Zdeněk Zbořil přednášel o propagandě. To, co dělal Goebbels, je prý dnes už skoro standard

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Téma 2. světové války však Zdeněk Zbořil ctil a převážnou část svého vystoupení mu věnoval. Prozradil například to, že v Praze existovala jediná univerzita, která nebyla – na rozdíl od ostatních vysokých škol – po roce 1939 zavřená, ale naopak s těšila čilému ruchu. Fungovala prý do konce roku 1945, po válce byla přesunuta do Mnichova. „Zajímavá byla tím, že se v ní studoval třeba vědecký rasismus a antisemitismus. Bohužel, zatím k této pražské německé univerzitě máme k dispozici jen několik dílčích studií, takže je určitě ještě do budoucna úkolem ji více probádat,“ naznačil Zbořil oblast, ve které se i po 70 letech od konce války mohou najít zajímavá a dosud možná i nezveřejněná fakta.

Zajímavým fenoménem je nepochybně v každé době, ovšem ve válečném stavu ještě více, právě zmiňovaná propaganda. „Jedna z mých nejúspěšnějších přednášek v poslední době je politická biografie – zkoumáme v ní spolu se studenty to, jak si politici nechávají vytvářet své životopisy. Podmínkou je, že se musí srovnat alespoň tři nebo čtyři CV různého provedení. Je to neuvěřitelné, ale i v tom lze přesně vnímat druh propagandy,“ podotkl Zbořil.

Jak dále uvedl, s řadou těchto historiků (někteří se sešli ve stejný den se Zbořilem u stolu diskuze na téma konce války v Evropském domě) se schází už od dob studií a roku 1968. Přesto je prý pozoruhodné, že se dosud společně v pracích nezabývali tím, čemu se říká dneska moderně vizualizace historie.

Válka mýtů zbavená? Pozor – ty mýty se při ní vytvářely, upozorňuje Zbořil

„Myslí se tím nejen zpracovávání obrazových dokumentů, ale přímo zobrazování historie. Jako soudní znalec jsem kdysi měl posuzovat týdeníky, které se vyráběly v Melantrichu, pan Pečínka byl tehdy ředitelem, který ale po válce byl dokonce dva měsíce zavřený kvůli údajné kolaboraci. Nakonec byl propuštěn, osvobozen a shledán ctným. Než k tomu však došlo, v tom vězení sepsal práci na svoji obhajobu. Je to vynikající text, který popisuje, jak německá propaganda zobrazovala druhou světovou válku. Následně byl z těchto dochovaných materiálů udělaný seriál nazvaný Válka mýtů zbavená. Máme ho sem tam občas možnost vidět, ovšem v rozstříhané podobě – nikdy ne v celku. Bohužel už i ten název je hloupost, neboť ten dokument je právě o tom, jak se mýty vytvářely. Téměř nic se z něj tedy nedozvíte o Stalingradu, vyjma toho, že to byla totální tragédie a pak už jste jen seznámeni s totálním vyhlášením války Josefem Goebelsem. Vidíte, že to už – na rozdíl od předchozích jeho akcí – není vyhlášeno na náměstí, ale v Zimním paláci v Berlíně – aby se tam nevešlo hodně lidí (možná z obavy, že už by ty davy lidí nepřišly). Samozřejmě film obsahuje řadu pozoruhodných komentářů. Já si ale uvědomil, když jsem na ty části filmu koukal, že vlastně tomu Goebelsovi nadáváme úplně zbytečně. Oni to tak jako on dělají úplně všichni,“ konstatoval politolog Zbořil.

Přidal pak konkrétní postřehy. Třeba to, jak se i dnes takzvané dokumentární filmy liší od toho, jaký národ je natočí. „Angličané tvrdí, že 2. světovou válku vyhrála Enigma a vylodění v Normandii spolu s bitvou v Ardenách. A to přesto, že při ní padla asi tak polovina lidí, než při dobývání jedné kóty ve Stalingradu. Francouzi a jejich propaganda zase uvádí zajímavým způsobem podsouvání viny Německu a Británii za to, že se nedohodly jak jít na bolševika. Paradoxní je to, že slovo bolševik se přitom objevovalo také v goebelsovské propagandě již od začátku války, nejvíc pak po bitvě u Stalingradu, po Kursku i blokádě Leningradu. Takže nejenom Josef Goebels, ale i Pečínka v Praze i současníci jsou stejní. Ta propaganda se výrazně neliší, je buď stále stejná nebo prováděná stejným způsobem,“ poukazuje Zbořil.

Víte, kolikrát během necelých dvou roků zalhali američtí politici? Prý téměř tisíckrát

A jako perličku k potvrzení toho, co říká, přinesl s sebou výstřižek jednoho článku z novin, který byl publikován v americkém tisku. „Je v něm uvedeno, že nejctnostnější mužové Ameriky a americké politiky pronesli od 11. září 2001 do 19. března 2003 celkem více než 930 vědomých nepravd. Ty měly sloužit k oklamání americké i mezinárodní veřejnosti. Podotýkám, že to uvádí americký zdroj, nelze tedy nikoho podezírat z toho, že jde o putinovce a jejich propagandu, jak se nyní stává velice často zvykem,“ poznamenal.

Dodal ještě, že není tajemstvím a víme tedy, že se lže za války vždy a na všech stranách. „Zajímavé to však je z hlediska toho, jak k ovlivňování veřejného mínění dochází. My v té dezinformaci poznáváme, že se vlastně může, ale ani nemusí vůbec lhát. Stačí jen množit informace, zaměňovat je tak, aby člověk nebyl schopný je racionálně posuzovat, každý den prostě něco jiného. To i v hlavě vzdělaných a zkušených příjemců udělá zmatek ve sdílení těch věcí a zpráv. Lidé pak začnou reagovat nikoli racionálně, ale emocionálně. A to je správná půda pro to, aby proběhla jakási psychologická nebo i válečnická operace,“ poukazuje Zdeněk Zbořil na někdy nenápadný trend.

Hádky o to, proč kdo nepojede na Rudé náměstí? Taky propaganda, mnohé ty státy totiž bojovaly po boku Němců

A opět doplňuje konkrétním aktuálním příkladem. „Více než dva měsíce se hádáme o tom, co se bude odehrávat na Rudém náměstí toho 9. května. Až teprve před několika dny jsem však narazil na statistika, který vypočítal zajímavá data. Třeba že z 28, či 29 evropských zemí, které se honosí tím, že odmítají na Rudé náměstí přijet, jich 13 bojovalo přímo na frontě za SS divize. Zapomínat by se nemělo ani na SS division v Chorvatsku, na tu Bosenskou a další, kde všude po Evropě byly (například muslimská, o které se dnes už též příliš neví a která byla Němci velice ceněna). Někteří byli v té válce jít na bojiště s Němci skutečně přinuceni, ale většina z nich se tam hlásila dobrovolně. A byly to dokonce i Norové, Belgičané – co tam stavěli takovéto divize. Dneska je to přitom bráno jiným způsobem. A řeší se, proč tam nechtějí jet. Přitom i toto zřejmě hraje roli – ovšem propagandě současnosti se to nehodí,“ uzavřel Zdeněk Zbořil své vystoupení.

Závěrem je nutno dodat, že setkání a diskuzi osobností k 70. výročí ukončení II. světové války organizovalo Evropské hnutí v České republice, Informační kancelář Evropského parlamentu v České republice a Nadace železná opona. Bylo první z celého cyklu nazvaného Evropa a my „Rok 1945: Česko – Slovenské reflexe“. O ideálech, i nadějích či skutečnostech z různých pohledů, hovořili mimo Zdeňka Zbořila, též historik Jan Křen, profesor Václav Pavlíček, či bývalý vysoký politik federální vlády a dnes advokát a předseda Slovensko-ruského spolku Ján Čarnogurský. Moderátorem byl novinář a publicista Milan Syruček.