Uvězněni pod vrtulí. Beran: Developer miliardy, lidé drobné

V minulém rozhovoru jsme popisovali, jak se část politické scény pod taktovkou investorů drží větrného developmentu, přestože má Česká republika k závazkům v EU i jiné možnosti.

Ano, je to tak. Přestože jsme prokázali, že jsme schopni postavit TROJNÁSOBEK závazku ministra Hladíka na existujících průmyslových podnicích a neužitečných plochách včetně uzavřených továren, na logistických halách, které stejně už znehodnotily krajinu a mají volné střechy, v teplárnách, kde si můžeme ohřát vodu namísto zemního planu a uhlí, na střechách marketů a škol a dalších lokalitách, oni si pod stolem stále drží tu svoji developerskou realitku pro větrníky, i když máme jinde třikrát více místa a mohli by i více postavit. Ještě k tomu s prakticky nulovými náklady na sítě a větší část elektřiny spotřebovat na místě. A ještě k tomu v souladu s evropskou směrnicí RED III, takže by vláda konečně u toho mohla respektovat evropskou legislativu, ne ji překrucovat, splnit své závazky, a ještě u toho nenaštvat občany. Byli bychom tedy všichni spokojení.

Někteří aktivisté a státní úředníci tvrdí, že by ty elektrárny na lokalitách podle směrnice RED III neměly odbyt?

Ti úředníci a aktivisté jsou buď hloupí nebo pod vlivem korupce, ale rád se s nimi na těchto a podobných lokalitách potkám. Ať se tam jdou podívat. Když to vezmu na příkladu dvou projektů, které jsem sám dělal. Zavezená skládka v Liberci vyrobí 8 až 10 MW. Kolem je několik velkých hypermarketů, Globus, Bauhaus, Decathlon a další, a na druhé straně průmyslová zóna s nejméně pěti velkými průmyslovými podniky. Vzdálenost je v desítkách metrů přes silnici, silnice patří městu, dá se to celé propojit kabelem. Kdyby si hejtman Martin Půta pořádně prohlédl svůj kraj včetně ruin po kdysi prosperující Textilaně, která přežila komunisty i Hitlera, volné plochy v bývalém areálu automobilky LIAZ, která vyhrávala Paříž- Dakar, než ji po revoluci nechali zkrachovat, a další podobné lokality, zjistil by, že tam má větší potenciál, než je ve větrných projekt jím dozorované firmy ČEZ v Ralsku.

Podobně v té teplárně v jiném kraji mají odkaliště ještě z minulého režimu, které kvůli ekologizaci pokrývají betonovou krustou. Na než elektrárnu už tam nedáte, mají vyprojektovaný i kabel přímo do teplárny, kde s tím chtějí v létě nahradit zbytek uhlí. Na uzavřenou elektrárnu v Dětmarovicích už také na většinu ploch nedáte nic jiného, a odhadem se tam vejde 40 až 50 MW, možná i nějaký ten menší větrníček. To už je taková středně velká výrobna, má to i další výhodu, že je na místě rozvodna, trafo a všechny další potřebné prvky, jak elektřinu dostat do sítě, spotřeba je v průmyslu také hned vedle.

Takových ploch máme asi tak trojnásobek, než těch, které nám naši úředníci pod pláštíkem netransparentnosti v rozporu s evropskými směrnicemi připravují pro větrné developery. Lžou nám v přímém přenosu, mají takové plochy upřednostnit, a to i podle toho Vlčkova zákona. Právně nám tedy lžou a není k tomu objektivní důvod.

Technicky je to právě naopak, pokud jsme na střeše, většinou se pod ní něco děje, v teplárně se topí a může se i tou elektřinou ohřívat teplá užitková voda a v průmyslovém areálu bývá nějaký odběr. Většina té elektřiny by se spotřebovala přímo na místě vzniku, a ještě bychom k tomu nemuseli stavět transformátory a vedení. Dodržování směrnice RED III by v tomto případě vedlo k minimalizaci nákladů na připojení těchto zdrojů i posilování soustav, protože by po nich vlastně pří místní spotřebě nic neteklo. Technicky je to to nejvýhodnější řešení, které může být, a ekonomicky i nejlevnější.

Proč nikdo nepracuje na novém řešení a tato řešení se neporovnají?

Cílem je k tomu vládu přinutit. Upozornění stovek tisíc lidí na jiné řešení je pouze jedním z prostředků, dalšími jsou petice, interpelace, nebo i jiné formy občanských protestů. Odborníci s lidmi, co nechtějí elektrárnu před domem nebo druhý solární tunel, se dali dohromady dříve, než to stihli dokončit. Možná také počítali s jinými volebními výsledky. Tlaky na současnou koalici, aby v tom pokračovala, jsou zejména od energetické a finanční mafie obrovské. Ale lidé se už začínají budit a další tunel a kvůli němu zničenou krajinu nechtějí. Takže vzniká i druhý tlak zespoda. Navíc velká část politiků díky našemu volebnímu systému bydlí i v těch zasažených regionech a museli by se pak přestěhovat do Prahy. A v regionech bydlí i ti slušní politici, kteří mají od lidí podporu a dnes i odborné informace. Prostě už se potichu ten tunel nezvládne, bude buďto s velkým skandálem v létě před místními volbami, anebo nebude vůbec. Musíme si vybrat.

Někteří investoři se snaží za pomoci některých politiků a netransparentní přípravou akceleračních zón stále prosadit svou. Omílají u toho svoji pohádku o tom, že závazek v EU musíme splnit, nebo bychom nedostali peníze. A když jim řeknete, že se to dá plnit na místech, které EU doporučuje, přejdou do ilegality a pokračují ve svém vytyčování zlatokopeckých map dále v naději, že jim vláda počátkem letošních prázdnin na úkor vlastních občanů i krajiny vyhoví. Mají na ty svoje Frankensteiny předjednané úvěry a banky dorážejí na vládu, potřebují lichvu.

Jak se někomu může vyplatit stavět elektrárny v místech, kde není spotřeba, a k nim ještě kabely a trafa?

Většinu těch kabelů a traf zaplatí spotřebitelé na poplatcích za distribuci a přenos elektřiny, takže to developeři mají vlastně zadarmo. To je nepálí. Problém ale je, že většina té elektřiny by se spotřebovala na místě, a nemohla by se pak se státní podporou prodat za dumping na Lipskou burzu a pak nazpátek prodat zákazníkovi za plnou cenu. Tak to přece dělal ČEZ v roce 2022 na Lipské burze, dokonce asi 90 % elektřiny dodávané za předraženou cenu u nás tu burzu ani nevidělo. Za První republiky se těmto překupníkům říkalo „keťasové“. Ty peníze, které si chtějí developeři – keťasové vydělat, nejsou „na dotacích“. Lidé tento termín často vnímají jako peníze z Evropské unie, tedy že přijde něco z Bruselu a oni to chtějí sebrat. To je každému jedno. Ve skutečnosti jde o TUNEL podobný solárním baronům. Ale je rafinovanější. Kumuluje v sobě zkušenosti minulých dvou etap solárních baronů a Lipské burzy.

V prvním případě musíte spáchat to kouzlo, kdy zákazník za pár procent předražené produkce zaplatí to samé, jako za celý zbytek elektřiny v tomto státě, a rozdělit to privilegovaným baronům. Ve druhém zase udělat s neschopným regulačním úřadem a Fialovou vládou takové zákony, že se namísto rozumné ceny vyhlásí „strop“ jako desetinásobek nebo i více výrobní ceny v tomto státě v době, kdy jsme měli elektřiny takový přebytek, že jsme ji vyváželi. Od státu a státní společnosti je toto v době krize obzvláště nemravné, protože ve Francii měli ve stejné době část jaderné elektřiny stále v přepočtu za korunu a deset haléřů a na Slovensku za polovinu a méně než u nás.

Český energetický oligopol se při ožebračování spotřebitele s ničím nemaže, je to v podstatě jedna z nejbrutálnějších „Somoza-style“ energetik v Evropě. Charitu nečekejte, dva tunely „neevropského“ stylu jsme tu už měli. Akorát tu oproti těm banánům, kávě a cukrové třtině, které měl Somoza v Nicarague, máme montovny a k tomu má přibýt ještě státem garantovaný dumpingový vývoz elektřiny na Lipskou burzu.

Tato situace ve skutečnosti trvá dlouho, tak 20 až 30 let, když vzpomeneme na všechny ty tunely a „privatizace“. Tenkrát to byly ještě lukrativní provozy. Rozdíl je jedině v tom, že už není co rozebírat, tak se pokoušejí vyprodat krajinu a postavit v ní stroje na těžbu peněz. U toho ztratili už i úctu k Blanickým rytířům nebo Praotci Čechovi na Řípu. A někteří politici, kteří si zvykli vyprodávat, už nemají co, zbývá ta krajina po předcích a budoucí daňové dluhy.

Jak je to se současnými cenami?

I dnes prodáváme lidem elektřinu nejméně desetkrát dráže, než je její výrobní cena z jádra, ale ten větrný Frankenstein, ještě k tomu s věží o 100 metrů vyšší než normální větrná elektrárna a s o to těžším betonovým základem v zemi má výrobní cenu podobnou kolem tří korun za kilowatthodinu, takže na něm moc nevyděláte. Postavíte hnusnou věc, která nebude lukrativní, za tři koruny vyrobíte, za čtyři prodáte, kdežto ze stávající uhelné elektrárny máte dvojnásobný profit i s předráženými emisními povolenkami a zisky mimo EU.

Uveďme si příklad, o kterém se můžeme bavit dále.

Představte si, že máte v jednom areálu plně v souladu s požadavky směrnice RED III postavený obnovitelný zdroj, který vyrábí elektřiny za ty 3 koruny a dvacet haléřů, a teplárnu nebo fabriku, která ji za čtyři koruny odebírá. Za každou vyrobenou kilowatthodinu máme zisk 20 %, což je velmi slušné, distributor má jenom 8,4 %. Pokud máme státní garanci (contract for difference), že stát doplatí cenu v případě, že investor prodá za méně jak za ty 3,20, neuplatní se takováto pojistka, protože investor prodává stále se ziskem 20 % a vydělává. Jinými slovy, pokud jste to mysleli jako stroj na vytahováni peněz ze státního rozpočtu, máte prostě smůlu. Pojistka se uplatní pouze v případě, kdyby vám ten dodavatel zkrachoval nebo v době celozávodní dovolené, a to je snesitelné.

Jaký je rozdíl mezi minulým povinným výkupem solárních baronů a tím plánovaným?

Pokud máte obojí za 3 koruny dvacet, je to stejné. V obojím případě získáte stejnou cenu za jednu kilowatthodinu, v jednom případě paušál, ve druhém, když je malá cena na trhu, ale při té velké to musíte zase vracet.

Rozdíl je ve VLASTNICTVÍ té elektřiny. Pokud to stát vykoupí za draho, může spotřebitel sice skřípat zuby, ale ta elektřina byla již jednou koupena a je ve státní síti, má ji takzvaný „povinný vykupující“ a může se uplatnit třeba ve škole nebo při pohonu tramvaje. Energie už byla jednou koupena, problém je, že za nepřiměřenou cenu, ale už ji nikdo dále neprodává. Za ty peníze už ji máte, řetězec „keťasů“ skončil. Není možno ji jednoduše vzít a přeprodat za dumping nebo za zápornou cenu a za plnou cenu si ji zase koupit zpátky.

Oproti tomu je kontrakt na rozdíl ceny (cotract for difference) závazkem státu, že doplatí investorovi rozdíl ceny na trhu, když je tato špatná. Je-li tedy třeba 20 haléřů místo 3,20 koruny, doplácí stát 3 koruny investorovi za nevýhodný byznys, ale ten si prodává elektřinu sám, pouze mu stát garantuje z daní doplatit jeho ztrátu do předem domluvené ceny. Cenově je to velmi podobné, jako dříve ta cena výkupní.

Takže ten investor může prodat na Lipské burze větrnou elektřinu za dvacet haléřů a přijít na Ministerstvo průmyslu a obchodu pro zbývající tři koruny?

Přesně tak, začínáte chápat podstatu věci.

Co s tou elektřinou bude dále?

Z české elektrizační soustavy vám fyzicky ta elektřina neuteče, skončí ve vedlejším městě nebo továrně. Fyzikální zákony platí dále. Nějaká jiná firma, třeba sesterská společnost té samé v rámci jednoho holdingu, tu elektřinu koupí nazpátek a prodá ji tomu samému zákazníkovi za čtyři koruny. Případně za jinou podobnou cenu, podívejte se všichni na svůj vlastní účet za elektřinu. Za tuto cenu vám ji prodají. Celkový příjem obou těchto subjektů, mohou být i v rámci jednoho holdingu rozdělaného na výrobu a prodej, je v tomto případě:

20 haléřů dumpingová cena z Lipské nebo jiné burzy
3 koruny kompenzace nízké ceny na burze, dostává je investor, platí je spotřebitel z daní;
4 koruny za elektřinu od spotřebitele.

Dohromady 7 korun dvacet haléřů. Pokud máme 3,20 jako předraženou výrobní cenu té elektřiny, třeba vykoupíme za draho vrtule ze skladů v Německu, kde už se na to těší, do některé investorské nebo i státní společnosti, jsou na tom 4 koruny místo původního příkladu za 80 haléřů.

Pokud stojí elektrárna na stejné síti v místě spotřeby, není takovýto tunel možný?

Teoreticky je to možné také, ale bylo by to příliš vidět. Kdyby někdo prodával z vedlejší elektrárny na Lipskou burzu, vedle měl lukrativního odběratele a chodil by si pak na Ministerstvo průmyslu a obchodu pro kompenzaci ztráty se špatnou cenou na Lipské burze, možná by ho i zavřeli. Je tedy lépe postavit elektrárny někde v polích, napojit je do přenosové soustavy a tvářit se, že od našich oken posíláme elektřinu do Lipska a nazpátek. Pak to může energetická mafie zdůvodnit „evropskými závazky“ a „cenami na trhu“. Kdo byste jim nevěřili, že tohle perfektně umí, podívejte se na účty za elektřinu v roce 2022. I tenkrát jsme vyráběli elektřinu z jádra za 25 haléřů, elektřinu jsem vyváželi, někdo se na tom obohacoval, ale úspory na výstavbu nových reaktorů z toho ČEZ na účtu nemá.

V současném scénáři nám hrozí kombinace obou předchozích tunelů: přehnaný „závazek“ u Evropské unie a přeprodej elektřiny na Lipské burze, která ovšem neopustí Českou republiku. Ten závazek bychom byli bez problému schopni zajistit v souladu se všemi evropskými směrnicemi, ale nebyl by u toho ten tunel pro vyvolené. A kvůli tomu nám chtějí zničit krajinu.

A co výhody, které nabízejí developeři obcím, když budou s výstavbou souhlasit?

Ty problémy jsou zhruba tři. Prvním je, že si vybírají chudé obce nebo dokonce takové, kde obyvatelé žijí na sociálních dávkách. Jejich hlavní motivací je špatná finanční situace. Tam jde dokonce o překročení práva v Evropské unii, zneužívání sociálně ohrožených skupin k vlastnímu prospěchu je zakázáno. A developer to dělá pro peníze, ještě k tomu ne na trhu, ale z našeho státního rozpočtu. Když jsme to počítali na příkladu jednoho menšího větrného parku, vydělá investor za dvacet let tři miliardy, obci dá třicet milionů, což vypadá na velké peníze, ale v přepočtu jsou to asi čtyři stovky měsíčně na hlavu, a pokud má obec novou výstavbu, způsobí škodu za tři sta milionů na nemovitém majetku. Tedy si jako supi vybírají obce chudé a vylidněné, u podnikatelských sídlišť a venkovské střední třídy je obvykle vyhazují. Musí si vybrat někoho, pro koho je těch pár stovek měsíčně terno, a nechá si kvůli tomu postavit hlučící monstrum u domu.

Druhým problémem jsou možné zdravotní důsledky?

Ano, ale i problém, že tu „kompenzaci“ dostává jenom jedna obec, na jejímž katastru to stojí, kdežto ostatní mají být „posuzováním“ mapy akceleračních zón vyloučeny z jakýchkoli námitek, i když to bude také hned vedle nich. Stačí, když si tam u podjatých politiků a úředníků developer prosadí akcelerační zónu, a máte prostě smůlu. Je to de facto „vývoz demokracie“ až k vašim vratům, zavřou vám ústa a nemáte odvolání. Na rozdíl od jiných zemí světa to nejsou bombardéry a školní děti, ale jenom bagry a váš dům.

Někteří obyvatelé žijící poblíž větrných parků měli například bolesti hlavy, nespavost, závratě, stres nebo úzkost, hučení v uších a problémy se soustředěním. Potíže jsou prokázány a diskutuje se spíše o míře vlivu a jeho příčinách, tedy zda jde o hluk, infrazvuk, stroboskopický efekt či prostě stres, že u něčeho takového bydlíte. Podobné případy, kdy si lidé stěžují, jsou i v Německu, a dokonce už i u nás. Moje babička bydlela v blízkostí velikého nádraží v Týništi nad Orlicí a hluk vlaků mě v noci budil. I jsem se jako malé dítě v noci bál, a to se mi ty lokomotivy netočily nad hlavou. Představte si, že během několika let, možná i tohoto volebního období, budou mít probíhající výzkumy nějaké výsledky, pak bude mít někdo autistické děti s poruchami soustředění, doktor zkonstatuje „běžné obtíže“ u větrné elektrárny jako kdysi „běžné“ dýchací obtíže dětí v blízkosti průmyslové oblasti. Otec takového dítěte pak půjde, lidově řečeno, tomu starostovi rozbít hubu, a ta úplata od developera není zase tak vysoká, aby se mohl zodpovědný starosta odstěhovat do paneláku do jiného města, natož někam do Jižní Ameriky.

To ovšem udělají i ti v sousedních obcích, kterým to také stojí u domu, ale na jiném katastru, takže z toho už vůbec nic neměli. Může to vést až k občasné nenávisti, vrtule vibruje, bliká a hučí, lidé se pod ní poperou, kdo za to může, a investor z našich daní vybírá dále? Lidé si občas na venkově závidí i nos mezi očima, ale pokud bude mít někdo nemocné děti a druhý kvůli tomu dostává odměny, to bude teprve mela.

Jak velké mají být ty kompenzace?

To je ten třetí problém. Mizivé, v hospodě dáte vyšší spropitné, než vám nechá developer. Někteří starostové tomu říkají „držhubné“. A to spropitné nebo „držhubné“ dostane jenom jedna obec, ne všichni. Určitě to vylepší bídu rodinám v sociální exkluzi a určitě to nepomůže ostatním rodinám, aby se odstěhovaly, když už toho budou mít dost. Dům, na kterém mají hypotéku, budou platit dále, stejná banka možná půjčí na úrok i tomu developerovi, který jim dům znehodnotil, ale to nikomu nevadí. Za původní cenu to neprodají a nikdo jim nedá peníze, aby se mohli přestěhovat do jiného, pravděpodobně zdravějšího prostředí. Budou uvězněni pod vrtulí a hypotéku budou platit dále.

A co sleva elektřiny?

I kdyby to nabízeli, museli by ji dávat všechnu celému okolí zadarmo, aby to bylo pro domácnost ekonomicky zajímavé. Developer rozjezdí pozemky a v některých případech zničí i podzemní vodu, ale vy v současném tarifním systému nedostanete slevu na dopravu a distribuci té „levné“ elektřiny k vám do domu. Distribuční poplatky při tomto větrném řádění opět narostou, možná i o korunu, takže vám zvýšený státem regulovaný poplatek za sítě brzy převýší výhody té „levnější“ elektřiny. Za nulové nebo záporné ceny na Lipské burze, za které to chce s podporou našich daní prodávat, to ještě žádný developer nenabízel.

Podívejte se, kdo tomu nevěříte, na vaši současnou fakturu za elektrický proud, a doneste ji developerovi, kolik budete platit. Průměrná spotřeba domácnosti je 3 až 4 tisíce kWh ročně, při současných cenách tak 20 až 30 tisíc korun. Polovinu z toho tvoří regulované složky, které kvůli nim porostou. I kdyby vám dal tu silovou elektřinu za polovinu ceny, jsou to stále ty čtyři stovky měsíčně na celou domácnost. Komu stojí každodenní hluk nad hlavou za čtyři stovky?