Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Ivana Langera (z 23.3.), Jana Šinágla (z 22.3.), Pavla Šafra (z 21.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Pavla Teličky, Romana Jocha (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), , Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Kroupy , Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Jiřího Zlatušky, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , , Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, či Jana Vidíma
"Omlouvám se, ale zařekl jsem se, že veškerá pojednání, týkající se Ukrajiny, budu začínat žalozpěvem za desítky upálených v Oděse, o nichž se vůbec nemluví. A připomenutím jistého modu operandi. Pouhé nařčení vládních vojsk z vraždění na Majdanu bylo totiž využito k podpoře svržení legálně zvoleného ukrajinského prezidenta, aniž by to vraždění bylo dodnes vyšetřeno. Pouhé nařčení Ruska ze sestřelení malajsijského letadla bylo použito jako záminka k zesílení protiruských sankcí, aniž by to bylo dodnes vyšetřeno. Velmi to připomíná bleskové využití údajných důvodů k americké agresi do Iráku v roce 2003. Za čas se sice prokázaly jako vědomě lživé, avšak zločinné dílo – jehož důsledkem je i Islámský stát – však již bylo hotovo. Nyní k vašim otázkám," začal analytik.
Co se stalo s naší krásnou, drahou zemí v posledních dnech, kdy jsme se dozvěděli, že přes nás projede armádní konvoj US Army? Je to dobře nebo špatně? Kdybyste o této věci rozhodoval, poslal byste americké jednotky přes naše území?
I ti nejzkušenější američtí zahraničně-političtí jestřábi, Kissinger a Brzezinski, kritizují zvyšování napětí Západem a uznávají legitimitu ruských zájmů a obav. Činí tak z hlediska amerických zájmů, prokremelské motivy jim snad žádný pošuk nebude podsouvat.
A tento konvoj je naprosto bezprecedentní manifestací síly, výrazně zvyšující napětí. Dovolím si zde učinit jistý závěr: Manifestační průjezd amerického konvoje Evropou jde ve svých důsledcích proti americkým zájmům, protože zvyšuje napětí a pomáhá nárůstu primitivní rusofobie. Jeremy Scahill cituje v podobné souvislosti amerického plukovníka Stevena Kleinmana: "Když jsme stáli před dilematem, zda postupovat inteligentněji nebo drsněji, vybrali jsme si to druhé.“
Pro hloubavé uvedu zkušenost CIA s fanatickým rusofobem Jamesem Jesusem Angletonem. Měl za úkol odhalovat ruské agenty uvnitř CIA. Měl několik "úspěchů“, ale byla to jen druhá nebo třetí liga. Nedá se vyloučit, že mu je přihráli sami Rusové, aby ho udrželi co nejdéle ve funkci, protože takovou destrukci by v CIA nenadělala ani rota ruských agentů. Angelton, než skončil v blázinci, zničil totiž svým fanatismem a chorobnou podezíravostí kariéry i životy mnoha naprosto loajálních příslušníků CIA. A co je snad ještě důležitější, po jeho eliminaci vznikla taková atmosféra, že každý, kdo jen špitnul, že by někdo mohl být ruským špiónem, říkal si téměř o hospitalizaci. Nu – a právě v této době začal působit jeden z největších škůdců v dějinách CIA, Aldrich Ames.
Tím se dostáváme k historii. Nakolik hraje důležitou roli i v přítomnosti?
Výstřednost iniciátorů a příznivců amerického konvoje atakuje limity představitelnosti. Americká vojska překročí naše hranice z východu, v identickém směru jako vojska Varšavské smlouvy 21. srpna 1968! Jak pak chtějí nepřipomínat ty nejhorší asociace, když jejich historické povědomí se podobá cedníku a citlivost šmirglu?
Notabene, přivážejí poselství z Pobaltí, kde jsou legální každoroční oslavné průvody na počest vraždících jednotek SS!
Ministerstvo zahraničních věcí ČR připomíná chytrou horákyni. Na moji otázku ("Jaké je stanovisko MZV k pochodu oslavujícímu nacistické SS v Rize, zvláště v kontextu s manifestací síly vojsk USA ve prospěch pobaltských republik proti Rusku, které děsivým způsobem poznalo zločiny nacismu?“) jsem dostal následující odpověď: "Pro MZV ČR je v případě vzpomínkových pochodů a shromáždění veteránů jednotek SS v Lotyšsku rozhodující to, že se lotyšská politická reprezentace od těchto akcí distancuje. Důkazem je např. případ z loňského roku, kdy předsedkyně vlády Lotyšské republiky rozhodla o odvolání člena vlády, který vyjádřil zájem či připravenost zúčastnit se pochodu veteránů.“
Zopakujme si fakta. Průjezd amerických vojsk symbolizuje podporu Pobaltí. V tomtéž Pobaltí nejen, že není nacismus postaven mimo zákon, ale je 70 let po válce stále legálně oslavován (a vláda jen přihlíží).
Jsme postaveni před zásadní rozhodnutí. Jsme skutečně tak historicky i morálně "vymaštění“, že budeme držet hubu a krok jako poslušní členové EU a NATO, které mají na nacismus dvojí metr? Nebo ho dokonce skrytě akceptují?
V této souvislosti je třeba ještě učinit jednu velevýznamnou poznámku, v čem "Riga = Mnichov“. Ony ty nejhorší vzpomínky, spojené s těmito městy, totiž souvisí.
Mnozí manipulátoři ve snaze dosáhnout menšího odporu veřejnosti vůči vyzbrojování Ukrajiny používají propagandisticky vágního příměru k Mnichovu 1938. Vágního proto, že nesedí. On tedy nesedí dost zásadně, ani nemůže, protože je přiléhavý v úplně opačném gardu!
Příčinu, jak mohlo dojít k hrůzám druhé světové války a zejména k šoa (holokaustu), nejlépe vystihuje definice, že šlo o nadkritické spojení fanatismu a chamtivosti. Mnichov 1938 je symbolem bagatelizace onoho fanatismu. Byl výsledkem fatálního podcenění nacismu Západem v atmosféře vypjatého strašení Sovětským svazem. Onu chamtivost pak reprezentují intenzivní (zejména americké) investice do nacistického hospodářství.
Nynější situaci to skutečně připomíná jak přes kopírák. Bagatelizace nacismu a jeho resuscitovaných forem. Viz vyjádření MZV. Ještě mi k tomu chybí douška na adresu obětí šoa: "Židé prominou.“ A opětné hospodářské provázání Západu s těmito silami. A obligátní strašení Ruskem.
Vždy mne trápilo, jak mohl Hitler zmanipulovat jeden z nejkulturnějších národů Evropy a udělat z něj efektivní zabijácký stroj. Přemýšlel jsem o tom, jak se to mohlo stát - až jsem se nyní rozhlédl kolem sebe a s hrůzou jsem začal chápat.
Nejprve je potřeba mít lidi v kritické situaci (a když nejsou, trochu k tomu pomoci). Výstižně to popisuje Naomi Kleinová v "Šokové terapii“. Musí řešit existenční problémy a na kontrolu demokracie nemají čas. Nemohou si ale nepovšimnout, že se kolem "dějí věci“. Vzniká obrovská společenská frustrace. A v ten okamžik přichází řešení – vnitřní nepřítel za to všechno může. Dnes dostal nálepku "páté kolony“.
Objevily se nálady, že kvůli přesunu amerických vojsk je nutné protestovat. Poskytněme, prosím, případným demonstrantům určitou zákonnou rukověť, co smí a nesmí. Mluví se o skandování, házení rajčat, házení Molotovových koktejlů či dlažebních kostek... Co s tím? Kdy jim hrozí provinění se proti zákonům a kdy jim hrozí fyzické nebezpečí?
Především je potřeba si uvědomit nerovnoprávné postavení amerických vojáků, kteří podléhají pouze americké jurisdikci, takže mohou u nás jednat i neadekvátně, ale podle našich zákonů nejsou postižitelní. Spojené státy navíc neuznávají ani jurisdikci Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu..
Co se chování našich občanů týče, mělo by být možné odvodit normy chování tolerovaného a trestaného od rozsudků v minulosti. Rozhodně nemalovat americkým vojákům tykadla, alespoň ne v jurisdikci soudkyně Langerové. Házet vajíčka povoleno, protože za ně – pokud si dobře vzpomínám – nebyl nikdo odsouzen. Ani za rajčata. Dlažební kostky ani jiné kamení se velmi nedoporučuje, což mohlo by vyvolat střelbu. Kromě provokatérů tedy k nim nikdo nesáhne. Provokatéry je potřeba okamžitě pacifikovat, ve vlastním zájmu. A hlavně zjistit jejich totožnost!
Co se Molotovových koktejlů týče, ty lze beztrestně aplikovat pouze na Majdanu (pro ty, kteří to nestihli, není všem dnům konec, další Majdan je prý na dohled).
Podle mého mínění není třeba shromáždění ani povolovat, ani ohlašovat, protože důvody srocení jednotlivých občanů nemají vnitřní příčinu. Příčina jejich případného protestu je vnější, oni na její načasování neměli nijaký vliv, pouze reagují. O žádný druh shromažďování tedy nejde, jde o aplikaci listiny základních práv a svobod, k nimž patří svoboda pohybu a vyjadřování. Urážlivé nápisy a výkřiky však nejsou doporučeny – mohly by být opět zneužity proti protestujícím.
Naopak, je třeba udělat vše pro co nejhladší průjezd, aby cizí vojáci neměli jedinou záminku se zbytečně zastavovat. Každopádně je třeba být nesmírně ostražití ke všem možným provokacím a „kontrarevolučním náladám“. Pamětníkům netřeba vysvětlovat. Mohla by to být vítaná záminka k dočasnému pobytu vojsk, než se vnitrostátní situace „znormalizuje“.
Ať už to dopadne jakkoliv, řada českých občanů si přeje se s americkými jednotkami pozdravit, připomenout a oslavit jejich roli při osvobození Československa apod. Co říci, naopak, k těmto ,,vítacím" akcím? Mají své opodstatnění v tom, že USA a NATO obecně jsou pilíři naší bezpečnosti?
Mluvit s nimi – proč ne. Se sovětskými vojáky naši občané tehdy taky mluvili, a oni se divili, proč nejsme rádi, že jsou tady. Třeba i některým americkým svitne.
Každopádně lze očekávat, že nastane podobný efekt, jako kdysi u sovětských vojáků. V devadesátých letech jsme se totiž dozvěděli, že sovětský režim po okupaci Československa v roce 1968 neměl ty největší vnitřní problémy s několika disidenty na Rudém náměstí. Pro někoho překvapivě, pro přemýšlivé docela logicky měl sovětský režim největší problémy se svými veterány z druhé světové války. Ti byli rozlícení, protože za osvobození Československa prolévali krev, jejich kamarádi padli – a srpnovou okupací se to všechno zničilo. Ta nespokojenost byla prý masivní.
Něco podobného nastane logicky i zde. Americká a další západní vojska byla mnohými u nás oslavována a vzpomínána. To bylo v době, kdy „se to nesmělo“. Jakmile se však něco Čechům začne nutit, výsledek bývá s železnou pravidelností kontraproduktivní. A se zakazováním je tomu stejně.
Úplně nejhloupější by tedy v této situaci mohlo být, kdyby američtí vojáci nevzdali hold i padlým sovětským vojákům. To by pak byla opravdu jen nedůstojná maškaráda.
Generál Malenínský to na tiskovce ministra obrany naznačil: (Američtí vojáci) „požádali, aby mohli do Plzně odjet v kompletním počtu a poklonit se památce padlých amerických vojáků, a to na pozvání Plzně. To s nimi uděláme tak, abychom i my vojáci demonstrovali, že je 70. výročí konce druhé světové války a my pamatujeme na všechny ty lidi, kteří v této válce padli.“
Takže „všemi lidmi“ se myslí pouze američtí vojáci?
Psali jsme:
Generál Malenínský v logickém závaru pokračoval: „A my plánujeme, že v odpoledních hodinách bude možnost, že v těch každých posádkách chtějí ukázat lidem, že jejich technika není nic proti ničemu ...“
To mluvil o převážené americké technice, mající demonstrovat sílu. Že prý „není nic proti ničemu“, ta technika. Tak k čemu tedy je, nebo není, nebo co? Proč to tedy sem tahají – no rozumíte tomu?
Někdejší zmocněnec vlády ČR pro komunikaci záměru výstavby amerického radaru Tomáš Klvaňa nám sdělil, že dle jeho názoru nás v roce 1945 sovětská armáda neosvobodila, nýbrž obsadila. Co na to říkáte prizmatem signatáře Charty 77? Jak při příležitosti 70. výročí konce 2. světové války a v kontextu současných zahraničně-politických událostí interpretovat tato slova?
Z toho všeho mi vyplývá, že ruskou pátou kolonou, tedy protiamerickým škůdcem, by mohl být sám Klvaňa. Nejpřiměřenější pozici zastával kdysi v propagaci zdravého amerického kuřiva, pak se podobným způsobem snažil prosadit zdravý americký radar. Bude-li tímto způsobem pokračovat, hrozí, že se mu podaří zdiskreditovat vše americké takovým způsobem, že až někdo pochválí něco amerického, odvezou ho rovnou do Bohnic.
Podle Klvani tedy Rudá armáda Československo dobyla. Zajímavé, protože byla spojencem západních armád, které dělaly totéž. Klvaňa tedy mluví jako nacisté, protože pouze pro ně to nebylo osvobození.
Je dobré si to pamatovat. Je to i potvrzením skutečnosti, že z kovaného svazáka se demokrat vychovat asi opravdu nedá, obzvlášť, když zřejmě tíhne opačným směrem.
Po skončení studené války bylo možno zaznamenat postupné hnědnutí Evropy. Nejprve se začaly bagatelizovat zločiny nacismu a maximalizovat zločiny stalinismu. Potom se jakoby zjistilo, že vlastně ten Stalin byl stejný zločinec jako Hitler. Ba ne, zaznělo za čas, Stalin byl horší. Postupně se začala vynořovat stará nacistická propaganda, že Hitler (některé z) nás vlastně chtěl před Stalinem chránit!
(Židé opět prominou. Jindy jsou z jejich osudu mnozí tak ustaraní, ale teď se připomínat jejich osud jaksi nehodí.)
A tak se postupně vyviňuje nacismus a připravuje se půda a atmosféra pro legalizaci největšího a nejkrvavějšího lupu ve světových dějinách, z druhé světové války. Ty ukradené prostředky a věci jsou totiž pořád ještě identifikovatelné, rodina Bushů o tom ví své. Proto ta potřeba je nějak zlegalizovat. A k tomu slouží tato ideologická eskamotáž. (Později jsem byl informován, že Simon Wiesenthal měl stejné obavy.)
Jak vyhodnotit současný stav dodržování druhých minských dohod? Jak odhadnout další vývoj událostí na Ukrajině i na Donbase? Hovoří se o válce oligarchů i porušování příměří...
Minské dohody nejsou dodržovány, a snad ani nemohou být. Jejich rozpracování kyjevskou vládou do statutu oněch dvou separatistických republik jde zřejmě úmyslně mimo tyto dohody. Nicméně ani v tomto případě není nezbytné, že by se začalo znovu válčit. Ovšem Minsk 2 není tím nejvíce třeskutým faktorem. Myslím, že co se Kyjeva a těch dvou vyhlášených republik týče, může tam panovat poměrně dlouho „zastydlé příměří“.
Mnohem komplikovanější je situace na území, nominálně ovládaném Kyjevem. Médii proběhl střet oligarchy Ihora Kolomojského s kyjevskou exekutivou. Takových střetů bude víc, a není jisto, kde to skončí, protože kdo s čím zachází .... A úctu k právu, k demokratickým procedurám, to Porošenko a jeho suita Ukrajince rozhodně neučili.
Nevím, jestli je ukrajinské vedení Západem podporované pro nedovzdělanost (že si nedovedou představit, jak to asi může dopadnout), nebo pro avanturismus (plus chamtivost). Každopádně zplundrování Ukrajiny lze očekávat v takovém měřítku, že to žádná buržoazní revoluce nevyřeší, protože tam budou podmínky pro revoluci jdoucí saframentsky od podlahy. Nic pěkného.
Ministr obrany Martin Stropnický vyzval novináře k zamyšlení, do jaké míry je nutné ,,amplifikovat" protestní nálady proti přejezdu amerického konvoje přes naše území. O protestech proti přesunu hovořil jako o ,provokacích". Váš názor?
Nezbývá, než dodat: Ano, pane ministře. Představil jste nám svůj gramatický koncept stupňování: já vyjadřuji svobodně své názory, ty ovlivňuješ veřejné mínění, on provokuje. Má to celé jen jediný háček – nejste na scéně a toto je realita, a ne divadelní text.
Jinak to lze hodnotit pouze jako vyhřezlý Stropnického totalitní manýr, navádění k autocenzuře. Kdyby byl demokrat, staral by se o vyvážené vyznění hlasů pro i proti, aby se vláda mohla dozvědět, co dělá blbě. Ale to ne, on se stará jenom o to, aby nebyly „amplifikovány“ kritické hlasy.
Celé to završuje jeho vyjádření o „nešťastné“ návštěvě prezidenta Miloše Zemana na oslavách 70. výročí konce druhé světové války. Byl jsem vždy hrdý na lidi, kteří se v době masového ztumpachovění dovedli chovat podle svého přesvědčení. Ostatně Charta 77 byla dobrou průpravou. Člověk si nacvičil, jak držet balanc, když osamoceně čelíte nenávistným útokům ambiciózních kariéristů. A ejhle, jak se zkušenost mládí hodí i ve stáří.
Politolog Petr Sokol upozornil, že dochází ke zpochybňování našeho členství v NATO. Je tento fakt hrozbou, či spíše diskusní příležitostí? Co s ním?
Zpochybňování našeho členství v EU a NATO je paradoxně podmínkou našeho plnohodnotného členství. Nebudeme-li tento fakt permanentně reflektovat, nastoupíme linii „s EU a NATO na věčné časy a nikdy jinak“ a budeme zase v loji. Přitom v kritické reflexi účasti našeho státu v EU a NATO vidím jeden z možných, velmi cenných přínosů našeho státu.
Slýchávám, že jsme se nevyrovnali s totalitní minulostí. Ano, souhlasím, ale úplně z opačného důvodu. Nebude-li u nás zpochybňováno (tím nemyslím uráženo) cokoliv, nebude u nás přemýšlení, a tudíž ani demokracie. Ta dá totiž strašného přemýšlení, nikoliv ovšem jen z jedné strany!
Trochu odbočím, ale ne moc. Byl jsem na výborné přednášce historika Jiřího Křesťana o „Případu Talich“. Řeč se z poloviny točila kolem Zdeňka Nejedlého. Víte, jak se demokraté v jeho rodné Litomyšli vyrovnali s jeho sochou?
Zachovali ji a doplnili dvěma krátkými texty, z nichž první je od Blaise Pascala: „Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdož se rozhodli jej tupit. Mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají.“ A ten druhý vymyslel tuším místní archivář: „Zdeněk Nejedlý (1878 - 1962). Rozmnožil i poškodil kulturu českou, přinesl poctu i úhonu rodnému městu, jež oceňuje dobré a zavrhuje špatné jeho skutky.“
Mluvě o politické kultuře, toto je úžasný krok vpřed! Nikoliv falšování dějin, odstraňování soch, před nimiž novodobí ikonoklasti ještě nedávno panáčkovali. Nikoliv, zachovejme jasnou a kritickou mysl, a chovejme se tak, abychom tu historii nemuseli nenávidět.
Se svou troškou do mlýna přispěl i Pavel Šafr, když prohlásil, že „jde opravdu o to jednou pro vždy odstranit z českého myšlení bolševismus,“ a že je o to „ochoten se poprat“, protože protesty proti americké manifestaci síly jsou rozporuplným signálem pro Evropu. Co vy na to?
Především ta mluva! Všimněte si, jak pořád někteří politici a nébichové kolem neustále „vysílají signály“! Není divu, že jim šofér Smetana přimaloval tykadla!
A to myšlení! Zbavit svět bolševismu jednou provždy! Debolševizovat bolševickým způsobem, kácet les až létají třísky, to tady dlouhodobě převádí svazácký funkcionář Pavel Žáček a jeho suita. Paradoxní je, že právě nositelé manýrů minulého režimu mají stále plná mluvidla toho, že jsme se nevyrovnali s minulostí.
Na druhou stranu mne Šafr příjemně překvapil, když na konto „boje proti ruské propagandě“ řekl, že se nezabývá tím, jak něco zakázat, ale tím, jak prosazovat demokratické hodnoty. A že protestujícím proti americkému konvoji nemůže bránit. A že řeči, že by je měli zavřít, mu nejsou sympatické. To je důležité.
Šafr mne i rozesmál, když nakonec vyplynulo, že s tím „popráním se“ to vlastně není vůbec žhavé, že to myslel v nadsázce, že se vlastně nikdy nepral. Je dobré, aby se Američané seznámili i s touto typicky českou „interpretační rovinou“ výroků na jejich podporu!
Ovšem Šafrova představa financování protestních akcí (udělá sbírku a zbytek doplatí ze svého, nebo co), to už je opravdu slabý led. Zde totiž přecházíme do tvrdé reality. „Sledujte stopu peněz, všechno ostatní je ideologie,“ řekl jeden emeritní zpravodajec investigativcům, zkoumajícím nesmírně pozoruhodné ekonomické pozadí druhé světové války.
Proto navrhuji, aby se zákonodárci ujali své role a urychleně přijali zákon, podobný tomu, který přijali v Rusku. Každý příjemce prostředků ze zahraničí, který je v politické, lobystické nebo podobné pozici, musí se deklarovat jako „zahraniční agent“. Kvůli tomu zákonu byl strašný humbuk a Rusko označováno za totalitní stát a Putin za diktátora. A já to nyní obhajuji a navrhuji!
Tím ale nahráváte jedné udivené dámě, která pravila, že je „zvláštní, že diskutují-li v televizi odborníci, na straně těch, kteří hájí čest Ruska, stojí téměř vždy bezpečnostní analytik Jan Schneider?“
Ona dáma je prý theoložka, a (proto? přesto?) nepochopila, jak pracuje analytik. Analytik má za konstantní pravidla analýzy, proměnný je výsledek. Mnozí theologové (čest výjimkám!) a všichni propagandisté a ideologové a politruci to mají naopak. Cíl mají jasný, jde jim jen o to, jak to všechno zmotat, aby to alespoň zdálky vypadalo, že k němu nějak seriózně došli.
Dáma, pravda, dodala na mou adresu: „nic proti jeho odborným schopnostem!“ Uniklo jí však, že k podobným výsledkům jako já došli například pánové Brzezinski, Kissinger, Friedman. A ti rozhodně „nehájí čest Ruska“. Pouze vysvětlují, jak jim věci vyšly a proč. A když jim vyjde totéž, jako v Rusku, že dvě a dvě jsou čtyři, nedělají ze sebe blázny a potvrdí shodu.
Totéž se chystám v dalších větách udělat i já. Bude to vtipná pointa, která ukáže, že „obhájce ruské cti“ je v podstatě „obhájce americké cti“. Blaží mě představa, jak se některým kritikům budou při čtení dalšího textu ve zmatku srážet ty jejich maličké šedé buňky. Prosím tedy ještě o chvilku pozornosti.
Onen v Rusku přijatý zákon, který u takzvaných demokratů a „pravdoláskařů“ vzbudil takové emoce, je totiž ve skutečnosti identickým zákonem (FARA), platícím ve Spojených státech od roku 1938!
A já jsem pro, aby byl takový zákon přijat! Aby se ukázalo, kdo je v těch vlivných pozicích placen ze zahraničí! Chcete-li odhalit ruskou „pátou kolonu“, musíte zjišťovat i podobné platby ze Západu (protože Rusové jsou strašně vychytralí!).
Tak a teď jsem zvědav, jak se budou příjemci peněz ze zahraničí ve vyznačených pozicích kroutit! A zareaguje-li nějaký zákonodárce. Norma je přitom hotová a v USA generacemi prověřená. Stačí ji přeložit a předložit.
Myslím, že to je dobrý test, nakolik upřímně chtějí zákonodárci eliminovat páté kolony u nás. Ti, kteří však nebudou chtít ani přemýšlet o tom, jak přejmout ze zahraničí osvědčený a prověřený zákon, by se měli vzdát mandátu, protože indikují nebezpečí pro republiku – a nedělají nic.
Jak byste aktuální situaci v závěru shrnul?
Nekritické, rádoby proamerické aktivity jsou tedy ve svých důsledcích kontraproduktivní, ne-li přímo protiamerické. Důstojný přístup je přímý, otevřený a kritický. Jednou Američané zjistí, že ti, co je varovali před tímto konvojem, byli vlastně přátelé. Na rozdíl od těch přikyvovačů. Chce to jen trpělivost, a té jsme se naučili za minulého režimu. Mnoho – nyní proamerických – žurnalistů (a studentů žurnalistiky) a politiků stálo tehdy proti nám. Společným rysem obou těch situací je to, že oni byli vždycky nahoře. To by těm chytrým z Američanů mělo jako nápověda stačit. Ti pragmatičtí (až cynicky pragmatičtí) z nich to ovšem již dávno vědí, jak využít takový „materiál“. Respekt a lidskou důstojnost v tomto přístupu ale nehledejte.
To vše a mnohé jiné je dobře reflektovat v kontextu blížících se oslav 600. výročí upálení Mistra Jana z Husi. Obávám se však, že oslavy Mistra Jana, pro něhož bylo hledání pravdy nade vše, budou čím výš, tím povrchnější, vyprázdněné a přímo bohapusté. Před sedmi lety totiž prohlásila v televizi Jiřina Šiklová nezapomenutelně: „Raději se budu mýlit s Američany, nežli mít pravdu s Putinem.“ A to pokládám za děsivý symbol úpadku tohoto národa. To je nedůstojné a smutné. Doufám ale, že i alarmující!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Martin Huml
