Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Pavla Teličky, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, Jiřího Zlatušky, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , , Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
Ve čtvrtek (9. dubna) očekává MMF splátku ve výši 450 milionů eur od Řecka. Ministr Varoufakis slibuje splnění všech povinností Řecka „ad infinitum.” Jsem zvědav, jak dlouho bude takové ujištění trvat. Podobné ujištění jsme mohli slyšet od ekonomicko-politických autorit modelu takzvané „ekonomie dělení.” Pro mladé-vzdělané se vymyslelo hezké anglické dvojsloví: shared economy. Stačí se podívat jenom do oficiálních tabulek a na ukončení činnosti „Why own it”, o profesionálních analýzách vůbec nemluvě, a můžeme se přesvědčit, že ubezpečování o výhodách modelu prostě zmizela a model nefunguje. Na povrchu hezká myšlenka určená pro nejasně myslící a idealizující kapitalismus současné doby – méně konzumu, více trvanlivosti a persistence – se během krátké doby transformovala do lovu a honu za penězi a profitem. Tak rychle umírají ujištění, utopie, ekonomické teorie, tak rychle se vše mění.
Mění se i život ukrajinských oligarchů a Ukrajiny samotné. Zatímco Kolomejskému v USA, kam měl zakázaný vstup ještě před měsícem, čtou jeho budoucnost, ostatní oligarchové se doma snaží rozdělit to, co je ještě k mání, nebo se připravují na emigraci. Pro ni odpadá EU, protože USA musely změnit taktiku boje a roli Ukrajiny v představitelné budoucnosti poté, co se nepodařilo Ruskou federaci vtáhnout do přímé války a prezident Putin odmítl během posledního jednání Minsk 2 si „vzít Donbas”. Ten mu byl nabídnut prezidentem Porošenkem, aby ulehčil státní kase. Nová taktika USA na Ukrajině, která ve své podstatě není vůbec nová a je logickým pokračováním téměř 70letého plánu USA na roli Evropy, obsahuje mimo jiné již: a) potvrzenou integraci vojsk Pravého sektoru a podobných složek do oficiálních útvarů ukrajinské armády (79. letecko-mobilní brigády), b) nabídku pozice poradce ministra UA lídru Pravého sektoru Jarošovi a v neposlední řadě c) připravovanou pod demokratickým hlukem v radě výměnu premiéra Jaceňuka americko- ukrajinskou dámou, Natalijí Jaresko. Připomínám, že za vlády prezidenta Juščenka podobná dáma, připravovaná v USA na svou roli na Ukrajině přibližně 18 let, se stala první dámou na Ukrajině a úspěšně pomohla dostat zemi tam, kde se dnes nachází.
To vše se odehrává v divadle před a za oponou odložené konference sponzorů, kteří mají zachránit rozvalenou Ukrajinu a kteří si brousí zuby na černozem. Proto očekávám sólové zesílení provokací ze strany Ukrajiny a USA v doprovodu chórového zpěvu EU. Očekávám, že výsledkem této společné akce budou provokace na hranici s Ruskou federací, s následným „malým” vstupem na území Ruské federace. Takový vstup, stačí jenom nedovolené překročení hranice, by měl v rámci právní logiky a podle viditelné taktiky konečně přinutit prezidenta Putina k oficiální odvetné reakci. Taková reakce by konečně umožnila mírové holubici čokoládové barvy realizovat příkaz Kongresu USA v podobě oficiálních zásilek útočných zbraní na Ukrajinu po zemi a ze vzduchu. V konečném výsledku se EU a NATO octnou v situaci, jak ji popsal a nadiktoval pan George Friedman v Chicagu svým posluchačům a TV. Psal jsem na toto téma asi jako první v české kotlině dlouho předtím, než videozáznam dobře analyzoval ruský TV program pod vedením komentátora Kyseleva předevčírem.
Vše popsané a nepopsané dějící se ve světě blízkém a dalekém je téměř nic ve srovnání s následky tsunami, které bylo založeno začátkem března v kalifornské Silicon Valley prezidentem Obamou během konference věnované kybernetické bezpečnosti. Konference se účastnili představitelé vlády USA, všech klíčových IT a platebních společností a samozřejmě bank. Nevím, zda se konference účastnil někdo z privátního sektoru ČR, nebo z konzulárního zastupitelství ČR v USA. V podstatě je to v dané situaci v ČR jedno, protože bylo akceptováno pravidlo „o nás bez nás”. Jestliže ne, je nejvyšší čas poprosit pana velvyslance USA Schapira o pomoc při dodání protokolu konference, především dokumentu týkajícího se Národní koncepce kybernetické bezpečnosti USA s podrobnějším výkladem, ideálně veřejným. Možná, že by tak americký velvyslanec našel pomocníky v hledání náhradního klíče pro vstup na Pražský hrad. Oč se jedná v dokumentu Národní koncepce kybernetické bezpečnosti? Nabízím stručnou analýzu možných následků vyplývajících z dokumentu a následujících aktů pro IT sektor, včetně ČR.
Krátce po konferenci, symbolicky 1. dubna 2015, podepsal prezident Obama Executive Order – Blocking the Property of Certain Persons Engaging in Significant Malicious Cyber – Enabled Activities. Jak datum, tak order se na první pohled podobají vtipu. Bohužel při podrobnějším pohledu na dokument tomu tak není. Proto nazývám dokument tichým a neviditelným, pravdivým a pragmatickým vypovězením války celému světu. Včetně sektoru IT. Order je totiž nasměrován na všechny osoby a společnosti všech zemí světa, které představují nebo mohou představovat hrozbu národní a hospodářské bezpečnosti USA, včetně narušení infrastruktur, vnikání do komputerových sítí a serverů, krádeže obchodních tajemství a intelektuálního vlastnictví amerických společností a občanů USA s cílem obdržení zisku nebo způsobení škody národním zájmům USA, obranyschopnosti USA a finanční stabilitě USA.
Pro zajímavost: Executive Order na stránkách Bílého domu
Není předmětem příspěvku meditovat nad jednotlivými pojmy, definicemi národního zájmu, obranyschopnosti USA nebo finanční stability USA či o zkušenostech s USA na poli konkurence a dialogu s přáteli a nepřáteli. Připomenout si ale dovoluji několik aspektů a jejich následků, které až se objeví u břehů EU, přinesou mnohým milovaným a nemilovaným hluboké vrásky na čele a jizvy v srdci, nebo dokonce předčasnou smrt. Co mám na mysli?
Za prvé. Anglická formulace dokumentu dovoluje předpokládat, že se nejedná jenom o přímé účastníky výše uvedených činností, ale i o prostředníky a pomocníky – vědomé či nevědomé, jejichž činnost vede nebo může vést k výše jmenovaným činům. Vše je o to vážnější a odpudivější, protože dokument neuvádí žádná kritéria pro zjištění subjektu útoku, ani pro výpočet pravděpodobnosti útoku či pravděpodobnosti účasti subjektu v přípravě nebo realizaci útoku. Nikomu ovládajícímu angličtinu britskou nebo americkou dokument jasně neřekne, co se rozumí pod kybernetickou špionáží nebo kybernetickým útokem, a jak je možné vniknout do hlavy člověka s úmyslem nebo s plánováním čehokoli, aniž by mi o tom něco a předem sdělil.
Za druhé. Ve světě IT, kybernetiky a bezpečnosti se již určitou dobu, kterou vědomě neuvádím, používá terminus technicus „etického hackerství”. To v podstatě znamená obdržení informace bez lámání serveru nebo podobného zařízení, třeba formou nepozornosti administrátora serveru nebo spolupracovníka programovacího oddělení bez jakéhokoli porušení platných zákonů a norem státu. Připomínám, že EU má speciální komisi, která se zabývá „etickým hackerstvím”, a vydává dokonce speciální certifikáty těmto specialistům.
Za třetí. V již několika dostupných komentářích k dokumentu se píše, že order je zaměřen pouze proti zlomyslícím hackerům a nepřátelům. Ani pro jedno, ani pro druhé však neexistuje, a prakticky ani nemůže existovat nikde na světě, včetně dokumentu, jasná a všeobecně platná definice uvedených a podobných pojmů. S ohledem na životní zkušenosti a praxi osobní a s USA, jak v politické, tak i hospodářské sféře je mi jasné, že, co je dobro a zlo, stejně jako kdo je přítel a nepřítel, rozhodují USA výlučně podle svého a pragmaticky s ohledem na situaci a své nikde oficiálně nezveřejněné národní a bezpečnostní zájmy. Z tohoto zamyšlení již vyplývá, že zlými a nepřátelskými elementy jsou v abecedním pořádku Čína, Írán, Ruská federace, Severní Korea, abych jmenoval jen několik zemí, jejich občany, a v nich se nacházející IT společnosti. Při rozšířeném a hlubším pohledu na tento krátký seznam se objeví mnohem větší potenciál pro aplikaci Executive order. Obrázek se stává nejenom nepřehledným, ale i zajímavým. Executive order je zajímavý tím, že mnohé IT společnosti, včetně evropských, mají nebo měly startovní kapitál pocházející z USA, mnohé EU společnosti mají dokonce dceřinné společnosti v USA, a když ne dceřinné společnosti nebo podíly, tak obchodní partnery. A na tomto místě končí legrace. Proč?
Za čtvrté. Američané jsou k nám jako k přátelům a spojencům upřímní a přímí, co se týče sdělení jejich myšlení a plánů. To dokazuje nejenom George Friedman a Andrew Schapiro, ale i čtení mezi řádky Executive order. Je však potřeba si najít čas a číst. Takové čtení vede ke zjištění, že aktiva zlomyslných a nepřátel, ke kterým se musí počítat nejenom bankovní účty – kde by nebyly – a peníze, ale například i patenty a ochranné známky, mohou být blokovány nebo jinak zamrazeny až tak, aby nebylo možné spolupracovat s americkými společnostmi, nebylo možné z uvedených aktiv vydělávat a mít zisk. To není vše, co nám americká upřímnost sděluje. Blokádou, zmrazováním a konfiskací aktiv se nebude, jak by to mělo být v opravdové demokracii, zabývat soud. Ale ministr financí USA sám. Tomu připraví podklady FTI – finančně analytické oddělení Ministerstva financí USA, to jest rozvědka MF USA, mající všechny oligarchy a bohaté tohoto světa pod plnou kontrolou. Aby to vše mělo alespoň nádech demokracie a komfortu v době zakořeňující se studené války a přípravy na obhájení pozice USA a USD ve světě, provede se před oficiálním rozhodnutím konzultace se státním sekretářem a generálním prokurátorem USA. Konzultace, zdůrazňuji. To znamená, že se vše odehraje v pracovním pořádku bez dopadové analýzy jednotlivých účastníků řízení. Opravdový příklad opravdové demokracie. Nevím, jak a zda se líbí ANO.
Za páté. Čtenář by měl vědět a plně si uvědomit minimálně následující tři skutečnosti. 1) Executive order je dítětem paní Lisy Monaco, poradkyně ve věcech vnitřní bezpečnosti a kontraterorismu prezidenta Obamy. Je to ona, která pravděpodobně úspěšně otěhotněla a porodila Executive order po blízké spolupráci s bývalým šéfem FTI, dnešním druhým člověkem CIA, panem Koehnem. 2) Z analýzy veřejně dostupných výsledků prací tohoto páru vyplývá, a proto je dobré si uvědomit, že USA již nerozlišují mezi obraným a civilním sektorem, včetně IT. To není také žádná legrace, ani apríl pro vědoucí a nevědoucí. 3) Executive order ideálně doplňuje TTIP. Bude tak aktivně čistit cestu k ovládnutí EU, nepotřebných IT konkurentů uvnitř a mimo EU. IT v české kotlině by mohlo doplatit na svoji slepou lásku, obdiv a závislost na USA až tak, že jenom několik málo výjimek, které se neutopí pod vlnou tohoto novodobého tsunami, zůstane pro vzpomínku vnukům. O nebezpečích pro jiné země, jejich občany a společnosti se vědomě nezmiňuji. Stejně jako se nezmiňuji o zaspané příležitosti, dovolující ukotvit mezinárodní dohody a systém založený na jasných právních normách, jejichž interpretací by se měly zabývat výlučně demokratické soudní instituce s možností odvolání.
Dr. Ing. Jan Campbell, PhD.
Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn, působil jako odborný asistent na VŠE a VŠFS. Jako důchodce pokračuje ve vedení diplomových prací magistrantů a vyučuje „planning and management of extreme situations“, „comparative management“ a „systém intenzivního rozvoje individuálních schopností“, především v ruském Jekatěrinburgu, kazašské Almatě a v Praze. Mimo jiné vedl koordinační kancelář EU programu TACIS a působil jako poradce EU u dvou předsedů vlád Republiky Kyrgyzstán. Kromě jiného vedl projekty nadnárodních společností v Evropě, Rusku a Malajsii a působil při jejich koncepci, realizaci, anebo restrukturalizaci, včetně ocelárny v německém městě Riesa. V současné době žije v Praze a Bonnu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Campbell
