Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Jiřího Menzela, Michaela Kocába (z 25.4.) + (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Daniela Korteho, Libora Roučka, Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.), Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , senátora Zdeňka Papouška, Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.), (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.), Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.), Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) + (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1), Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana, Marka Ženíška (z 27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.), Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) , Jana Zahradila, Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského, Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina
Novinářka Sabina Slonková vás zařadila na seznam „přisluhovačů Kremlu“, hlásných trub Ruska. Co na to říkáte? Vadí vám to?
Někdy kolem roku 1972–1973 byl můj otec na seznamu pravicových oportunistů, za komunistů. Dneska dělá seznamy paní Slonková a podobní lidé. Já k nim mám stejný vztah jako k těm, kteří dělali ty minulé seznamy. Opovrhuji těmito lidmi a myslím si, že by jimi měl opovrhovat i národ. Samozřejmě ten výsledek, který přišel v roce 1989, čeká všechny tyto Slonkové a jí podobné. Pro mě je to odpad společnosti, vůbec mě nezajímají. Že jsem v nějakém seznamu, mě v podstatě také nezajímá. Když jsem si okrajově přečetl další jména, která tam jsou, tak samozřejmě na celou řadu věcí mám rozdílný názor, ale na druhou stranu jsem mezi lidmi, jež v této zemi něco znamenají. A ještě technický detail: píší tam, že jsem se zúčastnil prezentace publikace vydané Ministerstvem zahraničí Ruské federace Bílá kniha – aneb Pravda o Ukrajině. Já jsem se ničeho takového nezúčastnil! To jenom potvrzuje, že tvůrci seznamů to jen sepisují – mají nějaké úkoly a za to jsou placeni.
Vy se svými názory směrem k Rusku netajíte…
Člověk by měl mluvit podle toho, co si skutečně myslí. Kdybych byl placený propagátor, tak bych to jistě dělal skrytěji a chytřeji.
Znám je i váš příznivý vztah k prezidentu Zemanovi. Jak jste vnímal debaty kolem jeho cesty do Moskvy a jeho pozdější „ústupek“ z původně plánovaného programu?
Já mám stále k prezidentu Zemanovi kladný vztah. Samozřejmě nemohu neříct, že mě někdy svými názory uvede do určitých rozpaků. Ale to tak prostě bývá u lidí, kteří jsou ve společnosti vůdčími typy. Velikáni společnosti bývají složití. Proto jsou také těmi vůdci. Miloš Zeman je každopádně v této chvíli nejlepší prezident a vážím si ho. Co se týče diskusí kolem cesty do Moskvy k 70. výročí konce druhé světové války, jsou nedůstojné – jestli tam vůbec má jet, jak se má chovat. Vláda se k tomu měla vyjádřit a vyjadřuje se poměrně zdrženlivě. Pan premiér neříkal žádné rychlé soudy, ale ta diskuse ve společnosti, kterou rozpoutali někteří rádoby politici, to je trapné.
Pokud by výročí připadlo o několik let zpátky, než se začaly dít určité věci kolem nás, asi by emoce nebyly tak rozjitřené, nemyslíte?
Tak to je naprosto jednoznačné, že se momentální hodnocení aktuální situace odvíjí k něčemu, s čím to nemá nic společného: Prezident tím postojem nehodnotí minulé režimy v Moskvě a Kremlu, to znamená nehodnotí Sovětský svaz, nehodnotí jeho úlohu ve světových dějinách po druhé světové válce. Nehodnotí ani postoj Vladimira Putina k současné situaci. Pan prezident tam jede uctít památku padlých vojáků, kteří položili život za naši svobodu! Za existenci tohoto národa, protože kromě židovské otázky jsme to byli pak my, Slované, určeni k likvidaci. Z těch, kteří označují prezidenta za nějakého přisluhovače Kremlu, je mi na zvracení. Dějiny za krátký čas ukážou, kdo měl pravdu.
Někteří dneska nejenom považují návštěvu prezidenta za určité hodnocení postoje k Putinovi a Rusku, ale dokonce se objevují nové výklady historie – že osvobození Rudou armádou vůbec nebylo osvobození, ale dobytí…
Snažím se být v rozhovorech o hodnocení těchto lidí diplomatický, ale musím říct, že je to z mé strany tak trochu přetvářka – řekl bych těm lidem, že to je pro mě prostě póvl společnosti. Jsou to novodobí Emanuelové Moravcové a Vasilové Biľakové a je mi z nich na zvracení. Víte, snesu jakoukoliv politickou diskusi, ale demagogii tohoto typu…? Být k nim slušný, to mi opravdu nějak nejde, to bych byl pokrytecký. Lidé jako Klvaňa, Gabal se svými názory jsou úplně trapní.
Se svou nově založenou platformou Doleva chystáte také nějakou akci v souvislosti s oslavami konce války?
My se přidáváme k těm věcem, které se odehrávají. V Děčíně každý rok spoluorganizuji pietní akt, ať je na radnici ta či ona politická strana. Tohle není výročí ani sociální demokracie, ani komunistů, ani ODS či jiné politické strany. Je to výročí národa, a tak se k tomu musíme chovat. Chodilo tak 13 lidí, loni jich přišlo sedmdesát, to je ohromný posun a nesmíme na to rezignovat. My se tu vymezujeme vůči nějakým národním a vlasteneckým postojům, v pátek jsem o tom diskutoval na Facebooku v souvislosti s těmi motorkáři a jejich postoji. Ale co my jsme za národ a společnost, když nejsme schopni přijít 8. května položit tu kytku. Ani učitelé nepřijdou, natož žáci. Ve školách – v zásadě – sotva před dnem onoho volna řekl učitel, že je státní svátek, protože byl konec druhé světové války, byli jsme osvobozeni. Prostě – je volno, prázdniny. Stáváme se bezpohlavní. Pak se těm, kteří mají takové cíle, daří nás lépe ovládat. Proto já se snažím držet tyto tradice být vlastencem. Jsem rád, že v Děčíně se k tomu přidružují i Židovská obec, Svaz bojovníků za svobodu, politické strany a podobně.
Co se týče platformy Doleva, máte mimochodem za sebou účast na první velké demonstraci – proti smlouvě TTIP, kde jste byli celkem vidět…
Demonstrace proti TTIP byla podle mě úspěšná i co do vizuálního vjemu, kde jsme byli vidět. Teď se snažíme na sebe nabalovat lidi – je pro nás samozřejmě složité, když je někdo z Brna či Prostějova, ale snažíme se být aktivní přes internet, na Facebooku jsme založili stránku. Myslím, že platforma, tak jak promptně reaguje – v průběhu týdne se postavíme tu k privatizaci pošty, tu k jiným věcem – může najít opodstatnění a pomoci levici k nějakým integračním procesům a posunout programově.
Jak jste spokojen s tím, jak zatím na vaši platformu zareagovali veřejnost, spolustraníci?
Já jsem zejména rád, že když předseda strany komentoval vznik platformy Doleva, řekl, že je to přirozená věc v rámci politické strany a politické diskuse. Já jsem ho předtím informoval o krocích, které se budou konat, a požádal jsem ho, že až bude nějaké větší setkání s příznivci, zda by přišel. Že bych byl moc rád. To považuji za slušnost, nejsme žádná frakce, která by usilovala o převzetí politické moci v rámci sociální demokracie. Je to platforma, díky níž chci vyprovokovat debatu nad programovými cíli, nad konkrétními věcmi, jako jsou exekutorský zákon, minimální mzda, sociální dávky a podobně. A také se otevřít občanské společnosti, nediskutovat jen se členy sociální demokracie.
My jsme šli do toho s principem, že podílet se mohou i takzvaní sympatizanti, což jsou ti, kteří se přihlásí a nejsou členy ČSSD. Občanské skupiny levicového charakteru tak mohou přenést svůj politický názor do politické strany a my si ho můžeme osvojit, vést s nimi diskusi, což je důležité, protože jsme strana, která je jen stranou straníků. V sociální demokracii je 28 tisíc lidí, to samozřejmě nereprezentuje významně společnost, takže já se tím snažím otevřít dalším levicovým proudům a konfrontaci. Budeme vést debatu třeba o kandidátovi na prezidenta – je důležité, aby levicový kandidát vzešel z nějakého konsenzu lidí, kteří nesedí jen v sociální demokracii. Aby uspěl, musí mít masovější podporu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
