Co si myslíte o Martinu Konvičkovi?Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Libora Dvořáka, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Karla Schwarzenberga (z 3.10.) + (ze 14.8.) Petra Pitharta, Ivana Gabala, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Martina Bursíka (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), , Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Romana Šmuclera, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9. + 8.12.) Jiřího Pospíšila, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové (+ z 24. 10.) Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Františka Bublana, Karla Hvížďaly, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), Džamily Stehlíkové (21.11.) či Jana Vituly
Po ostrých bojích přišla ukrajinská armáda o doněcké letiště, ale nebojuje se zdaleka jen tam. Přestože Porošenko ukazuje nové nablýskané tanky, ukrajinská armáda podle odhadů funguje už jen z posledních rezerv, objevují se informace, že separatisté dostávají významnou pomoc z Ruska (techniku i nové síly) a že autentičtí separatisté jsou cvičeni v ruské Rostovské oblasti. K tomu je možné registrovat i zmínky o konfliktech mezi samotnými separatisty. Můžete rozebrat tyto jednotlivé body? Čemu z toho věřit?
Ministr Pavel Bratinka kdysi říkával, že když čtu noviny, musím si uvědomit, že čtu noviny. Jinými slovy, na otázku mohu odpovědět pouze ze svého hlediska, co si myslím o tom, že někdo v tomto čase a prostoru vypouští takové či onaké informace – které mohou, ale též nemusí mít nic společného s realitou.
Například ukrajinský prezident Petro Porošenko nedávno prohlásil, že hranice Ukrajiny překročilo 2000 ruských vojáků se dvěma stovkami kusů obrněné techniky. Pikantní bylo, když vrchní velitel sil NATO v Evropě, americký generál Philip Breedlove, přímo uvedl, že „nemůže potvrdit“ tento Porošenkův výrok – a to má k dispozici veškerou výzvědnou techniku.
Mohu z toho vyvodit – kromě jiného – též třeba závěr, že Porošenko sice ukazuje svaly, ale prohrává, což znamená, že proti němu nestojí nějací nýmandi, ale moc přímo pekelná. To plní propagandistický záměr – totiž poskytuje to (vydedukovaný, někdo řekne případněji „z prstu vycucaný“) „důkaz“ o pekelné ruské vojenské angažovanosti na Ukrajině, tudíž ruské nebezpečnosti, agresivitě, imperialistických choutkách, a tedy nezbytnost masivní vojenské pomoci Ukrajině a jejího budoucího přijetí do „obranného“ vojenského bloku.
Nic z toho by neplatilo, kdyby Porošenko vyhrával. To by pak nebyla potřeba ani zahraniční pomoc, ani NATO. Porošenko musí prohrát. Možná mu to už došlo, a začal se cukat, protože se má příliš rád na to, aby plnil roli „kanónenfutru“. Zdá se, že má tendenci manévrovat a nezabít naději na mírové řešení. Možná však už je pozdě, protože Jaceňuk a Turčynov cítí krev.
A do jaké míry máme vidět naději na změnu po středečním nočním jednání ministrů zahraniční Ruska, Ukrajiny, Francie a Německa v Berlíně? Dohoda sice existuje, ale bude snaha z obou stran ji naplnit v praxi? Která ze stran vůbec podle vás obecně dosud více nenaplňovala dohody? Vzájemně se obviňují Ukrajinci i Rusové z téhož…
Rozdmýchat napětí a způsobit konflikt dokáže každý, kdo má – s prominutím – do řiti díru. Naopak snižovat napětí a důstojně ukončovat konflikty je dáno jen těm nejvýtečnějším lidem. Je to – vzpomeňme na Ericha Fromma – navýsost výmluvná ilustrace rozdílu mezi lidskou orientací biofilní a nekrofilní.
Proto nikdy nemůže být ostudou spoléhat na jednání a směřovat k míru, byť přitom budu „napálen“. Ostuda a prokletí a zlá pověst budou provázet viníky do čtvrtého pokolení, jak se praví ve staré moudré knize, na niž se leckdo odvolává, ale nečiní.
Tím chci říci, že je nutno podporovat jednání, tedy všechny strany konfliktu, které jsou k němu ochotny. Podporovat je znamená chovat se k nim důstojně, byť subjektivně pro to důvod není. V opačném případě ale jednání končí dřív, než začalo. Nezapomeňme na prorocký výrok Jicchaka Rabina, že „mír se dělá s nepřáteli“.
Neodpověděl jsem proto přímo na Vaši otázku, jednak proto, že nevím, jednak proto, že chci podpořit ty, kteří doufají, nikoliv ty, kteří jsou cyničtí. A to i přes celkem očekávatelnou (a bohužel možná i oprávněnou) výtku z naivity.
Velvyslankyně USA při OSN Samantha Powerová označila poslední Putinův mírový plán řešení krize na Ukrajině jako okupační plán, sloužící k udržení území pod kontrolou separatistů. Jak to vnímáte? A co říci k časté argumentaci západních politiků, že by s Ruskem jednali, ale ono nemá zájem, a proto musí sankce trvat?
Může na tom něco být, protože být Rusem, asi by se mi také těžko jednalo s lidmi typu Powerové. Export demokracie a lidských práv a oprávněných zájmů a morálky – všechno á la Powersová – to opravdu neposkytuje druhé straně prostor. A ještě ta povýšenost, s níž staví Rusko do kouta! Znovu a znovu budu připomínat, že tento konfrontační postoj je přesným opakem vývoje vztahů Ruska a Západu, jak si je přál Oleg Gordijevskij. A ten pro Západ udělal strašně moc. Proto si nepřál, aby Západ páchal sebevraždu.
Když se však bude Západ takto arogantně chovat, za čas zjistí, že sám stojí v koutě. A to pak začne být celosvětově kritické, když prošvihne možnost formovat výhledy svého budoucího vývoje spolu s ostatními. Zatím to chce dělat sám, což se nemůže zdařit – a druhou variantou je Prokrustovo lože, do něhož bude vtěsnán, až ztratí vliv.
Pokračuje válka nervů, EU po setkání ministrů zahraničí v podstatě řekla, že jí je jedno, když bude mít s Ruskem napjaté vztahy, a český ministr Lubomír Zaorálek prohlásil, že musíme být připraveni na to, že s Ruskou federací nebudeme spolupracovat vůbec. Do jaké míry jde o jednotný postoj celé EU? Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová by volila měkčí postup. A co postoje jednotlivých zemí a politiků? Někteří říkají, že větší hrozbou je Islámský stát nikoli Rusko, se kterým chtějí spolupracovat. Je dnešní optikou reálné, že nebudou dále prodlouženy sankce?
Souhlasím s Vámi, že jde o válku nervů – snad proto bych ani ty nedůstojné „silové“ výroky moc nekomentoval. Jsou trochu pubertální, když už pomineme, že jsou zcela mimo realitu. Citujete ale také rozumné hlasy, které v souladu s Gordijevským, když už jsem tohoto špičkového odborníka zmínil, vidí pro Západ a Rusko společné nebezpečí jinde (IS).
Pohříchu se však zdá, že politici nejsou žádní mudrci ani osobnosti, a zaujímají opatrné stanovisko „po větru“, přičemž někteří nevěda (což jim není omluvou), někteří však věda (což jim bude jednou obžalobou) se snaží ono společné nebezpečí využít proti Rusku.
Nejenže se nepoučili, jak dopadl podobný americký experiment s afghánskými mudžáhidy, ale ani nepochopili, že tato škaredá kombinace má druhý osten namířený proti Evropské unii. Spojené státy si mohou dovolit destabilizovat celé kontinenty, protože následné migrační vlny budou zatěžovat všechny, krom nich. Já osobně v tomto vidím pointu, která má nepřímo, ale efektivně posloužit k udržení dolaru.
Klesající ceny ropy ubližují i Spojeným státům, a coby nátlakového opatření toho využívají arabské státy. Jaký vývoj očekáváte v cenách ropy, které jsou i významným bezpečnostním faktorem?
Toto je velmi komplikovaná partie, takže se pohybuji na rovině laických úvah, a vím to a nebudu předstírat nic jiného. Zaznamenal jsem například, že pádem rublu se na ruském vnitřním trhu pád ceny ropy kompenzuje, ale nevím, nakolik je to důležitá či naopak anekdotická informace.
Pokud jde o důsledky ve vztahu saúdsko – americkém, nemohu se ubránit dojmu, že Saúdi Američany v této původně protiruské kombinaci podpořili, avšak v určitém momentu (kdy?) se rozhodli si to vyřídit s konkurenčním břidlicovým uhlovodíkem, z něhož se tak stává bublina a zmařená investice. Připadá mi to, že se Američané chytili do pasti, kterou chystali pro Rusy. Ostatně se změnou v čele Saúdské Arábie nelze vyloučit i nějaká další překvapení.
Hlava ruské diplomacie Sergej Lavrov oznámil, že rozhodně nehodlají házet ručník do ringu a nebudou ustupovat. Při trvání sankcí, které nepochybně ruskou ekonomiku a život běžných Rusů poškozují, a pokud ceny ropy neporostou, může ale vůbec Rusko své postoje v nejbližších letech udržet?
Svět se mění, a existuje-li cosi jako „ruská mentalita“, mění se asi také – ale kdo ji zná? (Kromě nebetyčných hlupáků, ovšem.) Nicméně existuje také cosi jako tradice a setrvačnost, a ta bude na Východě méně erodovaná, než na ultraliberálním Západě.
Proto odhaduji, že se Západu možná dařilo získávat sympatie Rusů po dobrém. Po zlém to ale opravdu asi nepůjde. Takže sankcemi vlastně psychologicky připravují ruské vládě půdu pro nezbytné a poněkud bolestivé změny. Lépe tu situaci asi nejde připravit!
Podle Dmitrije Medveděva by ruská ekonomika neměla být postavena na prodeji ropy, ale na podnikatelském umu. Je ale možné takovým způsobem ekonomiku Ruské federace přetvořit? Nezačínají pouze Rusům dlouhé a těžké časy?
Ba, právě začínají. Ale Rusové nemají jinou možnost, než se odstřihnout od Západu rychleji, než měli v úmyslu. Číňanům a Indům a Peršanům leccos od Rusů spadne do klína snadněji a laciněji, než si mysleli – to je druhá strana mince. Neočekávám však nějaké zásadní podrazy mezi zeměni BRICS, ani mezi těmi přidruženými a spolupracujícími. Myslím, že si uvědomují, že nastává cosi jako nová „osová doba“ (jak o tom ostatně před lety mluvívali Bondy s Machovcem). Ta s sebou ponese nový étos, razantní změny, odtržení se od lecčeho špatného, naději na nové starty. To, co se před pětadvaceti stoletími událo díky uvědomění individuálnímu, se nyní bude dít díky uvědomění – a doufejme i zodpovědnosti – globální.
Mystika Východu se této příležitosti také chopí, ale to bude ta třešnička na dortíčku, anebo ještě lépe, ten tmelící amalgám. Ten základ totiž bude reálný a v té kompozici nebude chybět žádný podstatný prvek.
Neustále se mluví o nutnosti reforem, přeměně státní správy, likvidaci korupce a podobně. Jen sám Putin to zmiňoval v řadě svých minulých projevů. Co z toho je však možné už zaznamenat? Jinými slovy, dějí se už nějaké procesy, které by měly nejen dlouhodobě Rusku pomoci, ale také udržet celonárodní podporu prezidentu Putinovi?
Myslím, že v Rusku se ze všech zemí na světě odehrály za poslední čtvrtstoletí největší změny (aniž bych podceňoval Čínu). Nejde jen o ekonomiku, ale i o duchovní reflexi doby. Ty, kdo s despektem hledí na ruskou kulturu, může přesvědčit ruská kinematografie, která nabrala šmrnc, trochu připomínající šedesátá léta u nás.
Putinovi, nebo spíše Rusku se věci zdaří, budou-li mu ze Západu přihrávat plytcí, blbí a nadutí politici, neschopní zaujmout jakoukoliv konzistentní – natož jednotnou – pozici. Prostě půjde-li to jako dosud. Tímto přístupem Západu se dokonce Rusům podaří lépe překonat možná schizmata povolební a poprezidentská (ani Putin tu nebude věčně).
Na zaznamenání konkrétních jevů v Rusku je asi příliš brzo, nadto se obávám, že u nás není po informacích tohoto druhu poptávka. Pozitivních zpráv z Ruska je asi tolik, jako za bolševika o Západu… a mezi nejtvrdší protiruské bojovníky patří ti, kteří se tomu kdysi naučili sekýrováním Západu.
Ministr Lavrov mluvil také o „integraci integrací“, tedy blízké spolupráci EU s Eurasijskou unií. Jak pevná ta eurasijská spolupráce bude? Jak širokou síť dalších kontaktů je Rusko schopno vybudovat? Mohou nalákat třeba Egypt nebo Turecko? Dá se říci, že díky rozšiřování Eurasijského svazu vzniká jakási protiamerická koalice?
Myslím, že Rusko má obrovský geopolitický vztahový potenciál. A kvalitní spolupráci naváže se všemi (Západem) „uráženými a poníženými“. Taková spojenectví bývají pevná, protože jsou založena na společné zkušenosti, která obsahuje i protilátky proti budoucím excesům. Nechci tu linkovat nějakou ideální budoucnost, ale chci naznačit zajímavou kvalitu potenciálních očekávání.
Z posledních jednání rusko – íránských lze vysoudit, že Rusko bude hrát velkou stabilizující roli ve Střední Asii. Tedy tam, kde Západ, a zejména Spojené státy, způsobily destabilizaci. Ono Rusům ani nic jiného nezbývá, chtějí-li předejít obrovské migraci. Ti z chytřejších evropských politiků pochopí, že jsme na jedné lodi (doslova: kontinentu). Někdy vzpomínám, jestli by se nemělo obnovit modlení za to, aby nás – a zejména naše politiky – pánbu při zdravém rozumu zachovati ráčil.
Takže ono protiamerické vyhrocení podle mého soudu záleží z jedné strany na tom, zda evropští politici budou prodejné „gumy“, anebo důstojní reprezentanti vyspělé demokracie. A z druhé strany na samotné „Americe“, jak se bude stavět k euroasijské oblasti, kolik vojáků a zbraní zde bude rozmisťovat.
George Soros nabádá Spojené státy k ekonomické podpoře Ukrajiny, což by znamenalo desítky miliard dolarů a zbrojní pomoc. Co je reálně uskutečnitelné a na co si budou muset nechat Ukrajinci zajít chuť?
Myslím, že Ukrajincům se bohatě dostane podpory a všechny sliby budou splněny, ba dokonce násobně. Jenže takových Ukrajinců bude pár. Zbytek se ale naučí na vlastní kůži významnému rozdílu mezi rčením, že každý Ukrajinec se může stát milionářem, a očekáváním, že všichni Ukrajinci se mohou stát milionáři. To je zkušenost opravdu „za všechny prachy“, to už nikdy nezapomenou, do třetího i čtvrtého pokolení si tu boudu budou pamatovat.
Takto to však zamává pouze s některými, protože lidé na Východě ještě neztratili důstojnost, aby se jako ti novozákonní vepři vrhli jako stádo do moře, ženouce se za blahobytem. Vzpomínám, jak jednu starou Rusku televizní reportéři zpovídali, zda prodá kousek meteoritu, který spadl v únoru 2013 nad Čeljabinskem. Že by se za něj dalo obdržet na koruny asi 40 tisíc. „Nikdy jsme nebyli bohatí, tak s tím nebudeme začínat teď,“ řekla jim ta nádherná bytost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
