O těchto volbách dopředu politici vykládali, že budou historické, osudové. Voliči promluvili, takže si můžeme říci, jaké trendy ukázaly ve skutečnosti?

Byl bych opatrný při užívání velkých slov. Ta se budou ztrácet hned po euforii vítězů a vytrácejícím se žalu poražených. Mnozí zkušení žurnalisté přemýšlejí dnes hlavně o jmenování nového předsedy vlády prezidentem republiky a zapomínají, že nás čeká ještě ustavování Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. S tím pak spojená jednání o vedení Poslanecké sněmovny, složení slibu nově i staronově zvolených poslanců a poslankyň, ustavení všech možných výborů a počítání, co tato někdy roztodivná obročí vynesou.

A protože jde v těchto případech o slušné peníze a nemalé výhody plynoucí z poslaneckých náhrad a z různých vedlejších finančních zdrojů, bude se, domnívám se já, asi jednat o další střetnutí vítězů a poražených, za zřejmě jen nepřihlížejících komparzistů. Teprve pak dojde i na sestavování vlády.

Bude to jistě vyžadovat nějakou dobu a také jiné typy politiků, kteří se budou v tomto neméně temperamentním soupeření setkávat. Možná dojde i na poznání, že dosud bylo snadné stát proti sobě, ale nyní bude těžší stát vedle sebe. Pokud bude jednání nového parlamentu usilovat o blaho a dobro celé společnosti, tedy i těch 32 % potenciálních voličů-nevoličů, kteří se z jakýchkoliv důvodů těchto voleb nezúčastnili, nebude to snadné.

Pokud by došlo k překonání chápání politiky jako třídního boje, mohli bychom si myslet, že lid promluvil a že tyto volby byly historické a osudové. Protože si pamatuji, že osudovost a dějinotvornost jsou v naší zemi, a dokonce i v našem geografickém okolí, lehkým a prodejným zbožím, předpokládám, že tomu tentokrát bude nejinak, chcete-li – zase stejně.