Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Andreje Zubova, Martina Bursíka (+z 6.8. a z 23.6.) Karla Schwarzenberga (z 3.10.), Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10.9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga (ze 14.8), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka, Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
„Dělám novinařinu 25 let a celu tu dobu mě učili, že musím lhát a vymýšlet si. Nikoliv psát a říkat pravdu. Když ale vidím, jak v posledních měsících americká a německá média ženou svět do války proti Rusku, nemohl jsem takto dál pokračovat. Musel jsem vystoupit a o této válečné propagandě veřejně promluvit. K mému rozhodnutí mě přivedly skutečné obavy, že bude v Evropě rozpoutána další válka. Válka totiž nikdy nepřichází jen tak sama od sebe. Vždy za ní stojí lidé a vedle politiků tlačí svět do války právě i novináři,“ zmínil Ulfkotte důvody svého rozhodnutí. Ulfkotte v rámci své novinářské profese působil jako dopisovatel z mnoha muslimských států. Vedle toho také dělal poradce vládám německého kancléře Helmuta Kohla a kandidoval v německých volbách za stranu Zentrum.
Kdo je Udo Ulfkotte? Čtěte ZDE
Ulfkotte dále řekl, že „celé té propagandy má už plné zuby“. Podle jeho názoru je něco takové možná normální v banánových republikách, ale ne v západním světě, který deklaruje svobodu tisku a starost o lidská práva. „Novináři v Německu píšou každý den protiruské články a jsou v tom plně podporovány Spojenými státy. I já jsem je psal a bylo to samozřejmě na popud CIA. Také proto jsem se stal čestným občanem státu Oklahoma. Jak jsem ale zmínil, mám už toho dost. Proto jsem se také rozhodl o tom všem napsat knihu. Nikoli pro peníze, ale abych lidem v Německu a celé Evropě ukázal, jak to chodí za zavřenými dveřmi,“ popsal Ulfkotte svoji motivaci.
zkrácenou verzi rozhovoru najdete ZDE
Podle Ulfkotteho většina novinářů pokrývajcích nějaké důležité válečné události působí zároveň jako neoficiální spolupracovníci zpravodajských služeb. „Když jsou potom chyceni a obviněni ze špionáže, zpravodajské služby se k nim nehlásí a ponechají je vlastnímu osudu. Stydím se za to, stejně jako se stydím, že jsem psal pro Frankfurter Allgemeine Zeitung a pobíral dolary za to, abych zamlčoval pravdu. V tomto prestižním německém deníku nám říkali, že můžeme psát proamerické i prounijní články, ale proruské v žádném případě. To se tedy omlouvám, ale takhle přece nemůže vypadat demokracie a svoboda tisku,“ podivoval se Ulfkotte.
Ulfkotte rovněž tvrdí, že Německo je kolonií Spojených států. Většina Němců podle jeho názoru nechce mít na území státu americké jaderné hlavice, ale stejně s tím nejde nic dělat.
V dalším průběhu rozhovoru popisuje Ulfkotte spolupráci se CIA. „Většina z novinářů tam je nějak zaháčkována. Ale samozřejmě to neprobíhá tak, že by za vámi přišli, řekli, že jsou od CIA a zeptali se, jestli s nimi náhodou nechcete spolupracovat. Prostě vás pozvou do USA, kde za vás vše platí. Dají vám kontakty na zajímavé lidi z okruhu CIA i dalších zpravodajských agentur a postupně se stanete téměř přáteli. Později vás tedy vlastně tito lidé žádají o přátelskou službu.“ Tato praxe se prý zdaleka netýká jen německých novinářů. „Ještě ve větší míře se CIA spolupracují britští novináři. Dále také australští a v menší míře i novináři z Francie a dalších evropských zemí. 'Neoficiální spolupracovníky' z řad novinářů však najdete třeba i v Jordánsku či Ománu atd.,“ jmenuje Ulfkotte konkrétní země.
Dále Ulfkotte zmiňuje vlastní setkání se Spolkovou zpravodajskou službou (BND). „Jednoho dne za mnou z BND, která je sesterskou organizací CIA a byla jí také zřízena, přišli přímo do mé kanceláře ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. Chtěli něco napsat o Libyi a Kaddáfím. Já však k tomuto tématu žádné informace neměl. Nevadí, tak mi je prostě dali oni. Podepsal jsem se pod ten článek svým jménem, ale autorem byla BND. Já k tomu příběhu neměl žádné vlastní ověřené informace. Myslíte, že publikování článků zpravodajských služeb je ještě žurnalistika?“ pokládá si Ulfkotte řečnickou otázku.
V závěrečné pasáži Ulfkotte zmiňuje příklad německého pilota, který s BND odmítl spolupracovat a přišel kvůli tomu o práci. Když se prý domáhal spravedlnosti u soudu, nebylo mu vyhověno a soud naopak verdikt jeho zaměstnavatele potvrdil s tím, že je nedůvěryhodný. „Sám moc dobře vím, co obnáší, když jen naznačíte, že s nimi přestanete spolupracovat. Měl jsem šest domovních prohlídek za sebou a byl jsem obviněn z vyzrazení státního tajemství. Je mi už ale jedno, co se bude dít dál. Jsem bezdětný a mám za sebou tři infarkty. Jestli mě odsoudí do vězení, tak co se dá dělat, za pravdu se platí,“ říká smířen se svým osudem Ulfkotte.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
