Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

V již tradiční třinácté "Přímé lince" prezidenta Putina jsem mohl během 3 hodin a 57 minut, což je méně než v roce 2013 – 4 hod. 47minut, slyšet 1 095 vět, složených z 16 016 slov. V minulém roce to bylo 1 036 vět a 16 445 slov. Z kolika slov se skládá více než 3 miliony otázek, nevím. Vím ale, že ve svém rozhovoru s občany prezident Putin odpověděl na 74 otázek, což je o 7 méně než v minulém roce. Hlavním tématem posledního rozhovoru byla ekonomika (23 otázek, oproti 14 v minulém roce), následovaly otázky týkající se mezinárodních vztahů (17), sociální sféry (14) a vnitřní politiky (11). Osobních otázek bylo 9. K tomuto krátkému přehledu doplňuji, že prezident použil pouze dva citáty – cara Alexandra III. o tom, že spojenci Ruska byly a jsou jenom armáda a flotila. Druhý citát je od známého spisovatele-humoristy narozeného v Oděse, Michala Žvaneckého (1934). Ten nabádá k pečlivosti, důkladnosti. Oba citáty se nechají použít jak v makro tak i mikro pojetí, to jest, jak na geopolitické úrovni, tak i regionální, včetně Ukrajiny, a na úrovni místní politiky. Ze všech kladených otázek se 11 vztahovalo na Ukrajinu, kterou prezident připomněl 39krát, v roce 2014 to bylo 68krát. Státy, které jmenoval – a bylo jich 18 – lze rozdělit na nové a potenciální spojence (BRICS, Írán), na státy, které již neexistují (SSSR a Jugoslávie), a státy, které jsou ve válce nebo jinak bojují (Jemen, Izrael a další).

Je třeba podotknout, že rozhovor nepodléhal cenzuře. Drzost a ostrost některých otázek to potvrzují, některé jasně dokazují slabost místních administrací. Osobně si myslím, že 13. rozhovor s občany neočekávaně pootevřel dveře do kuchyně, ve které se připravují rozhodnutí, včetně definice priorit. To vše nehledě na veřejnost a její očekávání nějakého nového rekordu, co se týče délky rozhovoru, počtu otázek či množství odpovědí. Co tím mám na mysli?

A. L. Kudrin a A. A. Venediktov 

Kudrin, bývalý dlouholetý ministr financí, svého času dokonce hodnocený jako nejlepší ministr financí na světě a spoluautor jím samotným kritizovaného programu rozvoje RF do roku 2020 a Venediktov, hlavní redaktor opozičního rádia "Echo Moskvy", společně a dobrovolně ukázali, na jaké úrovni je jejich praktické pojetí toho, co se nazývá politika. Úroveň není vyšší než u dam s malým psem-miláčkem v objetí, nebo v tašce od Versaceho v nově otevřeném moskevském kafé. Kudrinovi se dostalo od prezidenta výtky dvakrát. Za prvé to bylo ve spojení s novým programem rozvoje RF v době nízkých cen. To je otázka mozku a logiky. Ty má Kudrin v pořádku, řekl Putin. Druhá výtka se týkala přímého připomenutí povinnosti politika myslet na lidi. To je otázka spojená se srdcem a duší. A s nimi to není u neoliberálů v pořádku, řekl prakticky Putin v odpovědi na Kudrinovu otázku. Proto jsme tam, kde jsme. Proto neočekávám pozvání Kudrina do vládní funkce, a jeho samonabízení budu i nadále hodnotit jako osobní PR, PR neoliberálů a opozice. Pro vládu premiéra Medveděva to znamená být opatrnou a nepokoušet se o návrat do dob minulých. Konec neoliberalismu v RF byl potvrzen, jeho návrat si nedovedu představit. O Venediktovi se nebudu podrobněji zmiňovat, z časových a osobních důvodů. Nechci riskovat desinterpretaci a dát tak