Novinářka Spencerová: Všimli jste si, co řekli o Ukrajině Merkelová a šokovaný polský ministr? Vše je najednou jinak

23.10.2014 8:24

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Všechny státy Evropské unie musí přispět k řešení dluhů Ukrajiny, nechala se slyšet německá kancléřka Angela Merkelová. A západní mainstream už začíná naznačovat, že by si Ukrajina své problémy měla začít řešit sama, všímá si ve svém pravidelném týdenním shrnutí zahraničních událostí na ParlamentníchListech.cz novinářka Literárních novin a analytička zpravodajských zdrojů Tereza Spencerová. Věnuje se i situaci na Blízkém východě a cestě prezidenta Zemana do Číny.

Novinářka Spencerová: Všimli jste si, co řekli o Ukrajině Merkelová a šokovaný polský ministr? Vše je najednou jinak
Foto: Hans Štembera
Popisek: Veřejné shromáždění při příležitosti 23. výročí nezávislosti Ukrajiny u sochy sv. Václava

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Grigorije Paska, Andreje Zubova, Václava BartuškyMartina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.)   Karla Schwarzenberga (z 3. 10.) Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,  Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.)Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava ŠebkaHynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka, Džamily Stehlíkové či Michala Marka.

Anketa

Byla léta 1990-2014 pro naši zemi úspěšná?

12%
88%
hlasovalo: 66462 lidí

Ukrajinské téma se nám samo rozděluje do dvou směrů. Tím prvním jsou rozhovory, které mezi sebou v Miláně vedli západní státníci a prezident Putin, přičemž dle médií atmosféra nebyla nijak nevraživá, ba naopak. Pokračuje tedy proces, o kterém jste minule hovořila jako o vypadnutí Ukrajiny ze seznamu zahraničněpolitických priorit USA? K jaké dohodě podle vás směřují signály a indicie, které jsou nyní ze Západu vysílány, a to jak pokud jde o uspořádání Donbasu, plynovou otázku a hlavně masivně potřebné finanční pomoci? Co se asi děje pod povrchem?
Podle mého už opravdu Ukrajina jako taková nikoho moc nezajímá, protože Barack Obama vytyčil cestu k přímé – nevojenské – konfrontaci s Ruskem (a ebolou a Islámským státem), a k takto otevřeně deklarovanému cíli už Ukrajinu coby argument nepotřebuje. Západní mainstream už proto začíná stále častěji upozorňovat, že by si Ukrajina měla své problémy začít řešit sama, protože to za ni nikdo neudělá… Je to trochu podobné jako v Iráku po Bushově agresi nebo v Libyi po Obamově agresi. Slibů plno, vznešená hesla o demokracii a lidských právech, ale země zničené – a teď je to na vás! Vladimir Putin v Miláně dal jasně najevo, že Ukrajina už není problém Ruska, ale Evropské unie, když na naplánované jednání s Angelou Merkelovou přiletěl ze Srbska o čtyři hodiny později, skoro ve dvě ráno, noc pak strávil se „svým přítelem Berlusconim“ a nejspíš rovnou od něj šel jednat s lídry Německa, Francie, Británie...

Může si to dovolit, protože míč je na naší straně hřiště. Rusko nabídlo kompromisní cenu na dodávky plynu Ukrajině, ale chce vše zaplatit dopředu, protože Kyjev rád neplatí. Zbude to tedy nejspíš na EU. Kancléřka Merkelová nyní po jednáních s Robertem Ficem prohlásila, že „každá země Unie MUSÍ přispět“ na zaplacení ukrajinských dluhů vůči Rusku. To je opravdu už hodně ostrá formulace, která značí, že státy Unie za Ukrajinu platit nechtějí. Nejspíš proto, že vědí, že už tyto miliardy od zkrachovalé a rozkradené Ukrajiny nikdy neuvidí, což je v době pokračující krize samozřejmě problém. Jenže, zima už je tady, Ukrajina začíná mrznout a je velmi pravděpodobné, že stejně jako v krizi na přelomu let 2008/2009 začne krást už zaplacený ruský plyn určený pro Evropu, takže může nastat situace, kdy by mohla začít mrznout i Evropa. Co s tím? EU nezbude než za „svůj“ Kyjev zaplatit. V duchu dětského pravidla: Ty sis to rozbil, tak si to nech. Na politiku EU vůči Ukrajině se hodí dokonale. Ukrajina je „naše“ a vrátit všechno do relativně funkčních časů z loňského listopadu už se nepodaří. Teď už opravdu neřešíme Krym nebo Donbas, ale dopady iracionální západní politiky vůči Rusku, která se umí dokonale střílet nejen do nohy, ale jakoby už mířila i výš…

Druhým zásadním bodem, pokud jde o Ukrajinu, jsou volby, které proběhnou na konci tohoto týdne. Průzkumy se různí - celkově posiluje strana prezidenta Porošenka, nacionalistická Svoboda by nemusela být v parlamentu, kam se ale jistě dostane radikál Oleg Ljaško. Lze volební kampaň označit za v rámci možností za demokratickou? Jsou obhajitelné kroky jako zákaz komunistické strany, lustrace, zákaz ruských sdělovacích prostředků apod.?
S výjimkou vítězství Porošenkova bloku není v blížících se volbách skoro nic jisté, protože výsledky ostatních stran se průzkum od průzkumu liší hodně divoce. Reuters dokonce dospěl k názoru, že Ljaško může za určité konstelace sil získat i premiérský post, což by bylo opravdu šílené – ale třeba by to alespoň mohlo Brusel přimět k tomu, aby své další podobné „demokratizační pudy“ příště potlačil. Otázka demokratičnosti voleb je asi zbytečná, protože obecně nemá smysl pořádat volby v době války, ale budiž – někdo Kyjevu vládnout musí a bylo by fajn, kdyby osm měsíců po převratu měl k vládnutí alespoň kvazimandát.

Vámi zmíněná opatření samozřejmě demokratická nejsou, ale znovu – budiž, takovou demokracii jsme si prosadili, tak ji máme. Koneckonců, čtvrtina občanů Lotyšska nemá kvůli etnickému původu hlasovací právo a v Bruselu to také nevadí.

Problém je ale v tom, že si lídři „nové“ Ukrajiny zvykli na beztrestnost – páchají válečné zločiny, což stvrzují i Amnesty Interational a Human Rights Watch, zabíjejí své vlastní občany, což je třeba primární důvod západních sankcí proti syrskému režimu, ukrajinskými městy pochodují tisíce neonacistů, OBSE konstatuje, že drtivou většinu narušení příměří má na kontě vládní armáda a žoldnéřské oddíly… Co s tím? Dál zavírat oči a tvářit se, že se nic neděje a že to jen kremelská propaganda zase přehání?

Turecko začalo pomáhat Kurdům, Američané nechtíc shodili vojenskou pomoc islamistům z ISIL. Objevila se teorie, že zmínění bojovníci nyní v Iráku a Sýrii bojují kvůli svým primitivním sexuálním pudům, a další grafická" videa zvěrstev bojovníků ISIL. Jak okomentovat a rozvinout tyto informace z Blízkého východu a co českému mediálnímu sítu tento týden v rámci zpráv z této neklidné oblasti uniklo?
Tu bizarnost o sexuálních pudech jsem nějak nezaregistrovala, takže díky za upozornění. Obecně ale myslím, že platí něco jiného. V kostce: Turecko chtělo nechat zdecimovat oddíly syrských Kurdů na dohled od svých hranic, aby samo pro sebe zmírnilo „kurdský problém“ a oddálilo naléhavost vzniku nezávislého kurdského státu i na svém území. Spojené státy také dlouho přihlížely, ale pak uzavřely dohodu s kurdskými stranami, které má mimochodem spolu s Tureckem na seznamech teroristů, a výměnou za jejich souhlas se vzdát aliance s Asadovým režimem v Damašku začaly bombardovat Kobani a dodávat jim zbraně. Americká podpora Kurdům je studená sprcha pro Turecko, a tak neochotně vpouští kurdské ozbrojence na sever Sýrie přes své území ve snaze udobřit si USA, co to ale bude znamenat pro situaci na bojišti, řekněme za měsíc či za dva, to je těžké předpovědět. A to, že palety se západními zbraněmi pro Kurdy přistály i na území ovládaném Islámským státem? IS už na sociálních sítích uctivě – sarkasticky -- poděkoval… Američané tvrdí, že to byl omyl, což samozřejmě může být. Cynicky by se ale dalo podotknout, že pokud má válka supervelmoci proti asi třiceti tisícům džihádistů opravdu trvat avizovaných třicet let, je třeba si nepřítele trošku pěstovat, aby vydržel.

A zmíněná videa stínání hlav, žen prodávaných na tržištích nebo kamenovaných za nevěru lze vnímat ze dvou úhlů. IS chce ukázat, že razí nejtvrdší možnou variantu islámu a je třeba se ho bát a mít k němu respekt, čímž zároveň významně posiluje islamofobii v Evropě a odvádí tak pozornost v době, kdy ekonomická a finanční krize ne a ne odejít, zato ale TTIP a další korporátní megasmlouvy už klepou na dveře… Jinými slovy, brutalita IS může být svým způsobem vítaná i na Západě.

Energetičtí experti se začínají těšit na to, že plyn ze znepřáteleného Ruska by mohl do jisté míry nahradit plyn ze znepřáteleného Íránu. Jak má této zprávě rozumět čtenář, který roky slýchá o tom, že Írán je teokratická diktatura, která nás chce vyhodit do luftu jadernými zbraněmi? A obecněji řečeno, jaké demokratizační, liberalizační, zahraničněpolitické i jiné procesy probíhají v této zemi poté, co z jejího čela odešel Mahmúd Ahmadínežád, považovaný všeobecně za bubáka"?
Idea zaměnit v dodávkách zemního plynu Rusko za Írán se sice objevuje, ale myslím, že je spíš zbožným přáním než něčím, co by se blížilo realitě. Tím spíš, že po nedávných přelomových dohodách pěti států kolem Kaspického moře íránský prezident Hasan Róhání do Evropy jasně vzkázal, že Írán Rusko v dodávkách nahrazovat nebude. Ono by to možná pro Róháního bylo i nebezpečné - po dekádách západního embarga, po osmileté irácko-íránské válce, v níž Západ podporoval Saddáma Husajna a dodával mu chemické zbraně, které zabily stovky tisíc Íránců, po hrozbách válkou kvůli neexistujícímu jadernému programu… - že by se najednou sebral a oznámil svým občanům, kteří kvůli Západu museli celé generace trpět, že „se Západ už nezlobí, a tak mu začneme dělat dobře“, mohl by být během pár hodin svržen.

Představa íránského plynu v Evropě je aktuálně opravdu nepravděpodobná, a pokud ji někdo myslí vážně, tak navíc ani nechápe mentalitu Blízkého východu. Samozřejmě, ad hoc aliance se uzavírat dají s kýmkoli, ale přitom se nikdy nezapomíná na to, kdo je skutečný přítel. A v posledních minimálně dvou dekádách jím pro Írán bylo Rusko. A když jsme u toho, EU před dvěma měsíci beztak znovu prodloužila sankce proti Teheránu, takže úvahy o íránském zemním plynu jsou spíš halucinační.

Mimochodem, vývoj situace naopak míří přesně opačným směrem. Zmíněná „kaspická pětka“, tedy Rusko, Írán, Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán, se dohodla na „sdílení přírodních zdrojů“, z čehož ve finále plyne, že pro Evropu pravděpodobně končí projekt Transkaspického plynovodu z Turkmenistánu přes Ázerbájdžán, který měl původně vést po dně Kaspického moře a obcházet území Ruska i Íránu. Nově se totiž dohodlo, že plyn do Evropy bez souhlasu Ruska nebo Íránu nepoputuje. Je to ale jen důsledek naší sankční a konfrontační politiky proti „zbytku“ -- tedy většině -- světa, protože jinak bychom nemuseli mít problém – v oblasti Kaspického moře jsou totiž podle odhadů Americké energetické agentury zásoby asi 48 miliard barelů ropy a asi 242 bilionů kubíků zemního plynu…

Prezident Miloš Zeman čelí výtce českých umělců, médií a osobností, že dnes odlétá do Číny, v jejiž části Hongkongu probíhají masivní demonstrace za demokratické volby. Zeman je vyzýván, aby alespoň, když už tam jede, nastolil otázku lidských práv. Proč se dle vás Čína tak urputně brání přijetí západních hodnot, jako je vícestranický demokratický volební systém, právní stát, sebeurčení menšin, svoboda tisku apod.? Měl prezident raději protestně zůstat doma?
Prezident Zeman je tak nějak už stabilním terčem „českých umělců, médií a osobností“, jejich názory už ale poměrně dlouho nepřinášejí nic nového, takže bych si toho vůbec nevšímala. Mají na svůj názor právo, dokud ho umějí dostat i do médií, tak je to dobře pro ně, ale tím to také tak všechno nějak hasne. Není důvod, aby kvůli názoru „českých umělců, médií a osobností“ zůstával prezident doma. Bylo by to absurdní. Jako kdyby naši politici neměli jezdit do USA, protože tam hnutí Occupy před časem požadovalo návrat ke skutečné demokracii pro všechny, policie ho také rozehnala a v Portlandu přitom dokonce i zabíjela.

Nicméně bych podotkla, že otázka ohledně „urputného“ čínského odmítání přijetí západních hodnot je sama o sobě nesmyslná. Logicky bychom se měli spíš ptát, proč by Čína - nebo kdokoli jiný - měla něco takového dělat. Stačí už jen váš výčet „našich pozitiv“ – vícestranický demokratický volební systém je v teorii fajn, ale v praxi už svou vytunelovaností lidi od voleb sám odhání, právní stát je v teorii fajn, ale většina z nás -- přinejmenším podvědomě -- už ví, že praxe je jiná, ohledně menšin se stačí podívat na postavení Romů, a „svobodný tisk“ v rukou několika oligarchů je výsměchem skutečnému ideálu svobodného tisku, v našich podmínkách násobený například Českou televizí a její neuvěřitelnou propagandou, kterou jí musel „někdo“ a hezky „nesvobodně“ vnutit, protože nevěřím na skupinovou imbecilitu tamních redaktorů. Takže co? Mají Číňané nebo třeba Rusové hrát s námi naše „hry“ na dokonalý svět, říkat, že černá je bílá, nebo mají zůstat sami sebou a řešit si život společnosti po svém?

Ostatně, snaha zglajchšaltovávat společnost - nebo dokonce i svět - mi vždycky přišla nebezpečná. A ideál univerzálních západních hodnot, podle nichž by měl fungovat celý přepestrý svět, je podle mého spíš dědictvím koloniálního myšlení než snahou svět změnit k lepšímu.

Je neobvyklé o něčem takovém hovořit, ale projednávalo se to v Parlamentu: Ministr obrany a herec Martin Stropnický v rámci své role v televizním seriálu řekl (či spíše jeho postava řekla), že kašle na nějaké zahraniční vojenské mise. Ve sněmovně byl kritizován poslankyní ODS, která se zlobila, že ministr-herec urazil české vojáky. Co vám celá aféra říká? A změnil se po nedávné smrti českých vojáků v Afghánistánu vztah Čechů k armádě? Vzala byste si na sebe populární tričko s nápisem Jsem hrdý (hrdá) na naše vojáky", jehož koupí se přispívá na zaopatření rodin padlých?
Pokud už se tady najde někdo, kdo začne vyčítat herci, že deklamuje cosi, co má ve scénáři, tak tím podle mého jen Číňanům dává do ruky další argument pro odmítnutí západního modelu „vyspělé demokracie“. Samozřejmě by se dalo dlouze diskutovat, do jaké míry dává smysl herec v roli, sorry, ve funkci ministra obrany (nebo v nějaké jiné vládní funkci, samozřejmě), ale nevím, jestli bychom došli k něčemu uchopitelnému a nediskriminovali přitom zrovna herce na úkor nějaké jiné profese...

Co se týče „armádního“ trička, neumím posoudit jeho populárnost, protože jsem v něm ještě nikoho neviděla, ale osobně bych si ho neoblékla. Když jsem měla před lety naposledy tričko s nějakým nápisem, hlásalo „Wanted! George W. Bush for War Crimes“. To jen k mému názoru na armády. Zaopatření rodin českých vojáků padlých ve válkách USA a NATO by podle mého mělo být plně na zodpovědnosti státu, který je do války vyslal. Je to vážná věc, kterou přece nelze řešit nějakou charitou.

Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Připadá mi zajímavý vývoj v sousedním Polsku. Varšava od počátku ukrajinské krize zastávala roli prodloužené ruky Washingtonu a byla snad nejaktivnější z členů EU i NATO, přinejmenším pokud jde o razanci protiruských prohlášení a požadavků. S uvadáním zájmu Bílého domu o Ukrajinu se teď razantně mění rétorika nové polské vlády a třeba ministr energetiky Janusz Piechocinski odmítl ukrajinskou žádost o milion tun uhlí zdarma slovy: „Jsem v šoku, pokud to mám říci slušně. Není divu, že u nás protiukrajinské nálady sílí.“ Nová premiérka Ewa Kopaczová prohlašuje, že podporuje proevropské směřování Ukrajiny, ale „při reformách jejich země Ukrajince zastoupit nemůžeme“, a hned zkraje „jestřábího“ proamerického ministra zahraničí Radka Sikorského „odklidila“ do čela parlamentu. Sikorski se aktuálně snaží vysvětlovat, že v rozhovoru pro americký Politico opravdu, ale opravdu neřekl, že by Rusko před časem Polsku navrhovalo Ukrajinu si rozdělit, ale polská média spekulují, že ho to i tak může stát křeslo šéfa parlamentu. Zkrátka, když už i dosud radikální Polsko dokázalo z ukrajinské krize, v níž si Varšava podle premiérky „kladla nerealistické cíle“, vystřízlivět, mohla by se nad tím samým zamyslet i naše vláda. A začít si ve vztahu k Ukrajině klást „realistické cíle“ namísto frází.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

FOTO Bojíme se vycházet... Pomozte, napsali Okamurovi. Ten přijel řešit nepřizpůsobivé

4:40 FOTO Bojíme se vycházet... Pomozte, napsali Okamurovi. Ten přijel řešit nepřizpůsobivé

REPORTÁŽ Děti nechodí do školy a rodiče je ve vzdělání nepodporují. Rostou dluhy ve škole a z učitel…