Politika je největší svinstvo. Zdeněk Troška k Zemanově cestě do Moskvy, průjezdu Putinových motorkářů a výročí konce války

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

I když se prezident Miloš Zeman nezúčastní vojenské přehlídky při svém pobytu v Moskvě na oslavách ukončení druhé světové války, přesto mu někteří vyčítají již samotnou účast na oslavách. Je to podle vás od Zemana správné, že do Moskvy jede?

Můj názor na cestu Miloše Zemana do Moskvy se nezměnil a mám na ni neutrální názor. Jestliže se pan prezident rozhodne, že pojede vzdát úctu padlým vojákům tehdy ještě bratrského státu – ti vojáci de facto bojovali za cizí stát, i když bratrský – a on tam jede se jen těmto padlým vojákům poklonit, pak je to podle mě v pořádku a není na tom nic zlého. Je to výraz určitého poděkování za to, že přišli k nám a položili u nás život a že nás osvobodili od nacismu. Je to stejné, jako když nás z části osvobodili Američané a přijeli sem za stejným účelem i Britové a Francouzi. Kdyby se tyto slavnosti konaly v Paříži, Londýně či v New Yorku a prezident by se rozhodl tam jet poděkovat těm mrtvým Francouzům, Angličanům a Američanům, tak by to také bylo v pořádku.

Zeman ale minulý týden uvedl, že jede do Moskvy také proto, aby uctil památku vojáků Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Vlasova. Jenže většina Rusů dodnes na generála Vlasova a jeho vojáky hledí jako na zrádce...

Já ale nejsem odborník přes historii, na to se musíte ptát jiných. Jen vím, že Vlasovci také nakonec bojovali proti nacistům, a jestli se někomu nelíbilo jejich počínání, to už je věc pro historiky.

V kontextu osvobození Československa Rudou armádou novinář a hostující profesor na New York University v Praze Tomáš Klvaňa zmínil, že už v onom roce 1945 šlo o obsazení naší vlasti a jedna totalita pak jen vystřídala druhou. Prostě řekl, že nás Rudá armáda v roce 1945 neosvobodila, ale dobyla...

Tehdy podle mne panovala velká euforie z toho, že skončila nesmyslná a úděsná válka, v níž zahynuly miliony a miliony lidí, proto lidé vítali každého, kdo proti tomuto zlu bojoval. Tehdy v pětačtyřicátém roce tak asi nikdo nepřemýšlel o tom, jestli sem k nám někdo přijel za účelem nás obsazovat. Na to se musí podle mne koukat z druhé strany, neboť obyčejní lidé se radovali a všechny osvoboditele – ať to byli Rusové nebo Američani – bez ohledu na národnost vítali, neboť přišli porazit fašistické Německo. Druhou otázkou ale je, co si upekli páni Roosevelt, Churchill a Stalin v Jaltě, jak si tam rozdělili Evropu. Kdyby to totiž bylo po stránce charakterové v pořádku, tak by pak tito páni nedovolili předhození naší země Hitlerovi, ne? Mohli přece tomu zabránit! Politika je ale holt to největší svinstvo na světě, odvíjí se tam vše jinak, než jak to navenek vypadá. Normální člověk ale podle mě nemohl nikdy říci, že ho ruský voják přišel v roce 1945 okupovat. Ten nás přišel osvobodit. Ovšem ty další politické záležitosti, které se odvíjely od rozdělení Evropy, jsou už jiná káva. Bohužel jsme do toho takto spadli. Podobně se ale rozdělila Evropa i po pádu Napoleona na Vídeňském kongresu.

Ovšem mnozí poukazují na fakt, že v Československu brzy po osvobození začaly působit ruská NKVD a zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky Směrš...

Znovu opakuji, že nejsem odborník v dějinách tohoto žánru. Ale samozřejmě že tady byly nejrůznější síly, které musely poslechnout Moskvu. Tehdy byl stejný vliv Ruska na Polsko, na východní Němce, na Rumuny a i na Bulhary, prostě takto to fungovalo a bylo to takto dané – hotovo dvacet. Vždyť víte, jak to dopadlo v Maďarsku v šestapadesátém! A jak musel být prezident Tito silný v kramflecích, aby uhájil Jugoslávii proti všem možným vlivům Stalina. Já bych se ale nerad míchal do hodnocení historie.

Nutil vás někdy někdo, abyste jako režisér natočil nějaký válečný film či film pojednávající o podobných historických souvislostech?

Ne. Já měl to štěstí, že jsem nemusel nikdy v životě natočit přidělený scénář.

A líbil se vám nějaký válečný film od jiných vašich kolegů? Já si vzpomínám třeba na filmy od Otakara Vávry...

Vzpomínám rád na jeden, který je aktuální dodneška. Je to Vyšší princip pana režiséra Krejčíka, což je zároveň jeden z filmů, který patří mezi skvosty české kinematografie. Vávra točil filmy na příkaz Ústředního výboru KSČ, protože Barrandovská studia patřila pod kulturu a ta pod politiku komunistické strany, takže Vávra natočit nějaký takový film dostal jako příkaz. Tyto filmy jsou pak obrázkem poplatnosti doby. Dnes by ale velkofilm na toto téma jen tak někdo natočit nemohl, protože by na něj těžko sháněl peníze. Po stránce řemeslné bylo mnoho filmů na toto téma – tedy nejen od Vávry – uděláno sice dobře, ovšem po stránce ideové to může být sporné. Na to by ale spíše odvětili odborníci kolem vojenských ústavů a muzeí.

Když jsem vás sháněla po telefonu, tak jste byl zrovna na festivalu v Rusku... Vnímal jste tam nějaký vliv ukrajinské krize?

Ano, byl jsem v Rusku, protože mne pozvali na tamní dvacátý mezinárodní festival pro děti a mládež, nazvaný Kino dětem. Já tam ale již kdysi byl, tak mne tam pozvali znovu. Tentokrát jsem tam přivezl pohádku Z pekla štěstí, která tam v sekci hraných filmů vyhrála, a proto jsme si odtamtud přivezli krásného medvídka, kterého vyrobily samy tamní děti. Na tom festivalu je totiž krásné to, že děti samy vyrobí ceny pro tvůrce, takže tam nedostáváte žádné broušené vázy či jiné podobné věci. Soutěžilo tam 41 filmů. Pobyt tam byl velmi příjemný a rozhodně se tam nic kolem problémů ukrajinské krize neodvíjelo. Alespoň já jsem nic takového nezaznamenal. Naopak, byli tam lidé z Ukrajiny, Běloruska, Gruzie, Tatarstánu a z dalších republik a bavili se spolu skvělým způsobem, ba dokonce i přátelsky. Tyto národy mají totiž stále pocit, že k sobě příbuzensky patří. Kdybych to tak měl shrnout... Podle mě jde o nesmyslnost počínání lidí, kteří spolu jinak drží pohromadě.

Co říkáte na humbuk kolem přejezdu ruských motorkářů Noční vlci, který se ale zřejmě již neuskuteční? Jen připomínám, že chtěli projet přes Bělorusko, Polsko, Rakousko a také přes Českou republiku a konečnou chtěli mít v Berlíně. Některým členům Nočních vlků na poslední chvíli ovšem německé úřady zrušily schengenská víza potřebná ke vstupu do Evropské unie.

Já jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost. Jen jsem okrajově zaslechl, že mají naší republikou projet. Mně ale přišlo hloupé, že tady kvůli tomu byla taková zbytečná hysterie. Kdyby mohli jet, tak by prostě přes Česko projeli. Humbuk kolem nich mi přišel nesmyslně stejný jako kolem amerického konvoje. Pokud se chtěli poklonit svým předkům, kteří padli ve druhé světové válce v Berlíně, tak to je v pořádku, ovšem pokud by při tom přejezdu dělali nějakou neplechu, tak to už by bylo špatné. Já bych ale tomu přejezdu motorkářů nepřiděloval žádné významné politické motivy.

A jak na vás působí aféra s hledáním článku od Ferdinanda Peroutky „Hitler je gentleman“?

Pokud někdo z rozhovoru či jakéhokoliv jiného článku vytrhne věci z kontextu – což se u nás děje velmi často – tak tím poruší kontinuitu toho, co pisatel či autor chtěli říci a naznačit. Pokud to dá do úplně jiného kontextu tím, že někde přehází věty, pak je to prasárna. To se nedělá. Nakonec text, který byl napsaný v dané době, v dané situaci, může vyznít dnes – už jen třeba kvůli vytrhaným větám z kontextu – úplně jinak, než jaký měl mít kdysi význam. K tomu se tak nebudu více vyjadřovat, neboť to beru opravdu za svinstvo.