Že prý jsou v Moskvě lidé nešťastní a hladoví? No nevíme... Pojďte se tam s námi podívat

Hlavní město Ruska Moskva žije stále stejně rychlým tempem několikamilionové metropole. Moskva ale není Rusko, jak říká řada Rusů a potvrzují sociální i ekonomické statistiky ohledně výše příjmů i stylu života. Co se týče příjmů je Moskva statisticky na úrovni jiných evropských hlavních měst, zatímco většina ruských měst a regionů za ní významně zaostává. Obecné soudy ohledně celého Ruska se na základě moskevské zkušenosti vyvozovat nedají.

Ruská metropole i "pod sankcemi" a fakticky v době ekonomické krize, která v Rusku ve srovnání s předchozími lety putinského zvedání se ode dna je, působí jako obyčejné evropské město. Snad jen s tím rozdílem, že tu jsou a vždycky byly k vidění velké kontrasty, typické pro 12ti milionovou globalizovanou megapoli. Právě kontrasty (někdy až absurdní) všeho druhu jsou pro Moskvu typické a jako město ji charakterizují, a to jak ty kulturní, architektonické, tak i ty sociálně-ekonomické. V porovnání s mými minulými návštěvami se město i ulice změnily spíše k lepšímu a na ulicích centra Moskvy se i nyní docela zuřivě staví a opravuje. Velký důraz se v Moskvě klade na bezpečnost, především v moskevském metru, ale také v tramvajích a vlacích. To je pro Středoevropana dost nezvyklé a může to lehce vyvolat dojem přílišného (policejního) dohledu. Subjektivně mám dojem, že se Moskva stala mnohem příjemnějším městem především ve srovnání s rokem 2000, kdy jsem ji navštívila poprvé.

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), Pavla Šafra (z 21.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Pavla Teličky, Romana Jocha (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), , Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Kroupy , Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, Jiřího Zlatušky, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , , Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Mozarella i krevety z Běloruska

Moskevské obchody jsou plné zboží a moskevská tržiště se ve srovnání s minulostí nijak dramaticky nezměnila. Tržiště tak na první pohled připomínají, že Rusko je mnohonárodní a kulturně velmi diverzní společnost a že Moskva za poslední dekády přilákala velké množství přistěhovalců. Návštěva Danilovského a Kyjevského tržiště nabízí tu nejširší paletu masa, ryb, plodů moře, sýrů, uzenin, koření, ovoce a zeleniny, květin atp. v barevné mozaice, kterou v Česku co se týče diverzity zboží nepotkáte. Kdo chce, může si koupit sýry mozarella, parmezán, grana padano či krevety, italské salámy – to vše (dokonce podle etikety) z Běloruska, což je námětem pro ironické komentáře, ale nikdo to nijak dál neřeší.

Zdá se, že ruské embargo na dovoz potravin ze zemí Evropské unie nepřineslo pro moskevská tržiště a obchody dramatická omezení. V moskevských supermarketech jsou ale třeba v prodeji ruské verze evropských salámů a dalších uzenin i sýrů. Občas se objeví i podivnosti jako ruský sýr parmezán "polotvrdý". Působí tu i nadále většina velkých západních řetězců, počínaje McDonald’s a konče Sub Way. Jediné omezení v nákupu a výběru zboží je to finanční - Moskva není levné město a dobře se v něm žije hlavně těm, kdo slušně vydělávají. Tržní pravidla tu platí bezpodmínečně a zdá se, že zcela navzdory sankcím.

Sankční sýr z Běloruska Foto: Veronika Sušová Salminen

Podobná diverzita jako v obchodech vládne ale i v případě možností sledovat zpravodajství v televizi. Moskvané s kabelovou televizí mohou vedle domácích kanálů sledovat Euronews (v ruštině) a v cizích jazycích zpravodajství France 24, BBC nebo Deutsche Welle, které nikdo neblokuje. Jinak řečeno, kdo chce a umí cizí jazyky, může sledovat západní zpravodajství stejně jako ruské. Podmínkou je samozřejmě znalost angličtiny a zájem. Co se týká možností, není v Moskvě informační monopol.

Paralelní světy

Ukrajina a vztahy se Západem jsou tématem rozhovorů a zajímají se o ně i lidé, kteří jsou jinak relativně apolitičtí. Nicméně téma není alfou a omegou společenského života. Sankce obecně jsou, stejně jako běloruské zboží cizokrajného původu, námětem ironických komentářů a zdá se mi, že dost lidí je bere s humorem. V Rusku byl vztah k politice vždycky specifický a člověk se nemůže zbavit dojmu, že obyčejný život a svět politiky se spíš míjí a žijí v paralelních světech. Ty se spolu v podstatě nesetkávají (i když se nepochybně fakticky ovlivňují) a pokud se to stane, je to často spíš karambol, o který v Rusku stojí málokdo. Osobní zkušenost ukazuje, že i vztah k Vladimiru Putinovi je různý – od pozitivního, přes neutrální až k negativnímu.

Jak mi bylo ale řečeno, není dnes v Rusku výjimkou názorový rozkol napříč celými rodinami, který se týká současného dění kolem Ukrajiny a jeho rozdílné interpretace. Ukrajina a ukrajinská politika Ruska mají v některých případech polarizační efekt. Obecně se zdá, že Rusové, se kterými jsem měla možnost mluvit, připouští realitu ekonomické krize i negativní efekty západních sankcí, ale situaci nevidí zatím nijak tragicky. Vzhledem k historickým zkušenostem je pro Rusy obsah slova krize dost relativní. Částečně tu asi také funguje určitý obranný mechanismus v podobě politického skepticismu, který má k politice celkově odtažitý vztah a nic (ani dobré a ani špatné) od ní neočekává. Problémy se budou řešit až nastanou. "Rozeberjomsja", říkají domorodci tváří tvář každému problému.

Je to absurdní

Setkala jsem se s názory, které vidí dnešní krizi vztahů mezi Ruskem a Západem jako v podstatě zbytečnou a absurdní – s tím, že pochybují o tom, že by to, jak se věci mají, bylo v zájmu EU a jejích občanů. I ve vztahu k Ukrajině se objevují skeptické názory, které vidí Ukrajince jako oběti politické hry, kteří platí zbytečně vysokou cenu a z celého euromajdanu nakonec profitovat nebudou. "Chudáci lidi" je dost časté slovo, které jsem tu ve vztahu k současnému dění na Ukrajině slyšela, včetně toho, že: "My od těch nahoře nic nečekáme, ale Ukrajinci snad opravdu věří, že jim Evropa pomůže. Procitnutí z iluzí bude hrozné."

Rusové, se kterými jsem v kontaktu, si snaží udržet relativně zdravý odstup, který není ale úplně nekritický k Rusku a jeho politice. Nesetkala jsem se s nijak silnou vlasteneckou argumentací ohledně Krymu, ale spíš s tím, že Krym sehrál strategickou roli a že Rusko zkouší americkou světovou hegemonii skrze porušení pravidel a že sankce jsou nástrojem k tomu, jak nedopustit precedens, který by postavení USA mohl zpochybnit. Nepochybně to ale nebude jediný názor na celou záležitost, protože s celým Ruskem jsem mluvit možnost neměla. Ruský skepticismus se projevil i ve vztahu k dnešní vlně patriotismu. Sice je to vnímáno pozitivně, ale s tím, že z toho "stejně nic nebude".

Moskevské tržiště. Foto: Veronika Sušová Salminen

Ve srovnání s minulostí zaznívá ale mnohem silnější kritika Evropské unie, a to kvůli její roli v ukrajinské krizi, ale i jako politické instituce snažící se byrokraticky centralizovat a unifikovat všechny rozdíly. Řada Rusů evidentně ztratila respekt k EU a považuje ji za zkrachovaný a neudržitelný projekt. To neznamená, že by si konkrétně přáli její rozpad a ani to, že by Rusko považovali za alternativní projekt nekompatibilní s Evropou. Spíš jde o popis situace, jak se jeví z jejich perspektivy než o nějaké přání.

Sen o "normální" zemi

Liberálně ladění Rusové nicméně vyjadřují velkou nespokojenost se současným vývojem v zemi a mají tendenci srovnávat Rusko s – pravda imaginární – "normální zemí", kterou Rusko podle nich není. Často se skloňuje korupce a neodpovídající ekonomický model dnešního Ruska jako symptomy ruské "nenormálnosti". Jako další problém je zmiňována občanská pasivita, která je zase srovnávána s "normální zemí", kde se občané zajímají o věci veřejné a kde "není možné" to, co je možné v Rusku. Ostatně žít v "normální zemi" je politickým snem ruských liberálů už hodně dlouho.

A zatím v moskevském metru v rámci místních kontrastů visí reklamní plakáty se sloganem "Život je překrásný"...