V Hongkongu, kde nyní žijete, prý i přes velkou autonomii přituhuje. Jak to je?

„V Hongkongu přituhuje“ je též ze slovníku západních médií a jejich českých papoušků. Moc té frázi nerozumím, ale pokusím se odpovědět.

V České republice jsem zatím neviděla článek nebo zprávu o Hongkongu, která by byla založena na faktech. Má to své důsledky. Lidé v Česku mi rádi s tragickým výrazem v tváři říkají, co se v Hongkongu děje a vysvětlují, jak tomu mám rozumět. Například jeden pán z moravské vesničky, který nikdy nebyl v Asii, mi loni v létě vysvětloval, jak v Hongkongu zavládla totalita. To, že já v Hongkongu žiju bezmála třicet let, a že tak trochu vím, jak to tu funguje, ho vůbec nezajímalo. On to všechno věděl lépe než já. Bylo zbytečné mu cokoliv říkat. Na druhou stranu jsem loni měla možnost mluvit o Hongkongu na přednášce pro studenty jedné vysoké školy v Praze. Moc mě potěšilo, že měli otevřenou mysl a skutečný zájem se něco nového dozvědět.

A jak to tedy je?

Vrátím se tedy k tomu nepřesnému termínu „přituhuje“. Asi bude záležet, jak to „přituhování” budete definovat. Došlo tu skutečně k zásadním změnám v politickém systému, v řízení společnosti a v oblasti práva. V Hongkongu už není možné ničit veřejný majetek, chovat se vandalsky ve stanicích metra, bankách a ani budově Legislativní rady. Už se tu v ulicích nemlátí radikální aktivisté a policie a po městě můžete chodit bez obav ze zásahu dávkou slzného plynu. Máme tu též zákon zakazující práci pro cizí moc. Proto už v Hongkongu nemohou působit neziskovky financované z USA jako třeba Národní nadace pro demokracii (NED) a jiné ze Západu. Politické nevládní organizace musely ukončit svou činnost a přesunout se do jiných zemí.

Hongkong též přestal být vlivným centrem západních zpravodajských služeb sbírajících informace a hrajících své politické hry. Skončila též všechna nezávislá občanská hnutí, opoziční média a činnost ukončily opoziční politické strany. Změnil se systém voleb představitelů Hongkongu a voleb do Legislativní rady. Do Legislativní rady nemůže být zvolen nikdo, kdo není prověřeným čínským vlastencem. Proces demokratizace v Hongkongu se tak vrátil na úplný začátek, někam do osmdesátých let dvacátého století za dob britské kolonie.

K velkým změnám došlo též v oblasti médií a ve vzdělávání v místních školách. Je tu snaha vychovávat místní děti jako čínské občany hrdé na svou zemi. Na druhé straně, když jsem učila hodně politicky citlivý předmět na Hongkongské univerzitě, měla jsem úplnou svobodu, nikdo na mě nevyvíjel žádný tlak. Můžeme říct, že politická situace v Hongkongu se přiblížila k situaci v Singapuru nebo Dubaji, ale zatím to tu ještě není tak pevně sešněrované jako tam.

Můžete uvést ještě další příklad zdejšího nepřesného informování o situaci v Hongkongu?

Určitě a uvedu jeden velmi podivný. Dezinformacím ohledně Hongkongu zřejmě propadá i Bezpečnostní informační služba České republiky (BIS). Potkala jsem tady Čechy, kteří zde byli pracovně. Řekli mi, že jim BIS před cestou do Hongkongu dělala školení. Museli si na cestu vzít nové telefony a zcela nové, čisté notebooky bez uložených informací. Byli dost vyděšení a ptali se mě, jestli nebudou mít problémy na hranici, až se budou vracet zpátky, protože si v Hongkongu udělali pár fotek.

Šokovalo mě, že i BIS má tak zkreslené a nepravdivé informace o Hongkongu. Hraničí to s paranoiou, která se bohužel šíří mezi českou veřejnost.

Psali jsme:

„V Koudelkovi mu roste problém.“ Schneiderovo varování pro Babiše

Koudelka s Řehkou vykládali poslancům o cizích hrozbách

„BIS tu něco proklouzlo mezi prsty.“ Jan Schneider ale naznačil i horší možnost

Řídí stát tajné služby? Nebezpečný trend odhalen

BIS je ale kontrarozvědka, která by měla operovat hlavně na vlastním území. Českou rozvědkou je Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI)…

Co mi řekli, to mi řekli. Proto to považuji za velmi podivné.

Snažíte se dát dohromady české krajany v Hongkongu. Co přesně plánujete?

Snažíme se společně s krajany založit Československý kroužek, nepolitickou kulturní platformu pro Čechy a Slováky žijící v Hongkongu. To jméno naší organizace není náhodné. Vypůjčili jsme si ho od našich předchůdců, původního Československého kroužku založeného v Hongkongu v roce 1938. Po skončení druhé světové války se jeho činnost už bohužel nepodařilo obnovit.

Doufáme, že náš kroužek bude mít delšího trvání. Scházíme se zatím nepravidelně na poznávacích výletech po Hongkongu, připomínáme si tradiční české svátky a tradice, plánujeme promítaní českých a slovenských filmů a potlachy s českým jídlem, které je v Hongkongu poměrně vzácné. Společně jsme pekli kváskový chleba i vánoční perníčky. Chtěli bychom též šířit povědomí o české kultuře v Hongkongu. Plánů do budoucna máme hodně, ale jako dobrovolná zájmová organizace jsme plně závislí na podpoře a nadšení našich členů, dobrovolníků. Naštěstí to zatím vypadá, že je o naši činnost mezi krajany zájem.

Mnozí z nás nemají možnost v běžném životě v Hongkongu mluvit česky. Proto chceme vytvářet prostředí pro rodiny s dětmi i pro jednotlivce, kde bude znít čeština. Svůj blog jsem také začala psát česky, abych si češtinu udržela.

Psali jsme:

„Nestojí to za pozornost.“ Svoboda potupil Vystrčila

Vystrčilův trapas. Jedno FOTO boří cestu na Tchaj-wan

Jmenujte tři Číňany. Experti selhali

FOTO jako důkaz. Lipavského rána do Macinky se změnila v pořádný trapas