Analytik k nedávné show Vladimira Putina: Mnohé se ukázalo a začíná být jasněji...

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

V již tradiční třinácté "Přímé lince" prezidenta Putina jsem mohl během 3 hodin a 57 minut, což je méně než v roce 2013 – 4 hod. 47minut, slyšet 1 095 vět, složených z 16 016 slov. V minulém roce to bylo 1 036 vět a 16 445 slov. Z kolika slov se skládá více než 3 miliony otázek, nevím. Vím ale, že ve svém rozhovoru s občany prezident Putin odpověděl na 74 otázek, což je o 7 méně než v minulém roce. Hlavním tématem posledního rozhovoru byla ekonomika (23 otázek, oproti 14 v minulém roce), následovaly otázky týkající se mezinárodních vztahů (17), sociální sféry (14) a vnitřní politiky (11). Osobních otázek bylo 9. K tomuto krátkému přehledu doplňuji, že prezident použil pouze dva citáty – cara Alexandra III. o tom, že spojenci Ruska byly a jsou jenom armáda a flotila. Druhý citát je od známého spisovatele-humoristy narozeného v Oděse, Michala Žvaneckého (1934). Ten nabádá k pečlivosti, důkladnosti. Oba citáty se nechají použít jak v makro tak i mikro pojetí, to jest, jak na geopolitické úrovni, tak i regionální, včetně Ukrajiny, a na úrovni místní politiky. Ze všech kladených otázek se 11 vztahovalo na Ukrajinu, kterou prezident připomněl 39krát, v roce 2014 to bylo 68krát. Státy, které jmenoval – a bylo jich 18 – lze rozdělit na nové a potenciální spojence (BRICS, Írán), na státy, které již neexistují (SSSR a Jugoslávie), a státy, které jsou ve válce nebo jinak bojují (Jemen, Izrael a další).

Je třeba podotknout, že rozhovor nepodléhal cenzuře. Drzost a ostrost některých otázek to potvrzují, některé jasně dokazují slabost místních administrací. Osobně si myslím, že 13. rozhovor s občany neočekávaně pootevřel dveře do kuchyně, ve které se připravují rozhodnutí, včetně definice priorit. To vše nehledě na veřejnost a její očekávání nějakého nového rekordu, co se týče délky rozhovoru, počtu otázek či množství odpovědí. Co tím mám na mysli?

A. L. Kudrin a A. A. Venediktov

Kudrin, bývalý dlouholetý ministr financí, svého času dokonce hodnocený jako nejlepší ministr financí na světě a spoluautor jím samotným kritizovaného programu rozvoje RF do roku 2020 a Venediktov, hlavní redaktor opozičního rádia "Echo Moskvy", společně a dobrovolně ukázali, na jaké úrovni je jejich praktické pojetí toho, co se nazývá politika. Úroveň není vyšší než u dam s malým psem-miláčkem v objetí, nebo v tašce od Versaceho v nově otevřeném moskevském kafé. Kudrinovi se dostalo od prezidenta výtky dvakrát. Za prvé to bylo ve spojení s novým programem rozvoje RF v době nízkých cen. To je otázka mozku a logiky. Ty má Kudrin v pořádku, řekl Putin. Druhá výtka se týkala přímého připomenutí povinnosti politika myslet na lidi. To je otázka spojená se srdcem a duší. A s nimi to není u neoliberálů v pořádku, řekl prakticky Putin v odpovědi na Kudrinovu otázku. Proto jsme tam, kde jsme. Proto neočekávám pozvání Kudrina do vládní funkce, a jeho samonabízení budu i nadále hodnotit jako osobní PR, PR neoliberálů a opozice. Pro vládu premiéra Medveděva to znamená být opatrnou a nepokoušet se o návrat do dob minulých. Konec neoliberalismu v RF byl potvrzen, jeho návrat si nedovedu představit. O Venediktovi se nebudu podrobněji zmiňovat, z časových a osobních důvodů. Nechci riskovat desinterpretaci a dát tak

Venediktovi teoreticky možnost se cítit být uražen. Pořád se ale divím, proč se ještě neuzavřel vládní penězovod podpory této osobnosti a instituce. Připomenout chci českým čtenářům a příznivcům Ruské opozice, že lze očekávat přeložení pochodu opozice z jara na léto. Důvodů je mnoho. Jedním z hlavních je očekávané množství demonstrantů. Těch by podle nejenom mého osobního odhadu stačilo tak na vystoupení v komickém divadle, v žádném případě ne na vystoupení profesionální opozice země s velkými problémy. V Kyjevě odjel „na dovolenou“ Kličko, v USA se připravuje sakrální oběť v osobě premiéra Jaceňuka s pomocí ratingových a jiných agentur. Ty uvádějí včas a jako na pozvání výsledky sledování, znamenající pokles popularity premiéra z 30 procent na pouhá 3 procenta, a propad popularity Jaceňukovy Národní fronty z 24 procent na 2 – 2,5 procenta. To ještě nevěděli, že na Kubě se opozice nedostala v obecních volbách ani přes práh. Ruskou opozici hodnotím v současnosti jako mrtvou nebo polomrtvou, případně chytře odstavenou do stínu, kde se má zotavit z jarní únavy a nabrat sílu. Proto uslyšíme o ní více až v létě.

Putin bez známého humoru

Pro pozorovatele, nemluvě již pro analytika, bylo od první chvíle zřejmé, že tentokrát nebylo prezidentovi do smíchu a vtipu, jako tomu bylo ještě před rokem. Jeho výraz byl chladný, technologický, s porozuměním úkolu a cíli. Přesto se stala jedna minulá epizoda úsměvným překvapením a předmětem diskuse a hodnocení, především ve Spolkové Republice Německo. Exkancléř Gerhard Schroeder si dopil pivo a teprve potom opustil hořící saunu. V ní byl exkancléř Schroeder společně s prezidentem Putinem. Když začala sauna hořet, prezident vyzýval exkancléře k opuštění sauny. Schroeder ohodnotil situaci jinak, vše skončilo s úsměvem a prodloužením spolupráce mezi SRN a RF.

Na tomto příkladu – epizodě v sauně, je vidět kvalita důvěry osobního vztahu hlavních představitelů klíčových států Evropy i kvalita vztahu mezi oběma zeměmi. Je také vidět i rozdíl mezi minulostí a přítomností. Kancléřka Merkelová mezitím prohrála vše, co mohla, co se týče vztahu k Putinovi. SRN jako exportní a technologický partner RF je na cestě k analogické ztrátě ve vztahu k RF. Chci věřit, že obchodní ztráta německých podnikatelů bude menší než ztráta politická, i v případě podepsání a platnosti TTIP.

Nejsem si ale jist, jaká bude ztráta pro politickou a průmyslovou elitu SRN, bude-li NATO a její velitel USA pokračovat v pochodu na východ a ještě více posilovat své pozice v Polsku. Tam se snaží polští jestřábové-spojenci přemluvit USA k porušení článku 1 a 2 NATO smlouvy. Tyto články jednoznačně obsahují závazek, že jaderné státy nebudou rozmisťovat své atomové zbraně na území nejaderných států, a recipročně, nejaderné státy nebudou takové zbraně na své území přijímat. Dnes, v neděli, kdy píši tyto řádky, si pochodující američtí vojáci udělali přestávku ve cvičení v ukrajinském Lvově. Přitom porušili vše, co se dá porušit, včetně dohody zvané Minsk 2. Aby toho nebylo málo, USA a NATO přerušily jakoukoliv komunikaci s RF na vojenské úrovni. To je ta poslední a nejdůležitější úroveň, na které se připravuje politické rozhodnutí, jehož výsledkem může být válka, nebo mír, být, či nebýt.

V této souvislosti a ve stínu diskuse a přípravy nové vojenské přísahy v ČR připomínám neúčast představitelů USA a NATO na nedávné bezpečnostní konferenci MO Ruské federace. Neúčast, tj. absence USA a NATO reprezentantů na konferenci MO RF je jednoznačným symptomem odklonu USA – NATO od míro-spasné myšlenky společné bezpečnosti, kterou svého času zformuloval dlouholetý bezpečnostně-politický expert německé SPD, Egon Bahr. Bez realizace jeho rad by Německo nebylo sjednocené a ČR by nebyla tam, kde je dnes. Bezpečnostní konference MO RF skončila před několika dny v Moskvě. Nevím, zda a kolik se o ní v ČR psalo. Bude-li však tato USA – NATO nastavená komunikační forma s RF pokračovat, můžeme se již v příštím roce dočkat bezpečnostní konference NATO v Mnichově bez účasti Rusů. Tato představa se mi osobně nelíbí. Ale zapadá plně do obrázku a analýzy, které jsem nabídl po ukončení letošního světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Známí budou mezi sebou, přečtou si vzájemně referáty, jejichž obsah je tak i tak znám léta dopředu, a večer se budou radovat z udělané práce, mladých krasavic a krasavců a obnovy staronových známostí. Takže i zde lze očekávat posun trendu směrem k bezpohlavní společnosti. Případná volba paní Hillary Clintonové prezidentkou USA na tom nebude nic měnit. Takovou společnost si dovoluji mimo jiné nazvat společností bez hlavy.

Putin a redaktoři programu

Staré bystré oko a ucho, obojí již oslabené, mě tentokrát nezklamaly. Dovolily mi uvidět redaktora programu Kirilla Kleimanova hned na začátku přenosu, jak se silně a tím i zbytečně koncentroval na otázky, a jak málo se koncentroval na prezidenta a přítomné ve studiu. Prezident Putin ho musel dostat zpět na kolej připomenutím, že na otázku olympijských her, sankcí a podobné "již mnohokrát odpovídal" nebo "hovořil". Moje již slabší ucho uslyšelo něco pro mne nového, dovolujícího srovnání a interpretaci. Dříve, když prezident Putin mluvil o Krymu, používal slovo připojení, tentokrát sjednocení. Svou odpověď na kritické hodnocení situace v RF opozicí prezident rozšířil na kritiku všech stupňů a úrovní moci, to jest od municipality až do Kremlu, včetně vlády. Tu podle mého hodnocení nebude měnit jako celek. Ale postupně a v závislosti na chování a konání politiků v době dlouhodobých sankcí. Ti logicky myslící jenom mozkem a peněženkou, ale bez srdce a duše, to nebudou mít lehké ani v Kremlu, ani na venkově nebo na ulici, o exilu na Západě již vůbec nemluvě.

Není tajemstvím, že malé a střední podnikání není cestou rájem nikde ve světě, nehledě na vládní programy a bezpochybně důležitou roli, kterou hrají v každém státním uspořádání. Rusko nevyjímaje. Nehledě na tuto skutečnost, prezident odpověděl britskému farmáři s občanstvím RF, ruskou manželkou a pěti dětmi narozenými v RF, ohledně jeho ztrát a státní podpory určené pro malé farmáře. Státní pomoc prý zabírají velkostatkáři, sdělil farmář prezidentovi. Jeho odpověď byla politická, z mého hlediska ne dostatečně konkrétní a zcela určitě ne dostatečně specifická. To vše nahradil a nabídl britskému farmáři Johnu Kopiskému, jeho konkurent a také imigrant, Justas Wolker, známý také pod přezdívkou "veselý mlékař". "Nemohu již slyšet prosby o pomoc adresované prezidentu, který má někoho a k něčemu (při)nutit. Ptám se – pokračoval konkurent z Krasnojarska – ale, jak může John pracovat se ztrátou...je nezbytné, aby se podíval na metodu, kterou používá a případně ji vyměnil za jinou." V této souvislosti si dovoluji ukázat na další skutečnost spojenou s Johnovým synem. Ten se rozhodl odjet do Anglie, rodné země svého otce. Nadýchal se tam svobody a bohatství natolik, že je dnes již opět zpět u táty v Rusku, střízlivý a rozhodnutý žít a pracovat v RF, ale ne u táty na rodinné farmě.

Nacismus, stalinismus, putinismus

Na toto téma se ptali například Konstantin Remčikov a rektor MGIMO Anatolij Vasiljevič Torkunov. Se srovnáním "čím více budeš milovat vlast, tím více budeš nenávidět druhé" se přiblížily otázky a problematika současnosti. V nich je obsažen patriotismus. Putinovy odpovědi na tento druh otázek byly stejně jasné jako krátké: Rozdílem jsou patriotismus, xenofobie a cíl. Hitlerovým cílem bylo ničení, Stalinovým cílem zachránění existence národa. Přitom použil formulaci, která dostatečně silně a jasně kritizovala Stalinovo konání a konání SSSR po ukončení druhé světové války. Jeho – prezidentovo konání neobsahuje válku mezi Ukrajinou a Ruskou federací, protože si ji nemůže představit. To ale neznamená, že nejsou jiní, kteří si válku mohou představit, nebo si ji dokonce přejí. Pro mne to znamená, že válku nelze zcela vyloučit. Ve spojení s prezidentovou odpovědí, že neví, kdo si objednal vraždu Němcova, ve spojení s menší frekvencí objevování se v TV například ministra obrany Šojga, nebo jeho zástupce Ivanova, si nelze nepředstavit, že i v Kremlu se hraje partie o moc, nebo příprava na ni. V každém případě je nabíledni, že ten, kdo má, nebo chce mít co dělat s prezidentem, musí být nanejvýš opatrný a bdělý. Opatrní a bdělí by měli být všichni politici hlásící se k sankcím a přející si jejich prodloužení a současně chránící národní zájmy svého elektorátu. Co mám tím na mysli?

Rubl a jeho výměnný kurz se stávají nezávislými na ceně ropy a plynu. Produkce břidlicového plynu v USA klesá, cena produkce ale neklesá. Saúdská Arábie přitvrzuje svoji ropnou politiku, Ukrajinské Ukrenergo izoluje Doněcko a Luhansko od dodávek elektrické energie. Tím nutí ruské Inter Rao dodávat energii zatím zadarmo. Západní IT sektor bude muset vzít na vědomí, že podíl importu osobních počítačů ze Západu se má během pěti let snížit na 25 procent, podíl smartphonů a planšetů na 75 procent atd. Nic dobrého pro západní výrobce a programátory.

Čínská AIIB měla úspěšný start i přesto, že její nabídka Japonsku převzít druhou nejvyšší pozici v AIIB byla Japonskem odmítnuta. Kromě toho, že to byl výborný čínský tah a test, se potvrdilo všem nevěřícím, jak omezenou suverenitu má Japonsko, jak veliká je jeho závislost na USA, jak malou důvěru mají USA ke svému druhému největšímu spojenci v Asii. V neposlední řadě obdrželo ruské MZV cennou informaci a pomoc pro případná a Japonskem požadovaná jednání o Kurilech. Že odmítnutí čínské nabídky bude mít i další následky, většinou nepříjemné pro Japonsko, je zřejmé.

Závěr příspěvku je věnován nevyslovenému, neexplicitnímu obsahu 13. přímé linky. Dovoluji si konstatovat, že viditelná a slyšitelná menší veřejná informovanost prezidenta, co se týče vnitřní politiky a situace na ruském venkově, znamená jeho plnou koncentraci na vnitřní vojenskou problematiku a zahraniční politiku během posledního roku. To ale vůbec neznamená, že by se například členové dumy mohli cítit v bezpečí, které jim zprostředkovávají přiznané, pro mne osobně až provokující, vysoké příjmy. Jejich rozpětí dosahující přibližně 800 milionů rublů za rok může vyprovokovat akce, podobné té s Němcovem. Proto se nebudu divit, budeme-li během roku číst o dalších vraždách nenasytných penězi, včetně úředníků-oligarchů typu Čubajse a jemu podobných. Lidé podřizující se moci jsou totiž za jistých okolností s to rezignovat na jakoukoli morálku a přistoupit na cokoliv. O lži a fabulaci informací a tzv. faktů nemluvě. Nepředpokládám, že dojde k odstranění prezidenta Putina, kromě případu neadekvátní reakce na stále sílící provokace v blízkosti ruské státní hranice.

Proto zůstávám zvědavý, zda a jaký obsah a novinky přinese příští, v pořadí již 14. přímá linka, budu-li mít štěstí se jí dožít v době stoupajících rozpočtů bezpečnostních složek států. Zvýšení rozpočtů bude muset být zdůvodňováno odpovídajícími výsledky. Ty se ale nedají lovit v moři v podobě utonulých emigrantů nebo na zemi po letecké nehodě. Proto budou nepřátelé hledáni a „vyráběni“ i v české kotlině všemi možnými způsoby. Vím, o čem píši. Žít si přeji, protože život je krásný, protože mohu pomáhat a mimo jiné také monitorovat dění kolem požárů na Sibiři, starých a nových. Při tom posledním požáru shořelo více než 120 tisíc hektarů lesa, 442 domů, 5 tisíc lidí zůstalo bez střechy nad hlavou a minimálně 31 lidí umřelo. Vše ve zvláštní roční době. Snad dostanu odpověď s důkazem, zda je to částečně dílo speciálně vycvičených žhářů, jestli ano, odkud jsou a kdo je cvičí. Chci věřit, že žhářství – v historii Prahy známé – zatím ještě nepatří k asymetrickým akcím v kontextu současné hybridní války s cílem vzplanutí paniky ve společnosti.

Dagenerace na příkladu ruského tance...

Do hybridní války ale úspěšně zapadli někteří ruští umělci různé úrovně, v daném případě taneční škola Kredo v Orenburgu. Její ředitelka a výstřednictvím pomatené ambiciózní maminky nezletilých dívek, se vrhly na cestu kariéry a velkých peněz vzbuzením zájmu prostřednictvím provokativní taneční formy zvané twerk. Nezletilé jako Včeličky a medvídek Pú se předvedly na scéně polonahé s expresivním kroucením pánví jako ve striptýzovém baru pro dospělé. To nemohlo ujít bystrému zraku prokuratury, k tomu ještě v době velikonoční a zvýšené pozornosti k morálce. Ruská prokuratura svým zásahem zamezila pokračování představení a ředitelku taneční školy a maminky snad přivedlak rozumu.

Ten, jak se zdá, ztratily, protože si neuvědomují podstatu ruského, ženského a mužského tance. Ženy musí být schopné tancovat ve skupině rychlými pohyby „spoutaných“ noh, muži musí být schopni „vyskočit“ z dřepu. Kdo má jenom minimální znalosti ruské kultury a národní myšlenky ví, co mám na mysli. Nejedná se o popření základní kulturní funkce a role tance jako takového, nýbrž o následování již stoleté degradace evropského tance. Degradace začala směšováním amerických transformací archaických tanců a prvků afrických národů. Vymřel složitý skupinový tanec, za ním individuální tanec, dnes je tomu tak již i s valčíkem. Přitom všem základní funkce tance, jako netabuizovaný prostředek sloužící nebo umožňující sblížení mužského a ženského pohlaví, nikam nezmizela. Současné taneční formy, včetně již staré lambady a twerku, se ale podobají spíše tancům z afrických, polynéských a nám kulturně vzdálených plemen. Smysl těchto nám vzdálených tanečních forem u žen je ukázat svoji přitažlivost, zdraví, ženskost a fertilitu. U mužů je to projev „lovce“, bojovníka, ochránce. Odtud pocházejí ostré pohyby pánve a napínání svalů, které některým z nás připomínají „zvrhlost“.

Přejímání a kopírování takovýchto forem tance, módy a komunikace, včetně tetování, a jejich glorifikace znamená akceptování archaizace, řekl bych, „equatorizace“ mladé generace pomocí mýtus-rituálních představ a psychologických procesů, vysílaných do zcela jiného kulturního prostředí. Jestliže se ale vrchní části národní kultury „nakazí“, čehož jsme denně svědky, a hlavy mladých jsou „vymyté“, tak jako již jsou, tak archaika, jejímž nositelem je již sto let americká (globalizovaná) kultura se stává „právem“, zvykem a zlozvykem. Všichni kuřáci vědí, jak těžké je se zbavit zlozvyku. Archaizace fyziologie a psychologie nemůže zůstat bez následků jak pro individuálního člověka, tak i národní kulturu. To vědí velice dobře autoři „globálního světa a globálního člověka“ a samozřejmě soudci rozhodující ve věcech agrese mladých. Vedle známých technicko-technologických a společensko-politických prvků, se řadí kulturně-psychologický prvek a tím se tvoří trend. Ten obsahuje velké nebezpečí ve formě primitivizace a archaizace masové kultury spojené s morálním rigorismem. Moralismus a puritanismus jsou věčné lidské konstanty, které se již dnes ocitají v hledišti primitivního islamismu, postislamistického fanatismu, staronového nacionalismu a sílící rusofobie. Nebude to trvat dlouho, kdy se z přihlížejícího diváka stane účinkující aktér. Na „africké tance“ reaguje fanatický postislamismus „africkou verzí“ šaríi. Již proto, že se chci dožít doby, kdy budeme raději krmit své puritány než cizí tálibány, si dovoluji poukázat na emeritního profesora Marshalla Sahlinse (1930), amerického antropologa. Ten napsal mnohé na výše uvedené téma.

Například ve své práci Evolution and Culture (1960) se dotýká problematiky kulturní revoluce a neo-evoluce. V pozdních 90. letech horlivě diskutoval s Gananathem Obeyesekerem ohledně podrobností smrti kapitána Jamese Cooka na Havajských ostrovech v roce 1779. Sahlinsovo konzistentní myšlení o nebezpečí takzvané „civilizace zábavy“, nebo-li nestresové výchovy, a s ní spojené trávení volného času bez prvků své národní kultury za pochodu nelítostně komercializované globalizované kultury, přivedly Sahlinse k rozhodnutí opustit Národní akademii věd USA. Sdělení z 23. února 2013 obsahující důvod opuštění NAV uvádí hlavní důvod, nad kterým by se měli zamyslet i politici v české kotlině, ve které stále platí K. H. Borovského přísloví – Nechceš-li si hubu spálit, musíš mlčet, nebo chválit: Protest proti vojenskému výzkumu s cílem zvýšení efektivity malých specializovaných bojových jednotek, a volba Napoleona Chagnona. Více na toto téma napoví David Price, "The Destruction of Conscience in the National Academy of Sciences: An Interview with Marshall Sahlins", CounterPunch, February 26, 2013.

Do té doby, než se s ním podrobněji seznámí alespoň jeden politik, bylo by dobré pro vlády členských zemí EU se podívat na následky již více než 50 let trvající módy takzvaného amerického nestresového způsobu výchovy a konzultovat tyto výsledky se soudci, třeba i okresního soudu jejich volebního okrsku. Já mezitím budu pracovat na ukončení knihy Souhlasu netřeba.