Pane Zusko, čtenáři velmi dobře vědí, že jste se angažoval za covidu. Vystupoval jste i na demonstracích proti Fialově vládě. Musím se zeptat: Cítíte úlevu s nástupem vlády Andreje Babiše? Často slyším: Je dobře, že už tam není Fiala, ale zatím je to málo. Je něco, co vám chybí, pokud jde o Babišovu vládu? Nebo kde se cítíte zklamán?
Dá se říct, že souzním s tím, co “často slyšíte”. Fialova vláda byla skutečná katastrofa a to, že nepokračuje v dalším volebním období, je jednoznačně pozitivní, takže určitá úleva je na místě. V programovém prohlášení nové vládní koalice byla zakotvena drtivá většina všech nejzávažnějších témat, ale bohužel se z toho začíná slevovat, a to mne znervózňuje. Jsou činěny jakési kompromisy, které nejsou na místě (viz například “oblečená/neoblečená” muniční iniciativa a mnoho dalšího), něco se neřeší zatím vůbec. Jako by byla obava z razantnější změny kurzu, jako bychom se báli zdravého rozumu, jako bychom si “nemohli dovolit” skutečný odpor proti zlu v podobě progresivního liberalismu a jeho destruktivních a nehumánních ideologií a praktik...?!
Je mi jasné, že to není jednoduché a že to nejde udělat ze dne na den, ale na mnoha úrovních cítím určitou zpátečku. A to není vůbec dobré. Na druhou stranu mě to zase až tak nepřekvapuje. Nejsem voličem ANO, které je teď pochopitelně tou hlavní, určující silou. A i když vnímám v tomto hnutí několik výrazných tváří velmi pozitivně, většinové gró je vlastně často, v některých, pro mne naprosto zásadních otázkách, názorově vlastně docela blízko současné opozici.
A Andrej Babiš je bezesporu pracovitý a schopný lídr, ale obávám se, že se chce vyhnout zásadní konfrontaci, možná mu z hlediska jeho narvané agendy jisté věci do důsledku nedocházejí, anebo mu některé aspekty současného stavu vlastně vyhovují.
Ale buďme fér a počkejme, kam se to ještě vyvrbí. Po pár měsících reálného vládnutí není dle mého ještě čas na rezolutní závěry.
Ve svých rozhovorech pro PL, jak během covidu, tak za Fialovy vlády, jste zmiňoval, že společnost je záměrně udržovaná ve strachu – „covidismem“, „ukrajinismem“, řečmi o klimatu apod. Za covid se Andrej Babiš omluvil. Že prý byl „podveden těmi odborníky“. Odpouštíte mu?
Těch pár vět, které před časem pronesl v Poslanecké sněmovně, jsem vnímal velice pozitivně a myslím, že nás bylo mnoho, kteří jsme to kvitovali, a kdyby následovaly i reálné činy, tak mu všichni nejen odpustí, ale zatleskají mu. Bohužel mám obavy, že to byla jen slova. Respektive si nemyslím, že by v tu chvíli záměrně lhal, ale mám pocit, že jeho sebereflexi v rámci doby covidu vnímá on sám jako něco, co už je dávno za námi. Že je to skončená kapitola. Jenže není a v tom je ten problém. Na ministerstvu zdravotnictví teď sedí ten samý jako tehdy, na ministerstvu školství jakbysmet. Zrovna tito dva pánové razili v té době tolik nesmyslných a velice negativních direktiv, které se velice neblaze podepsaly ať už na samotném zdravotním stavu společnosti, tak psychice našich dětí. No, a Adamovi Vojtěchovi radí opět podobná skvadra jako i tehdy. Zde se však už jedná o osoby přímo napojené na farmaceutické firmy. A tito lidé by se měli z let 2020–2022 dnes plně zodpovídat. Opak je pravdou. Nic se neděje, nic se nevyšetřuje a naopak se potichu chystá Národní očkovací strategie a potažmo Pandemická úmluva s WHO – organizací, které nejde o životy a zdraví lidí ani v nejmenším a kterou neváhám označit za zločineckou.
No vidíte. S tím odpuštěním je to těžké.
Psali jsme:
Co se týče přístupu k Ukrajině, tak Babišova vláda nechce Ukrajině nic platit ani za nic ručit. SPD a PRO jsou silně kritické k politice EU vůči Ukrajině, Motoristé jsou rezervovaní. Přesto opozice nadává, že Babišova vláda „nahrává Rusku“. Jakou změnu vidíte v tomto jednom ze „strachů“, o němž jste mluvil?
Předně musím říci, jak už jsem výše naznačil, že právě ona muniční iniciativa měla být zrušena kompletně a ne napůl. To, že nová vláda už nechce nic platit, považuji za zcela logické a správné. Ale zde je právě ten drobný rozkol. Babišova vláda se odvolává předně na ekonomickou situaci této země, což je v pořádku a pravdivé, ale jaksi už nezazní, že odmítáme podporovat samotnou válku jako takovou, Zelenského režim, který je objektivně fašistický, bezskrupulózně Evropu vydírá, svévolně ničí části její energetické infrastruktury a navíc, značná část oněch financí a zbraní se tam prostě a jednoduše rozkrade. Ano a takhle to je schopno říci SPD, PRO, Trikolóra a do určité míry snad i Svobodní. ANO a Motoristé si to buď nedovolí, nebo jsou prostě jiného názoru. A to, jak zmiňujete, i v rámci názoru na EU a její zoufalé direktivy všeobecně, a i další věci.
A do tohoto ne úplně homogenního vystupování koalice se opozice ráda strefuje a nutno přiznat, že v tomto má vlastně do jisté míry pravdu.
No a “nahrávání Rusku” a podobné výroky snad ani už nechci komentovat. Jsou to pouze ideologické výkřiky, bez jakékoli spojitosti s realitou světa. Když chybí argumenty, máme v kapse Putina a Rusko. Naštěstí mám pocit, že už jim to přestává zabírat, že se ten strach z “Putinova tažení na Evropu” drolí. Bohužel ne u celé společnosti dostatečně rychle.
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Psali jsme:
Patnáct let jste působil jako umělecký ředitel Baletu Národního divadla. Jste považován za choreografa a autora světového formátu. Co si nicméně představíte pod pojmem „česká kulturní obec“? A jak vnímáte současný vztah „kulturní obce“ k politice a společnosti jako celku?
Anketa
Je mi to líto, ale tu výraznou deziluzi jsem si již odžil. Na druhou stranu jsem rád, že jsem zdaleka nebyl a nejsem tou “černou ovcí” v kultuře sám a vážím si všech mých kolegů, kteří si jako já dovolili v posledních letech otevřít hubu a z toho stáda měli odvahu vystoupit.
Nejsem v zásadě konfliktní člověk, vždy jsem respektoval odlišné názory a s drtivou většinou umělců, se kterými jsem se profesně v posledních letech potkával, jsem tyto věci neřešil. Oni však často řešili mě, někdy natvrdo, daleko častěji ale samozřejmě ne z očí do očí.
Takže suma sumárum je má zkušenost taková, že umělci jsou manipulovatelní úplně stejně jako kdokoli jiný, akorát jsou posléze více slyšet.
Přiznávám, že jsem spíše konzumentem opery. Nicméně vnímám, že jak operní pěvci, tak baletní umělci se nezapojují do „boje za demokracii“, tedy do boje proti Babišově vládě, na rozdíl od herců známých z televize, ale „za Rozvadovem“ zcela neznámých. Proč lidé jako vy přenechávají hlas „kulturní obce“ jen těmto lokálním českým hercům a zpěvákům? Neslyšel jsem, že by Magdalena Kožená nebo Adam Plachetka demonstrovali Klempířovi pod okny, stejně jako baletní umělci.
Myslím, že tu hrají roli tři zásadní faktory. Opera a balet jsou ze své podstaty výrazně více artistními žánry než činohra. To není míněno špatně, dobrých herců si vážím a obdivuji jejich um, ale je to tak. Operní zpěv a balet vyžaduje každodenně nepoměrně více času, koncentrace a energie, takže na “řešení” nějakých věcí okolo už nezbývá sil. To za prvé.
Za druhé vím, že mnoho umělců je ze své podstaty tak zaujato svou prací, že politiku nevnímá a vnímat nechce. Já to chápu, nebýval jsem kdysi jiný, jenže teď se jedná opravdu o naprosto zásadní věci. Tady nejde o to, zda bude premiérem Topolánek, nebo Paroubek (jen jako příklad z nedávné historie), mnoho naprosto kruciálních věcí se velice nebezpečně vyhrocuje a láme. Oni o tom často vlastně vůbec nevědí, nebo si myslí, že to nakonec někdo “nějak vyřeší”. Ano, to jistě, záleží však na tom JAK?! No a třetí aspekt je o tom, že herci zpravidla rádi mluví. Je to součást specifiky jejich umělecké práce.
Ale pak mám i vlastní zkušenost s umělci, kteří mi řekli, že to cítí stejně jako já, ale radši to neříkají nahlas. Ti asi taky demonstrovat proti současné vládě nepůjdou.
Chcete, aby vypukla stávka v ČT?Fotogalerie: - Vláda bez Babiše
Aktuální dotaz: „Kulturní obec“ tvrdí, že potřebujeme Českou televizi a Český rozhlas v tomto rozsahu a formátu. Potřebujete je v tomto rozsahu a formátu i vy?
Anketa
Ale teď k meritu věci. To, že někteří umělci a kulturní sféra všeobecně brojí za zachování současného stavu financování, až jakési posvátné nedotknutelnosti těchto struktur, je o něčem jiném. Obě tato média, respektive speciálně jejich zpravodajství, v posledních letech dokázala obrátit svou, zákonem danou “veřejnoprávnost” a tedy nestrannost a objektivitu, doslova vzhůru nohama. Stala se hlásnou troubou jedné jediné možné “pravdy” a zároveň kladivem na “čarodějnice”, které si dovolily oponovat. To je do nebe volající destrukce profesního poslání nezávislé žurnalistiky, to je výsměch zásadám vyváženého dialogu jako jednoho z pilířů demokratického světa. To, že demonstrující teď volají po zachování nezávislosti a v případě změn se obávají nebezpečí devalvace svobodných médií, je absurdní drama, které by nevymysleli ani Ionesco s Beckettem dohromady. Tito demonstranti si nevidí ani na špičku vlastního nosu.
Vy jste si vyzkoušel politickou kandidaturu do Evropského parlamentu. Jste členem strany PRO Jindřicha Rajchla. Co jste se během tohoto vstupu do politiky na straně, kterou ty „hvězdičky kulturní obce“ nemají rády, dozvěděl o této zemi?
Můj vstup do strany PRO v roce 2022 přirozeně vyplynul z mých tehdejších občanských aktivit a dlouhodobého názorového souznění s Jindřichem Rajchlem a mnoha dalšími, kteří stáli u zrodu. Nikdy předtím jsem nebyl politicky aktivní, a ještě pár let předtím by mne ani nenapadlo, že někdy budu. Vlastně jsem to udělal intuitivně, jako hmatatelnou a autentickou podporu směru, kterým se tato strana od začátku vydala.
A i když jsem v této straně garantem pro resort kultury a na žádost Jindry jsem před dvěma lety kandidoval do europarlamentu, necítím se v pravém slova smyslu politikem. Plně za tímto politickým subjektem stojím, snažím se pomoci, pokud mohu, ale má největší síla je v mé tvůrčí umělecké práci choreografa a režiséra. To cítím naprosto jasně.
No a Vaše konkrétní otázka není jednoduchá. Odpovím historkou. Můj téměř již osmdesátiletý tchán, který před lety párkrát navštívil naše velké demonstrace na Václaváku, mi po jedné z nich řekl: Hele, Peťoušku, bylo to bezvadný, všichni jste mluvili skvěle a děláte to dobře, ale víš, tenhle národ má bohužel zlomenou páteř.
Často jsem si na ta slova od té doby vzpomněl. O to více je asi potřeba inspirovat se mnoha velikými a statečnými lidmi napříč českou historií, kterých je více než dost, a uvědomit si, co všechno tehdy riskovali oni a jak mnoho z nich i skončilo a proč. Ne, nechci znít pateticky a už vůbec ne se s nimi srovnávat, ale mám pocit, že jim něco dlužíme. Každá generace si nese nějaký ten kámen na hrbu a je na ní, kterak se s tím popere. A zde mluvíme už především o odpovědnosti k formování budoucnosti, ve které budou žít naše děti, což je ještě důležitější.
Ale abych nekončil tak “velkými slovy”. Český národ je v mnoha odvětvích neskutečně talentovaný a pracovitý a řekl bych, často i výjimečný. Na tom musíme stavět. Na kultuře a umění, vědě a někdejším rozvinutém průmyslu... atd. To tvořilo naši identitu. Věřím, že je stále ještě čas to navrátit zpátky. A i na humoru a vtipech, které nemají ve světě obdoby. Bohužel i tento aspekt jako by se v posledních letech vytrácel, což je škoda.
Psali jsme:
Jsem rád, že jste se sám dotkl Vaší ryze umělecké práce, kde jste bezesporu nejsilnější. Zajímalo by mne, zda v této sféře jste “pouze” umělcem, nebo jestli ve Vaší práci i čas od času rezonují i Vaše názory a pohled na současný svět. Slyšel jsem, že ano, tak jakým způsobem?
Díky za tuto otázku, myslím, že je na místě.
Víte, zajímavé je už to, že jsem si uvědomil, kolik mých inscenací i z dávnější doby obsahuje aspekty, které jsou teď zoufale aktuální. V době svého vzniku (10–20 let nazpátek) ještě zdaleka tak nebyly. Za všechny mohu jmenovat Brel/Vysockij/Kryl – Sólo pro tři z roku 2007 či o deset let později Sólo pro nás dva s písněmi Jarka Nohavici a Beaty Bocek, Chvění s hudbou Henryka Góreckého a Jiřího Pavlici z roku 2016, dokonce i Prokofjevův Romeo a Julie (2013). Do všech těchto inscenací se částečně otisklo něco, co mělo ve své nahotě a intenzitě teprve přijít, což jsem si tehdy vlastně nedovedl představit.
Během posledních let jsem čas od času pochopitelně svůj pohled už v některých inscenacích řešil záměrně. Divadlo má být autentické a mělo by reagovat na dobu. Ale nikdy ne prvoplánově. V mých představeních nikdy nejde o kázání, jakoukoli manifestaci či demonstraci. Takové věci do divadla nepatří. Spíše o metaforický, symbolický “dotek”, který je divákům servírován třeba i s humorem a nadsázkou. Zkrátka jinými “kanály”, které mluví odlišným “jazykem”, ale jsem přesvědčen, že o to mohou být i intenzivnější. A vlastně i za předpokladu, že to samotné představení je jako celek v zásadě o něčem jiném. Pár inscenací, které tomu odpovídají, jsou za poslední léta například Terapie pro Dejvické divadlo, Pro Mou Vlast pro Pražský komorní balet, A Little Prayer/Tribute to Arvo Pärt pro divadlo Vanemuine v Estonsku či Pan Theodor Mundstock pro činoherní soubor divadla v Mladé Boleslavi.
A právě Mundstockem bych to chtěl uzavřít. Je to čerstvá inscenace, kde nejsem pouze režisérem, ale i autorem divadelní adaptace skvělého románu Ladislava Fukse z roku 1962. Ač je to “Fuksovina” v rámci absurdity, černého humoru a surrealismu, jde o dobu dvě dekády předtím – období protektorátu a počátku holokaustu a tzv. konečného řešení.
Ne, tady nejde o jakoukoli mou autorskou aktualizaci. S drobnými úpravami jen s pokorou následuji samotného spisovatele. V rámci neslučitelnosti se “značkováním” lidí, kteří tak či onak nevyhovují systému, v rámci varování před neskutečnými zvěrstvy války...
Jsem si jist, že čtenáři pochopí, o čem je dnes řeč.
|
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte, že vláda začíná v klíčových otázkách „brát zpátečku“?
