Nesouhlasíte s názory Luďka Niedermayera, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Jaroslavy Janderové, Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.
Sepsal jste s kolegou europoslancem Jaromírem Štětinou, Martinem Bursíkem a Michaelem Kocábem výzvu s názvem Prohlášení k nové invazi ruské armády na Ukrajinu, která nabádá českou vládu, aby pozastavila vydávání víz občanům Ruska, kteří podporují Putinův režim. Co je smyslem této výzvy?
Je to reakce na to, co se v Rusku děje. Prezident Putin před pár desítkami hodin jednal s prezidentem Ukrajiny Porošenkem a zároveň se připravovala invaze. Kdy se na Ukrajině bez jakýchkoliv pochyb objevují ruští vojáci. Dřívější vysvětlení, že jsou tam vojáci na dovolené, je bizarní. Myslím, že ten konflikt se posunul do jiné roviny. Radoslaw Sikorski, polský ministr zahraničí, hovoří otevřeně o invazi. Je třeba na ni nějakým způsobem reagovat a zesílit tlak, který by Putinově administrativě naznačil, že tohle je nepřijatelné. V situaci, kdy Rusko vyprovokovalo konflikt na východě Ukrajiny a nyní tam posílá vojáky a techniku, je pro mě těžko přijatelné, aby lidé napojení na Putinův režim mohli cestovat do České republiky.
Stále však ale ještě dělám velký rozdíl mezi Putinovým Ruskem a Ruskem. Samozřejmě sleduji průzkumy veřejného mínění, podle nichž má Putin velkou podporu. Je otázka, do jaké míry se část lidí bojí projevit svůj názor a do jaké míry mají fatálně zkreslené informace. Odmítám ale dávat rovnítko mezi tím, co Putin dělá a ruskými občany. Je to výhradně záležitost lidí kolem prezidenta Putina.
Myslíte si, že další ustupování Putinovi by posílilo jeho další velmocenské choutky?
Souhlasím s logikou sankcí, aby byly ekonomické a zaměřené úzce na lidi spojené s Putinovou administrativou. Sankce však byly váhavé. Vidíme, jaká se kolem nich vede diskuze i u nás doma. Což nepochybně přispělo k tomu, že ten konflikt eskaloval. Došlo tam k obrovským tragédiím, nejen k sestřelení letadla. Jsou tam i stovky mrtvých, vojáků i civilistů. Je třeba dát najevo, že je toto nepřijatelné. Sankce by se měly velmi rychle stupňovat.
Zaujal mě váš text Nebezpečná krátkozrakost. V něm jste polemizoval se současným předsedou Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým, který sankce považuje za bezradnost Západu. Takže vy s ním v tomto zásadně nesouhlasíte?
Ano, zásadně s ním nesouhlasím. I když si Vladimíra Dlouhého nesmírně vážím a považuji ho za jednoho z nejlepších českých ekonomů s velkým přehledem. Ale pak musí Vladimír říci, co by dělal. Jestli by po anexi Krymu řekl: Tak fajn, vzali jste si Krym, ale teď už ji prosím vás nějakou chvíli neopakujte. Nebo jestli by naopak byl pro tvrdší vojenskou odpověď. K ní ale není ochota, a mohla by podle mě dostat svět globálně do velmi nebezpečné situace.
Sankce, jež jsou úzce zaměřené na lidi, kteří mají přímou odpovědnost za to, co Rusové dělají, jsou správnou cestou. Nedávno jsem zahlédl výzkumnou studii o tom, kdy ekonomické sankce fungují. Je třeba si uvědomit, že Rusko není absolutní totalitní stát jako Zimbabwe. Přeci jenom tam existuje určitá demokracie a opozice. A právě v takových zemích jsou sankce schopné zabírat. Vytvářejí nespokojenost ve společnosti. A ta se dřív nebo později začne ptát, jestli k nim muselo dojít a proč.
Vrátím-li se ještě k Vladimíru Dlouhému, tak on tvrdí, že Západ podcenil, jak mnoho je Rusko ochotno udělat pro neutralitu Ukrajiny. Vy jste mu oponoval, že v tom případě vidíte jiné Rusko. Jaké jsou podle vás záměry Ruska na Ukrajině?
Vidíme to na Krymu. Tam to nebylo o tom, že by Rusové pomohli Krymu získat silnější pozici v rámci Ukrajiny. Nebo aby se eventuálně Krym stal nezávislým. Tam během několika málo týdnů došlo k připojení Krymu k Rusku. Východní Ukrajina obsahuje nepochybně velké nerostné zdroje, mluví se o břidlicovém plynu. Je tam celá řada podniků. Cíl Ruska je jasný. Získat v té či oné formě kontrolu nad tímto územím. Podíváme-li se historicky na posledních sto let Ruska, tak Rusové nikdy nebojovali o to, aby někdo získal větší svobodu, nebo neutralitu.
Jaké vidíte řešení pro Ukrajinu?
Ukrajina tím, jak byla předtím katastrofálně spravována, vytvořila uvnitř obrovský problém. Je klidně možné, že místní elity podcenily možnost hledání koexistence té částečně ruské populace s tou ukrajinskou. Němci vyjádřili jasný názor, že by Ukrajina měla směřovat k federaci. To je klidně možné. Pod tímto pojmem se může skrývat spousta různých ekonomických i politických režimů. Co ale dělá Rusko, to absolutně nepomáhá tu situaci vyřešit. Musí si ji vyřešit Ukrajinci. A najít způsob, aby všichni Ukrajinci - ti kteří historicky a kulturně inklinovali k Rusku, nebo naopak k nezávislé Ukrajině - ji vnímali jako svůj stát. Nějaké řešení, které uspokojí obě tyto skupiny, se musí najít. Tím řešením ale není vyvolání vzpoury a vojenská intervence.
Psali jsme:
Ukrajinská ekonomika je na tom údajně hodně špatně. Bude jí schopna a ochotna Evropská unie pomoci dostatečně finančně?
Válka vyčerpává ekonomicky obě země. Rusko je ale větší ekonomika, takže na ni dopad konfliktu je menší. Tam zapůsobí spíše sankce. V případě Ukrajiny je to nesmírně vážné. Už před pár měsíci jsem říkal, že bude nesmírně komplikované dostat Ukrajinu do nějakého funkčního stavu z ekonomického hlediska. Mám pocit, že pokud si budou Ukrajinci schopni zvolit takové politické vedení, které bude pro Západ zárukou, že se Ukrajina vydá správným směrem – a tím neříkám k Evropské unii a Západu – ale z hlediska správy toho státu, tak kombinací Ameriky, Evropy, Světové banky a tak dále se zdroje najdou. Jen v menší míře to však budou dary. Většinou půjde o poskytování úvěrů. Bude pak hlavně na Ukrajincích, aby donory přesvědčili, že ten stát je spravovaný dobře.
Za těchto okolností tohle nebude největší problém. Jak Mezinárodní měnový fond, tak Evropská investiční banka těmi penězi disponují. Nejsou to ale žádné dary, peníze rozprašované z helikoptéry. Měly by to být peníze odpovědně a dobře investované do rozvoje Ukrajiny.
Problémem číslo jedna je podle mě vytvořit politický systém, který zajistí, že se Ukrajina vydá tou správnou cestou. Jakkoli je ten ekonomický problém gigantický, ten politický je ještě větší.
V říjnu se konají na Ukrajině parlamentní volby. Může z nich už vzejít takováto politická reprezentace?
Může. Ale nejde ani tak o to, kdo volby vyhraje, ale jak si potom bude počínat. Protože v minulých letech se ukázalo, že ani ty takzvaně proruské či proukrajinské garnitury se neukázaly jako příliš schopné tu zemi dobře spravovat. Byla tam výrazná korupce. Ten potenciál Ukrajina výrazně prohospodařila. Mám pocit, že dostali zemi do situace, kdy tam opravdu už žádné rezervy nejsou. V okamžiku, kdy se tam objeví politické vedení, které bude schopné fungovat, tak kombinací všech možných kanálů se postupně podaří tu ekonomiku stavět na nohy. Možná to nebude tak rychle, jak by si Ukrajinci představovali a vyhrocené vztahy s Ruskem to mohou také zkomplikovat. Ale není to ten největší problém. Spíše jde o to, jak dobře peníze investovat, aby se vracely.
RNDr. Luděk Niedermayer
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
