Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Marka Ženíška (z 26.1.) (+ ze 14.1.) , Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Jiřího Pospíšila, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy,   Františka Bublana,  Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)

Přijel jste do prahy na fórum Let my people live! Jak tuto akci hodnotíte?

Velice oceňuji úroveň organizace a dobrou práci organizátorů. Jako pozvaný host tohoto fóra jsem nezaznamenal žádné chyby nebo nedostatky. Považuji za mimořádně důležité, že se jej zúčastnilo 23 předsedů parlamentů, prezidenti České republiky a Bulharska, zvláště jsem ocenil účast hlavy izraelského Knessetu. A důležité bylo i to, co na fóru zaznělo.

Nicméně fórum samotné pro mne bylo dosti náročné a zažil jsem v jeho průběhu horké chvilky. Mimořádně silně mne zasáhl videozáznam, který byl promítán, obsah jednotlivých vystoupení, i pocit z napjaté a často protichůdné atmosféry, která fórum obklopovala.

Ocenil jsem skutečnost, že toto fórum pod vedením prezidenta Evropského židovského kongresu dokázalo překročit hranice hlavního tématu, židovského holocaustu, a vidět problémy v širším kontextu. Je to velmi důležité, protože dokud si bude každý lízat rány ve svém vlastním koutě, nikdy se nespojíme ke společnému odporu.

Před pár lety za mnou přišli lidé, kteří byli iniciátory otevření židovského muzea v Moskvě. Žádali o sponzorskou pomoc od Fondu Andreje Pervozvannova a Centra národní slávy Ruska. Domnívám se, že jim nešlo ani tak o peníze, jako o morální podporu těchto institucí. A dostalo se jim jednoho i druhého. Ale když jsme s nimi hovořili o projektu, řekl jsem jim: „Ano, holocaust je nutné připomínat. Na území Sovětského svazu zahynulo během Velké vlastenecké války přibližně dva a půl milionu Židů, což je pro relativně malý národ ohromná ztráta. Ale ostatní národy Sovětského svazu ztratily více než 27 milionů lidí. Myslím si, že by bylo rozumné tyto věci pečlivě vyvážit.“ A oni mě vyslechli a dali mi za pravdu. Muzeum se nakonec jmenuje Židovské muzeum a centrum tolerance.