Kterého z těchto mediálně známých kandidátů do Senátu byste volili, kdyby kandidoval ve vašem obvodě (či v něm kandiduje a vy ho budete volit)?Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Bursíka (+z 6.8. a z 23.6.) Karla Schwarzenberga (z 3.10.), Miroslava Kalouska, Pavla Žáčka (+ z 10.9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga (ze 14.8), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka, Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
Valné shromáždění OSN řešilo za účasti mnoha hlav států ukrajinskou krizi a hrozbu Islámského státu. Českou republiku reprezentoval ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Prezident Miloš Zeman totiž dal přednost účasti na konferenci Dialog civilizací, kterou na Rhodu pořádal Vladimir Jakunin, přítel Vladimira Putina. Co si o tom myslíte?
Nejprve je dobré se zastavit u názvu konference – Dialog civilizací. Deklarovaný rozdíl od Huntingtonovy neoconské bible, Střetu civilizací, je dost symptomatický.
Za druhé – ministr zahraničí je v OSN mužem na svém místě. Spolu se Zemanem tam chybělo mnoho dalších hlav států. Rozhled některých komentátorů lze přirovnat asi tak k tankovému průzoru. V té výseči mají pouze konkrétní osobu a ještě mají rudo před očima.
Za třetí – to, co řeší OSN, je tak trochu stylistické cvičení. Jak řekl Hans Dietrich Genscher, bez Ruska není možno dosáhnout stability. A kdo nemá v hlavě ideologickou cupaninu, ví, že bez Ruska nelze účinně potlačit ambice Islámského státu.
A za čtvrté by bylo možno dodat cosi o nápravě sankcemi poškozených hospodářských vztahů s Ruskem. Spojené státy se vůči Rusku držely chvílemi velmi zřetelně stranou, i u Německa bylo vidět taktizování. Současnou situaci lze přirovnat k popojíždění koní před startem Velké pardubické – jezdci se snaží odhadnout, kdy startér odmává konec sankcí a všichni se vrhnou zpátky na ruský trh.
Zdá se tedy, přes všechny výhrady, že Zeman je o krok vpředu.
Psali jsme:
Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)Anketa
Uvedenou konferenci pořádal ruský oligarcha Vladimir Jakunin, přítel Vladimira Putina, bývalý příslušník KGB. Bylo to vhodné, pro prezidenta republiky, přijímat účast na této konferenci?
V některých referátech o Zemanovi na Rhodu si lze všimnout pěkných ilustrací propagandistické války. Neustále se opakují přídomky „bývalý příslušník KGB“, ať již jde o Jakunina, či jeho přítele Putina. Nikdo nemá odvahu či zručnost povytáhnout hlavu z místní žumpy, aby se rozhlédl, protože by shledal, že bývalý prezident USA George Bush býval zase ředitelem CIA, takže bývalý zpravodajec v prezidentské funkci není nic extraordinérního. Ostatně, v nedávných našich prezidentských volbách vyhlásil svou kandidaturu bývalý zpravodajec, generál Randák, ale s žádnou z těchto přecitlivělých komentátorských dušiček to neseklo.
Další věc - podnikatelské aktivity Vladimira Jakunina jsou proprány do mrtě, až po pokutu od pozemkového úřadu ve výši zhruba 10 tisíc korun. Jaké jsou majetkové poměry, podnikatelské aktivity a prohřešky pořadatelů různých Bilderbergů a dalších západních seancí, k nimž pobožnou úctou vzhlížejí zase jiní politici, to se zase jaksi zapomíná řešit.
Lze se dočíst i o tom, že Zeman je „otevřeně proruský a vědomě rozvrací naše spojenectví s NATO a EU“, s variantou, že je „manipulován svým okolím, či snad dokonce vydírán“. Chybějící varianta, že Zeman si různé informace nejprve dal na stůl, pak je vyhodnotil a teprve poté pověděl, jak mu to vyšlo, svědčí o tom, že autoři takových a podobných úvah nejsou analytici, ale propagandisté (s variantou, že jsou možná manipulovaní, možná najatí, nebo dokonce vydíraní), kteří mají hned jasno, jak má vyhodnocení informací dopadnout, a zbytek, včetně nějakého nezávislého přemýšlení vlastní hlavou, je jim nadbytečný, ne-li bytostně cizí.
Jejich argumentace je typově zhruba takováto: „Vezměte si už jenom to jméno ‚Zeman‘. Ostraníte-li z něj první dvě a poslední písmeno, a vsunete-li mezi zbylá dvě písmena jiná čtyři, dostanete slovo ‚Moskva‘, což je přinejmenším pozoruhodné. Avšak ostraníte-li první čtyři písmena, a nahradíte-li je jinými čtyřmi písmeny, dostanete ‚Putin‘! A to už sotva může být náhoda!“
Mluví-li se proto o českých dušičkách, ztrápených léty různých totalitních režimů, jsou to právě typicky autoři těchto na jedno oko slepých, na jedno ucho hluchých, na půl huby pronášených glos. Nelze je však ničím ospravedlnit, protože mají polovinu mozku bdělého, a vědí, co činí. Tito mocenští příštipkáři jsou snad ještě nebezpečnější než „lháři na plnou hubu“.
Psali jsme:
Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?Anketa
V projevu na konferenci prezident Zeman citoval Kmoníčkovo přirovnání ukrajinského konfliktu k chřipce a nebezpečí Islámského státu k rakovině. Mnoho politiků a komentátorů to pochopilo jako radu přestat se kočkovat s Ruskem a spojit se proti Islámskému státu. Pochopili to správně?
Pokud mohu soudit z publikované podoby, zdá se mi, že ano, byť – až na jeden veledůležitý moment – pokládám tento projev na Zemana překvapivě rozháraný. Asi neměl den, o čemž svědčí i hrubě nepřípadný pokus o vtip. K čertu s politickou korektností, k čertu s novináři, ale odmítat popravy novinářů rádoby vtipně přes to, že je nemá rád, nesvědčí o duševní vyrovnanosti.
Zeman byl silný, když dobře a odvážně analyzoval nesmyslnost a neúčinnost ekonomických sankcí, avšak příčiny a následky událostí kolem Islámského státu má pospojovány dosti ledabyle, pakliže vůbec. Jeho příklon k silovému řešení je standardem u politiků, kteří jsou bezradní a bez reflexe, o schopnosti paradoxu ani nemluvě. O nějakém dialogu civilizací v tomto případě nemůže být řeč.
Pokud jde o použité přirovnání k chřipce a rakovině, jde možná o Zemanovo intuitivní vyklouznutí z propagandistické léčky, která spočívá v bezmyšlenkovitém a nekritickém přijetí formulace konfliktu coby ukrajinsko-ruského. Zeman konflikt nezveličuje a definuje ho jako vnitřní ukrajinský, bez účasti ruských vojsk. Přes všechny úporné snahy petrifikovat ve veřejném diskurzu virtuální realitu o „přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině“ totiž nepanuje mezi Ukrajinou a Ruskem válečný stav. A to by Jaceňuk bezpochyby Rusku vyhlásil válku, a docela oprávněně, kdyby byl důvod.
Zeman tak unikl z tenat rozněcování nové studené války, když se nepřidal k všeobecné protiruské hysterii. Na druhou stranu není možno pominout, že mluvě o islámu, opět ztratil balanc. Jedné propagandě unikl, do druhé spadl.
Se Zemanovou obsedantní islamofobií se opravdu nelze smířit. Urážet všechny muslimy znamená nahánět je do náruče extremistům. A to i ony mírné muslimy, žijící na našem území, což by mohlo znamenat vznik bezpečnostního rizika, jak důsledně dovozuje generál Šándor. Skutečně toto Zeman zamýšlí? Nebo jen úporně vzdoruje provětrání svých pochmurných myšlenkových zákoutí čerstvým závanem poznání, které by mu mohl zprostředkovat třeba hned Hynek Kmoníček, arabista po jeho boku?
Nechť si Zeman přečte impresivní líčení životního běhu Izzeldina Abdulaishe v knize „Nebudu nenávidět“. Lékař, jemuž izraelská raketa v Gaze zabila tři dcery, se rozhodl, že nebude nenávidět Izraelce, a to výslovně s odkazem, že ho tomu naučil Korán. Nelze nic dodat, aniž by se člověk ztrapnil. A prezident Zeman, stejně jako prezident Obama, potřebuje nade vší pochybnost uvolnit svou mysl.
Rusko je důležité jako partner nejen v boji proti terorismu, ale i tím, že do jisté míry eliminuje případné pokušení manipulovat se strachem z terorismu pro získání jednostranné geopolitické výhody. To ví Zeman.
V boji proti terorismu je neméně důležitá více než jedna miliarda muslimů. Když už nebudou účastníky přímého střetu s teroristy, mohou jim odepřít poskytovat zázemí, podporu, přízeň. Mohou vychovávat své děti tak, aby odolaly nástrahám extremismu a terorismu. K tomu je ovšem potřeba, aby je Západ neurážel a neházel do jednoho pytle. To zase ví Obama.
A když se třeba tito dva vyvarují dát dohromady to, co neví, a šťastným řízením osudu dají dohromady to, co ví, vyhladí se jim vrásky na tváři i na mysli, duše jim vzlétne jako orel a oni budou schopni velkých a správných věcí.
Obama pak nebude mít problém postupovat společně s Putinem proti Islámskému státu (a tak vyvrátí podezření, že Spojené státy mají s jeho vznikem společného víc než jen to, že na Blízkém východě zvrtaly všechno, na co sáhly). Předtím však bude muset s Putinem ujednat (tentokrát radši písemně), že NATO přestane Rusko obkličovat a vzájemně se nebudou štengrovat – a to i přesto, že Madeleine Albrightová bude mít slzy na krajíčku, neboť bohatá Sibiř zůstane nedostupná, ba co hůř, ještě se tímto krokem vzdálí.
Psali jsme:
Vadí vám, že Zeman na konferenci pořádané Putinovým oligarchou rusky vyzval ke zrušení sankcí proti Rusku?Anketa
Co říkáte vnímání a pochopení tohoto projevu v České republice, především tedy v médiích a na politické scéně?
Prezident Zeman se zřejmě rozhodl „žít nebezpečně“, jak o tom hovořil na pražském hradě s válečnými veterány. Skutečně není snadné v této zpovykané době přemýšlet vlastní hlavou a stejně tak hovořit a být delší dobu konzistentní. Na druhou stranu, je to spíš nepříjemné, než přímo nebezpečné. Nerad bych totiž přeceňoval ty leckdy až komické válečné štváče – teoretiky, kteří připomínají onoho zajíčka, který si brousil drápky, a kolemjdoucí veverce vykládal, že už má medvěda plné zuby a že se mu chystá dát do držky. Pak šla kolem liška a ptala se docela s respektem, k čemu že to broušení drápků. Odpověď dostala stejnou. No a pak šel konečně kolem medvěd, a říká „zajdo, co to děláš?“ a zajíček na to „ále, brousím si drápky a žvaním a žvaním“.
K pochopení celé té situace však stačí přestat sledovat ideologické žvásty, a podívat se na to, kudy tečou peníze. To je pointa, ve svých důsledcích velmi depresivní. Západ ztratil pud sebezáchovy, rozkládá se a blíží se jeho zmar. Ozývají se ještě zoufalé totalitarizující výkřiky po nutné jednotě, semknutí se – jenomže ono není kolem čeho. Staré hodnoty Západ pohřbil, byť neustále otravuje odkazy na své údajně biblické základy. Kdyby o nich méně mluvil, a alespoň trochu se jimi řídil, měl by naději se zachránit. Ale o tom asi nemůže být řeči, když se státy vzájemně okrádají, i když se nad nimi smráká. Když nelze věřit danému slovu, jako například tomu z roku 1990, že se NATO nebude rozšiřovat na Východ.
Psali jsme:
Který z následujících státníků minulosti je vám nejbližší?Anketa
Do jaké míry může mít podle vás Západ přátelské vztahy s Ruskem?
Pokud se Západ podívá skutečně ke svým kořenům, to znamená trochu méně nafoukaně, a trochu více pokorně, pak může. Musel by potom ovšem více naslouchat starcům, a krotit to „mládí nevykouřené“, jak říkal Magor Jirous. V dávných dobách, když ty staré vládce ohrožovalo přebujelé mládí, tak vládci čas od času udělali válečné výpravy a vzájemně si ty drzé mladíky zkosili. Jako by na tom bylo takové tiché srozumění. Tehdy to ovšem byly lokálně vymezené souboje. Dnes však mají ti mladí pošuci v rukách jaderné zbraně. Proto je neskonale zanedbaná role sportu a žen. Tito bujaří hřebci nemají kde vypustit přebytečnou páru a hrozí zničit celý svět. Jak říkával blahé paměti profesor Milan Machovec, jsme v nedobré situaci, protože ženy nezastávají tu roli, kterou by měly.
Je snad asi zbytečno dodávat – byť kritickým komentováním – i zdánlivé důležitosti kulturním ignorantům, kteří se snaží dostat do propagandistického žoldu přičinlivými řečmi o tom, že Rusko kulturně k Západu nepatří. Debaty tímto směrem jsou opravdu nedůstojné.
V tomto kontextu musím vzpomenout vášnivého přání Olega Gordijevského, ruského špióna, který dělal mnoho let pro Brity, takže ho opravdu není možno ani náhodou podezírat z nekritických a přehnaných pro-ruských preferencí. Velmi přesvědčivě argumentoval, kde jsou kritická místa Západu, a že je třeba „vzít Rusko do hry“ – už i proto, že je „první na ráně“. Varoval před tím, tlačit ruského medvěda do kouta a urážet ho.
Miloš Zeman pohovořil sice dost extremisticky, nicméně co do polarizace Západ – Rusko – Islámský stát v zásadě stejně, jako Gordijevskij, a lze si jen přát, aby tento svůj názor podstatně kultivoval. Musím říci, že toto základní souznění s Gordijevským patří z mého hlediska k tomu nejlepšímu, co Zeman dosud předvedl. Nesmí si to ovšem pokazit hospodskými tlachy o islámu, o němž zřejmě neví lautr nic.
Psali jsme:
Co považujete za největší světové nebezpečí?Anketa
Prozápadní aktivisté a politici často zdůrazňují, že nesmí být nechány na pospas některé postsovětské republiky, které nejsou v NATO. Tedy kromě Ukrajiny hlavně Gruzie a Moldavsko. Hrozí podle vás, že v případě neúčasti Západu v těchto zemích je může Rusko buď vojensky obsadit nebo ničit demokratický systém, právní stát či narušovat jejich suverenitu?
Samozřejmě, že to hrozí, nikdy to nelze absolutně vyloučit – ale jedním dechem dodávám, že ta hrozba je podle mého mínění minimální. Rusko má svých starostí dost a poutat k sobě další území, do nichž by muselo pumpovat peníze, to nedává smysl. Stačí Krym – to ovšem byla nutnost. Jednak náprava nespravedlnosti, něco ve stylu církevních restitucí, tedy odstranění svévolného aktu přiožralého sovětského vůdce, který věnováním ruského Krymu Ukrajině chtěl zřejmě trochu záplatovat to, jak se k Ukrajincům choval v třicátých letech. Byla to ale i bezpečnostní nutnost, neboť plány amerického námořnictva vystrnadit ze Sevastopolu to ruské by měly vážné geopolitické důsledky.
Ten problém je ještě menší, neboť není jasné, nakolik lze v souvislosti s Ukrajinou, Gruzií či Moldavskem hovořit o demokratickém systému či právním státu.
Někteří lidé v této souvislosti argumentují, že přece není možno bránit suverénním státům usilovat o členství ve vojenské alianci. Má to jeden háček, spočívající v přílišné lehkosti, s jakou to vyslovují. Když by u tohoto zajisté zajímavého tvrzení pozměnili subjekty (mluvíme přece o rovném postavení států!), a místo ruských sousedů začali mluvit o sousedech Spojených států a místo NATO o jiném vojenském paktu, v čele třeba s Čínou, nebo Ruskem – tak by se jim asi ta doposud hladká řeč zadrhla.
Nadto oni hladce argumentující zapomínají na to, že neexistuje jakýkoliv nárok být přijat do NATO.
Psali jsme:
Co v první řadě očekáváte od evropských, tedy svých státníků?Anketa
Prezident letos na Hradě hostil summit Východního partnerství. V souvislosti právě s předchozí otázkou, do jaké míry je nutné se angažovat například v Moldavsku, Gruzii nebo Arménii? Podporujete to, aby v těchto zemích fungovaly americké nevládní organizace, které tam oficiálně posilují demokratické procesy či podporují prozápadní politické strany? Jak to dát případně do rovnováhy s přátelskými vztahy s Ruskem? Je možné se v těch zemích angažovat společně s Ruskem?
V žádném případě a nikdy nebudu podporovat to, aby v nějaké zemi (v souladu se zákonem) působily nevládní agentury pouze z jedné strany. A budu vždy protestovat, když se bude mluvit pouze o jedné aktivní straně.
Bránit nevládním agenturám v zákonné činnosti nelze a nemá být. Ani západním, ale stejně tak třeba ruským nebo čínským.
Je však třeba deklarovat, čí jsou. Je nepochybně komické, když různí aktivisté řvou, jak je v Rusku redukována svoboda, když se takovéto agentury musí prohlásit za zahraniční agenty. Propagandistická válka jak vyšitá! Polopravda, zvící lži jak mrakodrapu! Ve Spojených státech takový zákon (i s tím pojmem agent, který je Rusům neustále mlácen o hubu!) platí od roku 1938: Foreign Agents Registration Act (FARA). Co k tomu dodat ....
V řadě zmiňovaných i dalších zemí působí různé nevládní agentury bojující proti korupci, monitorující lidská práva či rozvíjející demokratické mechanismy a jsou většinou financované ze Západu. Měli bychom obecně usilovat o změny režimů na základě západních demokratických modelů? Pokud nikoli, jaká by měla být politika, abychom podpořili západní hodnoty a zároveň nenaštvali Rusko?
Víte, k těm změnám režimů, respektive k soužití kultur, ke konfrontaci (ale nikoliv snaze o dominanci!) hodnot, k tomu všemu patří klid, a ne řinčení zbraní. Toho už bylo dost – a reflexí o tom je také mnoho. Jeden americký poradce tu kdysi sondoval, jak se mají chovat v Iráku. Poradil jsem mu, aby se co do základního postoje inspiroval u Curzia Malaparteho, který ve své knize „Kůže“ odkazuje o mnohá staletí zpět, když cituje z Aischylova dramatu „Agamemnon“ zhruba toto: „Zachovají-li vítězové chrámy a bohy poražených, mají naději se zachránit.“
Interpretoval jsem to onomu poradci zhruba ve smyslu zásadního respektu k hodnotám a životnímu stylu. Je to možná konzervativní přístup, ale je založený na staletých zkušenostech. A že nevyhovuje revolucionářům, mi je docela milé. Ostatně, všimněte si, že dříve revoluce vyvážel východ, nyní je vyváží západ – a obě importované komodity jsou v cílových zemích nevítané.
Proto nejde o to, naštvat či nenaštvat Rusko, ale v podstatě kohokoliv. Neboť – jestliže chcete alespoň nějakou „západní hodnotu“ dodržovat, vězte, že ony skutečně základní jsou biblické a pocházejí z Orientu. Sám Západ se na ně odkazuje, takže si nevymýšlím. A klíčovou roli mezi všemi těmito zásadami, tedy principem, kterým se ostatní zásady přezkušují, jsou-li dobré a doporučeníhodné, je pravidlo „nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali oni tobě“.
V tom je odpověď na Vaši otázku.
Psali jsme:
Bývalý velvyslanec v RF Luboš Dobrovský tvrdí, že kdyby Západ postupoval stejně liknavě jako v případě Ukrajiny i v roce 1989, byli bychom dodnes sovětským satelitem. Je tato analogie správná?
Pan Dobrovský již delší dobu poutá pozornost svými výstřednostmi, abych byl alespoň nezbytně uctivý. Připustíme-li, že jeho mysl je chladná, pak musí jít o nějaký těžko splnitelný úkol, do jehož splnění se pustil, na svou čest a dobré jméno nedbaje. Předmětný výrok jsem neslyšel a tak jen spoléhám na jeho přesnost, byť mi to rozum nebere. Tento výrok patří zřejmě ke klenotům v Dobrovského sbírce extravagancí, protože je v něm úplně všechno špatně.
Stačí vzpomenout, jak Sovětský svaz ústy Gorbačova již dlouho před listopadem 1989 našim reformním představitelům nepomohl, s tím, že sovětského vměšování do československých záležitostí již bylo dost a ať se tu trochu pochlapíme sami.
Co vás nejvíc štve na České republice?Anketa
Nadto – a cituje to i můj ideový odpůrce Pavel Žáček! – sovětská armáda na našem území byla v roce 1989 skutečně zárukou mírového převratu, neboť hrozila zasáhnout v případě, že by československé armády bylo použito proti obyvatelstvu. Sovětská armáda tu byla stabilizujícím faktorem, ale asi bychom od pana Dobrovského chtěli moc, aby se dokázal vyrovnat s dynamikou dění. Někteří lidé prostě potřebují mít prázdný provázek vpravo a provázek s uzlíčkem vlevo, a když jim to někdo obrátí, jsou zmateni.
Přemýšleje o kontextu, v němž se podobné výroky objevují, přichází mi maně na mysl geniální Jiránkův vtip, kde jedna žena hovoří k druhé zhruba takto: „Ten váš ještě souloží? Ten můj už jenom publikuje.“
V české veřejné debatě se objevují názory ve stylu, že když budeme obchodovat s Ruskem, staneme se ruským satelitem, nebo že když budeme energeticky na Rusku závislí, budeme muset plnit jeho zahraničněpolitické cíle apod. Bojíte se, že by Rusko mělo zájem ovlivňovat skrze velké firmy napojené na Kreml český veřejný život třeba sponzoringem politických stran nebo účastní v médiích?
Mluvíme-li takto o Rusku, bude dobře debatu trochu otevřít. Položme si stejnou otázku na Německo, Spojené státy, Polsko. K tomu pak vzpomeňme na konference o energetické bezpečnosti, konané i v Praze, kde k naší starosti o bezpečnost energetických dodávek Rusové recipročně formulovali svou starost o bezpečnost energetického odběru.
V tomto bodě cítím potřebu znovu připomenout neslýchaně drzý výrok ukrajinského premiéra Jacenjuka, že by Ukrajina mohla stopnout dodávky ruského uhlovodíku do Evropy. Výrok obzvláště nestoudný v kontextu ukrajinského blouznění o tom, že zastávají a navíc proti Rusku hájí „evropské hodnoty“. Výroku, který v souvislosti s dalšími hrubostmi, vyslovenými na adresu Ukrajinců z východu země, neodbytně evokuje nacismus, který se též pasoval do role ochránce Evropy před Ruskem. Evropy bez Židů, Slovanů a dalších „podlidí“.
Psali jsme:
Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
Častým argumentem, kterým bývá Zeman kritizován, je, že „agenti Lukoilu v okolí prezidenta Zemana odvedli svou práci“, jak řekl Karel Schwarzenberg. Co k tomu říci?
Snad jedině to, že Schwarzenberg žárlí a je nervózní, protože on – na rozdíl od Zemana – svou práci neodvedl, a je zřejmě pravidelně urgován, pročež se pouští do různých střemhlavých akcí a stále ostřejších vyjádření. Brousí si prostě drápky, abych se neopakoval.
Generál Petr Pavel, který získal vysoký post v NATO, řekl, že Rusko nepovažuje za spojence, ale za protivníka. Jaké je vaše stanovisko k takovému názoru?
Jsem zděšen. Měli bychom toho pána okamžitě stáhnout domů, protože ve škole při něčem zásadním chyběl nebo nedával pozor! Až opustí vojenskou dráhu, ať se dá na politiku. Ale nikoliv dříve! Jeho vyjádření je navíc nejen nepřípadné, ale i věcně chybné. Jeho vyhodnocení operativní situace je buď účelové, nebo krátkozraké, bůh suď, co je horší. Zřetelně si plete příčiny a následky.
Jeho výrok signalizuje cosi velmi nezdravého, protože to není samo od sebe. Možná se zde freudovsky cosi vyjevuje, stav mysli našich ozbrojených sil (nebo alespoň jejich části). To by mělo být zhodnoceno jako varovný signál, nasvědčující nejhorší možné situaci, kdy vojáci dělají politiku. Odpovídalo by tomu mlaskání vojenskoprůmyslového komplexu, poté, co zapůsobila všeobecná masáž poslanců na zvýšení zbrojních rozpočtů.
Tato situace, vzniklá cílenou manipulací se strachem, by nám měla připomenout varovná slova prozřevšího amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera o tom, že je třeba zabránit vzrůstu vlivu vojensko-průmyslového komplexu, kteréžto nebezpečí je fatální a stálé a halí se do nejrůznějších podob.
Nadto je asi případné se ptát, koho kdy zachránil zvýšený zbrojní rozpočet? Vždyť i armáda sama naznačuje, že tak velké navýšení by nebyla schopna „zkonzumovat“. (Z toho já bohužel strach nemám, u nás se vždy najde dost Bartáků a Kalousků na likvidaci nebezpečí, vyplývajícího z nespotřebované kapitoly státního rozpočtu.) Pravdě se podobá výhled, že by se pak na obranu (na její rozpočtovou kapitolu) slétli všemožní supi, peníze by byly fuč a nejméně by z toho profitovala obranyschopnost republiky.
Psali jsme:
Půjdete ke komunálním volbám?Anketa
Je česká demokracie a orientace na Západ tak silná, aby byla ochráněna svoboda slova, nezávislost soudnictví a policie a relativně bezkorupční fungování státní správy v případě, že by přišlo to domnělé ohrožení z ruské strany? Musíme se skutečně tak pevně držet sukně Západu, protože by nás mohlo ohrozit, kdybychom se pustili do rozvíjení vlastních vztahů s Ruskem a Čínou?
Český stát je silný pouze tehdy, dokáže-li stát na vlastních nohou. Držet se sukně, to je pěkný, bohužel dost výstižný termín. Skutečně to tak je, že mnoho takzvaných demokratů se k Západu chová stejně servilně, jako se předtím chovali k Velkému bratrovi z Východu. Ano, zčásti jde dokonce o tytéž lidi – Kalouskové, Štětinové a další machři.
Nemohu zapomenout na televizní dokument „Český mír“ (režisérů Klusáka a Remundy), o sporech kolem případné instalace amerického radaru v Čechách, v němž herec Jiří Krytinář pohovořil takto:
„Já jsem nedávno točil Letopis Narnie s Američanama, je to krásná pohádka, tam jsem poznal mentalitu amerického lidu a mohu říci, že to jsou skvělí báječní lidé. Proto se taky zodpovědně stavím za vybudování radaru, poněvadž nás se to především týká a týkat bude poněvadž pakliže chceme žít bez války a bez nějakých stresů tak ten radar by tady měl být.“
K tomu se nehledanými slovy připojil Ladislav Smoljak: „První moje náklonnost k tomu, abych věřil, to je užitečná věc, je, že jsem proamerický. Jaksi zásadně. Mně strašně iritují ty protiamerické nálady.“
Tristní je, že tito staří morální pokroucenci mají mladé následovatele, takové novodobé svazáky, některé docela fanatické, kteří se snaží vytěsnit „protivné“ názory z médií. Skutečně ryzí demokraté.
Politiku jsem začal poznávat i pod vlivem mladého Václava Havla. A proto nyní volám, zejména s odkazem na ducha toho ještě humanitního a pacifistického období: díky za to, že nezníme všichni stejným hlasem, díky za to, že tu máme kromě Schwarzenbergů i Klause a Zemany, díky za to, že se musíme snažit vylepšit svou argumentaci v klání se silným protivníkem, díky za demokracii nesnadnou a klopotnou, díky za protilátky proti upadání do snadných (a výnosných a kariérně prospěšných) stejnohlasů!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: nep
