Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
Další svazácká kampaň
Poté, co vyčpěl dým z motorů amerických obrněných transportérů a poklesly ruce s mávátky, nás politici oslovili novou kontroverzní kauzou. Po zrušení základní či prezenční vojenské služby, která by absorbovala i část nezaměstnaných, jsme získali profesionální armádu, která je údajně levnější než ta bývalá. Při přepočtu nákladů na jednoho vojáka, včetně nákladů na vyzbrojování a zahraniční mise, a rovněž při porovnání počtu bojeschopných a bojově nepoužitelných profesionálů je to však dost pajdavé hodnocení. Především je však profesionální armáda schopná na rozkaz střílet na kohokoli a kdekoli, což byl hlavní cíl jejího vytvoření. Civilisté povolaní na rok či dva do armády by s něčím takovým mohli mít problém. Ovšem nelze přehlédnout fakt, že aspoň část první generace našich profesionálních vojáků má stále ještě jakési vlastenecké cítění a není skupinou nemyslících robotů. Avšak amerikanizace zdárně pokračuje. Vidíme to především na nositelích nejvyšších hodností a prebend.
Každopádně se ukázaly problémy, na něž poukazovali odborníci při transformaci armády na profesionální. Prakticky nelze nahradit lidské ztráty, protože chybějí vycvičené zálohy. Omezený počet příslušníků takzvané aktivní zálohy problém zdaleka neřeší. Chybějící branná výchova ve školách vytvořila generaci, která vesměs nemá ani základní znalosti z poskytování první pomoci a schopnost organizované činnosti v nestandardních podmínkách. K této bezpečnostní stupiditě se samozřejmě nikdo ze zodpovědných politiků nehlásí. Stejně jako kdejaká jiná hloupost či lumpárna v česku se to stalo jaksi nějak samo.
Generálové na ParlamentníchListech.cz v původních rozhovorech:
A právě proto tady máme opět řádnou dávku svazácké kampaňovitosti za splnění a překročení závazků k NATO a nikdy jinak. Za oficiálně nepolitickou armádu zapáleně vystupují v médiích rádoby charismatičtí demokratičtí generálové, kteří před listopadem přísahali věrnost straně a dělnické třídě. Přitom vykládali vojákům v rámci politických školení o potřebě boje proti americkým imperialistům. Musím z tohoto hlediska připomenout Františka Malenínského, zástupce náčelníka Generálního štábu, objektivně spíš vrchního demokratického politruka Petra Pavla. Frantík zahájil svoji kariéru u protitankového pluku v Lešanech, který byl určen pro politicky nespolehlivé vojáky. Většina důstojníků nemohla počítat s velkou služební kariérou, takže jejich přístup k vojně byl poněkud laxní. Místy to tam vypadalo jako ve Švandrlíkových Černých baronech. Frantík se ovšem šplhounsky zařadil do úzké skupiny těch nejaktivnějších a otravoval vojákům život v kasárnách po večerech i o víkendech, ostatně bez velkých úspěchů. O takových důstojnících pobývajících po večerech v kasárnách, obvykle postarších, koloval vtip, že jim práce voní a dámské přirození smrdí. Zdá se, že aktivní a uvědomělý Frantík se moc nezměnil.
Celá show kolem odvodů včetně hlavních protagonistů ostatně připomíná cirkus řízený politruky, ale otázkou je, kdo jsou vlastně drezéři a kdo osli a opice. Lze se obávat, že někteří rádoby drezéři, kteří hrdě rozdávají rozumy v českých médiích, především televizi, jsou pouze opicemi cizích drezérů, kteří se snaží dělat z našich občanů osly.
Odvody podvody
Problém odvodů je mimo jiné odrazem vývoje polistopadového českého zdravotnictví. Aby se vytvořilo dostatek korýtek pro stádo arogantních manažerů a sponzoring politických stran, byl rozhodně odmítnut jinde fungující pokladní systém úhrad za lékařské úkony a vytvořena široká přehlídka zdravotních pojišťoven. Zdravotnictví se stalo finanční černou dírou s ostudnými kauzami. Kdyby totiž systémově fungovalo, snížily by se i předpokládané každoroční stamilionové náklady na odvody. Při řádné evidenci občanů a jejich zdravotních záznamů by se totiž ukázalo, že předpokládané počty odvedenců jsou jen chimérou. Po dosažení plnoletosti pacienta by měl mít každý lékař povinnost, případně i zaplacenou, odeslat zdravotní informace do odvodového centra armády. Tím by se předem vyloučili neperspektivní odvedenci. Obtížně si představuji, že k odvodům budou zváni invalidé na vozíku i jiní, slepci, cukrovkáři, ale i notoričtí feťáci, psychopati a alkoholici. Neperspektivní budou asi také matky s malými dětmi, děti starající se o dlouhodobě nemocné rodiče, ale i majitelé hospodářství. O děti, zvířenu a živnosti a majetek se po jejich odvedení do služeb NATO budou pravděpodobně starat generálové Pavel a Malenínský. Možná by to bylo přínosné a při poctivé práci, přebalování děcek a pasení skotu či bravu by je možná přešel bojový zápal.
Armádní mudrcové vycházejí z ročního počtu narozených dětí. Jenže z nich tvoří nemalou část cizinci. Budeme tedy odvádět děti ukrajinských gastarbeiterů, kteří se ukrývají před povoláním do ukrajinské armády, cikánů přistěhovaných za lepšími sociálními dávkami ze Slovenska, islamistických extremistů, kosovských narkomafiánů, Rusů či Vietnamců žijících dočasně na našem území? Zábavná je rovněž představa různých anorektiček živících se ptačím zobem, které nebudou schopné zvednout ze země nohy v kanadách, natož pytle s pískem nebo rezervu u auta. Ostatně odvody žen obecně lze považovat jen za pseudokorektní šaškárnu ve stylu evropských genitálních kvót pro uspokojení několika feministek. Dovede si vůbec někdo z chytráků, kteří to vymysleli a odhlasovali, představit, jaké budou následky, jestliže budou do služby v armádě povoláni oba členové normální rodiny? Při blbosti a protekčnosti české byrokracie to je dobře možné. Ostatně pro děti z protekčních rodin se jistě najdou korýtka v týlu s minimem nebezpečí a maximem metálů za službu v NATO. Aby se učinilo zadost bojechtivým feministkám, stačilo udělat pro ženy odvody dobrovolné. Nebo je snad málo kanonenfutru pro válku někde na Ukrajině nebo v Gruzii?
A na závěr odvodní procedury dostanou všichni zdarma pamětní list podepsaný velitelem NATO a pro zvýšení morálky klystýr jako Švejk od rakouských felčarů shánějících vojáky pro císaře pána.
Prisahal som len raz
Někteří omezenci na internetu si mohou dělat z uvedených slov desátníka Rudolfa Šmatlavy legraci, protože přísahal komunistickému režimu. Jenže on bral svoji přísahu vážně a položil za ni život. Přísaha totiž ukládá zákonnou povinnost, a to doživotně, pokud není stanoveno jinak. Za kterou přísahu by položili život naši generálové a někteří další vyšší důstojníci, kteří přísahali už minimálně třikrát? Nová vojenská přísaha je dalším dokladem návratu myšlení a politické kultury do předlistopadových časů, kdy se přísahalo na ideologii a spojence na věčné časy. Na desátníku Šmatlavovi tedy není vůbec nic směšného.
Přísaha na cokoli jiného než na obranu vlasti, tedy své země, svého národa, svých rodin, přátel, spoluobčanů, majetku a dalších hmotných a nehmotných statků je více než kontroverzní.
Připravená nová česká vojenská přísaha zavádí povinnost bojovat nejen za vlast, ale i za další státy NATO. Přitom její zdůvodnění stojí na lži. Žádný z dokumentů NATO včetně slavného pátého článku nenařizuje komukoli povinnost vojenské činnosti ve prospěch jiného státu. Stačí si tento článek, případně další přečíst, neboť se vyskytují i na internetu.
Přísahu lze brát po česku jako kus podepsaného papíru a uniformovanou komedii se slavnostním nástupem. Jenže z právního hlediska jde o život a nejen toho, kdo přísahá. Za porušení přísahy může být v mimořádných situacích trestem i poprava.
Obecně by se mohlo říci, že z hlediska současných profesionálních vojáků nevzniká problém. Slouží za peníze, tak ať bojují, kde dostanou nařízeno. Tedy i na druhém konci světa nebo kdekoli se to bude hodit Spojeným státům. Jenže je zde problém. Stačí, aby byl někde zabit americký voják, třeba instruktor na Ukrajině při boji se separatisty, a USA to prohlásí za ruský nepřátelský útok. Zároveň požádají státy NATO o podporu v boji proti ruským útočníkům, kteří ohrožují svobodu, demokracii a lidská práva v USA a zabíjejí americké hrdiny bránící svoji vlast. A naši profesionálové půjdou do války s Ruskem. I to by nebyl extrémní problém, protože voják plní rozkazy. Vzhledem k našemu členství v NATO a nové přísaze však vzniká povinnost naší armády nikoli mírově podporovat, ale bojovat za zájmy USA, a to kdekoli. Za svoji armádu je zodpovědný stát, takže naše republika by se zapojením své armády do boje proti Rusku stala automaticky cílem ruské odvety. A stačí k tomu jen vhodně upravená přísaha.
Z uvedeného hlediska je nová přísaha ještě větším problémem pro příslušníky aktivních záloh, které byly dosud určeny především k činnosti na našem území. Ale především vzniká problém pro všechny, kdo budou odvedeni. V případě války mohou být povoláni do armády. Tedy musí zároveň složit přísahu (kdo nebude odveden, nemusí přísahat). Na jejím základě budou ze zákona automaticky povinni bojovat za zájmy NATO kdekoli, a to doživotně, pokud nebude přísaha zrušena.
Nová přísaha by proto měla mít platnost pouze pro profesionální vojáky. Pro příslušníky aktivní zálohy a odvedence by měla platit přísaha pouze z hlediska obrany našeho území. Složení přísahy k boji za zájmy NATO by mělo být dobrovolné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Koller
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
