Bude na Ukrajině mír?Anketa
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Luďka Niedermayera, Alexandra Tolčinského, gruzínského velvyslance Zaal Gogsadze, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) Marka Ženíška (z 12.2.)+ (z 26.1.) (+ ze 14.1.) Jana Zahradila, Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.), Jiřího Pospíšila, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Františka Bublana, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)
Který český ministr spravedlnosti byl NEJHORŠÍ? A to nejen v rámci výkonu funkce ministra, ale celkově svým ,,životem a dílem"?Anketa
Jednání německé kancléřky a prezidentů Francie, Ruska a Ukrajiny v běloruském Minsku vyústilo v podpisy dohod, které si sice vysloužily označení od naděje až po zradu, ale důležité je, že po nich začalo o půlnoci ze soboty na neděli platit na Ukrajině příměří. „Vůči těm dohodám pociťuji hlubokou nedůvěru, protože jak zúčastněné strany, tak i ty strany ve stínu už mezi sebe postavily takovou obrovskou hráz zlých slov, že si neumím představit, že budou ochotny dohody dodržovat. Spíš je chápou jenom jako využití přestávky v bojích k tomu, aby mohly vybavit své síly na frontové linii či dnes už na té čáře zastavení palby, nebo k jejich přeskupení,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Zaznamenal názor slovenského premiéra Roberta Fica, který očekává na Ukrajině další eskalaci konfliktu. „Pronesl ho okamžitě po uzavření dohod, takže ho lze brát i jako zbrklý, ale pesimismus, který pan Fico projevil, se mi zdá být namístě. V tom konfliktu je několik skupin, které jsou pevně rozhodnuty pro vojenský střet. A ze Spojených států znějí zejména hlasy militantních příznivců války proti Rusku. Tak se obávám, že výsledek jednání není tak optimistický, jak si myslí ti, kteří dohody podepisovali. Ale také se nejedná o nějaký nový Mnichov,“ reaguje politolog na europoslance, jemuž je prý těžko, když Ukrajina volá o pomoc a Západ podepisuje dohody s ruským prezidentem Putinem.
Úskalí v dohodě z Minsku je celá řada, nejen kontrola nad hranicí
V dohodách sice také spatřuje záblesk naděje, jak o tom mluvila kancléřka Angela Merkelová, ale zároveň má na paměti, že spolu jednaly strany, které už jednou uzavřely pracnou dohodu s prezidentem Janukovyčem a čtyři hodiny poté ji porušily. „Teď zřejmě nedojde k porušení dohod tak brzy, ale obávám se, že k porušování může dojít. Na obou stranách běží kampaň, která označuje toho druhého za agresora. Ale když vidím hněvem zalité tváře ukrajinských politiků, jsem opatrný v tom, abych jásal nad nějakou dohodou o zastavení palby. Konec konců víme, že na 38. rovnoběžce v Koreji je zastavená palba už od roku 1953, a přesto je to pořád potenciální frontová linie, na níž to zastavení palby může být porušeno kdykoli,“ míní Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Terčem kritiky odpůrců Ruska a prezidenta Putina je bod dohody, podle něhož se obnoví plná kontrola ukrajinské vlády nad státní hranicí Ukrajiny podél celé zóny konfliktu až po splnění mnoha podmínek. „Těch úskalí je v dohodě celá řada, od jednacího stolu to vypadá jinak než na té frontové linii. Ale neumím si představit, že by se zrovna bod, který vychází z myšlenky celistvosti Ukrajiny, hrnuli někteří bojovníci splnit. A to nemluvím o těch, kteří v Kyjevě nemusí souhlasit s politikou pana Porošenka. Je tam několik bodů, které by měly být splněny v součinnosti s ukrajinským parlamentem, a to se mi také nezdá příliš nadějné. Chtěl bych se v očekáváních mýlit, ale myslím, že se v nich mýlit nebudu,“ tuší politický analytik.
Stále stejní lidé trpí, když není Rusko v nějakém konfliktu sraženo na kolena
Podoba minských dohod byla některými komentátory interpretována jako vítězství ruského prezidenta Vladimira Putina, což doprovázely obavy z rostoucího vlivu v Evropě. Objevují se i v tuzemsku. Lidovecký poslanec Ivan Gabal tvrdí, že se ruská ambasáda vměšuje do české politiky a mělo by dojít ke snížení jejího počtu diplomatů, poslanec TOP 09 Daniel Korte už požadoval omezení vydávání víz občanům Ruské federace, server svobodneforum.cz zakladatele Pavla Šafra varuje před rusifikací české společnosti. „Jsou to stále stejní lidé, kteří trpí, když Ruská federace není v nějakém konfliktu poražena a sražena na kolena. A když to nepůjde na frontě, tak alespoň aplaudují tomu, když prohrají ruští hokejisté,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Kloní se k názoru, že ruský vliv posílí, ale neví, proč by k tomu mělo dojít v těch evropských zemích, které jsou často jmenovány, tedy Maďarsko, Česká republika a Slovensko. „Spíš je třeba se obávat, pokud by se změnila ekonomická situace v Ruské federaci, vlivu na českou ekonomiku. Ale přece jen ty naše vazby na Evropskou unii a zejména na Německo jsou tak pevné, že snad ani pan Šafr si nemyslí – i když už také zaznělo, že válku na Ukrajině prohrála Angela Merkelová, což je také bez argumentů téměř směšné – že hrozí jejich oslabení. A názory pana Gabala jsou opravdu někdy kuriózní, i když se sám nominoval na experta pro zahraniční politiku,“ poznamenává politolog.
Názory o rusifikaci země vycházejí z neznalosti a chybných odhadů
„Od okamžiku, kdy předpověděl válku sunnitů s šíity, která bude dominovat nejbližší době, což je taková představa českého politika o tom, co se děje ve světě, tak stejně tak si myslím, že se mýlí i v odhadu jakési rusifikace české společnosti. Já bych těm lidem doporučoval, ať se jedou podívat do Karlových Varů, které se staly symbolem rusifikace České republiky. A ať si zjistí, kdo jsou ti lidé, kteří tam mluví rusky. Možná budou překvapeni, kolik je tam Kazachů, Uzbeků, Ukrajinců, Bělorusů a naopak kolik tam je Velkorusů, o kterých rádi mluví. To jsou názory, které vycházejí nejen z chybného odhadu budoucího vývoje, ale také z nedostatečných znalostí reality,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
V Poslanecké sněmovně bylo rušno při projednávání asociační smlouvy mezi Evropskou unií a Ukrajinou, během níž se zákonodárci přeli o západní hodnoty. Debata se rozvinula potom, co Miroslav Kalousek uvedl, že Česko musí patřit na Západ, ke svobodnému světu, nikoli na Východ, a žádná třetí cesta neexistuje. Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek namítl, že by se představitelé Západu neměli tvářit jako vyvolená civilizace, když z ní vzešly dvě světové války, co přinesly desítky milionů obětí. Bývalá předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová následně uvedla, že za Zaorálkovy výpady vůči Západu by se nemuseli stydět ani nejkovanější kremelští propagandisté.
Mužové Západu formují své postoje k současné politice na předsudcích
Podle Zdeňka Zbořila tato debata ve sněmovně odráží hlubokou ignoranci toho, co se děje v Evropě. „Možná že paní Němcová a ti ostatní ani nezaznamenali projev pana prezidenta Gaucka při sedmdesátém výročí osvobození Osvětimi, v němž mluvil o tom, že Osvětim a holocaust jsou součástí německé identity. Tak by si možná mohli ti naši studeno až horko váleční propagandisté uvědomit, že Evropa je sice rozdělená na Západ a Východ, ale až od roku 1945, kdy byla dobyta ze západu a z východu. Do té doby, a to by měli vědět zejména ti, kteří jsou v politice ovlivněni křesťanstvím, byla Evropa rozdělena spíš na sever a jih než na východ a západ,“ upozorňuje politický analytik.
Miroslava Němcová
Za archaickou považuje představu těch, co se stylizují do rolí mužů Západu, proti nimž stojí mužové Východu. „Je příznačné, když si chodí pro výpůjčky do historie, kterou špatně vykládají nebo špatně znají, a na historických příkladech, dokonce bych řekl stereotypech, to jest na ustrnulých předsudcích, formují své postoje k současné politice. Myšlenka, že já jsem mužem Západu, kterou razí Tomáš Halík a po něm ji opakují ti, kteří se k té myšlence velkého Západu dostali s velkým zpožděním, když předtím sloužili východně orientovanému režimu, je jenom známka toho, že ti lidé ani nevědí, jak na tom Česká republika je a v jakém – nechci říkat přímo vazalském – vztahu se k těm takzvaným západním státům nachází,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Zab toho zasraného Čecha, to je přece výraz myšlení lidí ze Západu
Tito lidé by si měli vzpomenout, že česká země byla vždy součástí Západu, ale jen do doby, než se jí Západ rád vzdal. „A když se mluví o mnichovanství, tak v tom nesmí vidět jenom jakéhosi Adolfa Hitlera, ale i francouzské a britské politiky, pro něž byla naše země k vydání do rukou nějaké mocnosti na východě. Musím říct, že mě zaujal výrok milenky pana Murrayho, když při semifinále v Austrálii řvala na Berdycha ´Zab toho zasraného Čecha´. To je přece výraz myšlení lidí ze Západu. Tak ať si ti hoši, kteří mluví o tom, kam patříme, uvědomí, co je to ta identifikace se Západem. A také kdo v této zemi rozhoduje. Rozhodně to nejsou čeští politici, kteří se zmohou jen na několik silných slov obvykle neodpovídajících skutečnosti,“ připomíná politolog.
Jaroslav Kubera
V uplynulém týdnu rozhodně nenudil ani senátor ODS Jaroslav Kubera, když v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz mluvil o nevyhnutelnosti třetí světové války z důvodu, že Západ je již tak zadlužený, že tyto dluhy už ani jinak řešit nelze. „Je typické, že některé své problémy považujeme za problémy světové. Byl bych velmi opatrný, abych ze situace v České republice, v Evropské unii a na Ukrajině odvozoval možnost třetí světové války. I když vysoká zadluženost a stav celého evropského bankovního sektoru může vyvolat nějaký konflikt, což připomíná události v letech 1912 až 14. Dějiny se opravdu opakují někdy jako tragédie, někdy jako fraška. Ale z toho, co víme o současném světě a stavu světové ekonomiky, bych nečinil závěry, že musí nutně dojít ke třetí světové válce,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Jsme ve válce, jen na evropské země zatím nedopadají pumy
Termín třetí světová válka jako by připomínal něco, co už bylo, ale dalo by se také tvrdit, že třetí světová válka už dávno probíhá. „Copak jsme zapomněli na miliony mrtvých v Koreji, ve Vietnamu, nyní v zemích, kam přivážíme demokracii, svobodu a spravedlnost jen proto, že to tam mají jinak. Vždyť jsme stále ve válce, jen pumy nedopadají zatím na evropské země a jediný kontakt, který s tím máme, jsou teroristické útoky nebo čas od času vražda nevinných lidí a také politiků. Zapomněli jsme na to, že jako Západ jsme nedokázali zabránit tomu, že byl zavražděn Olof Palme, Aldo Moro a další významní politici Západu. Možná bychom si měli přiznat, že v té další válce, která jen probíhá na jiné úrovni, už jsme,“ doporučuje politický analytik.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Demise ministryně spravedlnosti Heleny Válkové vedla k výměně názorů mezi premiérem Bohuslavem Sobotkou a hlavou státu Milošem Zemanem, kterého zpráva zastihla při návštěvě Spojených arabských emirátů. Když prezident před novináři uvedl, že ještě zváží, zda demisi přijme, reagoval předseda vlády tím, že v tom případě navrhne odvolání ministryně, a to prezident přijmout musí. Televize Prima zachytila v SAE neformální rozhovor Miloše Zemana se šéfem zahraničního odboru Hynkem Kmoníčkem, v němž prezident prohlásil, že se Válková „podělala, i když jí nabídl pomocnou ruku.“ Odchod Heleny Válkové znamená, že hnutí ANO za první rok vyměnilo už tři ministry, tedy polovinu své vládní sestavy.
Nejvyšší ústavní činitelé nevěří, že jsou pořád pod mediálním dohledem
Hnutí ANO se tak postupně stává takovou politickou stranou, na jaké jsme byli zvyklí, jen s tím rozdílem, že se tam některé změny dějí trochu chaoticky. „Víme, že hnutí ANO spadlo do vládní koalice neočekávaně a problémy, které má s obsazováním úřadů, vyřizuje téměř za pochodu. Neznám pravý důvod rezignace paní Válkové. Možná opravdu neočekávala takové útoky od opozice nebo i od jiných politiků a předpokládala, že ji členové hnutí ANO podpoří. Když jsem viděl pana exministra Blažka z ODS, jak vehementně kritizoval způsob odvolání paní ministryně, tak jsem si vzpomněl na jeho působení ve vládě a na jeho, řekl bych, mnohem nešťastnější výroky, ke kterým se snižoval,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
Z prohlášení předsedy vlády Bohuslava Sobotky a prezidenta Miloše Zemana v této věci však neusuzuje, že by se jednalo o nějakou válku ústavních činitelů. „Skoro nejzajímavější se mi na této kauze zdá to, že stále ještě po všech těch zkušenostech i ti nejvyšší ústavní činitelé nevěří tomu, že jsou dvacet čtyři hodin pod mediálním a elektronickým dohledem a cokoli řeknou, dokonce i v soukromí, může být použito proti nim. A že to obvykle proti nim použité je. Samotné změně nepřikládám zas tak velkou důležitost jako většina médií, která to měla na prvních stránkách několik dní. A že nástupcem má být její první náměstek, svědčí o tom, že se asi nejednalo o nějakou zásadní věc, pokud jde o výkon její činnosti, ale že šlo o nějaké osobní nedorozumění,“ myslí si politolog.
Soudci by se stejnou rozhodností měli vystoupit i v zájmu občanů
Navíc je přesvědčen, že občany České republiky více zajímalo dění kolem doplatků platu soudců než výměna v čele ministerstva spravedlnosti. „Rozhodnost, se kterou vystoupili soudci na obranu svých zájmů, by byla namístě, kdyby se stejnou rozhodností vystupovali také na obranu zájmů občanů. Když si vzpomeneme na výrok soudu, který se týkal řidiče autobusu pana Smetany za to, že namaloval na plakátu tykadla Ivanu Langerovi, tak se zdá, že vydání energie soudců by mělo být uvážlivější při jiných příležitostech než při obhajobě svých doplatků. Připomenu dopis čtenáře Práva, který napsal, že až se zjistí, že byli soudci přeplaceni, jestli také budou stát ve frontě na to, aby mohli vrátit do státní kasy případné přeplatky,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Ze zcela jiného soudku je revoluční novela zákona o televizních a rozhlasových poplatcích, kterou chce předložit senátor Jan Veleba. Součástí návrhu je mimo jiné to, aby televizní a rozhlasový poplatek neplatily po dobu pěti let osoby, které byly vysíláním České televize či Českého rozhlasu postiženi. Bylo by také možné nově platit koncesionářský poplatek ve prospěch příslušného regionálního studia České televize či Českého rozhlasu, což by zohlednilo spojení obyvatel s konkrétním regionem, kde žijí a kde příslušné studio působí, a poplatníkům by to umožnilo podporovat především to vysílání, které sledují a poslouchají v rámci České televize či Českého rozhlasu.
Kdy jindy lze něco změnit v České televizi než před ročním hodnocením
Pro tuto aktivitu si senátor a předseda Strany práv občanů zvolil to nejlepší možné načasování. „Blíží se výroční hodnocení práce České televize a také potvrzení odměn generálnímu řediteli. Je to tedy jedna z dobrých příležitostí, jak kritizovat Českou televizi s předpokladem, že je možné dosáhnout nějakého úspěchu. Ale zdá se mi, že pan senátor Veleba je především veden snahou reagovat na znechucení diváků České televize, kteří podávali už celou řadu podnětů a dokonce se probojovali i na zasedání Rady ČT, kde ale byli tak podivně vyslechnuti – nevyslechnuti, že odcházeli s pocitem, že se jim tam zase téměř vysmívali,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Senátor podle něj ví, jaká je míra popularity České televize, a jako politik se snaží chránit zájmy občanů, když se mu zdá, že je vhodná příležitost. „Také vhodná je, protože je před volbou, tuším, pěti členů Rady ČT, kteří se budou brzy volit, a před zpracováním hodnocení. To je asi nejlepší doba k tomu, aby někdo nějaké své kritické připomínky vznesl. Jakmile bude po těchto událostech, tak se situace zase změní a ti lidé ochotní nyní naslouchat nějaké kritice se zase uzavřou do té své velikosti a do těch téměř sedmi miliard, které dostávají každý rok pod polštář, aniž se o to nějakým způsobem zaslouží a aniž by museli v podstatě skládat účty jindy než v tom předjarním hodnocení,“ tvrdí politický analytik.
Poslanci za Úsvit cítí, že Okamuru ani jeho peníze už nepotřebují
Na samotný závěr si nechal dění uvnitř poslaneckého klubu hnutí Úsvit, jehož většina členů avizuje odhodlání založit zbrusu novou politickou formaci, která by se měla podobat Národní frontě Marine Le Penové. „To už jsme tu zažili po volbách v roce 2010, po nichž se začalo mluvit o vytunelování strany Věci veřejné. Tady se stalo něco podobného. Ti, co se dostali do Parlamentu za Úsvit, asi nebudou vracet peníze panu Okamurovi, které dal na jejich volební kampaň a kterými jim pomohl na ta místa. Jsou si vědomi, že pana Okamuru a jeho peníze už nepotřebují a že období, na které byli zvoleni, mohou pokojně dosloužit a o žádné materiální výhody nepřijdou,“ vysvětluje Zdeněk Zbořil.
Tomio Okamura
To, že uvažují o své budoucnosti ve spolupráci s francouzskou Národní frontou Marine Le Penové, považuje za jeden z velikášských odhadů významu českých politiků v evropském měřítku. „Možná že Marine Le Penová schůzku s nimi zaznamenala jako nějakou kuriozitu, že k ní přijel někdo zdaleka a dokonce uměl francouzsky, což ji jistě potěšilo, ale jinak to nemá žádný význam. Front national je politickou stranou, která má nejen svou minulost, ale také své zázemí. To je strana, která těží nejen z populismu, ale i ze skutečně napjaté situaci ve Francii ve sporných oblastech na předměstích velkých měst a na jihu Francie, kde je silná migrace a kde žijí skupiny lidí, které jsou pozůstatkem francouzského koloniálního impéria v Africe a dnes už jsou Francouzi,“ připomíná politolog.
Posílení voličské základny skrývá nebezpečí, že noví členové hnutí využijí
Právě napětí mezi usedlými Francouzi a přistěhovalci, i když tam žijí už ve druhé či třetí generaci, přináší hlasy jasně profilované Národní frontě. „U nás tomu tak není. Proto tu takzvanou spolupráci s Front national, pokud k ní vůbec dojde, můžeme očekávat jenom na úrovni nějakých osobních kontaktů a osobních setkání. Ale o tom, že by ti lidé, kteří tvoří voliče Front national, vůbec věděli, že existuje Česká republika a co se v ní děje, tedy vážně pochybuji. A říkám to se znalostí prostředí, které je součástí Francie, tedy Lotrinska, které mělo k Rakousku a k nám historicky blízko a kde je silná voličská základna jak takzvaných republikánů, tak nyní také Front national,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
PhDr. Lubomír Zaorálek
Proces uvnitř hnutí Úsvit chápe tak, že nedokáže realizovat svůj volební program, protože se ukázalo, že se důležité prvky přímé demokracie nedají jen tak uvést do života u nás, a tak ti lidé hledají jinou možnost. „Snaha posílit voličskou základnu je sice chvályhodná, ale skrývá se v ní velké nebezpečí, že do hnutí vstoupí ti, kteří si těch otců zakladatelů Úsvitu už vážit nebudou a hnutí využijí ve svůj prospěch. A zda to budou bývalí členové Věcí veřejných nebo jiné strany, není ani důležité. Lidí, kteří by hledali své uplatnění v politice prostřednictvím takto změněné politické strany i ve stínu pana Okamury, pro kterého by, pokud by souhlasil, třeba vymysleli funkci nějakého čestného předsedy, existuje v naší zemi celá řada,“ dodává politický analytik.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
