. Pak je jejich činnost legální.
Další věc jsou sankce. Propagandisté buší do „totalitárního Ruska“, že tam mohou podle toho zákona zakázat jakoukoliv organizaci. No, a jak je to ve Spojených státech? Sankce jsou odstupňované, peněžní pokuta byla sice jen 50 tisíc dolarů, ale kriminálu až deset let. Ajta.
Někteří propagandisté již trochu začínají reagovat, ale opět šmírácky. Pletou si zákon FARA se zákonem na regulaci lobbismu (Lobbying Disclosure Act, LDA) a zatím zřejmě nic nevědí o dalších zákonech, upravujících registrační povinnosti všech příjemců zahraničních peněz, kteří chtějí ovlivňovat politiku (18 USC § 951), vyvíjejí soukromou vojenskou činnost (18 USC § 2386) anebo byli vyškoleni ve zpravodajské činnosti (50 USC § 851).
Ta propagandistická slepota mi přijde podobná velmi trapnému (pravdivě a zdravě trapnému!) vyznění rozhovoru s americkou architektkou Kimberly Zarecor ohledně panelákových sídlišť. Václav Havel je ve svém proslulém úletu označil za „králíkárny“. Nyní najednou zjišťujeme, že vlastně jde o krásné sociálně laděné bydlení z tvůrčí dílny podnikatelského génia Tomáše Bati.
Morálně a intelektuálně současné propagadisty nejlépe vystihuje vtip o dvou paních, které spolu sedí na lavičce a pozorují cvrkot, když vtom se jedna začne potutleně usmívat: „Vidíte tamtoho šmatlavce?“ Jak se postava blíží, paní začíná přímo smíchy hýkat: „Joj! To vrabčí hnízdo na hlavě! Ajvajvaj! Ten frňák! Tomu když ujede vlak před nosem, tak to má na nádraží ještě pět minut! A ty odstátý uši, jak dveře od taxíku! Kristepane, a jak šilhá! Já jsem z něj celá smrtelná!“ Ta druhá paní jen ledově odtuší: „To je náhodou můj syn.“ Rozchechtaná paní ovšem neztratí glanc: „A jak mu to všechno sluší ... !“
Pokud jde o fungování tzv. nevládních organizací ve státech jako je nejen ČR, ale i další země spíše na východ od nás, například v Srbsku se nedávno ukázalo, že kolem deseti nejvýznamnějších organizací tohoto typu je financováno americkou Národní nadací pro demokracii, Rockefellerovou nadací a dalšími podobnými zdroji, přičemž tyto NGO bojují třeba za členství v NATO, EU, změnu metod vzdělávání, proti korupci a obecně mají „seznamovat“ obyvatelstvo se západními hodnotami. Co si o tom myslíte? Je to přínosná a záslužná činnost?
Každá pravdivá a kritická činnost je přínosná a záslužná. Jen je potřeba vědět, o jakou situaci jde. Kdo to k nám promlouvá a proč. A jestli nemá třeba ještě něco za lubem.
Po 9/11 jsem hodně studoval rychle se rozvíjející problematiku „financování terorismu“ (než jsem přišel na pointu, ale o tom třeba jindy). Mnoho materiálů popisovalo činnost islámských charitativních organizací, typově podobných Hamasu. Skutečně vyvíjejí z 90 – 95 % záslužnou charitativní činnost. O tom zbytku ale ti humanitární pracovníci a lékaři a učitelé a další dobrovolníci nic nevědí. Protože kdyby věděli, buď by se toho podniku vůbec nezúčastnili, anebo by nebyli jako „zástěna“ moc důvěryhodní, byli by nervózní, dělali by chyby. Ten 5 –10 % zbytek činnosti těchto organizací je někdy tím hlavním důvodem jejich vzniku. Může jít o transakce s finanční hotovostí, zbraněmi, elektronikou, zbožím dvojího určení a podobně.
No, nechci nikoho osočovat, ale podívejte se z tohoto hlediska kriticky na ostatní podobné „neziskovky“. Najednou se vám přestane zdát, že některé „zádrhele“ se jim staly tak úplně bezdůvodně nebo omylem... Zajímavé by bylo v této souvislosti zjistit, kolik z těch 5 miliard dolarů (podle přiznání Nulandové) přišlo na Ukrajinu legálně ...
Tento „modus operandi“ je prostě rozšířen celosvětově. Vychází z toho, že oproti zneužívání humanitárních organizací nemá protivník dobrou obranu. Nakonec to ale vyústí v diskreditaci těchto původně velmi potřebných aktivit a organizací; k žalu všech potřebných.
Proto by bylo vhodné, aby naši zákonodárci přijali zákon podle toho amerického (FARA). Ať se všichni přiznají, čí chleba jedí, abychom mohli rozeznat, čí píseň zpívají. Bylo by to velmi záslužné a bezesporu by to pročistilo současnou atmosféru, nahrávající bezdůvodnému ideologicky propagandistickému osočování. Přesně podle staré poučky emeritního amerického zpravodajce: „Sledujte stopu peněz. Vše ostatní je ideologie.“ V našem případě propaganda.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
