Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Romancova (z 20. 4.) + (ze 7. 1.) (+ z 20. 8.), Zdeny Mašínové (z 15. 4.) + (z 27. 3.), Jiřího Zlatušky (z 18. 4.) + (z 8. 4.), (+ ze 21. 2.), Miroslavy Němcové (z 15. 4.) + (ze 26. 3.), Jaroslava Hutky (z 18. 4.) + (ze 31. 3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11. 4.), Jana Bartoška (z 12. 4.), Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7. 4.) (ze 4. 3.) + (ze 14. 1.) (+ 8. 12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30. 3.)+ (z 21. 3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24. 3.) + (ze 14. 2.) + (z 30. 1.), (z 3. 10.) + (ze 14. 8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22. 3.), německého velvyslance, Tomáše Klvani (z 20. 3.)+ (z 12. 3.), Luďka Niedermayera (z 20. 3.), Martina Bursíka (ze 17. 3.) (+ z 4. 2.) + (z 2. 12.) (+ z 6. 10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16. 3.) (+ z 28. 1), Miroslava Kalouska (z 11. 3.) + (ze 17. 2.) + ( z 6. 1.) (+ z 3. 12 + z 2. 10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3. 3.) +(+ 19. 11.) (+ 21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27. 2.) + (z 12. 2.) + (z 26. 1.) (+ ze 14. 1.), Michaela Kocába (z 25. 2.) + (z 3. 12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23. 2.) + (ze 13. 2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22. 2) + (4. 9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12. 2.) (+ z 11. 12), Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (z 21. 11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25. 1.) (+ z 15. 1.) + (z 27. 8.), Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14. 12.) (+ 22. 7.), Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22. 8. + z 1. 9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
Podle Karaganova byly Spojené státy na vrcholu moci na počátku tohoto tisíciletí. Neúspěšné vojenské operace v Iráku, Afghánistánu a následná ekonomická krize však prý způsobily, že pozice Spojených států v celosvětovém měřítku oslabila. Jak konstatuje Karaganov, výsadní postavení Západu ve světě se mezi lety 2002 až 2012 zhroutilo. „Současný model světového řádu a liberálního kapitalismu přestal být atraktivní a lidé začali objevovat alternativní model, jehož představitelem je Čína. Západ udělal strategickou chybu, když nepochopil, že model západní demokracie není možné aplikovat pro celý svět. Některé země totiž chtějí jít svojí vlastní cestou,“ konstatuje Karaganov, který byl mimo jiné v minulosti členem mezinárodního poradního sboru UniCredit Group či Ruské akademie věd. Kromě dřívější poradenské činnosti pro Borise Jelcina a Vladimira Putina je rovněž konzultantem několika velkých ruských bank a společností. Je také autorem mnoha publikací zabývajících se ekonomií, zahraniční politikou a národní bezpečnostní strategií.
„Západ je stále silný, ale zbytečně se vyčerpává zapojováním do akcí, jakou je např. válka na Ukrajině. Tato operace je navíc namířena proti Rusku a jako výstraha má sloužit i pro Čínu, Indii, Brazílii a všechny další země, které se nehodlají smířit s diktátem Západu. Každý si to navíc velmi dobře uvědomuje,“ soudí Karaganov. Dále se v rozhovoru ruský politolog zabýval otázkou, proč se nepodařilo Rusku vybudovat vztahy se Západem. Jako první důvod vidí neschopnost rozpoznat, že Rusko a Evropa představují dva odlišné světy, jejichž obyvatelé v podstatě žijí v různých obdobích. „Druhým důvodem je podle mého názoru absence dlouhodobého rozvojového cíle. Třetím důvodem je potom geopolitický tlak Západu, v jehož důsledku došlo k událostem v Jižní Osetii a nyní i na Ukrajině. A začtvrté stojí za neúspěchem budování vzájemných vztahů nedostatek dialogu za posledních 25 let,“ řekl Karaganov.
Karaganov uvádí, že budování nového multipolárního světového řádu je již v plném proudu a zasazují se o něj zejména státy sdružené v BRICS. Hlavním centrem těchto změn však prý bude Šanghajská organizace pro spolupráci, ke které se pravděpodobně přidají Indie, Pákistán a později také Írán. Současné sankce vůči Rusku považuje Karaganov za logické vyústění snah o integraci Ruska s Evropou, které prý chyběla strategie. „Teď, když jim musíme čelit, pojďme si z toho všeho vzít alespoň ponaučení. Ztížené podmínky nutí Rusko, aby tvrdě dřelo. Je to velmi dobrá příležitost pro změnu naší hospodářské politiky. Musíme konečně začít investovat do lidí, protože naše výchozí pozice je v tomto ohledu velmi dobrá. Máme k dispozici spoustu vzdělaných a schopných lidí. Je ovšem zapotřebí vzdělání dále zkvalitňovat. Investování do správných průmyslových odvětví by nás ve spolupráci s Čínou a přístupem na asijské trhy mohlo dovést k ekonomickému růstu,“ předpovídá Karaganov.
Větší roli by v budoucích ekonomických plánech podle Karaganova měla hrát Sibiř. „Je proto nejvyšší čas začít přemýšlet o vybudování další dopravní tepny, která zajistí spojení mezi Ruskem, čínskou Hedvábnou stezkou a Severním mořem,“ konstatuje Karaganov. Uplynulých 25 let považuje pro Rusko za „velkou školu“. Rusko za tu dobu získalo neocenitelné zkušenosti, kdy přežívalo v obtížné situaci. „Přišli jsme o část území i majetek, ale už nemusíme dotovat státy bývalého socialistického tábora a drtivou většinu bývalých sovětských republik či financovat obrovský válečný aparát. Podařilo se nám udržet naši zemi celistvou a máme i pod kontrolou přírodní zdroje. Většina z ruského národa je ochotna bojovat za naše národní zájmy, i když tím musí obětovat část ze svého blahobytu. Bude to tvrdé, ale ještě nikdy nemělo Rusko takovou příležitost zajistit si tváří v tvář globálním výzvám tak silnou pozici. Využijme toho,“ vyzývá ruský politolog.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
