Analytik Koller: Rusové přicházejí? Plné kalhoty z Putina? Jak rotný Maňas, politrucký učeň. Nebo ten pán, co skočil z mrakodrapu

Koller již dříve poskytl pro ParlamentníListy.cz vyjádření o síle současné ruské armády, které podle něj zdaleka není optimální a jakékoliv srovnávání s někdejší armádou SSSR vůbec nemá smysl. Rusko je podle něj v současnosti nejslabší za posledních 200 let, od doby, kdy uspělo v napoleonských válkách.

Svá tvrzení doplnil čísly, podle kterých má Rusko aktuálně k dispozici pouhých 1,1 milionu vojáků (samotné USA 1,4 milionu), z čehož by k případnému útoku na Ukrajinu a dále do Evropy mohlo navíc použít pouhých šedesát procent. Následně dokazuje, že ruský vojenský útok na Evropu, před kterým někteří západní propagandisté burcují, je z vojenského hlediska zcela nesmyslný a v podstatě neproveditelný.

Na podobné úvahy zareagoval Karel Dolejší, redaktor názorového serveru Britské listy. Ten připomněl, že jen aktuálně probíhajících manévrů ruské armády Vostok 2014 se účastnilo přes 150 tisíc vojáků a nacvičovali invazi do středně velké země, včetně přesunu jednotek na vzdálenost až šest tisíc kilometrů.

Anketa

Vadí vám, že Zeman na konferenci pořádané Putinovým oligarchou rusky vyzval ke zrušení sankcí proti Rusku?

Ano, vadí mi to

Nesouhlasím s tím, ale ať si Zeman jezdí kam chce

Nevadí mi to. Já si to myslím také

91%

hlasovalo: 29866 lidí

Koller v reakci zaslané ParlamentnímListům.cz upozorňuje, že zmíněné cvičení Vostok 2014 probíhá na východě Ruska s cílem nacvičit obranu ruské hranice před asijskými státy. S invazí do Evropy tedy nemá nic společného. Stopadesátitisícová cvičení nejsou prý nic neobvyklého, vloni v Rusku bez nejmenšího zájmu cvičilo čtvrt milionu vojáků. Navíc cvičení Vostok probíhá pravidleně každý rok a je řádně ohlášené OSN i NATO - na rozdíl od cvičení západních zemí ve spolupráci s neofašistickými dobrovolníky na Ukrajině. Dolejší prý navíc výrazně posunul jeho odhady počtu ruských vojáků - snížil je na desetinu.

Vrcholným argumentem redaktora Dolejšího je však podle Kollera varování, že Rusové nacvičují přesuny vojáků vlakem na tisícikilometrové vzdálenosti. I lidé, kteří se ve vojenské taktice až tolik nevyznají, přitom podle Kollera vědí, že tento způsob přepravy armád se přestal používat již za druhé světové války, kdy vlaky začaly být snadným terčem letectva.

Celý text Martina Kollera:

Musím předeslat, že názorové souboje na internetu nepatří mezi moje speciality, ale nezbývá mi než reagovat na článek, který uveřejnil redaktor serveru Britské listy pod názvem Ruská demonstrace síly jako výmluvný komentář k neobjektivním analýzám.

Britské listy obvykle nečtu, nijak mne svým obsahem neoslnily. Na výše uvedený článek mne upozornil známý. Publikuji pro veřejnost čtvrt století a dopracoval jsem se k názoru, že mediální produkce jakéhokoli druhu je buď objektivní, nebo se jedná o politickou propagandu. V předlistopadovém období jsme si vydatně užili dost jednotného nařízeného a místy nevybíravě prosazovaného myšlení a médií. Bohužel v současnosti se kruh evidentně uzavřel, takže v některých médiích je to s pluralitou názorů stejné jako před pětadvaceti a více lety, ne-li horší. Umlčování, blokování přístupu do médií, kdyby to šlo i vyhazov z práce. Připomíná to uvědomělé dopisy kolektivů svazáků, umělců a dělníků, které v padesátých letech požadovaly nepřísnější tresty pro toho, tu, či je. Prostě ukázková svoboda a demokracie v české praxi. Nelze nevzpomenout na slova prezidenta Zemana, který ve svojí volební kampani mluvil o nechutnosti podlézání, které je u nás tak rozšířené. Tato cesta k úspěchu, která občas dostává jadrnější a přesnější označení směřující k ukončení trávicího traktu, se v některých českých médiích obzvlášť výrazně projevuje ve vztahu k občanské válce na Ukrajině. Je vcelku pochopitelná, i když nikoli chvalitebná u reprezentantů a zaměstnanců NATO, ale od demokratických médií by čtenář či divák čekal aspoň snahu o objektivitu. Ale ta je v uvedeném článku kulhavá na všechny čtyři.

Obecně lze konstatovat, že kdo nemá argumenty, napadá autora. To je evidentní už z nadpisu článku. Jeden by předpokládal, že čtenáře oslní brilantní rozbor problému, ale nic takového. Pouze něco dat opsaných z internetu a doplněných jednostranným komentářem s osobním podtextem. Cílem je evidentně vytvářet u čtenářů strach z Ruska, což je v posledních měsících nepřehlédnutelnou snahou řady politiků i mediálních pracovníků, především českých. U osob s omezenějším rozhledem, případně nevelkou životní praxí, které za sebe nechají přemýšlet média, se jim to docela daří. Problém nabyl takové rasance, že bychom ho mohli označit za mediální protiputinovský syndrom plných kalhot. Aspoň v případě, že jeho nositelé a šiřitelé sami věří tomu, co předkládají čtenářům či divákům. Co článku chybí na odborné úrovni, to dohání propagandistický zápal hodný politruckého učně rotného Maňase, který se v budovatelské básni vyznal z lásky k tanku T-34 v knize a filmu Tankový prapor.

Fakt, že Rusko je ve vztahu k hlavnímu protivníkovi vojensky nejslabší za posledních 200 let ,lze doložit čísly a článek to nijak nezpochybnil. Uvedených 60 000 vojáků patrně patří do produkce nějakého jiného autora. Jedná se o jednoduché klasické podstrčení cizí myšlenky a názoru, které se v médiích praktikuje od pravěku novin.

Je však třeba uvést základní fakt. Cvičení Vostok 2014 je periodické cvičení zaměřené na obranu východní části Ruska, tedy daleko od hranic Ukrajiny. Je také pokaždé s předstihem hlášeno NATO a OSN. Oproti tomu cvičení několika států NATO na Ukrajině v době občanské války nelze hodnotit jinak než jako neuvážlivou vojenskou provokaci vůči Rusku, historicky první svého druhu.

Pokud budou vojáci NATO cvičit společně s ukrajinskými neobanderovskými či neofašistickými takzvanými dobrovolnickými prapory či útvary takzvané Národní gardy vyvstává otázka, kam se Aliance politicky a morálně dopracovala. Obzvláště zajímavě to bude kontrastovat s nálezy hromadných hrobů na východě Ukrajiny. Podle tamních obyvatel je naplnili právě ukrajinští gardisté a jiní obránci svobody, demokracie a lidských práv opěvovaní některými českými mediálními hvězdami, které se však bojí nikoli fašistů, ale Ruska.

Již před nějakou dobou jsem upozorňoval, že vznikne problém s masovými hroby a mediální válka o jejich původu. Zažili jsme to už za války v Kosovu, kde se západní média snažila všemožnými prostředky přesvědčit svět o výhradně srbských zločinech. S odstupem času se ukázalo, že mnohá tvrzení byla doslova vyrobena na politickou objednávku, ale o to aktivněji šířena demokratickými médii. Mnohé z takzvaných muslimských obětí srbského teroru byli ve skutečnosti Srbové nebo islamističtí teroristé padlí v boji. Podle statistik OSN se nakonec ukázalo, že nejvíce zavražděných a vyhnaných v Kosovu bylo Srbů. O tom však demokratická média usilovně mlčí, stejně jako a podílu islamistů a Al Kajdy na ostudné balkánské válce na straně takzvaných kosovských Albánců.

Na závěr společného cvičení NATO s neobanderovci na Ukrajině by možná nezaškodil závěrečný slavnostní nástup. Nejlépe v nějakém koncentračním táboře, se stylově vlajícími nacistickými zástavami a hajlujícími ukrajinskými politiky v rámci předvolební kampaně. K tomu něco tklivých vzpomínek na banderovské etnické čistky proti Polákům, Židům, Čechům, Rusům, případně dalším při prosazování svobody a demokracie. O morálních kvalitách našich ukrajinských demokratických spojenců výmluvně svědčí informace z nedávné doby. Bundeswehr předal ukrajinské armádě skupinu moderních sanitek. V průběhu dvou týdnů zmizely beze stopy a určitě je neukořistili separatisté.

Autor článku je doslova vzrušen počty cvičících ruských vojáků. Není to tak dlouho, kdy cvičilo 260 000 i více ruských vojáků a Britské listy si toho ani nevšimly. Tehdy se ještě na Ukrajině nebojovalo a tak nebylo komu podlézat. Navíc ruská armáda cvičila a cvičí na svém území, což se o armádách NATO říci nedá. Objektivita však evidentně není důležitá. Dalším nečekaným momentem a údajným dokladem ruské agresivity je použití ruské těžké techniky při cvičení. Ruští tankisté by měli pravděpodobně cvičit pěšky, velitel v běhu vydávat rozkazy, řidič vrčet a střelec…? Kdysi se tomu říkalo cvičit pěšky jako s tanky za účelem šetření pohonných hmot. Letci by si místo létání zapěli o ocelových ptácích a jiné druhy vojsk podle nálady, jen aby nestrašily redakci Britských listů.

Jako vysoce odborný lze rovněž označit údiv nad transporty velkého množství ruských vojáků a jejich vyloďování ze vznášedel na vlastním pobřeží. Vzhledem k velikosti ruského území musí být tamní armáda logicky mobilní. Jinak by musela být několikanásobně silnější, což by ovšem byl doklad o ruské agresivitě. O americkém námořnictvu, jeho základnách a jeho pěchotě, které je zaměřená na akce po celém světě ani slovo. Ale o objektivitu přece nejde.

Obzvláště novátorské je upozornění na vlakové transporty ruských vojáků. Přitom kdejaký diletant ví, že možnosti železničního transportu jsou limitované kolejemi a jejich křižovatkami, které jsou velmi zranitelné. Vlaky byly důležitým transportním prostředkem už za prusko-francouzské války, ale nasazení letectva za druhé světové války jim dost vzalo dech. Využití železniční dopravy v době současných zbraní je více než problematické. Ale proč s ní nestrašit čtenáře. O objektivitu přece nejde. Jen aby se v nějakém RegioJetu mezi českými vesnicemi neobjevila ruská tanková divize a nepožadovala slevu na jízdném za účelem zničení naší kvetoucí ekonomiky.

Strašení Ruskem je aktuální cestou k úspěchu, přičemž na objektivitě evidentně moc nezáleží. Lhostejno, zda cestou pana Rasmussena, který si z té hrůzy odnese, nedej bože, nějaké trauma do budoucí dobře placené funkce, nebo redaktorem Britských listů připomíná téměř komickou historku z amerických dějin počátku studené války. Exministr obrany USA James V. Forestall vyskočil v květnu 1949 z okna výškové budovy nemocnice námořnictva s výkřiky: „Rusové přicházejí.“ Po tomto, jemně řečeno, duševně narušeném člověku pojmenovalo americké námořnictvo letadlovou loď. Co bude pojmenováno podle Ruskem vystrašeného pana Rasmussena, není jisté. Možná nějaká ojetá válečná loď NATO, kterou si Ukrajina koupí na úvěr když Evropa zaplatí její plyn. My sice nemáme moře, zato dostatek šiřitelů strachu. A naši ženisté používají čluny s přezdívkou Močál, kterým dosud chybí bojové jméno….? Aspirantů je celá řada.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.