Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Romana Šmuclera, Jiřího Pehe (z 11.9.), Pavla Žáčka, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Petra Machálka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe (30.7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.
Co v první řadě očekáváte od evropských, tedy svých státníků?Anketa
Příměří na Ukrajině se zatím jeví jako trvalé. Prezident Porošenko dnes oznámil, že z území Donbasu odešlo 70% přítomných ruských vojáků. S odstupem doby: Byli tam ruští vojáci? Velela jim Moskva, nebo tam vážně byli ,,na dovolené“? Co by v souvislosti s klidem zbraní mělo být řečeno?
Opravdu se zdá, že příměří zatím platí, alespoň se na tom EU, Ukrajina i Rusko shodují a přitom nepokrytě zavírají oči nad pokračujícími lokálními boji. Myslím, že je to pro všechny výhodné. EU odložila sankce proti Rusku částečně i proto, že se bojí ruských protiopatření – mluvilo se totiž například o uzavření ruského vzdušného prostoru, což by významně zvýhodnilo asijské letecké společnosti oproti těm evropským a americkým, jimž by jen naskakovaly náklady a tím i ztráty. Nicméně ve snaze neztratit tvář EU sankce odložila na dobu trvání příměří, což znamená, že za jeho porušení z hlediska Bruselu ponese vinu Rusko, i kdyby válku znovu začal Kyjev nebo rebelové. Brusel by uvedl v platnost sankce, Rusko by přistoupilo k protiúderu a byli bychom tam, kde být nechceme. A z pohledu Ruska by obnovení války jen dodalo další argumenty Spojeným státům, které Unii tlačí do střetu s Ruskem. Kyjev mezitím získává čas nejen pro to, aby zkusil zavést ve zhroucené armádě aspoň jakýs takýs řád a zkusil zpevnit obranu alespoň Mariupole, ale také aby se ponořil „v klidu“ do předvolebního boje, který rozhodne, jaký z oligarchických klanů Ukrajinu povede – a bude z Ukrajiny vypolstrované miliardami mimo jiné i z peněz evropských daňových poplatníků týt. Takže je zkrátka pro všechny výhodnější se tvářit, že příměří platí, i když to není až tak úplně pravda.
A oněch 70 procent odsunutých ruských vojáků? To už je součást předvolebního boje, kdy si Porošenko zkouší připisovat fantomové zásluhy – Kyjev sice ruskou invazi oznámil, ale nepotvrdily to ani OSN, ani OBSE a vlastně ani americké tajné služby. Takže, když se nyní stáhlo 70 procent z neviditelné armády, je to samozřejmě velký Porošenkův úspěch a ani se kvůli tomu nemusel moc vysilovat. Není přitom bez zajímavosti, že ukrajinské agentury k tomuto tématu dokonce citovaly německého ministra zahraničí, který existenci dohody o ruském odsunu potvrdil, ale pak se ukázalo, že je to naprostá lež. Pokud si ale ukrajinská média vymýšlejí už i prohlášení unijních politiků, co to asi tak znamená?
Porošenkův poradce Lucenko uvedl, že si lze představit autonomii pro separatisty ovládaná území v rámci Ukrajiny, ale jen za předpokladu, že budou obehnána plotem. Separatisté si zatím představují plnou nezávislost na Kyjevu. Co z toho všeho nejspíš ,,vyplave“? Co lze vyčíst ze zatím platných Minských protokolů? Lze si představit například to, že by Donbas měl opt-out z Asociační dohody s EU a mohl si tak svobodně rozvíjet vztahy s Ruskem? Navrhl to někdo? Jaké řešení by uvítali místní lidé a jaké faktory se do toho všeho ještě promítnou? Co říci k tomu, že Ukrajina asi myslí vážně výstavbu fortifikační zdi na hranici s Ruskem?
Pan Lucenko je v posledních dnech hotový automat na podivná prohlášení mimo realitu. Byl to třeba právě on, kdo oznámil, že USA a dalších pět zemí NATO dodají Ukrajině nejmodernější zbraně, ale všechny země to vzápětí popřely. Když tedy nyní mluví o autonomii a plotech nebo třeba i zdech na hranici s Ruskem, je třeba ho brát s rezervou, s vědomím, že prezident, který s rebely podepsal příměří -- a třeba podle Julije Tymošenkové tím „zradil národ“ -- umí být na „teroristy“, „separatisty“ a „Moskaly“ také náležitě tvrdý. Jinými slovy, až do voleb nemá valného smyslu brát vážně všechno, co z Kyjeva zazní.
Realita je přitom taková, že s Donbasem nebo Novoruskem, chcete-li, je třeba počítat jako s entitou, která už nikam nezmizí a v Ukrajině se zpátky nerozplyne. Z vágního Minského protokolu nelze vyčíst pro budoucnost zhola nic, ale už jen skutečnost, že Donbas sousedí s Ruskem, může naznačovat, že se bude vyvíjet nějak podobně jako třeba Abcházie nebo Jižní Osetie – taky je zatím skoro nikdo mezinárodně neuznal, ale to je dnes. Kdo ví, co bude za deset let? Oba „státy“ v každém případě s ruskou „přeshraniční“ pomocí přežijí.
Psali jsme:
Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?Anketa
Zima se blíží, slýcháme často jako varování, že konflikt na Ukrajině by se mohl zle podepsat na zásobování Evropy a zejména Ukrajiny samotné plynem. Rusko dnes snížilo dávky plynu tekoucího do země, Polsko a Maďarsko začalo plyn dodávat reverzně na Ukrajinu, načež Rusko přiškrtilo dodávky i Polsku. Jakou válku nervů ještě zažijeme? Je riziko, že lidé budou mrznout nejen v Kyjevě, ale i v Praze?
Takové riziko samozřejmě existuje, takže bychom si ze všeho nejvíc měli přát teplou zimu. Těch příčin, proč by mohl přestat proudit ruský plyn do Evropy, je mnoho, a i když jsme nyní svědky alespoň snahy o jakési mírové řešení ukrajinské krize, je ve hře stále ještě spousta neznámých. A častá „upozornění“ EU směrem ke Kyjevu, aby ani nepomyslel na to, že znovu zavře tranzitní kohoutky a zkusí všechny kolem vydírat, dávají jasně tušit, kde hledat největší riziko. Bude záležet na unijních pákách – ekonomických i politických – stejně jako bude záležet na „plynových“ jednáních mezi EU, Ruskem a Ukrajinou. Koneckonců, ani onen reversní plyn, který některé státy EU za své peníze od Ruska nakupují a pak ho zdarma předávají Ukrajině, která Rusku za plyn dluží miliardy, není žádným samospásným dlouhodobým řešením. Jak dlouho by to Polsko nebo Slovensko s Maďarskem asi tak finančně vydržely?
Na Ukrajině bude nejen (možná) zima, ale také tam budou volby. Prozatím v průzkumech vede blok prezidenta Porošenka, Vitalije Klička a nově přifařených Jaceňuka a Turčnova, kteří přišli od Tymošenkové. Jak moc vidíte Porošenkovo chování jako ,,předvolební“ a jak volnější ruce bude mít po volbách? Co obávaní ukrajinští radikální nacionalisté? Jak se Ukrajina změní po volbách?
Přiznám se, že ukrajinská vnitropolitická situace mi přijde natolik chaotická, že ji nejsem s to plně chápat. Vždyť Jaceňuk a Turčynovem, byť jsou oba stále ještě formálně členy Tymošenkovic Baťkivšiny, si ve středu založili vlastní Lidovou frontu a jakmile je sjezd zvolil do dvou nejvyšších stranických funkcí, tak se rozhádali, jestli se mají pro účely snazších voleb připojit k Porošenkovu bloku, nebo jít do voleb samostatně… Sama Tymošenková už oznámila, že bude stát v čele opozice, což by při jejím naturelu mohla být pro jakoukoli vládu kdekoli na světě noční můra, ale mohla je jen Tymošenkové zbožné přání. Předvolební průzkumy z minulého týdne totiž ukazují, že lidé jako jedinou skutečnou alternativu všem těm Oliharčenkům v kyjevských vládách vnímají Radikální stranu Oleha Ljaška. A ten člověk je opravdu neřízená střela. Pokud by ve volbách získal dostatečný prostor v parlamentu, Ukrajina by mohla být ještě chaotičtější a hlavně nestabilnější než je tomu dnes. A v kombinaci s Tymošenkovou… to by byla jízda!
Psali jsme:
Co Vám prozradila nová nizozemská zpráva o sestřelení malajsijského letadla MH17 nad Donbasem?
Asi nebudu sama, kdo má pocit, že se ta zpráva snaží neprozradit vlastně nic. O to je ale svým způsobem zajímavější – zdá se, jako by někdo nechtěl zveřejnit, co se tehdy skutečně stalo. A tím „někdo“ míním Západ, který se na vyšetřování podílí především. Určitě přitom obě strany „konfliktu“ vědí, co se stalo, ale z nějakých důvodů si důkazy nechávají pro sebe. Buď aby uchránily sebe a ty „své“ klienty v ukrajinském konfliktu, nebo naopak, aby si ponechaly v rukou trumfy, jejichž nezveřejněním si udržují „protivníka“ na distanc a mají na něj mocnou vyděračskou páku.
Nicméně, věřím názorům i českých expertů, kteří ze zprávy a hlavně z fotografií trosek dokážou odvodit, že letadlo bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti sestřeleno palubním dělem z jiného letadla. Tudíž žádná raketa odpálená z území ovládaného rebely nebo tak něco.
Psali jsme:
Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
V Iráku byla ustavena nová vláda, která se snaží bojovat s Islámským státem. Jaký je stav na bojišti?
Vláda v Bagdádu s bojem proti IS zatím mnoho společného nemá, respektive není tím hlavním hráčem, neboť měla největší problémy se vůbec ustavit a získat alespoň nějakou podporu v parlamentu. Nicméně, v noci na dnešek Barack Obama, který ještě minulý týden připouštěl, že pro boj s IS „nemá žádný plán“, oznámil svou koncepci. Nově už budou USA bombardovat IS i v Sýrii a přitom prý chtějí cvičit a vyzbrojovat „umírněné rebely“, aby vedle americké války vedli tu svou proti Asadovi. Už dopředu bylo známo, že Pentagon počítá s válkou nejméně na 36 měsíců, což znamená, že IS bude stále existovat ještě i v době, kdy Obama už ani nebude v Bílém domě, ale kvůli nové válce dal na summitu NATO dohromady koalici osmi západních států, Rusko všemu pomůže podporou příslušných rezolucí v Radě bezpečnosti OSN a nabídkou spolupráce na „válce proti terorismu“, takže jediní, kdo váhají, jsou Arabové. Tamní režimy se IS a jeho popularity mezi „prostým lidem“ bojí nebo se prostě jen nechtějí „umazat“ spoluprací s „Velkým Satanem“, a tak žádnou otevřenou pomoc Obamovi neslibují. Ve výsledku to pak vypadá jako další křížová výprava do muslimských zemí, tentokrát kvůli „konečnému zničení“ a „vymazání z povrchu zemského“ čehosi, čemu v Bílém domě začali říkat „apokalypsa“ nebo „monstrum“. Podobné komiksové nálepky provázené patetickými slovy mají Obamovi usnadnit „prodat“ válku daňovým poplatníkům a obhájit porušení mezinárodního práva. Je přitom příznačné, že třeba iráčtí sunnité se podle všeho víc než IS bojí vlády v Bagdádu…
Obecně přitom všem ale platí, že nejjednodušší by bylo fanatiky z IS a přidružených džihádistických skupin prostě „udusit“ – stačí, aby Washington nařídil Saúdské Arábii, Kataru a dalším „svým“ feudálům z Perského zálivu, aby přestali džihád financovat a vyzbrojovat, a aby mu Turecko a Jordánsko přestaly poskytovat své území a zavřely hranice. Džihád by přišel o své zdroje a za nějakou dobu by skončil. Dolary, eura a petrodolary ušetřené za zbraně pro džihádisty by se pak mohly vrhnout do sociální sféry a vzdělání, což by ve výsledku tmářský fanatismus vygumovalo, přinejmenším z drtivé většiny. Bez přerušení těchto vazeb nemá válka žádný smysl. Bude to jen další kolo masového zabíjení, které navíc jen sotva co vyřeší. Proč máme předpokládat, že poté, co Západ nebyl s to za celých 13 let porazit Talibán nebo Al Kajdu, kterou si navíc sám stvořil, bude nyní úspěšný?
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Právě nová „Obamova“ válka v Iráku a v Sýrii přitom vytváří zcela nové pavouky vztahů a má přepsat mocenskou rovnováhu na Blízkém východě. Jen pro představu: Írán nabídl Američanům pomoc, ale byl oficiálně odmítnut, byť právě Írán dodal iráckým Kurdům zbraně jako první a jeho vojáci už v Iráku proti IS bojují, zatímco jim nad hlavami létají americké stíhačky. Jinými slovy, USA a Írán v Iráku proti IS spolupracují, ale ani jedna strana si nechce zkazit image tím, že by veřejně přiznala, že koordinuje postup s „šílenými mulláhy“, potažmo „Velkým Satanem“. Mezi logickými potenciálními partnery USA se ocitl také syrský prezident Bašár Asad a stále více se mluví i o dalším „nemyslitelném“ partnerovi, Straně kurdských pracujících, která je sice na americkém seznamu teroristických skupin, ale bez níž se bude proti IS v kurdských oblastech bojovat hodně složitě. IS přitom stále hlasitě vyhrožuje především Saúdské Arábii a ta se proto sbližuje s nenáviděným Íránem a ten je pro změnu jednou z opor Asadovy vlády v Damašku…
A další oporou Asadova režimu je Rusko, které v poslední době prohlubuje spolupráci s Izraelem, ten je pro změnu „znepokojen“ Al Kajdou na Golanech, tedy de facto na „svých“ hranicích, a s příměřím s Hamasem v Gaze prý podle premiéra Netanjahua souhlasil hlavně proto, aby si uvolnil ruce čelit hrozbě džihádu, a přitom tajné služby Izraele a Saúdské Arábie jsou už nějakou dobu v kontaktu... Teď je na Obamovi, aby si kvůli plánované tiché spolupráci s Íránem uvolnil ruce ze sevření vlivné americké proizraelské lobby, a s tím by mu měla pomoci avízovaná cesta izraelského ministra pro mimořádné záležitosti Juvala Steinitze do Washingtonu. Zkrátka, neuvěřitelná škatulata na Blízkém východě se dala do pohybu…
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: nep
