Zvoní, zvoní zrady zvon. Legendární Jan Petránek důrazně vystoupil na obranu zásluh Rudé armády a dalších osvoboditelů o naši svobodu

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Předeslal, že to, co je nyní občas někým prezentováno, je zcestné. „Potvrzuje to bohužel také to, že neumíme udělat skutečně nezaujatý a historií podložený objektivní pohled zpět,“ řekl ParlamentnímListům.cz komentátor Petránek. Podle něj je navíc nutné si stále uvědomovat, že nás tehdy dobyla hlavně ona hnědá diktatura – a to proto, že jsme se nebránili.

„To považovali již tehdy významné osobnosti za naši vlastní českou chybu. Dá se připomenout například Jaroslav Seifert, který v jedné ze svých básní uvádí, že ‚líp by bylo tenkrát zaslechnout dunění, než se schovávat každý za kmen stromů‘. I další český básník František Halas vyjádřil své niterné pocity v básni, když jeden rým obsahoval slova: ‚Zvoní, zvoní zrady zvon‘. Problém druhé světové války byl skutečně ten, že nebyla celosvětová snaha válce, která se zvolna plížila, zabránit. Přitom nyní se můžeme nacházet ve velmi podobném období,“ konstatoval Jan Petránek.

Fotogalerie: - Pohřeb Grosse

Poslední rozloučení s bývalým premiérem Stanislave...

Diktatura byla poražena - pokud by se to nestalo, náš národ by tu už zřejmě nebyl

I proto je podle Petránka nebezpečné zapomínat nebo se snažit různě zpochybňovat to, že hnědá diktatura byla poražena, i když to stálo osvoboditele na obou stranách hodně krve a ztrát. „Pokud by ta zrůdná diktatura a s ní i Německo poraženo nebylo, náš národ by zřejmě nepřežil. To bychom si měli připomínat stále,“ řekl Petránek dál pro ParlamentníListy.cz.

Pro ilustraci připomeňme, že v jednom z rozhovorů pro ParlamentníListy.cz zaznělo totiž opravdu doslova například toto: „Říkat obsazení Československa Rudou armádou v květnu 1945 osvobození, vyžaduje zavřít oči nad tím, co se dělo v následujících třech letech: posílení komunistů, podrývání demokracie a nakonec puč nastolující totalitu. Nešlo podle mě o žádné osvobození. Rudá armáda Československo dobyla. Jeden totalitní režim byl v krátké době nahrazen jiným. Osvobození se konalo v západní Evropě, kde naopak západní spojenci z diktatur udělali prosperující demokracie,“ uvedl Tomáš Klvaňa, novinář a hostující profesor na New York University.

Osvobození a dějinné údaje

Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu zase nedávno v jednom ze svých vyjádřeních pro média vysvětlil, že kapitulace Německa byla kvůli nátlaku Rusů podepsána hned dvakrát, ale českému území nijak zvlášť neprospělo ukončení válečných operací až k půlnoci osmého května. Tato skutečnost totiž prý pak ovlivnila skutečnost, kdo vlastně byl osvoboditelem většiny našeho území. „Kdyby nás osvobodili jen Američané, tak bychom dnes žili v dobrém slova smyslu nudně, jako dnes žijí třeba Dánové, žili bychom nudný mírový život,“ pronesl historik na dotaz, jak to bylo v minulosti s osvobozením podle důkazů, které dějiny zanechaly.

Pravdou je, že na našem území probíhaly boje ještě 12. května v Milíně. V Asii se ale bojovalo až do 2. září 1945, Američané dokonce považovali asijské válčiště snad i za důležitější než bojiště evropské (zřejmě to byl vliv Pearlu Harboru v roce 1941).

Jak se dívat na snahy Zemana zúčastnit se oslav konce 2. světové války v Moskvě?

Spolu s diskusí o tom, jak a kdo nás osvobodil a zda to nebylo trochu jinak nebo zda by se na události nemělo nahlížet jinýma očima, se začínají rozviřovat také debaty o tom, jak to bylo před 70 lety skutečně s osvobozením naší země. A v posledních týdnech se též hodně řeší také to, do jaké míry je přijatelné, aby prezident Miloš Zeman odjel do Moskvy na oslavy osvobození.

„Víte, nemusím vždy se Zemanem souhlasit a skutečně ne vždy mu za pravdu dávám, ale pokud si někdo, kdo chce proti němu vystupovat, přečte na stránkách BBC jeho zasvěcené pohledy na současnost a současný stav vztahů mezi národy, určitě to může hranice vnímání směrem k prezidentovi posunout. On totiž moc dobře ví, že se nyní vede propagandistická válka mezi Východem a Západem kvůli Ukrajině a že je třeba vyrovnávat jakýsi balanc mezi tím, co se mezi oběma těmito tábory děje. Dá se říci, že svými nároky a vystupováním obrušuje Miloš Zeman hrany a tím zabraňuje tomu, aby se situace dál vyostřovala do takové míry, že by dokonce reálně opravdu hrozilo, že dojde k válce. Tak přitom četba článků v některých zahraničních médiích zejména směrem na Západ působí,“ vysvětlil zkušený publicista a komentátor.

A závěrem shrnul i svůj názor na kritiku prezidenta za to, že by býval stál na stejné tribuně jako většinou světa nenáviděný korejský diktátor. „On ale Miloš Zeman oznamoval, že jede do Moskvy – ne na setkání s Kim Čong Unem. To, že by tam byl, by přece nemělo znamenat omezování druhých – stačí snad, když mu dají najevo svůj postoj k němu ignorováním jeho osoby. Poněkud paradoxní však je, že zatímco nyní Kim Čong Un vadí a tváří se, že vadí téměř celému světu, třeba Švýcarsku ještě před časem nevadil. Přitom tam dělal školy a vzdělával se. Je to pak poněkud zvláštní, že najednou se všichni tváří, jakoby s ním nikdy neměli nic společného,“ uzavřel Petránek pro ParlamentníListy.cz.