Novinové titulky hlásají, že Rusko stojí před krachem a zhroucením, že Rusové panikaří, kvůli čemuž Putinovi poklesne popularita a může ho to stát křeslo. Do jaké míry se něco z toho nakonec může stát a do jaké míry jde pouze o hysterii západních médií, která se jistě ráda do Ruska obují?

Mám takový pocit, že jde především o hysterii západních médií. Propad rublu o 20 % nezpůsobí ekonomický krach Ruské federace, a tím pádem ani pád vlády V. Putina. Pravda je, že za poslední měsíc jeho popularita klesla o celých 6 % z 86 na 80 bodů, z toho o 2 % po pádu rublu. Ta čísla hovoří o tom, že Rusko se opravdu liší od EU.

Vladimir Putin na velké tiskové konferenci prohlásil, že Rusko potřebuje na zotavení z krize dva roky a zároveň konstatoval, že za současné problémy mohou vnější faktory. Není to jen výmluva? A do jaké míry se může RF za dva roky postavit na nohy, co všechno pro to musí VVP udělat?

Tu lhůtu dvou let nutnou pro zotavení ruské ekonomiky zmínila již před týdnem guvernérka Centrální banky E. Nabiullina, která předpokládá, že po tu dobu ceny ropy zůstanou pod úrovní 80 USD za barel. Za dva roky by se měly pozitivně projevit reformy ruské státní správy a transformace ekonomiky, či přesněji přechod na jiný než surovinový export. V krizové situaci je skutečnost, že ruská demokracie je demokracií řízenou, jistou komparativní výhodou. Prezident Vladimir Putin zřejmě udělal ten první a nejdůležitější krok – přesvědčil ruské občany, že se nacházejí v hospodářské válce se zlým Západem, a aby zvítězili, budou muset přinést oběti.

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (+ z 2.10.),  Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Karla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.)  Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Martina Bursíka (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.)  Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského,  Františka Bublana,  Karla Hvížďaly, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly