Co je největší hrozba pro naši bezpečnost?Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jakuba Jandy, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Marka Ženíška (z 26.1.) (+ ze 14.1.) , Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.), Jiřího Pospíšila, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Františka Bublana, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)
"Celá současná hra je založena na tom, že je dost těch, kteří se svou zaslepeností nechají vtáhnout do nejrůznějších konfliktů. Konfliktů, kterými se zastírají skutečné problémy. Problémy, které máme tu, u nás doma, v EU. Tím se uvolnila lavina, která teď hrozí, že nás může pohřbít," zamýšlí se Valenčík v komentáři pro ParlamentníListy.cz.
Všechno to, co se nyní děje na východní Ukrajině se prý česká média snaží zatajit. "Nelze to však utajit před těmi statisíci či spíše milióny lidí, kteří tam žijí a zažívají to na vlastní kůži. Tuto obrovskou masu nelze ani pozavírat, ani pozabíjet, ani vyhnat někam hodně daleko – i když by se to některým hodilo a snad v to i doufají. Rovněž tak tuto obrovskou masu lidí nelze svěřit do rukou těch, kteří se na ní podepsali, kteří nesou odpovědnost za vyvražďování a ničení majetku," doplňuje.
Celý komentář doc. Radima Valenčíka pro ParlamentníListy.cz můžete číst zde:
Putin agresor, nebo selhání euroreprezentace?
Putin je agresor. Chce obnovit světovládu nebo aspoň nadvládu nad Evropou. Musíme ho zastavit. Za chvíli může být v Praze. Merkelová a tím spíše Hollande jsou náchylní dopustit se další Mnichovské zrady obětováním Ukrajiny. Žádný genocidní nacionalismus na Ukrajině není. Obyvatelstvo Východní Ukrajiny je vyvražďováno a podrobováno útrapám separatisty, kteří je ostřelují z těžkých zbraní. Pokud by se obyvatelstvo Východní Ukrajiny dostalo pod správu současné kyjevské moci reprezentované Porošenkem či Jaceňukem, bylo by pod tou nejlepší ochranou…
Sám jsem zvědav, jak dlouho ještě vydrží víra některých lidí v tuto logiku. A nejde jen o fakta, vůči kterým lze být slepý a zaslepený. Jde i o elementární logiku. Celá současná hra je založena na tom, že je dost těch, kteří se svou zaslepeností nechají vtáhnout do nejrůznějších konfliktů. Konfliktů, kterými se zastírají skutečné problémy. Problémy, které máme tu, u nás doma, v EU. Tím se uvolnila lavina, která teď hrozí, že nás může pohřbít.
Vezměme si jen jeden příklad. Člověka, který zneužitím funkce předsedy vlády malé země vyvedl z veřejných rozpočtů zemí stamilióny, jsme dali do čela EU. Nyní se pokouší exemplárně potrestat Řecko, aby bylo možné pokračovat v tunelování eurounijních rozpočtů „shora“, tak jak tomu bylo v případě Řecka. V důsledku rizika měly řecké dluhopisy vysoký výnos, z toho těžily soukromé finanční instituce, od kterých pak nesplatitelné dluhopisy odkoupila ECB a další (v podstatě veřejné) finanční instituce.
Obhajobou a zastíráním vlastní prohnilosti se neubráníme ani Putinovi, ani třeba islámu, ani jakémukoli dalšímu nebezpečí, ani tomu, které nám hrozí ze strany nás samotných. Platí to i opačně. Pokud si budeme věřit a dokážeme řešit naše vlastní problémy, nemusíme se bát ani Putina, ani islámu, ani nikoho jiného. Nejvíce nás ohrožují ti, kteří reálné problémy zastírají, ti, kteří straší (zatím) neexistujícími hrozbami. Pochopitelně pak především ti, kteří nás oslabují ekonomicky tunelováním shora, ti, kteří rozkládají institucionální systém, kteří demoralizují společnost. Došlo to tak daleko, že současné eurounijní vedení se samo stalo „protisystémovou“ silou, která tuneluje naše eurounijní společenství shora a deformuje eurounijní institucionální systém.
Pokud se týká východní Ukrajiny, před našincem díky „našim“ sdělovacím prostředkům lze utajit, co se tam děje. Nelze to však utajit před těmi statisíci či spíše milióny lidí, kteří tam žijí a zažívají to na vlastní kůži. Tuto obrovskou masu nelze ani pozavírat, ani pozabíjet, ani vyhnat někam hodně daleko – i když by se to některým hodilo a snad v to i doufají. Rovněž tak tuto obrovskou masu lidí nelze svěřit do rukou těch, kteří se na ní podepsali, kteří nesou odpovědnost za vyvražďování a ničení majetku. Je absurdní, pokud si někdo myslí, že by moc reprezentovaná Porošenkem či Jaceňukem mohla rozhodovat o životech, osudech či majetku těch miliónů lidí, kteří s ní mají zkušenost. Lze vnutit tak obrovské mase lidí tuto moc? To snad nikdo nemůže myslet vážně. Uspořádat vztahy na Ukrajině bude nesmírně obtížné. Vývoj zde zašel v důsledku selhání euroreprezentace příliš daleko.
To si už začíná uvědomovat i část vrcholové eurounijní reprezentace, příp. alespoň kvalifikované osoby, se kterými je v kontaktu. Proto jsme a budeme svědky diplomatických aktivit, které se snaží zastavit rychlé přerůstání současného vývoje na Ukrajině v globální katastrofu. Takovým pokusem byla i návštěva Merkelová a Hollandea u Putina. Zatím tato diplomatická aktivita nebyla dotažená do konkrétních výsledků, které by vedly k uklidnění. Je to projevem tápání současné euroreprezentace. Začíná jí docházet (to, co si uvědomuje už dávno každý soudný člověk), kam by setrvačné pokračování současné politiky vedlo, přitom však jsou Merkelová a spol. pod dvojím tlakem: Na jedné straně jestřábů z USA (kterým již několikrát podlehla), na druhé straně si uvědomuje nebezpečí plynoucí z uklidnění a následného střízlivého hodnocení toho, co se na Ukrajině odehrálo (a co je dnes překrýváno stupňováním konfliktu). V plné míře se totiž může odhalit její selhání. Vzhledem k dalším prudce narůstajícím problémům, které současná euroreprezentace má, je pozice lavírování střednědobě (ve smyslu několika měsíců) neudržitelná.
Dnes část osob z okruhu těch, kteří současnému vývoji uvolnili cestu, říká: Co jiného jsme mohli dělat? - Snadná odpověď. Vše začalo uplatňováním dvojího metru. Z tohoto hlediska – pro připomenutí – doporučuji přečíst můj téměř rok starý článek „Jak to začalo a kam to došlo“ (zde).
Vše, co se dnes odehrává, se dalo předvídat.
Problém Ukrajiny není jediné, co poznamenává naši dobu. A není ani tím jediným, co polarizuje EU i naši zemi. Z hlediska tendence narůstajících a vyhrocujících se konfrontací vedoucích do slepé uličky globálního zničení vykrystalizovaly (v globálních rámcích a s lokálním koloritem) tři základní polarity: Ukrajina, Řecko, (u nás) Zeman. O tom, jak spolu souvisejí, vypovídá již to, že každá z těchto polarit má až na malé výjimky stejný okruh příznivců na jedné i druhé straně každé z nich. (Podrobněji zde).
Jednu výhodu současná doba přece jen má. Obnažuje se a bude stále zřetelnější, o co v dnešní době jde. A to nám dává možnost ovlivnit reálné dění.
Psali jsme:
 modified-635164058176272916.jpg&id=14070)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Valenčík
