Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (z 28.10.), Stanislava Chernilevského, Grigorije Paska, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (+ z 6. 8. a z 23. 6.) Karla Schwarzenberga (z 3. 10.), Miroslava Kalouska, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24.10.) Karla Schwarzenberga (ze 14. 8.), Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešík (+ z 23.10.) Džamily Stehlíkové či Michala Marka.
Na Ukrajině je odvoleno, drtivá většina hlasů je sečtena. Na mandáty nakonec vyhrál Blok prezidenta Porošenka před Jaceňukem. Z nejradikálnějších elementů je na tom nejlépe partaj „mlátičky“ Oleha Ljaška, strana Svoboda i Pravý sektor neuspěly. Český tisk se raduje z toho, že fašisté na Ukrajině propadli, a strouhá mrkvičku všem, kteří osočují „novou Ukrajinu“ z fašismu. Je to radost předčasná? V jaké situaci je nešťastná země nyní, po volbách? Jaké faktory kromě voleb na Ukrajině promluví do budoucího vývoje v zemi? Jak vysvětlit, že z volebních map je zřejmé, že ač některé regiony na východě volily prorusky, je jich drasticky méně než v dřívějších volbách? Kyjev rád říká, že Putin svým postupem Ukrajinu sjednotil...
Fakt, že se do parlamentu o fous nedostala banderovská Svoboda a že se nevedlo ani neonacistickému Pravému sektoru a dalším krajně pravicovým silám, podle mého není důsledkem „demokratického smýšlení“ Ukrajinců. Spíš je to způsobeno tím, že takřka všechny strany, které do parlamentu prošly, tedy s výjimkou pohrobků Janukovyčovy Strany regionů, na svých kandidátkách nabízely dostatek ultranacionalistů a radikálních velitelů žoldnéřských praporů, a tak se případné hlasy pro Svobodu či Pravý sektor „uspokojeně“ rozpustily ve „slušných“ stranách nebo pomohly kandidátům v jednomandátových obvodech. Díky tomu pak v parlamentu zasedne a poslaneckou imunitu získá třeba lídr Pravého sektoru Dmytro Jaroš nebo řada velitelů žoldnéřských praporů, nemluvě o hodně „divné“ kandidátce Svépomoci, což je strana Andrije Sadového, primátora radikálního Lvova… Zkrátka, i bez přímého zastoupení Svobody a Pravého sektoru někdejší ukrajinský „oranžový“ parlament výrazně hnědne.
A nízká volební účast na východě vysvětlitelná je – supernedůvěra v Kyjev a jeho plány, neochota mít cokoli společného s centrem, které otevřeně vystupuje proti obyvatelům východu země a vede proti nim, svým občanům, i válku… A k tomu se navíc asi většina obyvatel Donbasu spíš chystá na „své“ volby naplánované na počátek listopadu. Zkrátka, východ Ukrajiny volil nohama – k těmto „ukrajinským“ volbám prostě nešel.
Argument o sjednocení Ukrajiny je legrační – už přišli o Krym, nejspíš přijdou o Donbas, svou cestu zvažují v Zakarpatí, kde žijí Maďaři a Rusíni, nově o „samostatné cestě do Evropy“ jedná Lvovské shromáždění, které reprezentuje Halič a zmíněný Andrij Sadovyj… Říkat tomu „sjednocení Ukrajiny“ samozřejmě lze, ale je to stejně podivné jako když „svět“ nadšeně opakoval bushovská prohlášení o úspěšné demokratizaci Iráku…
Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
Mezitím na Donbasu pokračuje příměří/nepříměří, s jednáními o budoucím uspořádání separatistického regionu se nikdo nezdržuje, neb prozatím se jedná o plynu. Poprosím vás o vhled do hlavy a duší obyvatelstva separatistického regionu. Co podle mediálních zpráv a reportáží, ve kterých se novináři pokoušejí zachytit nálady v regionu, vlastně teď, po měsících války, chtějí lidé na separatistickém území? Reportér ČT Karas řekl, že obyvatelé, kteří zůstali v Doněcku, podporují separatisty. Čeští novináři, již se dostali na Ukrajinci ovládaná území, které rebelové vyklidili, píší, že lidé jsou šťastní, že se separatistů zbavili. Tak tedy...
Svět není černobílý, a tak mohou být pravdou oba zmíněné názory, byť převládající realita bude někde mezi nimi – určitě je většina lidí v Donbasu proti Kyjevu, zatímco třeba v Mariupoli, Oděse či Charkovu bude situace tak nějak „napůl“. Důležité ale je, že Ukrajina je dnes nejchatrnější evropský stát, ekonomicky na dně a bez schopnosti (a nejspíš už i ochoty) hledat svou sjednocující národní identitu. Zdá se proto, že na rozdíl od „Ukrajiny“, která musí i po více než dvaceti letech existence nezávislosti stále znovu a znovu řešit ty nejzákladnější problémy související s existencí státu, Donbas svou identitu už má a z hlediska státotvornosti je tak v očividné výhodě.
A co víc, má i jistější výhled od budoucnosti. I kdyby se totiž nyní EU shodla – a opozice přitom mezitím jen sílí -- na miliardách pro Rusko za ukrajinské plynové dluhy, zůstává otázka, co dál. Evropská unie se totiž bude muset postarat o Ukrajinu jako takovou, s více než 40 miliony lidmi, zničenou a těžce zadluženou ekonomikou a složitým politickým a sociálním prostředím. Nikdo neví, kolik to všechno může stát. Řecko s deseti miliony obyvatel nedávno k záchraně před krachem potřebovalo 240 miliard eur… Má EU, stále v krizi, adekvátní bilion eur jen pro Ukrajinu? Nebo se kvůli tomu ve finále rozpadne spíš sama Unie? To Rusku zbude „na krku“ dvoumilionový a průmyslový Donbas, hned za společnou hranicí, se stejnou kulturou, jazykem, náboženstvím a dlouhodobými ekonomickými a jinými vazbami. Aniž bych chtěla věštit z křišťálové koule, zdá se, že vyhlídky do budoucna má tzv. Novorusko lepší než Ukrajina s demokraticky zvolenou vládou.
Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)Anketa
Český prezident Zeman i tento týden dostával do kožichu za cestu do Číny, kde odmítl hovořit o lidských právech a naopak podpořil právo Číny na Tibet a Tchaj-wan. Poslední proklamace se stala terčem útoků i proto, že by se prý nic nestalo, kdyby o sporných územích prostě mlčel. Opravdu? Karel Schwarzenberg též uvedl, že Číňany nezajímá, co si myslíme o jejich politice a pokud na jeho zahraniční politiku svaloval své podnikatelské neúspěchy, je to výmluva. Mluví kníže pravdu? A pokud jde o Zemanovu cestu do Číny, včetně podpisů řady dohod: Jaké zásadní body vidíte? Nemalujeme si vše trochu na růžovo, pokud jde o potenciál našeho byznysu s Čínou?
Když to vezmu od konce, tak je třeba připomenout, že EU je dál v krizi – je v ní už od roku 2008 – a ze světel na konci tunelu se zatím vždy vyklubal jen protijedoucí vlak. Naopak, protiruskými sankcemi se dobrovolně potápíme ještě hlouběji. Není třeba věřit, že by nás obchod s Čínou měl rovnou zachránit před krachem, ale za této situace je „každá koruna dobrá“ a kdyby k tomu přibyl i sem tam nějaký jüan, tak je to ještě lepší. Ostatně, s Čínou aktuálně posiluje vazby i Německo, protože jasně ví, co pro něj je a co není výhodné.
Představa, že Číňany nezajímá, co si kdo myslí o jejich politice, je poněkud zarážející, protože lze uvést celý zástup států světa, které kdysi přijaly a vítaly dalajlamu, po čemž následovalo omezení obchodu ze strany Číny, po čemž následovalo oficiální přehlížení dalajlamy v těchto „státech světa“ a obnovení lukrativních obchodů… Takových států je hodně, i když nejspíš platí, že kdyby prezident Zeman výslovně nemluvil o Tibetu či Tchaj-wanu, tak se na výsledku jeho cesty také asi nic moc nezmění. Nicméně tvrzení, že tím nějak poškodil reputaci České republiky, je míněno jako – pokolikáté už? -- poškození Zemanovy reputace v „pražské kavárně“. Ta má pár svých zaběhlých témat, z nichž se postupem času setrvačností staly jakoby axiomy, a mimo jiné je i tradičně protibetská, i když nechápu příliš důvody, proč je jen protibetská. Proč třeba není proti okupacím jako takovým. Dávalo by to větší smysl a vypadala by důvěryhodněji a dokonce i morálněji.
Nizozemští vyšetřovatelé, kteří se zabývají tragédií malajsijského letadla MH17, prý prošetří i verzi, že bylo sestřeleno ze vzduchu. Německá tajná služba přikvačila s tvrzením, že letadlo opravdu sestřelili donbasští separatisté protiletadlovým systémem, který sebrali Ukrajincům. Co soudit o dalších a dalších střípcích informací stran několik měsíců staré tragédie? Co z těch střípků vychází vám?
Myslím, že nizozemský dozorující prokurátor Fred Westerbeke poskytl rozhovor týdeníku Der Spiegel hlavně proto, aby vypustil do světa informaci, že nešťastný malajsijský boeing „mohlo“ sestřelit jiné letadlo. A že požádá Rusko o předložení radarových a jiných záznamů, protože už v červenci mluvilo o ukrajinské stíhačce, která prý byla od boeingu vzdálena snad tři nebo čtyři kilometry. Když si celý rozhovor přečtete, nic jiného nového tam vlastně není a ničím jiným vlastně ani nelze vysvětlit, proč tento rozhovor vůbec vznikl. Přitom i mnozí experti, včetně těch českých, na základě analýzy způsobu poškození trosek letounu už několikrát konstatovali, že letoun byl sestřelen spíš palubním kanónem než raketou ze země. Zpráva německé tajné služby sice jakoby dál ukazovala na původně „druhého“ pachatele v řadě, tedy po Rusku na rebely, ale je to zase tak nějak už zoufale stejné – byli to ti a ti, máme důkazy, ale neukážeme je.
Mám za to, že při nynější eskalaci vztahů mezi Západem a Ruskem nejspíš vyšetření katastrofy, při níž zahynulo skoro tři sta lidí, zůstane nějak v limbu, samozřejmě pokud se někde v Holandsku nevynoří nějaký whistleblower. A samozřejmě je otázkou, zda neblafovalo také Rusko s tvrzením o ukrajinské stíhačce. A pokud neblafovalo, tak je zase otázkou, jestli Holanďanům důkazy vydá a nenechá si je „pro strýčka Příhodu“.
Vladimir Putin je...Anketa
Vladimir Putin pronesl na Valdajském fóru projev, ve kterém vyzval k revizi světového pořádku, jenž nyní dle něj ovládá právo silnějšího a jednostranný diktát Spojených států. Vyzval l k vytvoření nových institucí, které budou hlídat rovnováhu mezi jednotlivými mocnostmi. Rusko dle něj netouží být supervelmocí, jen chce, aby byly respektovány jeho zájmy. Při diskuzi o lidských právech musí dle Putina být brány v potaz kulturní a civilizační odlišnosti a specifika, univerzální model prý neexistuje. Co nového jste se od Putina v tomto projevu dozvěděla? Bude mu k něčemu? Mění se jím něco?
Nevím, jestli se oním projevem něco mění v praxi, nicméně přinejmenším v teorii ano. Putin ve své podstatě shrnul většinu toho, jak Rusko v posledních letech popisuje svůj pohled na současný svět. Někdo jeho slova mohl vnímat jako výhrůžky, jiný jako varování – to záleží na tom, komu kdo „fandí“ – a přitom v zásadě nabídl ruku ke spolupráci při řešení problémů světa, který upadá do stále většího chaosu. Prostřednictvím dobře zapamatovatelných bonmotů o „medvědovi, vládci tajgy“, který se ze svého lesa nikam nechystá, ale zároveň nikomu nedovolí, aby mu nařizoval, jak se má ve svém lese chovat, vcelku jasně zdůraznil, že nové rozvržení moci v nově poskládaném bipolárním světě musí být určováno principem „já pán, ty pán“. Zda Západ na podobnou filozofii kývne, to nevím. Západ si nyní prochází kocovinou ze ztráty velmocenské pozice – ještě fakticky před pár lety si coby „vítěz studené války“ mohl ve světě doslovně dělat, co chtěl, a nyní zjišťujeme, že už tomu tak není. Sýrie či Ukrajina ukazují, že nás naše setrvačnost dostává do stále větších problémů a ty ústí rovnou ve války, protože jinak problémy snad už ani řešit neumíme. A Putin teď naznačil, že můžeme klesat ke dnu až do omrzení, nebo se spojit se „zbytkem“ světa a začít znovu, protože ten náš starý svět už beztak neexistuje. A když nekývneme, nikdo se nás doprošovat nebude.
A co se týče Putinova odmítnutí principu univerzálnosti lidských práv, na tom také není z ruského pohledu vlastně nic nového. Svět je kulturně i nábožensky pestrý, naše pojetí lidských práv v drtivé většině nechápe. Ostatně, nechápeme ho ani my sami, protože jinak bychom samozřejmě nemohli držet ochrannou ruku nad spoustou brutálních režimů a nevytahovali bychom klacek lidských práv jen tehdy, kdy se nám to politicky hodí. Jinými slovy, Putin v podstatě řekl to, co si myslí většina světa, což také znamená, že většina světa – přinejmenším v této otázce – podpoří jeho a ne Západ, který se stále ještě vnímá jako civilizační pupek planety a snaží se ostatním vnucovat své „nejlepší hodnoty“, aniž by je sám ovšem dodržoval.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Je stále napínavější sledovat eskalující „ropnou“ válku. Globální ceny ropy jsou už skoro u ekonomického dna, ale Saúdové a Spojené státy se je nadprodukcí snaží dál držet nízko, prý ve snaze poškodit ekonomiky nepřátel typu Ruska, Íránu nebo Venezuely. Jenže Saúdové se tím sami dostávají k deficitnímu rozpočtu, v USA se objevují další analýzy, podle nichž je frackingový boom spíš jen bublina než skutečná energetická spása, křičí už i „naši“ feudální ropní přátelé z Perského zálivu, evropské koncerny jako BP, Royal Dutch Shell a podobně hlásí – v kombinaci s protiruskými sankcemi, které jim přerušily projekty v Rusku – ztráty přesahující už 20 procent… Zkrátka bude zajímavé sledovat, kdy se tímto politicky motivovaným sebepoškozováním dostaneme až na pokraj eutanazie. A jestli si to stihneme uvědomit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
