Pane profesore, jak nahlížet na rozhodnutí Ústavního soudu, který fakticky nařídil vládě, aby s sebou na summit NATO vzala prezidenta Pavla?

Z rychlosti rozhodnutí od podání žaloby je zřejmé, že na to dlouho připravovali a bylo to s ústavními soudci domluvené. Přijde mi velmi podivné, že šli cestou předběžného opatření, čímž vlastně už kauzu rozhodli. Určitě proběhne nějaká ústavněprávní diskuse, ke které se necítím úplně kompetentní, ale ústavní soudci evidentně z Ústavy vyčetli věci, které tam úplně nejsou. To je problém českého Ústavního soudu, který svými interpretacemi Ústavy zachází daleko a potvrzuje tím určité normativní pozice, které v Ústavě zakotveny nejsou. Možná jde o problém ústavních soudů obecně, nejen toho českého.

Usiloval podle vás Hrad kompetenční žalobou jen konkrétně o Pavlovu účast na summitu v Ankaře, anebo lze vidět širší cíle v podobě obecného rozšíření pravomocí?

Na tomhle boji, který je do určité míry spíše symbolický, se odehrává střet mezi institucemi, kdy Petr Pavel je prezidentem opozice, nikoli vlády, a protože opozice prohrála volby, tak v prezidentovi vidí možnost ovlivňovat Českou republiku směrem, který by odpovídal opozičním plánům, a nikoliv programu, který zvítězil v demokratických volbách. Ukazuje se to na konkrétní otázce výdajů na obranu, kdy má prezident zásadně odlišné stanovisko od vlády. Tato věc bude na summitu NATO diskutována a je na vládě, aby zajistila, že za Českou republiku budou mluvit ti, kteří mají demokratický mandát rozhodovat.

Je možné s tím v tuhle chvíli něco dělat?

Vláda má řadu možností, jakým způsobem delegaci strukturovat. Skutečnost, že tam Petr Pavel pojede, ještě neznamená, že se bude čehokoliv účastnit. To si Ústavní soud nevymůže. Na summit NATO jezdí různé delegace, které mohou být i poměrně rozsáhlé, ale vůbec to neznamená, že se každý člen delegace účastní všech jednání. Záleží na šéfovi delegace, kterým by měl být Andrej Babiš, a ten určí, kdo se bude v jednotlivých formátech jednání účastnit. To je standardní praxe. Bude tedy záležet na tom, jak se k tomu premiér účastní, a prezident se klidně nemusí účastnit vůbec ničeho.

Volby, ze kterých vzešla dnešní vláda, dopadly jednoznačně. Nicméně nejen politická opozice s ní má problém. Je to samozřejmě také Hrad, ale i většina velkých médií. Nemůžeme tedy čekat nic jiného než, že se tyto skupiny budou po celou dobu vládnutí Andreje Babiše pokoušet mu různými prostředky bránit v prosazování toho, co slíbil. Nebo je to jinak?

Jistě, o tom se nedá pochybovat. Je to fakt. Zaměřil bych se ale na postoj vlády, která podle mě nepochopila, že se s druhou stranou nemůže dohodnout. Bude muset vést boj. Jakýkoli ústupek a kompromis si druhá strana vyloží jako slabost a bude důvodem pro další nárok, který bude násobit to, co získali v ústupku ze strany vlády. Je otázka, do jaké míry to premiérovi Babišovi dojde, kdy mu to dojde a jakým způsobem na to bude reagovat. Přiznejme, že vláda není vůbec v jednoduché situaci. Je to dáno také tím, že část hnutí ANO není vyhraněná a není připravená na žádný boj. Pokud se boj povede, nebude se odehrávat pouze na domácí scéně, ale jeho součástí bude i Evropská komise, která se samozřejmě při každé možné příležitosti připojí tím, že bude hrozit zmrazením fondů. Jako to dělá v případě větrníků a jak se můžeme dočkat, že to bude dělat v případě České televize.

Fotogalerie: - Pavel na vládě

Zdá se, že druhá strana naopak rychle pochopila, že proti vládě je velice účinné použít Ústavní soud. Má vůbec vláda reálné a funkční možnosti, jak se takové praxi bránit? Kdyby se začala stavět proti rozhodnutím Ústavního soudu, byť sebevíc podivným, lze očekávat vámi zmíněné zásahy Bruselu.

Vláda možnosti má, ale tyto možnosti odkazují k politickému boji, který se vymyká běžným pravidlům. Vláda má možnost rozhodnutí Ústavního soudu ignorovat. Vezměte si, jak v Polsku přistupuje Tuskova vláda k Ústavnímu soudu, který jmenovala předchozí konzervativní vláda. Tusk ten soud ignoruje a vyzývá soudce k rezignaci s tím, že nemají legitimitu. Stejně tak nový maďarský premiér Magyar přistupuje k ústavním institucím. Prezidentovi řekl, aby okamžitě odstoupil. Naprosto překopává maďarská média.

Jistě, pokud se do něčeho takového pustí Andrej Babiš, bude muset čelit tlakům Evropské komise. Pokud to ale premiér neudělá, je celkem zbytečné, aby tady ve volbách kandidoval někdo, kdo chce něco jiného než Brusel. Šlo by o pouhé předstírání, že se dělá jiná politika. Takže tady skutečně jde o záchranu naší demokracie. 

Spolek Svatopluk, který vedete, prosazuje změnu režimu do podoby prezidentského či poloprezidentského systému. Není vlastně nynější rozhodnutí ústavních soudců v tomto duchu?

Jsem příznivec poloprezidentského systému, ale takového, který je doprovázen řadou dalších kroků. Spolek Svatopluk mluví o prezidentském systému s tím, že má existovat silná funkce prezidenta a její protiváhou má být přímá demokracie, referendum. Prezident Pavel s tímhle mandátem zvolen nebyl. Lidé ho nezvolili jako prezidenta poloprezidentského systému, ale jako prezidenta parlamentního systému. Podle toho je potřeba k tomu přistupovat a tímhle způsobem se na to dívat. Pavel nemá mandát pro tyto věci a Ústavní soud se mu uměle snaží tento mandát vytvořit. Jakkoli jsem pro silnou postavu prezidenta, musí to jít ruku v ruce s dalšími, neméně důležitými kroky. Přímá demokracie, omezení vlivu neziskovek a zahraničního financování apod. Pokud mluvíme o reformě, tak musí být systémová a vcelku. Ne, že si jedna instituce, které se nehodí současná vláda, uzurpuje pravomoci, které nemá, a pak je tímto způsobem bude zneužívat.

Psali jsme:

Stavidla otevřena. Vládní kruhy řekly, co čekají od Pavla

Měli jste odmítnout. Ústavní odborník Ústavnímu soudu

Igor Chaun vstoupil do stávky kvůli Ústavnímu soudu

„Vtěrka, vyžírka, soudruh.“ Macinka přitvrdil