A víte, proč tolik povyku kolem Putinových motorkářů? Někdejší šéf policie vystoupil proti médiím a viní je ze lží

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Karla Schwarzenberga (z 5.5.) + (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Marka Bendy, polské velvyslankyně Grazyny Bernatowicz, Jiřího Menzela, Tomáše Pojara, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Rudolfa Baránka, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Nedávno jste stál u vzniku Asociace nezávislých médií. Můžete vysvětlit, proč tato organizace vznikla? Profesní organizace novinářů tady přece existuje…

Asociace chce pomáhat bránit svobodu mediálního prostoru, zejména internetu. Nevolení evropští byrokraté stejně jako řada politiků v ČR mají stále větší obavy ze svobody projevu, a tak vymýšlejí legislativní nástroje, které by umožnily silnější kontrolu a cenzuru médií a svobodomyslných jedinců, jež nechtějí poslušně šlapat v brázdě vyorané středním proudem. Vymýšlejí se úctyhodné záminky, jako je nutnost boje s terorismem, s propagací násilí či s pedofilií. Tyto jevy však lze postihovat i dnes, a pokud tak státní moc nečiní, není chyba na straně médií.

Kdyby různí vydavatelé, psavci a vůbec tvůrci měli pocit, že jakési profesní organizace fungují ve výše zmíněném smyslu, tak by potřeba asociace nevznikla.

V čem konkrétně vám vadí iniciativa „Svobodu médiím“?

Asociace nezávislých médií se rozhodně distancuje od prohlášení vydaného platformou Svobodu médiím (za spoluúčasti Syndikátu novinářů, ARAS, Herecké asociace a dalších). Prohlášení Svobodu médiím ze dne 15. dubna 2015 podle nás zneužívá současnou veřejnou diskusi v mediální oblasti. Když proklamuje „ohrožení svobody médií“, tak prohlašuje jinými slovy, že ten, kdo má na poslání a funkci veřejnoprávních (a obecně mainstreamových) médií v ČR jiný názor než tato platforma, ohrožuje onu svobodu a je nepřítelem nezávislosti a plurality sdělovacích prostředků.

Podobné pokusy o politizaci mediální sféry – a zejména veřejnoprávních médií – v ČR již opakovaně proběhly – nejsilněji v období tzv. krize v ČT 2000–2001. Máme oprávněnou obavu, že platforma Svobodu médiím usiluje o opakování tehdejšího krizového stavu a snaží se navodit nepravdivý dojem o tom, čím jsou ohroženy svoboda a nezávislost médií.

Odmítáme připustit, aby aktivity typu platformy Svobodu médiím vytvářely ve veřejnosti dojem, že mluví za veškerou mediální scénu. Nikoli. Mluví jen za sebe, za své vlastníky, za své politické pozadí a za své politické a hmotné zájmy. Vyzýváme všechny novináře a všechna média, která chtějí publikovat a působit opravdu svobodně, aby se nenechali vmanévrovat do podobných aktivit a zneužívat pro takové zájmy. Svoboda je nedělitelná. Pokud ji jednomu upřeme, jako bychom ji upřeli všem!

Není to tak dávno, co jste mi říkal, že jste ze situace, jaká v České republice panuje, čím dál víc naštvaný. Co vám nejvíc vadí? Jaké problémy tu jsou, a přitom se o nich třeba tolik nemluví? A proč nereagují média?

Nejvíce mi vadí houstnoucí atmosféra, jako by se postupně rozlézal nový typ normalizace. Lidé si častěji sami nasazují náhubky, aby nepřišli o místo, a stále častěji vztyčují nasliněný prst, aby věděli, odkud fouká vítr. Množí se nekritizovatelná témata, kdy snaha o poctivou diskusi končí nálepkováním a osobním napadáním.

Snad nejviditelněji se toto chování projevuje v zahraničněpolitických postojích. Tady se zcela oprášilo heslo, kdo nejde s námi, jde proti nám. A tak hlavní proud orwellovsky označuje zjevné útočné války, které za sebou zanechávají rozvrácené státy, hromady mrtvých a miliony běženců, za mírotvorné mise, slídí po vnitřním nepříteli a rétorikou 50. let se vypořádává s kritiky tím, že je označí za proruské agenty, putinovce apod. Nejsmutnější je přitom pohled na starší ročníky. Mělo by nám být nápadné, že si na soudce a nálepkovače často hrají lidé, kteří se úplně stejně chovali před listopadem. Tehdy se z kariérních důvodů klaněli Moskvě a KSČ, dnes Washingtonu a Bruselu.

A média? Ta by měla účinně hlídat otevřený prostor ve svém vlastním zájmu. Leč i tady opět rozhodují peníze a existenční obavy. Exkluzivní a ověřené informace se mnohdy nepublikují jenom proto, aby novinář nenarazil. Zesílila autocenzura a často i neskrývaná cenzura.

Ruští motorkáři Noční vlci byli několik dní v Praze, ve středu položili věnce k památníku rudoarmějců na Olšanských hřbitovech. Co si o této akci myslíte? Vidíte v tom provokaci, jak zaznělo z úst některých politiků či komentátorů?

Ta hloupá neadekvátnost! Hysterie kolem několika motorkářů přece prozrazuje slabost. Jaká provokace? Provokují především média a politici a provokují voliče zde, v Německu, v Evropě. Vidíte přece, že úřední opatření proti Nočním vlkům zvedla vlnu odporu především vůči stylu evropského a našeho vládnutí. Ten akcent na akci Nočních vlků v situaci, kdy se na Evropu valí nejméně pět milionů uprchlíků, kteří představují skutečnou hrozbu rozvratu naší civilizace, je příliš průhledný. Kdekdo se zaobírá Nočními vlky, ale to, že evropský parlament-neparlament pokorně žádá Evropskou komisi, aby stanovila kvóty pro přidělování běženců do jednotlivých zemí, je téměř pominuto.

Nechť Noční vlci položí květiny a my ostatní vzdejme poctu všem padlým ve válce proti nacismu.

Fotogalerie: - Cesty vítězství

Ruští motorkáři Noční vlci uctili památku rudoarmě...

Kde se podle vás potřeba o této akci takovým způsobem referovat bere? Například v Srbsku, které během druhé světové války obrovským způsobem trpělo, se Nočním vlkům dostalo dokonce přijetí u prezidenta republiky Nikoliće. Tam byli vítáni, zde jsou skoro jako prašiví. Proč?

Dlouhodobá jednostranná kampaň proti Rusku, která má připravit Evropu na případnou válku a roztočit kolo zbrojení, aby se rozhýbal byznys, nese svoje ovoce.

Srbsko má tradičně velmi nadstandardní vztahy s Ruskem. Ale ten všeobecný pocit, že i za připálený guláš může Putin, už lidi otrávil natolik, že posunul politiku i v dalších zemích. Maďarští, slovenští a rakouští politici neměli s průjezdem Nočních vlků problém a bratislavští občané jim dokonce připravili mohutné uvítání. Co je však zásadní, je solidarita v zemích, kde by povrchní pozorovatel očekával silné protiruské nálady. Různé motorkářské kluby a jednotlivci se solidarizují se svými kolegy ve zbrani. Někdy je to pouhá láska k motorkářskému sportu, ale v diskusi převažuje spíše odpor k manipulativnosti současné úpadkové evropské politiky. Zvláště reakce polských a německých motorkářů jistě nejsou po chuti především tamním vládám.