_635338306446009190.JPG&id=21814)
Zatím se zdá, že příměří na Ukrajině by mohlo být trvalé. Prezident Porošenko oznámil, že z území Donbasu odešlo 70 % přítomných ruských vojáků. Jak to s jejich přítomností podle vás ve skutečnosti bylo?
Příměří je reálný výsledek faktu, že se ani jedné straně již nechce dále bojovat. Oběti jsou příliš velké! Co se týče přítomnosti ruských vojsk, jednotlivé zdroje se ve svých informacích liší. A naše média nejsou až tak objektivní, abych si mohl utvořit zcela objektivní názor na přítomnost ruských vojáků, jestli tam tedy vůbec jsou. Podle mých informací se domnívám, že žádné organizované složky armády Ruské federace na Ukrajině nejsou. Nemám ani informace o tom, zda jsou tam postranním způsobem vysíláni jednotlivci, kteří to tam organizují a dávají dohromady separatistický odpor, nebo jej logisticky podporují. Samozřejmě to je teoreticky možné, ale jistě to není v tak masovém množství, jak uvádí západní zdroje.
Nesouhlasíte s názory komunistického poslance, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Františka Janoucha, Alexandra Tomského, Cyrila Svobody (z 1. 9. 2014), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Jaroslavy Janderové, Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (22.8.2014), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.
A co Krym, kde Rusko jejich přítomnost nejprve popřelo, ovšem potom byli Putinem vyznamenáni?
To je otázka interpretace. Vyznamenán může být Putinem třeba i občan ruské národnosti, který žije na Ukrajině, nebo i jiní. Může to být také člověk s ukrajinským státním občanstvím, který dnes bojuje na straně povstalců. Západními sdělovacími prostředky pak může být takový člověk vydáván za ruského vojáka. Ale vzhledem k nedostatku informací k některým záležitostem nemohu přijmout zásadní stanovisko. Mohu se proto pouze domnívat nebo takzvaně vařit z vody. Nezaznamenal jsem ale v této souvislosti, že by jakýkoliv příslušník pravidelné armády Ruské federace, když už by tam tedy bojoval, byl potom také nějakým způsobem Putinem oceněn.
Vraťme se ještě zpět k příměří. Podle některých komentátorů jsou jeho podmínky de facto kapitulací Kyjeva. Jaký vývoj očekáváte dále?
Na straně Kyjeva je masivní převaha podpory Evropské unie a západních zemí. I kdyby Rusko nakrásně podporovalo druhou stranu, i tak je to z pohledu převahy nevyvážené směrem ke Kyjevu. Když jsem se ale teď doslechl, že „povstalci“ propustili skoro tisíc zajatců, tak aktuální vojenská převaha na jejich straně asi je. Je to však také chyba našich médií, že nám nedokážou přesně popsat daný stav. Přitom tam máme zpravodaje České televize, Českého rozhlasu a další nezávislé pozorovatele. A ti tamější situaci popisují natolik tendenčně, že občan České republiky si může myslet, že se v případě separatistů jedná o hrstku jakýchsi fanatiků, kteří bojují za odtržení určitého území od Ukrajiny. V těchto oblastech je ale třeba až devadesát procent rusky mluvících lidí, případně občanů ruské národnosti. Jednoduše porazit vládní silou tato území nelze. A těch tisíc zajatců je velmi výmluvný aspekt, který uznal i Kyjev.
Psali jsme:
Situace je jistě nepřehledná i kvůli šíření nejrůznějších dezinformací tou či onou stranou. Jak se v této souvislosti stavíte k tvrzením, že ruská politika je založena na lžích?
Každý válečný konflikt provází také informační válka, a to z obou stran. A já si myslím, že propaganda ze strany Západu od Kyjeva pocházející je mnohem silnější než propaganda ze strany Ruska, protože ta je k nám filtrována. My máme k dispozici pouze oficiální stanoviska, která nám sem jdou ze západních médií a jsou cenzurována Evropskou unií.
Jak reagujete na obavy, které zaznívají v amerických médiích, že pokud Západ ustoupí Rusku v otázce Krymu a východu Ukrajiny, dá tím signál jiným nedemokratických entitám ve světě, například Číně, že si mohou ve světě dělat, co chtějí? Vnímáte jako stále opodstatněný americký pocit, že jsou to USA, které dělají ve světě pořádek a zajišťují stabilitu?
To je tu obecně rozšiřovaný názor. Americký styl demokracie není demokracií v pravém slova smyslu. Je to tak pouze paušálně nazýváno, ale skutečná demokracie, pojímaná jako vláda lidu, vláda většiny, samozřejmě v Americe neexistuje. Kdyby to byl totiž demokratický stát, tak nechá právo na sebeurčení i jiným zemím. Ale politika Washingtonu a Bílého domu je taková, že kde se mu to hodí, kde je to v zájmu jeho spřízněných firem, tak tam změna sebeurčení území proběhnout může. Tam, kde to není v jejich zájmu, vyvolají informační válku, určitou kampaň a posléze přijdou sankce, dodávky zbraní, školení instruktorů a podobně. Vzpomeňme na válku v Sýrii, Libyi, Iráku. Jak to tam dopadlo? Tyto země jsou rozvrácené a jsou na tom daleko hůř, než když tam byly různé formy diktatur nebo minimálně autokracie, tedy nedemokratické režimy. Tyto země na tom byly daleko lépe než dnes pod prizmatem jakési pseudodemokracie, která jim byla vnucena ze strany USA.
V den výročí 11. září se dozvídáme od Baracka Obamy, že Spojené státy se nebudou rozpakovat podniknout akci proti radikálům z hnutí Islámský stát. Jak reagujete na tuto událost?
Přestože se domnívám, že islámští radikálové z hnutí Islámský stát nejsou pro Sýrii žádným přínosem a naopak svým extrémistickým pojetím prosazování své politiky a práva zemi a jejím obyvatelům škodí, vojenský zásah USA v této oblasti rozhodně nepodporuji. Plánované letecké útoky způsobí obrovské škody na místní infrastruktuře a přinesou také mnoho zbytečných civilních obětí. Stejně tak americkou vojenskou přítomnost v zemi považuji spíše za záminku k další velmocenské rozpínavosti. V takto složitých otázkách rozhodování se přikláním k řešení prostředky vygenerovanými z dané geopolitické oblasti. Role „světového četníka“ USA je, dle mého názoru, aktuálně mnohem nebezpečnější než prvky fundamentalistického islamismu, i když uznávám, že ty jsou nebezpečné také.
Psali jsme:
Zpět k Rusku, kde se objevují názory, že NATO chce chytit Rusko do pasti a rozdělit ho. Neospravedlňuje tím Moskva vlastní agresivní politiku?
To už mi trochu zavání kubánskou krizí. Jako by měla tato ostrá prohlášení vyvolat strach na celém světě. Toto jsou už vyloženě náznaky, že by se mohlo schylovat ke globálnímu konfliktu, ne na periferii Ukrajiny, ale mezi dvěma velmocemi. Myslím, že takováto prohlášení vůbec nejsou šťastná, protože nepřispívají k uklidnění situace na Ukrajině a naopak přilévají do ohně jestřábím snahám k dalšímu přerozdělování světa ve smyslu kdo s koho. Rusko je na tom ekonomicky hůře než USA. Co se týče jaderných zbraní, tak je to přibližně srovnatelné. Kdyby ale vypukla jaderná válka, tak nebude mít vítěze, a to vám potvrdí každý objektivní fyzik. Desetinový arzenál jaderných zbraní, kterými disponuje Rusko, by stačil ke zničení celé planety. A Rusové mají také nosiče pro tento arzenál.
A mohlo by Rusko napadnout Západ? Prezident Putin nedávno varoval svět právě před tím, že není radno si s Ruskem coby jadernou velmocí zahrávat.
Zóny zájmu Ruska a USA jsou jasně dané. To, co my tu řešíme na naší úrovni, to vůbec nemusí být v reálu pravda. Je to jako v roce 1968 s okupací Československa, že v podstatě vojska Varšavské smlouvy sem vstoupila se souhlasem Spojených států, protože se jednalo o zájmovou zónu Sovětského svazu. Také Amerika má své zájmové zóny, kam by Rusové také nezasáhli, kdyby bylo třeba. Mají to podle mě velice dobře diplomaticky ošetřené, i když neveřejně.
Jak hodnotíte poslední postup vrcholných českých představitelů a politických stran v rámci skončeného summitu NATO, sankcí a ukrajinské krize obecně?
Přístup exekutivy by se dal přirovnat k jakési korouhvičce. Jednou se otočí na jednu stranu, podruhé jinam. Jednou pro sankce, podruhé proti sankcím. Nebo jsou akceptovány jen některé druhy sankcí. Nevíme, odkud sem vítr vane. Přijde s prohlášením ministr zahraničí a označí Rusko za agresora, vyjádří nutnost postupovat jednotně a uvalit tvrdé sankce. Pak ale vidíte, jak jeho postoj pod vlivem jistých tlaků postupně měkne. Včera ve sněmovně při projednávání sankcí byl jeho postoj už takový ambivalentní, jakoby zmodelovaný. Teď Zaorálek nahlas dokonce uvažuje o tom, že nám sankce mohou škodit, což věděl od začátku snad každý. A to je přístup většiny našich vrcholných představitelů. Pouze Sobotka si zachovává konzistentní a zdrženlivý přístup. Otázkou zůstává, zda je tento přístup vhodný, zda by se premiér neměl nějakým způsobem skutečně vymezit, jak požaduje opozice.
V případě ODS a TOP 09 jde vyloženě o trapný štváčský přístup, který by nás byl schopen zatáhnout do otevřeného konfliktu. Dát na TOP 09 a na prohlášení pana Schwarzenberga, Ženíška nebo Kalouska, tak musíme ihned začít zbrojit a pokud možno co nejdřív napadnout Rusko.
V souvislosti s blížící se zimou stále častěji slýcháme obavy a varování, že ukrajinská krize se může odrazit na zásobování Evropy plynem. Připomeňme, že Rusko už snížilo dodávky plynu na Ukrajinu, Polsko a Maďarsko tam začalo plyn dodávat reverzně a Rusko posléze omezilo dodávky i Polsku. Jak moc velké je v tuto chvíli riziko, že lidé budou mrznout nejen v Kyjevě, ale i v Praze?
Riziko tu samozřejmě existuje a bude záležet na tom, jak Evropská unie bude, nebo nebude stupňovat sankce. Jak už jsem předeslal, Rusko tyto hospodářské sankce nemohou poškodit nijak významně hospodářsky, ale bude jim to vadit politicky nebo ideologicky, chcete-li. Může být vytočen začátek spirály nové studené války. A logicky, když s někým nejste ideologicky spjatý, tak ho nebudete podporovat, a to ani v dodávkách plynu. Klidně se proto může stát, že Rusko dodávky plynu omezí, to nevylučuji, ale není to určitě v jeho zájmu. Byl jsem nedávno v Moskvě a bylo mi řečeno, že přece samotní Rusové mají z dodávek plynu také peníze, také potřebují ekonomicky výhodně hospodařit se svými surovinami, tedy je i prodávat. Když ale půjde do tuhého, tak kohoutky přirozeně utáhnou. Česká republika, která je odkázaná na vlastní zásobárny, to vydrží asi půl až tři čtvrtě roku, ale mohla by mít problém s alternativními zdroji. Zůstává také otázkou, zda by nám vlastní zásoby stačily, než by byla plně funkční jiná dodávková alternativa.
Z dlouhodobého hlediska je však jasné, že si Rusko plyn nemůže nechávat jen pro sebe. Bylo by to pro něj nevýhodné, nemůže ho jen těžit, ale musí ho přece někam distribuovat. K zamyšlení je, zda mu nebude hospodářsky stačit plyn distribuovat třeba jen do Číny.
Psali jsme:
Na Ukrajině budou volby. Prozatím v průzkumech jasně vede blok prezidenta Porošenka. Jak se Ukrajina může změnit po volbách?
Když jsem byl v Moskvě, mluvil jsem tam i s lidmi, kteří pochází z Luhanska a Doněcka. Tyto i jiné zdroje jasně dokazují, že Porošenkova vláda nebyla sestavena legálně. Svědčí o tom i poslední kroky, kdy chtějí nejen v ukrajinském parlamentu zakázat komunisty. Zakázat před volbami politickou stranu, která má na Ukrajině poměrně velký vliv, rozhodně není demokratický krok. Teď můžeme spekulovat a dohadovat se, nakolik ukrajinské volby budou demokratické a svobodné. Když se vláda Porošenka dostávala pozvolna k moci, tak nejen obyčejní lidé byli vystaveni teroru různých ozbrojených skupin, ale dokonce i jejich poslanci, kteří byli nuceni hlasovat pod samopaly. Byl vyvíjen silný tlak na jejich rodiny. Navíc je tu přítomen i faktor narůstajícího fašismu, fašizace Ukrajiny. Proti separatistům třeba bojuje jednotka pod symbolikou SS, v zemi narůstají oficiální sympatie k Banderovi a k dalším takovýmto zločincům. A v takovýchto podmínkách mluvit o svobodných volbách je velice problematické. Ukrajina má přes čtyřicet milionů lidí a z toho významná část sympatizuje s Ruskem nebo to jsou dokonce rodilí Rusové či lidé s ruskými kořeny. Takže situace zde zcela jistě nebude jednoduchá ani do budoucna.
Já nejsem zásadně proti rozdělení státu. Ale jestliže to je území, na kterém žije většina rusky mluvících, kteří inklinují k Rusku, tak ať se k němu tedy připojí. Dlouhodobě, ať si budeme nalhávat cokoliv, to jinak ani nemůže zafungovat. Byly by tam neustále občanské třenice, nacionalistické konflikty. Bude docházet k excesům. Řešením by bylo vypsat všeobecné referendum a pokojně se rozdělit, samozřejmě v případě, že se tak lidé v referendu vyjádří. Já jsem kulturní a sociální antropolog a vím, že na celém světě jiný přístup k věci nikdy nefungoval.
%20-%20kopie_profil_top.jpg)
PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Petr Kupka
