Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.),  Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Dnes, 27. dubna, kdy píši tyto řádky, začíná v New Yorku devátá čtyřtýdenní konference na téma Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která vstoupila v platnost v roce 1970. Bude to první konference ve zcela nové politicko-vojenské realitě, která slibuje být horkou, možná i katalizující, nebo dokonce výbušnou. Asi proto se organizátoři konference dohodli na tom, že budou přísně dodržovány základní principy diplomacie. To znamená, že první slovo obdrží šéfové delegací, po nich ministři, náměstci ministra, atd. Za USA se očekává John Kerry, za Írán Džavad Zafari. Ruskou federaci nebude zastupovat ani ministr Lavrov, ani, jak bylo plánováno, jeho náměstek Sergej Rjabov, ale ředitel oddělení řešícího otázky bezpečnosti a odzbrojení, Michal Uljanov. To zcela potvrzuje jeho hodnocení, že „situace je nezdravá“, a také výsledek srovnání mých analýz od roku 2011, z nichž některé byly publikovány i české kotlině. Protože hodnotím situaci zcela jinak než masová média, která se snaží upevnit dojem, že se kromě Putinových „Nočních vlků“, tlaku na odstoupení řeckého ministra financí, neštěstí v Nepálu a podobných od nás v Evropě vzdálených lokalitách nic jiného ve světě neděje, nabízím pro srovnání krátký přehled, který si každý čtenář může doplnit nebo jinak rozšířit osobním dohledáním z veřejně dostupných zdrojů.

Analýza situace na Ukrajině, na Kavkaze, uvnitř Ruské federace, v Číně a dalších lokalitách ve světě, dovoluje konstatovat, že se nacházíme v situaci strategické neurčitosti. Odchod USA jako hospodářského motoru, světového arbitra a vojenského agresora, který v poválečném období nevyhrál ani jednu válku, ze scény vytvořené z výsledků druhé světové války, je nezvratný, i když vojenská agresivita zůstává. Ta ale nemůže USA zachránit před odchodem z prvního místa.  Proč?

Nehledě na to, že se velice často tvrdí, že „politikové a analytici mohou předvídat pouze očividné“ tvrdím, že tomu tak zcela není. Stačí si prostudovat George Kenna a je možné si nejenom představit, ale i pochopit, rozpad SSSR. Nebyla to otázka podmínek, ale otázka času, kdy se to stane. To ale vůbec neznamená, že by nebyla alternativní řešení.  Dnes se v podobné situaci nachází, ať se to líbí nebo ne, EU a také Čína. Tyto „rozpadové potenciály“ mají a budou mít stále větší vliv na USA, kterým nepomůže žádná vojenská síla nebo vojenská převaha spojená s kontrolou mořských obchodních cest a podobných. Přirovnání USA ke lvu může napomoci lepšímu pochopení toho, co mám na mysli.

 Pokud žije lev (USA) v prostoru, ve kterém žijí antilopy, zebry a podobná zvířata, která jsou jeho krmivem, vše je v pořádku. Jakmile se ale objeví v tomto prostoru slon, nosorožec, nebo dokonce medvěd, situace se kardinálně mění. Z bezmocné antilopy a zebry (Čína, Indie, Rusko) se stali slon, nosorožec a medvěd (Indie, Čína, Rusko). Lev tak stojí před velkými problémy komunikace. Přidám-li k tomu obrazu objektivní faktory každé analýzy, kterými jsou geografie a historie a které jsou bez ohledu na vše ostatní stabilními faktory, a s nimi spojené přirozené (národní) zájmy, dojdeme k objektivnímu výsledku, který potvrzuje, že hegemonie USA se denně zmenšuje. V následku tohoto zmenšení to například znamená, že pro USA není výhodný ani dominující Írán, ani Saúdská Arábie. Proto, ať bude jakákoliv konečná forma a obsah smlouvy USA s Íránem o jaderném programu, který je předmětem v úvodu uvedené konference, smlouva bude podepsána. Smlouva bude totiž představovat fixaci aktuálního stavu, situace, a vše ostatní je zcela nepodstatné. Kromě toho je potřeba si uvědomit, že USA aplikují zcela jinou logiku v otázkách Sýrie než v otázkách Íránu. To platí analogicky i pro Ukrajinu, Afghánistán i Pákistán. V žádné z těchto lokalit neodpovídají (například státní, autonomní a jiné) hranice etnickému rozdělení obyvatel. Proto jakékoli oslabení centrální moci povede v těchto lokalitách k nestabilitě, revolucím a podobným jevům. Obecně je možné je označit, jako chtěný chaos daleko od USA.