Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
Uprostřed minulého týdne přistoupila koalice na požadavky opozičních ODS a TOP 09 a z návrhu zákona vyřadila požadavek na zřízení generálního ředitelství státní služby. Závěrečného jednání, které dohodu stvrdilo, se nezúčastnil ministr pro legislativu Jiří Dienstbier. Ten se posléze nechal slyšet, že koaliční návrh byl „zprzněn“, za což není ochoten převzít odpovědnost. Ještě v pátek se na tiskové konferenci přel s premiérem Bohuslavem Sobotkou o to, zda se „jeho“ legislativci budou podílet na úpravě služebního zákona, o víkendu už ale konflikt bagatelizoval a nazýval ho jen ujasňováním celé záležitosti.
Nesouhlasíte s článkem, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.) Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové či Džamily Stehlíkové.
„Někdo už to okomentoval přede mnou, že to jeho chování je infatilní a především v posledních dnech a zejména v souvislosti se sháněním podpory pro přijetí zákona o státní službě. Ale na druhou stranu musím říct, že v tomhle má pan Dienstbier pravdu. Koaličně-opoziční kompromis skutečně redukuje to podstatné na zákonu o státní službě a vlastně uchovává moc ´sekretariátů politických stran´ nad nominacemi státních úředníků. To zkrácení lhůt a odstranění generálního ředitelství je skutečně omezením apolitičnosti státního úřadu,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz na úvod svého pravidelného hodnocení politolog Zdeněk Zbořil.
Dienstbier měl dohodu přijmout, nebo podat demisi
Situaci kolem služebního zákona považuje za kuriózní v tom, že ministr Jiří Dienstbier sice jednal až umanutě, ale snažil se zachránit, co se dá, na principu zákona o státní službě. „I když premiér Bohuslav Sobotka po volbách už podruhé výrazně ustoupil, poprvé to bylo u církevních restitucí, tak měl měl pan Dienstbier jednat ve shodě s tím, co se dohodlo. A pokud to považoval za tak závažné, tak nezbývá než podat demisi. Protože odpovědnost se na něj stejně přenese. Buď za to, že to nedokázal vyjednat, nebo, že stranu v průběhu jednání oslaboval, když bojoval ve prospěch dobré věci nevhodnými prostředky,“ říká Zdeněk Zbořil.
Neschopnost ministra Jiřího Dienstbiera vystupovat na veřejnosti taktičtěji ho diskvalifikuje z příštích jednání o politice. „Přikládám to jeho politickému temperamentu, ale neumím si dost dobře představit jeho politickou budoucnost. Podobné úlety ho provázejí od samého počátku, ale jak jich přibývá, tak se to nedá komentovat jinak než: Stokrát nic umořilo osla. Jeho drobné konflikty se sčítají a může se stát, že jejich kvantita se jednou změní v kvalitu. Tedy že někdy v budoucnu i malicherný konflikt může způsobit jeho rozchod s vedením ČSSD, nebo povede k vytvoření nějaké izolovanější skupiny uvnitř ČSSD,“ míní politolog.
TGM i Beneš měli stejnou profesi i kvalifikaci jako Halík
Je až s podivem, jak se v posledních týdnech v médiích opakuje spojení profesora a kněze Tomáše Halíka s funkcí prezidenta. Naposledy pro Lidové noviny vysvětlil, že by se o post hlavy státu ucházel jen za zcela mimořádných okolností. Přesto ale neváhal upozornit, že je profesorem sociologie Univerzity Karlovy, což je přesně tatáž profese a kvalifikace, kterou měli prezidenti T. G. Masaryk a Edvard Beneš. A odmítl i tvrzení, že duchovní přece nemůže být prezidentem, poukazem na naše rovněž nepříliš církevně založené západní sousedy, kde je pastor Joachim Gauck prezidentem, kterého Evropa Německu závidí.
„Argument o TGM a Edvardu Benešovi jsem od něj slyšel poprvé. Při úvaze, proč by nemohl být kněz prezidentem, nevzpomíná jinou hlavu státu, myslím tím prezidenta Slovenského státu za druhé světové války, který byl knězem. Od toho obratně odešel. Ale jinak to, co říká, že teprve kdyby vlast volala a kdyby bylo potřeba, tak nám tuto oběť přinese, používá už od doby, kdy ho kdysi Václav Havel označil za jednoho ze svých možných nástupců,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Je třeba na sebe upozornit články a nějakou udělenou cenou
Za ještě zajímavější, než co médiím vypráví Tomáš Halík, považuje politolog to, jak si počíná jeho okolí. „Tím bych chtěl upozornit na čatější veřejné vystupování pana Sekyry, který měl v Lidových novinách z jeho hlediska závažný článek o britském pojetí liberalismu, který působil jako seminární práce z dob jeho studií, ale připomíná ten slavný program CIA pro instalování nových hlav režimu, který se nazýval ´ten nejlepší´. Případný kandidát na sebe musí upozornit nějakými texty, potom musí získat nějakou tzv. prestižní cenu, o které do té doby nikdo nevěděl, že existuje. Navíc je bohatě dotovaná, takže se dá v rámci udělení ceny poskytnout kandidátovi dobré finanční zázemí,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Zaujala ho vytrvalost, s níž se developer a sponzor KDU-ČSL Luděk Sekyra snaží udržet v politice. „Tím myslím už jeho minulost před rokem 1989, později spojenectví s politickým byznysem, a to, jak je dáván do souvislosti s panem Mrázkem a Pitrem. A najednou se tady objeví jako významný sponzor lidové strany. Myslím, že případy pana Halíka a pana Sekyry jsou nějakými spojitými nádobami a že to je budování pozice toho nejlepšího a že to je dalekonosná příprava na další přímou prezidentskou volbu. A to, že se objevují už dnes tak bizarní kandidáti, jako je třeba pan Škromach, tak to panu Halíkovi i Sekyrovi pomáhá, aby vytvořili tandem, který by mohl ovládnout příští prezidentskou volbu,“ myslí si politolog.
Psali jsme:
Anketa
Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?
5%
1%
0%
12%
0%
70%
10%
1%
hlasovalo: 64116 lidí
Anketa
Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?
Byl to Klausův typický vtípek, reagoval na Halíkovy a Škromachovy důvody
K Halíkově možné kandidatuře poznamenal bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro TV Barrandov a on-line deník TÝDEN.CZ, že by v takovém případě do volebního klání vstoupil také. „Myslím, že u pana prezidenta Klause je to jeden z jeho typických vtípků. Když ho nevidíme ve chvíli, kdy to říká, tak se nám těžko chápe ironie, s níž on tyto věci říká. Naráží tím na zdůvodnění pánů Halíka a Škromacha, že kdyby národ potřeboval, tak do toho půjdou. Václav Klaus nemá v plánu usilovat o prezidentskou volbu, ale umí vtipně reagovat na důvody, kterými oba ospravedlňují svou kandidaturu a dělá si z toho legraci. Považuje ty důvody za liché a přitom nezpochybňuje jejich právo kandidovat, ale pouze tu jejich argumentaci,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
O prezidentský úřad se chtěl při první přímé volbě ucházet i Tomio Okamura. Nyní má ale předseda hnutí Úsvit jiné starosti, protože čelí výzvám k odchodu z politiky za své vyjádření o táboře v Letech. Prohlásil, že nešlo o romský koncentrační tábor, ale o pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu. „Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Okamura. „Nemyslím si, že to jeho prohlášení vede ke schvalování genocidy, jak mu podsouvají. Ale je to trošku hloupé a necitlivé. A je z toho cítit nedostatek empatie a citovou vyprahlost,“ říká Zdeněk Zbořil.
Topolánek nazval Čechy zbabělci a lyžovat létal přes Mauthausen
Tomiu Okamurovi i ministryni spravedlnosti Heleně Válkové by Zdeněk Zbořil doporučil, aby si lépe nastudovali věci, které mají vztah k minulosti, pokud se k nim chtějí vyjadřovat. „Samozřejmě tábor v Letech vznikl podpisem prezidenta Háchy jako pracovní tábor pro osoby práce se štítící. Jenomže časem se podle pravidel protektorátní vlády stával čím dál víc transportním táborem pro likvidaci romské populace a její přemísťování do likvidačních táborů. I když neměl v názvu koncentrační, tak od určité doby se jím stal. Proto by měl pan Okamura volit slova opatrně, stejně jako pan Herman, když říkal, že český personál se v tom táboře choval hůř než nacisté,“ domnívá se politolog.
Mirek Topolánek
Všímá si, že takové úlety při pohledu na nějaké historické události jsou stále častější s tím, jak roste nevzdělanost našich politiků a také vzdálenost od těch historických událostí. „Vzpomeňme si na výroky Mirka Topolánka, že Češi byli zbabělci za druhé světové války. A to říkal v době, kdy létal na lyžování do Innsbrucku a přelétával likvidační tábor Mauthausen, kde bylo v roce 1942 z pomstychtivosti zplynováno za jednu noc 250 odbojářů, z nichž více než polovinu tvořily české ženy, které šly do odboje hrdinně a s vědomím, že jdou na smrt,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil na jeden z největších úletů některého z našich politiků.
Ochranářská opatření jsou vždy klackem o dvou koncích
Z mezinárodních událostí, které se dotýkají České republiky, nelze pominout sankce Západu vůči Rusku a jeho odvetná opatření. „Takováto ochranářská opatření jsou vždy klackem o dvou koncích. Samozřejmě, že to Rusko nějakým způsobem poškodí, ale poškodí i ty, kteří sankce připravují. A to, jestli Amerika bude odebírat polská jablka, jak jsem se dnes dozvěděl, nebo nebude, je jen takový symbolický politický krok. Vždy v minulosti, když se zaváděly nějaké politické sankce, tak to rozkolísalo praxi uzavírání komerčních dohod a ne vždy to vedlo ke změně režimu. Ani Korejská lidová republika, ani Kuba se nezhroutily po sankcích, které trvají půl století,“ neočekává politolog, že by nynější sankce mohly otřást politickou scénou v Rusku.
Tomio Okamura
Za nebezpečné však považuje to, když ten, kdo sankce uvaluje, zjistí, že nejsou účinné a začne si vynucovat jejich rozšiřování vojenskou silou. „Může to vést nejenom k válce mezi NATO a Ruskem, nebo Spojenými státy, které jsou dnes hlavním motorem války poti Rusku, ale dokonce i uvnitř těch zemí. A to nejenom v Rusku a nejenom na Ukrajině, kde to vypadá, že si sankce uvalili sami na sebe. Ta zmínka o tom, jak se bude dostávat ne k plynu, ale k ropě Česká republika, Slovensko, Polsko a třeba Maďarsko, Bulharsko, je tady na talíři a vzrušuje vlády těchto zemí. Ale nevzrušuje vlády ostatních členských zemí Evropské unie,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Útok na integritu Ruské federace připomíná začátek rozpadu Jugoslávie
Zatím se daly registrovat jen nesmělé požadavky na to, aby politické vedení států a nebo Evropská unie kompenzovaly ztráty jednotlivým výrobcům. U nás se ozvala potravinářská společnost Hamé, která chce po vládě, potažmo po EU kompenzaci případných škod a zmařených investic vzniklých omezením dodávek na ruský trh. „To, co se v celkovém pohledu Evropské uni a Spojeným státům zdá být zanedbatelné, tak může být pro jednotlivé producenty drtivé a zničující. Ale to samé se může odehrávat stejně tak i v Rusku,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Na sankcích považuje také za zajímavé, jak s nimi bude pracovat politická propaganda na všech možných stranách. „Už to začalo útokem na integritu Ruské federace se zdůrazňováním prohlášení o větší autonomii sibiřských oblastí. To je argument, který známe ze začátku rozpadu Jugoslávie. Tam byl jeden z hlavních argumentů, že Slovinsko doplácí na Srbsko, Chorvatsko, ti ostatní zase jeden na druhého a byl to jeden z motorů těch nenápadně nastartovaných konfliktů, které pak skončily válkou. A nedá mi to nezmínit nešťastný výrok Madeleine Albright o tom, že Rusko je země příliš bohatá na to, aby ji ovládal jeden stát,“ připomíná politolog hrozivá slova.
Ve vytváření fungující státní správy prohrává Kyjev na celé čáře
Nejnovější zprávy o dění na Ukrajině, podle nichž jsou separatisté na východě Ukrajiny ochotni přistoupit na příměří, které má předejít humanitární katastrofě, zatímco Kyjev ho podmiňuje tím, že povstalci složí zbraně, vyvolávají dojem, že prokyjevské síly už mají výrazně navrch a boje by mohly co nevidět skončit. „Já si myslím, že ke konci se ten konflikt na Ukrajině vůbec nechýlí. Ale zaujalo mě, jak se všichni lekli slov humanitární koridor a dokonce i americký prezident o tom mluvil. Zřejmě si uvědomil, co to bylo humanitární bombardování, a to slovo v nich vyvolává jakési reminiscence,“ odkazuje Zdeněk Zbořil na to, jak se mluvilo o náletech na Jugoslávii.
Přes sílící ofenzívu vládních jednotek se politolog domnívá, že to tzv. obsazení nebo dobytí Ukrajiny je svým způsobem iluze. „Vzdálenosti jsou tam tak velké, že lze dobýt nějaké město, ale pak se musíte vypravit k tomu dalšímu a to předchozí opustit. Tam jde o to, zda se Kyjevu podaří vytvořit nějakou fungující státní správu. Ale v jejím vytváření prohrává na celé čáře. A ten konflikt, který se objevil i v samotném hlavním městě, ačkoli je svým způsobem marginální, je jen důkazem toho, že centrální vláda nemá vyřešené vztahy mezi lidmi ani tam, kde vládne,“ konstatuje politolog.
Optimistické zprávy z pohledu některých českých novinářů nemusí být pravdivé
Za zajímavější považuje mobilizaci, kterou provází odmítání i útěky před nástupem vojenské služby. „S tou stupňující mobilizací se dostává víc zbraní do rukou většího počtu lidí. Tanky i obrněná vozidla nejsou ale jen na jedné straně. Zatím se to vysvětluje tím, že je tam dodává Ruská federace. Ale kdyby tomu tak bylo, tak už by se určitě objevila spousta důkazů. Je klidně možné, že se zbraně dostávají do rukou povstalců i díky tomu chaosu, který tam je. Když předseda vlády přizná, že nemá na výplaty vojáků, to by se dalo přežít. Horší je, když přizná, že nemá na pohonné hmoty do vozidel a tanků. Vždyť to jsou obrovské vzdálenosti, které překonávají. Ví bůh, jestli ty optimistické zprávy, tedy z pohledu některých českých novinářů, jsou pravdivé,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
