Kterého světového politika byste nejraději nechali zmizet?Anketa
Nesouhlasíte s názory Terezy Spencerové, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Jaroslavy Janderové, Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.
Toto nejsou zprávy z Marsu: Ráno kancelář Petra Porošenka vydala prohlášení, že Putin a Porošenko se dohodli na trvalém příměří na Donbasu. Následně mluvčí Kremlu oznámil, že to není pravda, protože Rusko není účastníkem konfliktu, tudíž nemůže uzavírat příměří. Poté Porošenkova kancelář prohlášení modifikovala, vypustila slovo „trvalé“ a nová formulace zní „režim příměří“. Další zprávou dne bylo, že Putin, jakoby Chuck Norris světové geopolitiky, cestou do Mongolska (!!!) vypracoval sedmibodový mírový plán (který stojí za to okomentovat). Separatisté „jsou ochotni o míru jednat“. Slovy českých fotbalových funkcionářů: „Co je to za klauni?“ Co si pod tím vším má český čtenář představit?
Na první pohled se to jeví jako chaos. To by pro Ukrajinu na jednu stranu nemuselo být až tak překvapivé, ale mluvit o uzavření míru pouhý den před zahájením summitu NATO, na němž už si všichni brousí zuby na eskalaci vztahů s Ruskem, je od Kyjeva skoro až troufalé. Vždyť při panujícím míru Ukrajina už Severoatlantickou alianci nebude nijak naléhavě potřebovat, NATO by tím přišlo o „své téma“ a smysl a zůstaly by mu jen bolestně živé vzpomínky na „úspěchy“ typu „nevítězných“ válek v Afghánistánu a Iráku nebo na likvidaci Libye coby státu.
Prezident Porošenko ale – určitě s vědomým rizikem, že si rozhněvá alianční militaristy -- ještě během středy prohlásil, že by se základ jeho dohody-nedohody s prezidentem Putinem měl stát platformou pro jednání vlády s rebely v Minsku, k něčemu konkrétnímu by se prý mělo dojít snad už v pátek, a to vše si nechal posvětit v telefonátu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Ta už dopředu oznámila, že summit NATO sice přehodnotí postoj k Rusku, ale nebude rušit existující vzájemné smlouvy. Jinými slovy, že budeme svědky mnoha protiruského povyku pro nic.
V Putinově sedmibodovém „mírovém“ plánu přitom není nic zásadně nového, je to jen jakýsi sumář toho, co Kreml v posledních měsících opakuje pořád, a tak si opravdu umím představit, že ho Putin, nebo spíš lidé kolem něho, stačili „hodit na papír“ během letu do Mongolska. Plán počítá s ukončením kyjevské vojenské ofenzivy, stažením vojsk od měst, aby je už nemohla ostřelovat z děl, zajištěním mezinárodní kontroly nad příměřím, ukončením leteckých útoků na civilní obyvatelstvo, výměnou zajatců, zřízením humanitárních koridorů pro uprchlíky a otevřením oblasti bojů pro stavební a jiné aktivity pro zahájení rekonstrukce zničené infrastruktury. Ten plán je jednostranný, klade požadavky jen na Kyjev, aniž by něco nabídla i Moskva, na což reagoval i americký prezident Barack Obama, který prohlásil, že o dohodě nelze mluvit, dokud Rusko „nepřestane předstírat“, že nemá východoukrajinské rebely pod kontrolou, tedy dokud nepřizná, že jimi volně tahá jako figurkami po šachovnici. A rebelové se vzápětí – „jako na zavolanou“ – ozvali s tím, že zastaví palbu, pokud tak učiní i Kyjev.
Co si myslíte o západních sankcích proti Rusku?Anketa
Zkrátka, zdá se, že Merkelová s plánem souhlasí, Obamovy námitky nejsou nijak zásadní, takže – další, už nevím kolikátá v pořadí -- naděje na postupné ukončení války v Evropě by tu byla. Tím spíš, že Pentagon před aliančním summitem vylučuje, že by USA měly v úmyslu vést válku proti Rusku, a Obama slibuje „jen“ vojáky NATO trvale rozmístěné v Pobaltí. I to je sice pro Rusko nepřijatelné, ale v době, kdy se stále více mluví o zájmu Washingtonu spolupracovat s Ruskem v boji proti Islámskému státu na Blízkém východě, je asi předčasné spekulovat, jak vše dopadne.
Co se to tedy za poslední týden událo tak podstatného, že jsme se od téměř totální války dopracovali až k příměří? Jak shrnout poslední týden, poznamenaný úspěchy separatistů, důkazy o ruské účasti v konfliktu, informacemi o protestech matek ruských vojáků údajně zabitých na Donbasu i prohlášením premiéra Jaceňuka, že Ukrajina rozhodně chce do NATO? Co říci k jednotlivým vyjmenovaným událostem?
Vše výše zmíněné dohromady vytváří obrázek naprostého zmaru, ale osobně si myslím, že nejvýznamnějším důvodem Porošenkova „mírového tažení“, které jakoby spadlo z nebe, je vnitropolitická situace v Kyjevě. Na říjen jsou naplánovány předčasné volby a jednotliví hráči si kolíkují své klejmy. Porošenko v tandemu se stranou UDAR Vitalije Klička podle všeho bude mít blízko k Německu, zatímco třeba Jaceňuk je koněm Spojených států, jak zcela jasně vysvětlila americká náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová ve svém slavném telefonátu, kdy „fuckovala“ EU. A Německo se v ukrajinské krizi opakovaně snaží o její deeskalaci, potažmo rovnou o mír, zatímco USA tlačily Kyjev do jednoznačného vojenského vítězství nad rebely, bez ohledu na následky a lidské tragédie. Čí koncept zvítězí? Udrží si Německo vůdčí pozici v EU, nebo se celá Unie ukáže být jen ocáskem USA? Nechci si ani tipovat.
Druhým významným faktorem je ovšem reálná situace na bojišti. Chaotický Kyjev nebyl s to pomoci snad 15 tisícům mužům obklíčeným u Ilovajsku, vládní jednotky i žoldnéřské oddíly ustupují na mnoha místech, rebelové už propojují kolem Mariupole Rusko s Krymem také po zemi, čímž zároveň odřezávají Ukrajinu od Černého moře… Kyjev to připisuje ruské agresi, ale žoldnéři už ztrácejí trpělivost a první oddíly vypovídají Kyjevu loajalitu s tím, že od nynějška si budou válčit sami za sebe a hlavně pro sebe. Tím ovšem vzniká těžko řešitelná situace, s níž si ani NATO, ani USA nebo Rusko nebyly s to poradit už v Afghánistánu, Iráku, Libyi nebo Somálsku. Pro „zbytek“ světa je to nyní o to nebezpečnější, že se bojuje v zemi s patnácti jadernými reaktory a velkým úložištěm jaderného odpadu. Mohou být zasaženy náhodou, mohou se stát předmětem vydírání některé ze soukromých armád, může se stát ledacos, scénářů je hodně a všechny – bez dosažení míru -- vypadají pochmurně. A nezapomínejme ani na tranzitní plynovody z Ruska do Evropy. Kohoutkem už mohou otočit nejen v Moskvě nebo Kyjevě, ale nejspíš už kdokoli a takřka kdekoli na trase na ukrajinském území… Evropa se bez ruského zemního plynu neobejde a zima se blíží.
Tím neříkám, že i po dohodě o zastavení palby budou všechny problémy řešitelné ze dne na den, ale někde se začít musí, protože situace se už vymkla kontrole. Nutno dodat, samozřejmě, že je to stav nebezpečnější pro Evropu než pro USA, a v tomto ohledu se nejspíš budou i lišit stanoviska obou stran. Ačkoli je jisté, že některé státy EU budou semknuty kolem USA – jako kdyby nechápaly realitu.
Čeká nás rozhodnutí EU o dalších sankcích proti Rusku. Čeká nás summit NATO, který projedná kroky proti Rusku (síly rychlé reakce, základny v Pobaltí a Polsku). Čeká nás též blízké vrcholné jednání Rady bezpečnosti OSN, které má být zaměřeno zejména na konzultace stran situace v Iráku a Sýrii, tudíž se nabízí otázka: Co vše bude muset Obama vzdát na Ukrajině, aby měl klid na řešení konfliktu s „Islámským státem"?
Sankce podle prvních a nepotvrzených zdrojů mají omezit hlavně přístup ruských bank na evropské kapitálové trhy, nicméně není jasné, jak to všechno nakonec dopadne. Mnohé země včetně České republiky si už z „centrálního“ unijního návrhu „vyzobaly“ některé body, které jsou přijatelné, což z konečného balíku udělá trhací kalendář. Vlastně je nejzajímavější, že se sankce vůbec dál přijímají, když Rusko dalo jasně najevo, že se vůli Západu nepodvolí a že přijme protiopatření, která nemají být na principu „oko za oko“. Takže se nechme – nepříjemně – překvapit.
Co se týče Islámského státu, je očividné, že si Putin nechá spolupráci od Obamy politicky „výhodně zaplatit“, i když už je přitom sám vtažen do hry. Ve středu IS už rozšířil seznam svých nepřátel právě o Putinovo jméno, a to kvůli ruské politice v Sýrii.
Jaké sankce podle vás nakonec schválí EU proti Rusku? Které z parlamentních stran v této věci dle vašeho názoru projevily rozum a které z nich vás spíše pobavily? Jak zatím účinkují dosavadní sankce proti Rusku? Má se Evropa bát toho, že Putin zastaví plyn?
Už na summitu EU před pár dny se fakticky rozhodlo, že nové sankce budou v zásadě jen kosmetické, protože jsme ještě nevyřešili dopady ani těch prvních. Nicméně obecně je situace kolem sankcí dost bizarní. EU uvalí na Rusko sankce, aby ho ztrestala jen za to, že je Ruskem a dnešní Rusko už nechce hrát podle západních pravidel, a Moskva v odpověď srazí do kolen evropské zemědělství. My se nepoučíme, a i když víme, že to k ničemu nebude, přicházíme s dalšími sankcemi. A přitom už tajíme dech, mhouříme oči a čekáme, kam ruská rána dopadne… Je paradoxní, že politici, aktuálně z ČSSD a ANO, kteří chtějí z tohoto špatného snu vystoupit a hledat jiná řešení, jsou obviňováni z poškozování českých zájmů. Jako kdyby bylo v českém národním zájmu dostat co nejvíc ekonomických ran, ničeho dobrého tím nedosáhnout, ale za to plnit titulní strany protiruskými hesly…
Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)Anketa
Podívejme se na nešťastný a těžce zkoušený Blízký východ, který opět zůstal poněkud mimo zorné pole českých médií, kromě tragické smrti dalšího západního občana. Jak se stav bojů s „Islámským státem“ vyvinul?
Myslím, že se situace „stabilizovala“, tedy že se prozatím utvořily „bezpečnostní kordony“, které IS nepouštějí do nových oblastí v Iráku nebo Sýrii, aniž by mu ovšem na druhou stranu nějak výrazně „škodily“. Zcela jistě se s dalším postupem čeká až na dohody velmocí, a to jak globálních, tak i těch regionálních. Obama dokonce zašel tak daleko, že přiznal, že USA v boji proti IS „nemají žádnou strategii“.
Obecně přitom platí, že „války proti terorismu“ v principu netřeba, protože nejjednodušší by bylo fanatiky z IS a přidružených džihádistických skupin prostě „udusit“ – stačí, aby Washington nařídil Saúdské Arábii, Kataru a dalším „svým“ zemím Perského zálivu, aby přestaly IS a ostatní financovat a vyzbrojovat, a aby státy Turecko a Jordánsko přestaly džihádu poskytovat své území a zavřely hranice. Džihád by přišel o své zdroje a po nějaké době by skončil. Dolary, eura a petrodolary ušetřené za zbraně pro džihádisty by se pak mohly vrhnout do sociální sféry a vzdělání, což by ve výsledku tmářský fanatismus vygumovalo, přinejmenším z drtivé většiny. Ale uznávám, že to je tak trapně obyčejné, že si raději na několik dekád zaválčíme a přitom si budeme s každou další vybombardovanou rodinou někde v Iráku a Sýrii vytvářet nové a nové nepřátele.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Přišlo mi zajímavé, že nová vláda Gruzie, která nyní na summitu NATO chce – dopředu marně – žádat o plné členství v Alianci, vydala mezinárodní zatykač na miláčka Západu, někdejšího lídra růžové revoluce a prezidenta Michaila Saakašviliho. Proslavil se nejvíc asi nápadem vtáhnout Rusko do války se Západem, když v srpnu 2008 nařídil noční bombardování obytných čtvrtí jihoosetinského Cchinvali. Západ ale do války kvůli Gruzii nešel, ruská armáda se zastavila až uprostřed Gruzie, Jižní Osetie a Abcházie se od Gruzie odtrhly… Prostě génius, který měl navíc stanout před mezinárodním soudem za válečné zločiny. Nyní ho gruzínská vláda viní „jen“ z rozkrádání státního majetku a z toho, že fyzicky bil poslance parlamentu, jeho podíl na vraždách opozičních politiků se nepodařilo dostatečně prokázat. To jen tak na okraj k tomu, když se Západ někde rozhodne prosazovat demokracii… Mimochodem, Saakašvili se nyní po většinu času zdržuje v USA, kde přednáší na Tuftsově univerzitě o demokracii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: nep
