Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Jak jste prožíval konec druhé světové války, či co se vám o válce doneslo od rodičů?

Na konci války jsem ještě nebyl tak fit, jako můj o půl roku starší vrstevník Václav Klaus, abych mohl nosit dlažební kostky na stavbu barikády. Měl jsem ovšem pušku, tedy jakousi tyčku se špagátem, a s ní jsem chodil 'hlídkovat na zahradu'. Myslím, že mě tam maminka vysílala, abych se jí nepletl v kuchyni při vaření. Pak si kdesi poznamenala moje hlášení. Řekl jsem, že jsem je všechny postřílel. Pak mi ta lež asi přišla hloupá a dodal jsem, že tam byl jen jeden a když jsem na něj namířil, tak utekl.

Z konce války si pamatuji zvuk sirény, která byla umístěna na nedalekém domě. Když byl nálet, ukrývali jsme se v garáži, která je v domě. Při výletech do nedalekého lesa jsme se schovávali do jam, které byly vyplněné listím. Chodili jsme tam s pratetou Vilmou, která přes nás, jako ochranu, přehazovala nějakou deku anebo kabát. Mám ještě matnou vzpomínku na to, že se k nám na konci války na nějakou dobu přistěhovala rodina doktora Malyka. To byl bývalý předválečný kolega mého tatínka, který před Němci utekl na východ a pak zase zpátky, jak postupovala fronta. Moc toho neměli, jen pár věcí na vozíku, který zavdal příčinu k dohadům, že se Jírovcovi 'napakovali'.

Nás jako nežidovskou rodinu válka nepostihla na lidských životech. Věděl jsem ale, že zahynul tatínkův známý, zoolog Jiří Baum, jehož knihu Africkou divočinou jsme měli doma. Patrně nejsilnější událost, o níž vím, je osud rodiny lékařky Kálalové - di Lottiové. Němci, kteří na konci války pronásledovali v Bernarticích, poblíž Milevska, nějaké partizány, vnikli do jejího domu a postříleli celou rodinu. Viděl jsem tu paní u nás, když se nějakých patnáct let po válce roztřásla hrůzou, když slyšela německé slovo. To se nezapomíná. V současném kontextu jde o důkaz, že zabíjením civilistů se srdce a duše obyvatel nezískávají.